ŠRÍLA PRABHUPÁDA: 

POSEL Z ABSOLUTNÍHO SVĚTA

„V celém svém životě si nemohu vzpomenout ani na jediný okamžik, kdy bych přestal myslet na Kršnu“. Šríla Prabhupád

V prastarých védských písmech /Védy/ je popsáno, že konečná příčina všech příčin – Nejvyšší Osobnost Božství – je Pán Šrí Kršna. Jméno Kršna znamená vše – přitažlivý a svou nezměrnou, transcendentální nádherou může probudit zájem všech živých bytostí. Pán Kršna se zjevuje v mnoha inkarnacích. Každá z nich byla předpovězena a zdůvodněna samými Védami a zjevila se v tomto materiálním světě se záměrem učit příkladem na stezce duchovního osvobození.

Nejnovější inkarnace Pána Kršny se zde objevila před pouhými pěti sty lety v podobě Šri Čaitanji Mahaprabhua – Zlatého  Avatára. Byl to Pán Čaitanja, kdo předpověděl, že zpívání Jeho svatých jmen – Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré / Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré – se rozšíří za pobřeží Indie do každého města a vesnice na celém světě. Uplynuly stovky let, během kterých se upřímní následovníci Pána Čajtanji snažili rozšířit Jeho učení. Nicméně přemítali o tom, jak a kdy budou Jeho neuvěřitelné předpovědi naplněny.

Toto je krátká zpráva o tom, jak mocný vaišnavský světec, Jeho Božská Milost A. Č. Bhaktivedanta Swami Prabhupada svým vlastním úsilím realizoval toto dávné a hluboce významné proroctví.

ŽIVOT V ODDANOSTI

Šríla Prabhupádse narodil první den po Janmastami/Den zjevení Pána Kršny/v roce 1896 v Kalkatě a bylo mu dáno jméno Abhaj Charan De/avšak z důvodů etikety o něm mluvíme jako o Šrílovi Prabhupádovi/. Šríla Prabhupádprokazoval velkou oddanost Pánu Śrí Kršnovy od útlého věku, jak sám vzpomíná:

„Můj otec byl čistý oddaný Pána, a když mi bylo pouhých čtyři nebo pět let, dal mi několik figurek Radhy a Kršny. Při svých dětských hrách jsme se sestrou tato Božstva uctívali a napodobovali bohoslužby blízkého chrámu Radha – Govindy. Neustálým navštěvováním tohoto chrámu a napodobováním jeho ceremonií ve spojitosti s mými vlastními Božstvy ve hře jsem si vypěstoval přirozenou náklonnost k Pánu.“

V šesti letech byl Šríla Prabhupádunešen festivalem Ratha – játra Pána Džagannatha, který se každoročně konal v Kalkatě. Tento festival připomínal festivaly, konané po staletí v Puri, při kterém jsou tři obří dřevěné vozy, nesoucí podoby Pána taženy davem dvě míle po cestě, lemované jásajícími diváky. Šríla Prabhupád Prabhupád poprosil otce, aby mu pomohl postavit vozík,  se kterým by mohl sám pořádat svou Ráthajátru pro svou rodinu a sousedy. Šríla Prabhupád Prabhupád si svůj vozík natřel a trval na aranžování různých aspektů festivalu, který byl velmi úspěšný – trval osm dní. Později ve svém životě rozšířil tento celý festival do mnoha velkoměst světa, kde nikdy předtím taková podívaná nebyla k vidění.

