Zpět k Prabhupádovi, vydání číslo 31, jaro 2011
(BTP 31 page 5 - Prabhupada-Only Paradigm- 3: Authorisation )
Zásadní rozdíl, který vzniká v důsledku "Vzoru-Pouze Prabhupád" ("POP"), který prosazuje Šríla Prabhupád a IRM, se vztahuje k námětu autorizace, a to zejména autorizace dikša guru nástupců.
Šríla Prabhupád musí nařídit
V souvislosti s tím, kdo může přijmout pozici dikša gurua, pozice IRM následuje standardní pokyny Šríly Prabhupády týkající se potřeby pro přímé nařízení od něj, před tím nežli je toto postavení přijato:
"Člověk by měl přijmout zasvěcení od pravého duchovního učitele, který přichází žákovskou posloupností a je autorizován svým předchozím duchovním učitelem. To se nazývá dikša-vidhana." (Šrímad Bhágavátam 4.8.54, výklad, zvýraznění přidáno)
"Guru se může stát se guruem, jestliže k tomu dostane pokyn od svého gurua. To je vše. Jinak se nikdo nemůže guruem stát."
(přednáška Šríly Prabhupády, 28/10/ 1975)
GBC musí nařídit
V kontrastu s tím, systém pro to stát se guruem v ISKCONu nezávisí na autorizaci od Šríly Prabhupády, ale od GBC. Je možné, stát se guruem tehdy, a pouze tehdy, pokud k tomu dá GBC autorizaci, přes obdržení potřebného množství hlasů:
"...kterýkoliv člen GBC může navrhnout dikša guru kandidáta GBC radě. [...] a po většinovém schválení rady, může přijmout zodpovědnosti zasvěcujícího gurua v ISKCONu. "
(GBC Rezoluce č. 3, 30/3/1986)
ISKCONští guruové plně přiznávají, že se stali guruy ne prostřednictvím jakéhokoliv pokynu Šríly Prabhupády, ale z jiných důvodů společně se získáním autorizace od GBC. Například, JS Šivaráma Svámí přiznává, že se stal guruem kvůli naléhání dívky - aspirující žákyně:
"V té době jsem byl také požádán, abych přijal roli zasvěcujícího duchovního mistra. Nepovažoval jsem to za příliš příznivé pro můj osobní duchovní život a byl jsem spokojený se službu a rolí sanjásína, kazatele, šikša gurua, GBC, a bylo to zřejmě díky opakovanému naléhání Gaurangí*, že jsem o této službě nakonec začal vážně uvažovat a přijal jsem ji."
(JS Šivaráma Swámi, Podcast, 4/10/ 2006)
*v té době mladá oddaná dívka a nyní žákyně.
Navíc neexistuje nařízení Šríly Prabhupády, kterým by autorizoval GBC k tomu, aby autorizovali dikša guru nástupce Šríly Prabhupády - což je fakt, který není zpochybněn GBC:
"To, že Šríla Prabhupáda "osobně popsal postup pro zvyšování počtu zasvěcujících gurů" je něco, co si můžeme jen přát. Nebo falešně říkat společnosti, že to udělal."
(JS Jayadvaita Swami, analýza "Rozhovoru z 28.května 1977 ", 13/12/2003, přijato prostřednictvím GBC)
Takže, v souladu s POP a pokyny Šríly Prabhupády, IRM pozice spočívá v tom, že autorizace Šríly Prabhupády je nezbytná, zatímco GBC obchází tuto potřebu přímé autorizace.
