Zpět k Prabhupádovi, 54, zima 2016/17 Úvodník
Vítej v 54. vydání Zpět k Prabhupádovi (BTP).
Naše nové speciální vydání BTP „Lídrů ISKCONu“ (dostupné zdarma – pouze si ho objednej, tím že si o něj napišeš na irm@iskconirm.com) dokumentuje, jak samotní ISKCONští lídři předkládají *16* různých důkazů, že Šríla Prabhupád je dikša guruem ISKCONu. Každá smysluplná osoba by přijala, že člověk nemůže být poražen více, než když je poražen sám sebou – a to nikoliv jednou, ale 16 krát. Nicméně, ISKCONští lídři přesto nepřijmou, že byli poraženi, nikoli pouze Šrílou Prabhupádou a IRM, ale nyní také sami sebou, tato zarytá nestoudnost přivádí na mysl následující výrok Šríly Prabhupády:
„Ale oni jsou nestoudní. Přestože jsou poraženi, oni nechtějí přiznat, že „já jsem poražen“. Není džentlmen. Dříve, když byla argumentace mezi dvěma vzdělanými učenci. Pokud byl jeden poražen... Přesně jako Sarvabhauma Bhattačárya. Jakmile byl poražen, on se stal Jeho žákem. Toť vše. Takový byl systém. Ne že hodiny argumentujeme a jeden je poté poražen; a on stále zůstává jak je. Ne. Pokud jsi poražen, pak ty musíš přijmout druhou stranu jako svého mistra.“
(ranní procházka, 2/5/73, zvýraznění přidáno)
Proto, základní věc, které čelíme, je, že ISKCONští lídři nejsou dokonce ani džentlmeni. A už vůbec ne vaišnavové nebo „tak dobří jako Bůh“ sebe-realizovaní dikša guruové. Spíše tu máme co dělat s osobami, které jsou motivovány touhou po postavení a sebe-zveličování, což jim brání v tom, být džentlmenem, který uzná porážku, přestože jsou již poraženi sami sebou! Článek na posledí straně tohoto vydání dává konkrétní excelentní příklad této úrovně zjevného podvádění, které prostupuje ISKCONským vedením. V tomto ohledu, ve snaze býti džentlmenem, byl napsán Poslední pokyn (PP) specificky tím způsobem, uvítat porážku.
Je zde požadavek na předložení a prozkoumání evidence pro „modifikace A a B“, které byli udělány v souvislosti s nařízením Šríly Prabhupády z 9.července 1977. Pokud je tato evidence předložena, PP je poražen a tato porážka bude přijata. IRM nemá v sázce žádný majetek, pozice nebo proudy příjmů.
Pokud zvážíme, že ISKCONští lídři nejsou džentlmeni, jsme často tázáni, proč se s nimi obtěžujeme, když čelíme takovéto zdi odporu k pravdě. Proč pokračujeme, když se zdá, že naše snahy jsou marné?
Naše odpověď má dvě úrovně:
1) Zaprvé, jak je doloženo prostřednictvím odezvy, kterou dostáváme, jako odpověď na naše snahy – jak demonstrují nejen dopisy čtenářů, které publikujeme, ale také dopisy od těch, kteří nás podporují a přidali se k našim snahám – je jasné, že jsou tací oddaní, kteří chtějí být džentlmenem a uznat, že se mohli mýlit. Dokonce i když toto jejich lídři neudělají. (samozřejmě termínem „džentlmen“, odkazujeme na slova Šríly Prabhupády v citátu, a také jsou tím míněny všechny oddané -ženy.)
2) Druhý bod se vztahuje k tomu, čelit nedostatku zájmu všeobecně. Šríla Prabhupád uvádí:
Tamál Kršna: „My bychom neměli být netrpěliví a kompromisovat pouze proto...„
Šríla Prabhupád: „Otázka toho být netrpělivý, nepřipadá v úvahu. Ty máš diamant. Není kupec pro diamant – to neznamená, že ty jej zahodíš.“
Tamál Kršna: „A budu prodávat něco levnějšího.“
Šríla Prabhupád: „Ano. Diamant je diamant. Musí být prodán vhodnému zákazníkovi. Jelikož tu není zákazník, měl bych to vyhodit? Takže my máme diamant. Není možné, aby jej každý koupil, ale musí tam být diamanty. Lidé musí vědět, že „Zde je diamant. Pokud jej chci, já musím zaplatit odpovídající cenu.“ To je to, co chci ustanovit.“
(konverzace, 22/3/77)
Podobně, „zákazníci“ pro přímočarou pravdu o Šrílovi Prabhupádovi a ISKCONu, která nenabízí možnosti pro profit, uctívání a rozpoznání (PAD – Profit, Adoration and Distinction), budou vzácní a nemnozí, ať již jsou z, nebo mimo ISKCON. Ale my nemůžeme kompromisovat, být netrpěliví, nebo to vzdát. Spíše my musíme pokračovat v naší povinnosti, bez ohledu na výsledky, které jsou na Kršnovi.
Děkuji ti a Haré Kršna.
Ve službě Šrílovi Prabhupádovi,
Kršnakant
Návrat na domovskou stránku