Po ukončení studia na univerzitě se Šríla Prabhupádsetkal se svým guruem/duchovním mistrem/Šríla Prabhupád Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákurem, když ho jeden z přátel pozval na jeho lekce. Šríla Prabhupád Prabhupád vzpomíná:

„Někdy v roce 1922, zaměstnán jako manažer laboratoří Dr. Bose  jsem měl to štěstí se setkat se svým Guruem, Jeho Božskou Milostí Om Višnupádem Paramahamsa Parivrajakacarya 108 Sri Srimad Bhaktisiddhantou Sarasvatim Goswamim Prabhupadou.  Na úplně první schůzce s Jeho Božskou Milostí jsem byl požádán, abych šířil poselství Pána Čaitanji v západním světě. Tehdy jsem byl mladý nacionalista, obdivovatel Mahatmy Gándhího a C. R. Dasse. Takže jsem mu tehdy odpověděl: „kdo by  se zajímal o poselství Pána Čaitanji, zatímco jsme národem v područí?“ Tímto způsobem jsem měl neshody se svým Duchovním mistrem, ale nakonec jsem byl přemožen.“

Šríla Prabhupád Bhaktisiddhanta řekl Šrílovi Prabhupádovi, že vědomí Kršny není závislé na žádné změně v nudné  politice, protože je to absolutní pravda. Šríla Prabhupádbyl hluboce zasažen a ve svém srdci okamžitě uznal Šrílu Bhaktisiddhanta jako svého duchovního mistra. Od této doby se Šríla Prabhupádzúčastnil lekcí svého Gurua Maharadži kdykoli to bylo možné a naslouchal s bedlivou pozorností. Šríla Prabhupád Bhaktisiddhánta si všiml nadšení svého nového žáka, když prohlásil:

„Tento mladík neodchází, on naslouchá“.

Šríla Prabhupád Bhaktisiddhánta vedl Gaudia Math – živou a velice úspěšnou kazatelskou misi s chrámy po celé Indii. Šríla Prabhupád Bhaktisiddhánta si byl stále vědom prastarého proroctví a byl rozhodně přesvědčen o tom, že poselství Čaitanji Mahaprabhua bude rozšířeno po celém světě. Nakonec v roce 1933 poslal jednoho ze svých nejzkušenějších žáků – Bon Maharádžu  založit misii v Londýně, s měsíčním kapesným 700 rupií, což byla tehdy vysoká suma. Bohužel jeho kázání nemělo žádný úspěch a po čase byl povolán zpět do Indie. Později byl další Gosvámí poslán se stejným výsledkem. Naštěstí – jak uvidíme později - měl Šríla Prabhupád Bhaktisiddhánta jiného žáka, který později uspěl výtečně tam, kde jiní ztroskotali.

Jako živitel rodiny se Šríla Prabhupádnějakou dobu zabýval obchodem v Bombaji. Místní oddaní si tam jednou stěžovali Šrílovi Bhaktisiddhántovi, že Abhaj by neměl žít odděleně mimo chrám. Mohl by přece být zaměstnán jako chrámový dohližitel pro Gaudia Math v Bombaji. Odpověď Šríly Bhaktisiddhánty byla výstižně prorocká:

„Je lepší, když žije trochu stranou od vaší Mathy. A když uzraje čas, zařídí vše potřebné. Nikdo mu nemusí radit.“

V roce 1933 Šríla Prabhupád získal formální zasvěcení a i když pravidelně finančně podporoval misii svého Gurua Maharadži, chtěl mu být ještě víc nápomocen. V prosinci 1936 napsal Šrílovi Bhaktisiddhántovi dopis s otázkou, zda by mohl nabídnout nějakou konkrétnější službu:

„Takže tento dopis byl odeslán 13. prosince s datem 13. prosince z Puri. A on odešel 31. prosince. Pouhých 13 dní potom. A odpověď byla stejná jako při našem prvním setkání v roce 1922, když chtěl, abych začal s kazatelskou prací, totiž  „Zkus kázat cokoli z toho, co jsi se naučil ode mne anglicky mluvícím lidem v angličtině. To bude dobré pro tebe i pro ty, kterým budeš kázat. To jsou mé instrukce.“ Proto jsem si zvolil tento směr.“

V následujících letech Šríla Prabhupádnapsal komentář k Bhagavadgítě, pokračoval ve spolupořádání Gaudia Mathy a v roce 1944 založil časopis Back to Godhead/Zpět k Božství/. Vedení tohoto časopisu bylo obtížné. Šríla Prabhupádvlastnoručně psal a vydával články, přepisoval na stroji rukopisy, kontroloval prvotisky a dokonce roznášel jednotlivé kopie.

