Zpět k Prabhupádovi, 66, 2/2020 Úvodník
Vítej v 66. vydání Zpět k Prabhupádovi (BTP).
Pokud jde o odchýlení od příkazů Šríly Prabhupády, jsou zde ve skutečnosti dvě části:
a) Všechny kroky, které člověk musel udělat, aby dospěl k bodu odchýlení;
b) Výsledné odchýlení.
Zaostřeno je obvykle pouze na b).
1) Vezměme si tedy například případ 11 a 12 zpěvu Šrímad Bhágavátamu, které neoprávněně přeložil JS Hridayananda Dasa Goswami („HD“), což je problém, kterým jsme se nedávno podrobně zabývali. Někteří argumentovali tím, že jelikož je HD sanskrtským „učencem“, bude jeho překlad většinou přesný, takže jeho přijetí není na škodu. Proto je to nanejvýš velmi „malá“ odchylka.
2) Jak jsme však popsali v našem dokumentu „Autorizovaný Bhágavatam“, bez ohledu na to, za jak „malou“ odchylku považujeme přijetí překladů HD. Úroveň odchýlení, do kterého se člověk musel nejprve zapojit, aby se dostal do toho bodu, že považuje HD Bhágavátam za bona fide, je sama o sobě obrovská.
Jak jsme dokumentovali, člověk musel:
a) Neuposlechnout pokyny Šríly Prabhupády týkající se vydání budoucích překladů;
b) Považovat šástru (písmo) za mechanický a akademický dokument, spíše nežli za duchovní dokument, který vyžaduje, aby překladatel byl „velice realizovaný“;
c) Odmítnout autoritu Šríly Prabhupády jako Áčárji a sučasný spojovací článek, skrze který jsou autorizovaná písma přijímána a vysvětlována.
d) Nadřazovat tvrzení ostatních, nad zaznamenané výroky Šríly Prabhupády.
A tak dále. Toto je jen několik odchylek, kterými musí člověk projít, aby došel k závěru, že HD Zpěvy jsou v pořádku. Jejich celý seznam lze nalézt a využít zde.
Tudíž, bez ohledu na to, za jak „malý“ problém člověk pociťuje přijetí deviantních HD Zpěvů, můžeme vidět, že aby se někdo dostal k bodu, kdy bude považovat HD překlady za bona fide, rozhodně bude zapleten v odchylce velkého rozsahu.
3) Podobně, zvažme případ guru podvodu. Někteří opět tvrdí, že to není „příliš špatné“, protože žáci guruů dodržují všechny zásady, zpívají, čtou a distribuují knihy Šríly Prabhupády atd.
4) Podívejme se však znovu, jak se člověk dostane k tomuto bodu:
a) Tak-zvaní guruové se rozhodli, nahradit Šrílu Prabhupádu a hromadit žáky, přestože jim Šríla Prabhupád nepovolil takto jednat.
b) Rovněž se rozhodli, zapojit se do programu institucionalizované máji (iluze), kde jsou učedníci tak-zvaných guruů instruováni, aby guruy každý den uctívali, jako by byli „asistenty gopí“, bez ohledu na jejich skutečný duchovní status.
c) Rovněž racionalizují, že Šríla Prabhupád není „žijící“ natolik, aby pokračoval jako ISKCONský dikša guru, a proto jsou místo něho potřební oni.
d) Jejich vědomí je tedy vedeno touhou po profitu, adoraci a slávě (PAS) a neposlušností a uzurpováním postavení Šríly Prabhupády. Jejich programem je proto jednoduše zvýšit jejich falešné ego a dostat se více do máji.
Zatímco tito tak-zvaní žáci takových „guruů“:
e) Mohou také určitým způsobem považovat Šrílu Prabhupádu za nedostatečného, a proto místo něho hledají náhradu.
f) Rozhodli se, že na pokynech Šríly Prabhupády v souvislosti s guru-tattvou nezáleží - a místo toho budou brát v úvahu pouze to, co říká jejich rádoby guru. Nebo, jak jsme v mnoha případech zjistili, jsou přitahováni k někomu, protože on pěkně zpívá kírtany, nebo je „působivým“ řečníkem, nebo z nějakého jiného osobního důvodu, spíše nežli na základě filosofie.
g) Rozhodli se, že s někým musí jednat jako s absolutními, i když oni tací nejsou.
A tak dále.
Máme tedy příčinu odchýlení a účinek odchýlení. Musíme však vzít v úvahu obojí. V mnoha případech může být to první z nich mnohem deviantnější než to druhé.
Děkuji ti a Haré Kršna.
Ve službě Šrílovi Prabhupádovi,
Kršnakant
Návrat na domovskou stránku