Zpět k Prabhupádovi, vydání číslo 31, jaro 2011
Závěry ke kterým dospějeme, budou vždy záviset na tom, které výroky přijmeme jako ty, které obsahují autoritativní důkaz.
Pouze Šríla Prabhupád
IRM následuje zásadu, že pouze pokyny pocházející přímo od Šríly Prabhupády jsou relevantní v rozhodování o tom jak by měl ISKCON fungovat. Ve skutečnosti řídící rada ISKCONu GBC byla založena specificky s tímto mandátem:
„GBC přijímá jako svůj život a duši Jeho božské pokyny a uznává, že je zcela závislé na Jeho milosti ve všech ohledech. GBC nemá žádnou jinou funkci nebo účel, než vykonávat instrukce tak laskavě dané Jeho božskou milostí a uchovávat a šířit Jeho učení po celém světě v jejich čisté formě." (Definice GBC, zcela první rezoluce GBC, 1975)
Nicméně, jak bude nyní ukázáno, toto nezastavilo GBC a další od odchýlení se od této zcela základní zásady v mnoha směrech.
Žádný důkaz není třeba
Mnoho pilířů guru podvodu je založeno prostě na tom, že tak jako tak se lze obejít bez potřeby autority Šríly Prabhupády. Například je proklamováno:
-„Guru musí být žijící.“
-„Ritvik je špatný jelikož se to nikdy dříve nestalo.“
Ale Šríla Prabhupád nikde neuvádí, že guru musí být „žijící“ ve smyslu fyzické přítomnosti (a místo toho říká, že guru je vždy žijící), a také nikde neříká, že guru nikdy nevydá bezprecedentní pokyny.
Místo toho, tyto výroky jsou vytvářeny jako jednoduše předpokládající, že je „zřejmé“ že jsou správné. Člověk však může říci jakékoliv množství tvrzení a předpokladů, ale pouze přímý citát od Šríly Prabhupády je učiní pravdivými.
Mimo Šrílu Prabhupádu
Zdroje mimo Šrílu Prabhupádu jsou také předkládány jako důkazy. Jedním příkladem je „přeskakování“ Šríly Prabhupády a snaha přímo konzultovat předchozí áčárji (viz článek na následující straně pro více detailů). Nebo člověk jednoduše konzultuje jiné sampradáji, jiné organizace, nebo „starší“ oddané, ve snaze shromáždit podporu pro závěry jenž nejsou dány Šrílou Prabhupádou. GBC se v průběhu času spoléhalo na všechny tyto různé variace. Ale, pokud byl konkrétní závěr skutečně podpořen Šrílou Prabhupádou, člověk by přeci mohl jednoduše citovat Šrílu Prabhupádu, a bylo by to. Děje se tak pouze tehdy pokud člověk nemůže najít důkaz od Šríly Prabhupád podporující konkrétní závěr, a tak se člověk potřebuje uchýlit k poohlížení se mimo slova Šríly Prabhupády.
Někdy se dovolávají principu „guru, sádhu a šástra“ jako jakési omluvy pro snahu jít mimo slova Šríly Prabhupády. Ale to nedává smysl, jelikož všichni tři guru, sádhu a šástra, jsou vždy v jedné linii, a proto člověk nepotřebuje nezávisle ověřovat výroky Šríly Prabhupády s nějakým dalším zdrojem:
„Sádhu, šástra a guru. Guru znamená ten kdo následuje šástru a sádhua. Takže tu jsou tři, ti totožní.“
(Přednáška Šríly Prabhupády, 30/11/1976)
Tudíž, zde není nikdy jakákoliv potřeba přímo citovat jakýkoliv jiný zdroj kromě Šríly Prabhupády pro ustanovení závěru ohledně toho co Šríla Prabhupád nařídil.