Společnost gaudijských vaišnavů uznala filozofické učení a oddanost Šríly Prabhupády a v roce 1947 ho poctila titulem „Bhaktivedanta“. V roce 1950 ve věku 54 let Šríla Prabhupádodešel z rodinného života a přijal řád vanaprastha/život v ústraní/, aby mohl  věnovat více času studiu, psaní a kázání. Přestěhoval se do svaté vesnice Vrindávan, kde žil ve skromných podmínkách ve středověkém chrámu Radha-Damodara.  Tam strávil několik let hlubokého studia a psaní. V roce 1959 mu byl udělen titul sanyásí jedním z jeho duchovních bratrů - Jeho Svatostí B. P. Kešava Maharadžou a po roce začal pracovat na svém mistrovském díle: několikasvazkovém výkladovém překladu osmnácti-tisíc veršového  Šrímad Bhagavatamu/Bhagavata Purana/. Také napsal  Snadná cesta na jiné planety. Potom 13. srpna 1965, jen několik dní před svými 69. narozeninami se A. Č. Bhaktiveda-nta Swami Prabhupada vydal do USA zjistit, co by se dalo udělat pro splnění příkazu jeho Guru Maharádži.

CESTA NA ZÁPAD

Šríla Prabhupádse znal s majitelkou lodní společnosti Scindia Steam paní Morarji. Protože jako sadhu neměl peníze, umožnila mu cestovat zdarma na Džaladutě – pravidelné nákladní lince. Rozhodl se začít své kázání v New Yorku, když si představil, že všichni následují Američany. Kdyby je mohl přesvědčit o vědomí Kršny, zbytek světa by se nakonec přidal.

Cesta se ukázala jako velmi těžká, když Šríla Prabhupádutrpěl dva srdeční záchvaty a obával se, že by už třetí nepřežil. Tu noc měl ve své kabině nádherný sen. Pán Kršna vesloval na lodi a ujišťoval ho, že On ho ochrání. Načež jeho srdeční problémy ustaly.

Když Džaladuta doplula do přístavu v New Yorku o 37 dní později, byl Šríla Prabhupádúplně sám. Přijel do Států, kde nikoho neznal zcela bez pomoci a jen s tím, co si vzal s sebou na loď. Jeho celým majetkem bylo 7 dolarů/částka, kterou později popsal jako hodinovou útratu v New Yorku/, kovový kufr plný knih a překladů, deštník a zásoba sušených vloček pro případ, že by nesehnal žádné vegetariánské jídlo. Byl bez přátel, následovníků, starý a  dokonce i nemocný. Měl jen jisté přesvědčení, že musí splnit příkaz svého duchovního mistra a vědomost o tom, že sám Pán Kršna ho ochraňuje a vede v jeho úsilí podělit se o duchovní znalost Véd s celou západní společností.

Šríla Prabhupádvyjádřil svůj pokorný pocit odevzdanosti touhám Pána Šrí Kršny v básni, napsané bengálsky hned po příjezdu:

„Většina místní populace je pokryta hmotnými vlastnostmi jako je nevědomost a vášeň. Pohlceni materiálním životem si myslí, že jsou velmi šťastní a spokojení a proto nemají chuť na transcendentální poselství Vasudévy/.../ Tak či tak, ó Pane, Ty jsi mne přivedl sem, abych o Tobě mluvil. Teď, Pane můj, jen na Tobě záleží  můj úspěch či nezdar."