Pokrytecký rozpor
Jak je dokumentováno výše, v praxi GBC trvá na tom, že spíše nežli všichni, jen ti, jimž to povolí, jsou způsobilí jednat jako dikša guru. Nicméně, v zoufalé snaze porazit IRM pozici, že Šríla Prabhupáda je ISKCONský dikša guru, oficiálně argumentují odlišnou pozicí. V dokumentu GBC Prabhupádův pokyn, představují opakování Šríly Prabhupády pokynu Pána Čaitanji pro každého a kohokoli, aby "se stal gurem", tak jak je to uvedeno níže, a tvrdí, že to je pokyn pro to, stát se dikša guruem:
"Jelikož, jako duchovní mistr, co máte dělat? Yare dekha, tare kaha 'kršna'-upadesa. Kohokoliv potkáte, jednoduše mu řeknete instrukce, které Kršna dává."
(Šríla Prabhupáda, Vyasa-Puja proslov, Londýn, 22/8/1973)
Tento pokyn byl ve skutečnosti dán Pánem Čaitanjou bráhmanovi Kurmovi, a také komukoliv** jinému, koho potkal na svých cestách. Tvrzením, že se jedná o pokyn pro dikša guruy, GBC argumentuje, že každý, kdo prostě má schopnost číst a opakovat to, co Kršna řekl, se může stát dikša guru nástupcem. Schopnost číst a opakovat, která nevyžaduje žádnou další kvalifikaci, a kterou může vykazovat i dítě:
"Proto Čaitanja Maháprabhu ... Yare dekha tare kaha 'krsna' - upadesa: "Staň se guruem. Žádná kvalifikace není požadovaná. Jednoduše opakuj to, co Kršna řekl. "[...] Takže kdo to nemůže udělat? Kdokoli to může dělat, dokonce i dítě. (směje se) Naše Šyamasundarova dcera. Ona káže, "Znáš Kršnu?" "
(Šríla Prabhupáda konverzace, 25/1/1977)
A GBC je přesvědčeno, že prakticky každý v ISKCONu splňuje požadavek "žádná kvalifikace není požadovaná, jednoduše opakuj to, co Kršna řekl", protože každému v ISKCONu je povoleno kázat.
Podobně, je také argumentováno, že vzhledem k "tradici", poté, co guru odejde, může každý žák automaticky zasvěcovat vzhledem k "zákonu učednické posloupnosti". Ale, jak je dokumentováno v předchozí sekci, v praxi tomu ve skutečnosti nevěří nebo to nenásledují, protože, spíše než aby měli alespoň 10.000 dikša guruů, jakmile Šríla Prabhupáda odešel (všichni žáci Šríly Prabhupády, včetně gurukula dětí), dnes máme jen pár vybraných které autorizovali - což je jen asi 70, bez žen a děti! Raději se uchylují k vymýšlení tohoto argumentu pouze pro použití proti IRM, protože oni nemají žádné argumenty k tomu nás porazit.
** Šrí Čaitanja-čaritámrita, Madhya-lila 7:128 -132
 Šríla Prabhupáda:
Žádný pokyn nevydán pro
nástupnické-guruy
|
Závěr
Opět je vidět, jaké rozdíly v závěrech jsou udělány díky zásadnímu rozdílu v tom, co představuje autoritu. Dodržováním POP, IRM pozice zůstává v souladu se Šrílou Prabhupádou, a proto žádní jiní dikša guruové, kromě něho nemohou v ISKCONu existovat. Realizací tohoto, členové GBC museli opustit POP, a zavést svůj vlastní standard pro autoritu, kterým jsou oni sami!
Navíc, můžeme konstatovat, že GBC bylo poraženo -
a) prostřednictvím slov Šríly Prabhupády - The Final Order (Poslední pokyn), BTP Speciální Shrnující Vydání č.1 a různé další dokumenty a publikace |
b) prostřednictvím svých vlastních slov - BTP Speciální Vydání č.2 a Knihy 100 Kontradikcí - a můžeme přidat ještě další kategorii porážky:
c) prostřednictvím vlastního jednání - protože oni ve skutečnosti nevěří nebo neaplikují argument, že každému je nařízeno "stát se guruem". Spíše věří jen vybrané hrstce mužů, které favorizovali a odhlasovali, že se mohou "stát guruem".
Takže tu jsou nejméně 3 různé úrovně porážky!