Zpět k Prabhupádovi, Vydání 24, Léto 2009
Od Kršnakant
IRM úspěšně prokázalo, že podmínkou pro to být dikša neboli zasvěcujícím guruem v ISKCONu, není jednoduše to, že si někdo myslí, že dosáhl požadované kvalifikace k jednání jako guru, ale že navíc Šríla Prabhupád musí také autorizovat tyto osoby k tomu aby konkrétně jednali v této funkci:
"Člověk by měl přijmout zasvěcení od duchovního učitele přicházejícího v učitelské posloupnosti, který je autorizován svým předchozím duchovním učitelem. Tomu se říká dikša-vidhana."
(Šrímad Bhágavátam 4.8.54, výklad)
Toto GBC položilo na lopatky, jelikož realizovali, že nestačí jen "předpokládat", že se údajně stali guruy aby "pokračovali paramparu", ale že oni také potřebují demonstrovat pro toto potřebnou autorizaci.
Zde přezkoumáme kontradikce a mněnící se pokusy které GBC udělalo v průběhu let aby demonstrovali, že Šríla Prabhupád autorizoval guruy. Dobře ilustruje tuto snahu nedávná diskuse k tomuto tématu mezi dvěma ISKCONskými guru podvodníky, JS Jayadvaitou swámim a JS Trivikramem swámim.
Tato diskuse byla archyvována 5. dubna 2009. Citáty z této diskuse jsou ve zvýrazněných panelech.
1978 - Přímý pokyn
Po odchodu Šríly Prabhupády, nebyla žádná pochybnost v mysli kohokoliv, že pro to aby byl někdo dikša guru, musí mít přímý pokyn od Šríly Prabhupády. A ve skutečnosti to byl také základ ISKCONského guru systému s prvním Obrovským Guru Podvodem:
" Argument, že po odchodu duchovního mistra každý z jeho žáků může udílet zasvěcení, nemůže být aplikován v případě Šríly Prabhupády, který konkrétně jmenoval nejprve pouze 11 osob aby vykonávali tuto funkci."
(dopis Tamála Kršny Upanandovi, 13 prosince 1978)
1987 - Žádná autorizace - Je to automatické
Aby se uspokojil křik mnoha dalších ambiciozních osob, které si také přáli být guruy, byl po tomto Obrovském Guru Podvodu část první vykopnut požadavek, že Šríla Prabhupád musí autorizovat guruy, jelikož v nejlepším případě on jmenoval pouze 11 osob (ve skutečnosti je jmenoval pouze ritviky, ale GBC stále přijímá, že oni byli jmenováni jak guruové). Proto byl učiněn 180 stupňový obrat, kterým bylo přijato, že žádná autorizace není třeba, jelikož prostřednictvím "zákona učednické posloupnosti" je každý automaticky autorizován ("Obrovský Guru Podvod, část druhá"):
Trivikrama: Potom znovu, Prabhupáda říká v dopise Tušta Kršnovy, že je to zákon učednické posloupnosti, pokud je tvůj duchovní učitel přítomný tak etiketa je, že by jsi měl přivádět aspirující žáky k němu. Ale když již není více přítomen, tak může přijímat žáky."
Jayadvaita: "Neomezeně. Takže je to otázka etikety. Jinak je každý autorizován, ale dokonce i autorizovaná osoba čeká následujíce etiketu."
1987 -Ale autorizace od GBC je třeba!
Třebaže, nepohodlný bod, že autorizace Šríly Prabhupády byla potřebná pro to být guruem, GBC nyní obchází vyloučením potřeby autorizace jako takové. Ale GBC kontradikčně tvrdí, že přestože není třeba autorizace od Šríly Prabhupády aby se někdo stal guruem, je nicméně potřebná od nich:
Jayadvaita: "No, to co ty říkáš je, že to není neodpovídající, že oni jsou odsouhlaseni, nebo ne namítáni, nebo cokoliv, a to je přijato na základě toho, že GBC bylo jmenováno Šrílou Prabhupádou jako nejvyšší řídící autorita. Takže v otázkách řízení společnosti je to odpovídající. Jstliže chceš být součástí administrace společnosti, tak potom jejich razítko k čemukoliv je odpovídající."
Každý je autorizován - pouze prostřednictvím tohoto
Trivikrama: "Někdy oni říkají " No, Pán Čaitania řekl každému aby byl duchovním mistrem.""
Jayadvaita: "Ano to udělal."
Trivikrama: "Takže potom každý je autorizován."
Jayadvaita: "Pravda. Pokud člověk pouze následuje pak je autorizován."
Navíc je také použit argument, že Pán Čaitania nařídil každému "stát se guruem" (Šrí Čaitania Čaritámrita, Madhya-líla 7:128), takže to znamená znovu, že každý je automaticky autorizován díky síle tohoto pokynu. Nicméně Šríla Prabhupád vyjasňuje ve výkladu k tomuto verši, že tento pokyn odkazuje pouze na to stát se šikša (instruujícím), nikoliv dikša (zasvěcujícím) guruem: "Nejlepší je nepřijímat žádné žáky" (Čč, Madhya-líla 7:130). Navíc jsme již uvedli, že tento argument je poražen požadavkem GBC, že člověk přesto potřebuje být nejdříve autorizován jejich prostřednictvím.
Skutečná situace - Přímý pokyn
Ačkoliv byl v roce 1978 přímý pokyn Šríly Prabhupády pro ritviky (celebrující kněze) chybně interpretován jako pokyn pro dikša guruy, člověk nemůže obejít potřebu samotného pokynu:
"Guru může být guruem, když je mu to nařízeno jeho guruem. To je vše. Jinak se guruem nikdo stát nemůže."
(přednáška Šríly Prabhupády, 28. října 1975)
Navíc, dokonce i sami guru podvodníci se odkazují na tento zřejmý bod:
Jayadvaita: "Ačkoliv je předpoklad, že člověk je autorizován svým duchovním mistrem, musí k tomu být dopis nebo to musí jít nalézt ve vedabase."
Ve svých posledních dnech Šríla Prabhupád třikrát jasně uvedl, že "vše" co je potřeba pro fungování ISKCONu on vydal v písemné formě:
" Vydal jsem v písemné formě vše, jakkoliv to chcete - moje vůle, moje nařízení (?) síla, vše. Kalamita nastane když to nebudete řídit. [...] Vše jsem již vydal v písemné formě."
(Šríla Prabhupád konverzace, 2. a 3. října 1977)
V poslední vůli Šríly Prabhupády a v nařízení z 9. července 1977, je ustanoveno, že pro ISKCON je Šríla Prabhupád zasvěcujícím Guruem.
A navíc pokud by chtěl Šríla Prabhupád autorizovat jakékoliv guru nástupce nebo systém prostřednictvím kterého by v budoucnu mohli guru nástupci vzniknout, vydal by také toto v písemné formě.
V ISKCONu je každá jednotlivá činnost, bez ohledu na to jak minoritní, považována za autorizovanou, pouze pokud to můžeme podpořit přímým zaznamenaným pokynem od Šríly Prabhupády, který se této činnosti týká.
Nicméně pro nejvíce závažný a důležitý pokyn, o tom jak má parampara pokračovat po následujících 10.000 let, věříme, že tato jediná nejvíce důležitá aktivita nevyžaduje žádný přímý pokyn od Šríly Prabhupády.
GBC toto říká z toho důvodu, jelikož Šríla Prabhupád neautorizoval žádné dikša guru nástupce.