Tato báseň byla napsána 18. září 1965. Jen o 12 let později, 14. listopadu 1977 Šríla Prabhupádzesnul v Indii ve věku 81 let. Co se stalo během těch 12 let? Uspěl nebo neuspěl s pomocí Pána Kršny? Co byl Šríla Prabhupádschopen dokázat  v tomto krátkém čase, když začal z ničeho a ve věku, kdy většina z nás se chystá do důchodu? Seznam jeho výsledků je zarážející podle jakýchkoli měřítek.

V krátkosti: mezi roky 1965 a 1977 Jeho Božská Milost A.Č. Bhaktivedanta Swami čili Šríla Prabhupád– jak je znám svým oddaným žákům – rozšířil nauku o Vědomí Kršny do všech velkých měst a zformoval mezinárodní společnost, zahrnující tisíce zasvěcených členů. Založil 108 chrámů na nádherných pozemcích, nacházejících se napříč šesti kontinentů a 12x podnikl cestu kolem světa, aby osobně vedl členy své  rostoucí misie.

Jako kdyby nestačilo vše, co od svých 70 do 81 let dokázal – Šríla Prabhupád Prabhupád také překládal, psal a vydal 51 titulů knih ve 28 různých jazycích. Desítky miliónů výtisků byly distribuovány po celém světě. Dal tisíce hodin lekcí, napsal tisíce dopisů a vedl tisíce rozhovorů s následovníky, obdivovateli a také kritiky. Vysloužil si uznání desítek prominentních učenců, osobností v sociální sféře a politiků, vyjadřujících ryzí vděčnost za příspěvky Šríly Prabhupády k náboženství, filozofii a kultuře.

KÁZÁNÍ  PRO   ZÁPADNÍ  MYSL

Když se usadil v New Yorku, tak Šríla Prabhupádzačal učit v malé a úzké kanceláři bez nábytku či dokonce telefonu a později získal malý obchod, nazvaný „Dokonalé dárky“ přímo na východní části Manhattanu.

Poselství, které kázal, bylo téměř zcela neznámé jeho posluchačům, jeho šafránově růžové oblečení bylo cizí a exotické a jeho zpěv a mantry se nepodobaly ničemu, co New York kdy předtím slyšel. Byl první, kdo přišel do Spojených Států s čistým učením gaudijského vaišnavismu. Stále však nacházel mladé muže a ženy s ochotou mu naslouchat. Následuje záznam z mnoha lekcí Šríly Prabhupády americkým posluchačům/nahrané 20. listopadu  1966/, kde nějaký americký student přerušil výklad otázkou, proč by měl zpívat Haré Kršna mahamantru:

Šríla Prabhupád:	„Zpívání, opakování mantry děláme kvůli pročištění naší mysli. Vůbec nejsme schopni porozumět sami sobě, světu, Bohu a vzájemným vztahům mezi těmito věcmi. Máme tolik pochybností a strach z následků. Jsme ve stavu naprosté nevšímavosti. Tato mantra vám pomůže očistit mysl. Pak porozumíte, že zpívat Haré Kršna se neliší od Kršny.
Student:	Ano. Ne, já, já, já..
Šríla Prabhupád:	Ano. Ano. Ano. Zpočátku musíme opakovat mantru. Může to být v jakékoli pozici, to není rozhodující. Jestli začneme džapovat /polohlasně opakovat mantru/, pak náš.. počáteční prospěch bude ceto–darpana mardžanam / Cc. Antya 20.12/. „Mysl bude očištěna ode všech nečistot.“ Ceto-darpana mardžanam A další stav bude bhava-maha-davagni-nirvapanam. V další fázi všechno utrpení a  úklady tohoto hmotného světa odumřou. Takže budeme muset, chci říct, dělat pokrok stupeň po stupni. Ale můžete přijmout jakýkoli stupeň, kterýkoli stupeň. Není nutná žádná předběžná kvalifikace, totiž „Musíš dosáhnout takového stavu a pak opakovat mantru.“ V jakémkoli stavu můžete začít s mantrou. Ano.
Student:	Dobře, za druhé, nerozumím moc tomu, co je to materiální svět, protože…
Šríla Prabhupád:	Materiální svět je plný bolesti a trápení. Nerozumíš tomu? Jsi šťastný?
Student:	Někdy jsem šťastný a někdy ne.
Šríla Prabhupád:	Ne. Nejsi šťastný. To někdy je tvá imaginace.  Tak jako nemocný muž říká „ach ano, mám se dobře.“ Co je to „dobře“? Chystá se zemřít je mu dobře?
Student:	Netvrdím, že jsem dokonale šťastný…
Šríla Prabhupád:	Ne, nevíš, co je to štěstí.
Student:	…/nerozeznatelné/ ale je to více méně…
Šríla Prabhupád:	Ano. Nevíš, co je štěstí.
Student /2/:	Ano, jistě, ta bolest nebo trápení může rozšířit naše vědomí ve chvílích prožívaného štěstí.
Šríla Prabhupád:	Ne. Věc se má tak, že jsou tu různé druhy trápení. To chápeme. To je naše… kvůli naší nevšímavosti. Nestaráme se o to. Tak jako muž, který trpí kvůli velmi… už moc dlouho. Zapomněl, co je štěstí. Zapomněl co je skutečné štěstí.  Podobně ta trápení jsou již zde.  Vezmi si tento příklad: teď jsi mladý muž. Chceš se teď stát starým mužem?
Student:	Stanu se starým mužem v procesu…
Šríla Prabhupád:	Nyní se jím staneš. Budeš donucen zestárnout, ale nechceš se stát starým mužem.
Student:	Nebudu donucen zestárnout
Šríla Prabhupád:	Ano. Ano. Donucen. Budeš přinucen.
Student:	Nevidím proč…
Šríla Prabhupád:	Když se nechceš stát starým mužem, budeš přinucen stát se starým mužem.
Student:	Je to jedna z podmínek…
Šríla Prabhupád:	Ano. Tato podmínka je ubohá.
Student:	Neshledávám to ubohé.
Šríla Prabhupád:	Ne. Ty ne, protože jsi mladý muž, ale zeptej se nějakého starce, jak trpí. Uvidíš. Churavý člověk – chceš být nemocen?
Student:	Nevyhledával bych to.
Šríla Prabhupád:	Eh?
Student:	Nepátrám po tom.
Šríla Prabhupád:	Ne,ne. Jen odpověz. Jsi rád nemocen?
Student:	Co je..?
Šríla Prabhupád:	Prostě odpověz.
Student:	Co je nemoc?
Šríla Prabhupád:	Oh? Nikdy jsi netrpěl žádnou nemocí? Nikdy jsi nebyl nemocný?
Student:	Byl, měl jsem  neštovice a příušnice a černý kašel /smích/, to co měl každý, a překonáte…
Šríla Prabhupád:	Každý to měl, to neznamená že…neznamená to…Každý teď v zimním období trpí, ale to neznamená, že to není utrpení. Takže si musíme přiznat, že jsme stále v utrpení.
Student:	Kdybych nepoznal štěstí, jsem si jist, že bych neznal ani utrpení.
Šríla Prabhupád:	To je kvůli naší nevědomosti. Jsme trpící. Nechceme zemřít. Je tu smrt. Nechceme onemocnět. Nemoci jsou tady.  Nechceme zestárnout. Stáří je zde. Tak my ne… tolik toho nechceme, ale je nám to vnuceno. A každý rozumný člověk přizná, že tyto věci jsou trápení. Když si však na tato trápení zvyknete a řeknete „To je v pořá-dku,“ tak to je něco jiného. Ale přirozeně žádný normální člověk nechce onemocnět. Nechce stárnout. Nechce zemřít. Chápete. Proč toto hnutí? Protože ve válce přichází smrt. A lidé se bojí. Dělají agitaci „Nemělo by se válčit.“  Tak ty ne… Myslíš, že smrt je velmi potěšující věc?
Student:	Nikdy jsem neprožil…
Šríla Prabhupád:	Prožil jsi, zapomněl. Prožil… Několikrát jsi zemřel, získal zkušenost, ale zapomněl. Zapomnětlivost… Zapomnětlivost není omluva /2x/. Předpokládejme, že dítě zapomnělo nějaké trápení. To neznamená, že netrpělo.
Student:	Ne, souhlasím. Souhlasím. Ale…
Šríla Prabhupád:	Ano. Takže trápení je tady. Musíš si vzít příklad z osvícených duší od, chci říct, autorit co… Právě jako v Bhagavad-gítě  je řečeno, že dukhalayam asasvatam:/ Bg. 8.15/ „Toto místo je plné trápení.“ Každý to musí pochopit. Dokud neporozumíme tomu, že toto místo je ubohé, otázka jak se odsud dostat je zbytečná.
Student:	Takže bychom měli…
Šríla Prabhupád:	Podobně osoba, která  si plně neuvědomí bídné podmínky tohoto světa, není plně vyvinutá. Jako zvířata. Zvířata nechápou, co je to bída. Nechápou. Jsou spokojená…“