„Prabhupáda říkal“
Za účelem ověření toho zda výrok skutečně pochází od Šríly Prabhupády, by ho člověk měl mít dostupný jako primární zdroj; prostřednictvím jeho spisů nebo přímo nahraný na kazetě nebo filmu. Nicméně, GBC se rutinně spoléhá na výroky o sekundárním „svědectví“ toho že „Prabhupáda říkal“, od těch kdo tvrdí, že jim Šríla Prabhupáda něco řekl. Na příklad, v pozičním dokumentu GBC Prabhupádův Pokyn (Prabhupadas Order), nacházíme následující citát prezentovaný jako jeden ze seznamu „citáty od Šríly Prabhupády“:
„Každý buďte guruem,“ řekl.“Tak jako já mám pět tisíc žáků, tak vy mějte každý deset tisíc. Tímto způsobem, tvořte větve a větve Čeitanjova stromu.( setkání GBC Mayápur 1976).“
(Prabhupadas Order, GBC)
Ale následné zkoumání odkryje, že výše uvedený citát nepochází přímo od Šríly Prabhupády z roku 1976, ale z osobního deníku stoupence GBC, Hari Šauriho Dáse, který byl publikován v roce 1992. A opravdu díky tomu, že se to hemžilo tímto „Prabhupáda říkal“ dokonce i když byl Šríla Prabhupád na planetě, Šríla Prabhupád vydal takové instrukce, jako jsou tyto následující:
„...stejně tak v našem ISKCONu je tolik mnoho falešných věcí: „Prabhupáda řekl toto, Prabhupáda řekl tamto.“
(Dopis Šríly Prabhupády, 7/11/1972)
„Oni mě nepochopili. Pokud to není ode mne v písemné formě, tak je tu tolik věcí jako že“Prabhupáda říkal“.
(Dopis Šríly Prabhupády, 2/9/1975)
Proto, abychom si byli jisti, že pokyn je skutečně od Šríly Prabhupády, můžeme se spolehnout pouze na evidenci, která může být ověřena jako přímo pocházející od Šríly Prabhupády.
Překroucení
Nakonec, dokonce i když se jednou dostaneme na úroveň kdy se přijímá, že pouze ověřené pokyny Šríly Prabhupády představují důkaz, stává se to bezvýznamným pokud člověk schválně tvrdí, že Šríla Prabhupád řekl něco co neřekl! Například v GBC dokumentu Žák mého žáka (Disciple of My Disciple), citují následující výměnu z konverzace, které proběhla 28 května 1977:
Satsvarůpa: Takže oni také mohou být považováni za vaše žáky?
Šríla Prabhupáda: Ano, oni jsou žáky. Proč považováni? Kdo?
A poté tvrdí, ohledně této výše uvedené výměny:
„Satsvarupa Maharája znovu navrhuje možnost zástupného zasvěcení. Šríla Prabhupáda by mohl říci ano, ale on to nedělá.“
(Disciple of My Disciple, GBC)
Takže Šríla Prabhupád jasně říká „ano“ (tučně podtrženo), a GBC předstírá, že to nedělá! Další příklad překroucení je tvrzení, že Šríla Prabhupád opakujíce pokyn Pána Čaitanji o tom „stát se guruem“ se odkazuje na dikša guruy. Toto překroucení se děje prostřednictví jednoduché ignorace doplňujícího výroku Šríly Prabhupády k tomuto pokynu – že „je nejlepší nepřijímat žádné žáky“ (Šrí Čaitanja-čaritamrita, Madhya-lila, 7:128-130, výklad).
Závěr
Pokud se vrátíme do světa kde-
a) jsou považovány za důležité pouze přímo zaznamenané pokyny Šríly Prabhupády
b) všechna tvrzení musí být podpořena přímo prostřednictvím přímo zaznamenaných pokynů Šríly Prabhupády
c) přijímáme přímý význam slov Šríly Prabhupády, bez jakýchkoliv změn nebo vynechání
- pak se vše stane jednoduché, jasné a snadné k následování. A opravdu, každý kdo čte publikace IRM vidí, že se oddělujeme od dokumentů, které vyvracíme, jednoduše prostřednictvím následování těchto tří jednoduchých technik.
A aplikování těchto tří technik nás vede k jistým neoddiskutovatelným závěrům, jako jsou tyto:
1) Šríla Prabhupád je dikša guru ISKCONu.
2) Šríla Prabhupád nařídil, že lidé, kteří se k ISKCONu přidají, budou jím zasvěceni prostřednictvím využití ritviků (celebrujících kněží).
3) Neexistují pokyny od Šríly Prabhupády, které by vedli k tomu, že by se 1) a 2) měnilo.