Během nekonečných debat jako je tato Šríla Prabhupád Prabhupád postupně získával autoritu mezi svými živými a často reptajícími posluchači nejen pro sebe, ale také kvůli védské moudrosti, kterou přišel zvěstovat. Všeobecně se dá říci, že na Šrílu  Prabhupádu materialistická kultura New Yorku neudělala žádný dojem, jak vysvětlil v dopise jednomu ze svých učedníků:

„Několikrát mi byl ukraden psací stroj a magnetofon a policie nemohla zasáhnout. Na  /ulici / Bowery  Street žije mnoho lidí, nemají kde bydlet. To není žádný hmotný pokrok, když jen jistá část lidí by měla být hmotně zajištěna na úkor druhých. Kdyby tomu tak nebylo, proč je tedy tolik občanů zmatených a frustrovaných?  Takže tady vlastně žádné hmotné výhody nejsou. /…/ Takže západní styl civilizace – průmyslový kapitalismus – není materiální pokrok. Je to materiální vykořisťování.“

Šríla Prabhupád Prabhupád časem získal mnoho následovníků svým učebním programem a zpěvem manter při bubnování v manhattanském Tompkin Square parku. Mladí Američané /většinou z hnutí hippies/  tam okolo něj tančili v extázi. Na tomto místě byla umístěna pamětní deska a podepsána známým starostou New Yorku Rudolfem Julianim, která vyzdvihuje působení Šríly Prabhupády na tomto místě.

Bylo to v „roztančených šedesátých letech“, ale Šríla Prabhupád nikdy neslevil ze svých zásad, aby přilákal víc následovníků. V době experimentů s volnou láskou a halucinogenními drogami jako LSD říkal svým hippie žákům, že se musí vzdát nemanželského sexu, drog, alkoholu, hazardu a pojídání masa. Navzdory tomu řady jeho posluchačů rostly. Nabízel něco skutečnějšího, než co mohlo kdy hnutí hippies nabídnout. Vyšší duchovní smysl a dokonalou životní filozofii.

Alan Kallman byl hudební vydavatel.  Když si přečetl v novinách o duchovní revoluci, způsobené zpěvem manter Šríly Prabhupády, napadlo ho natočit desku o  „Swamim“. Navštívil Šrílu Prabhupádu v jeho „obchodě“ na ulici Bowery a krátce na to byl záznam hotov. Následují výtažky z lekce, napsané  a vyslovené Šrílou jako  krátké shrnutí vaišnavské filozofie, též obsažené na záznamu.

„Transcendentální vibrace, vycházející z opakování svatých jmen Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré / Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré je nejlepší způsob obnovení našeho transcendentálního vědomí. Jako živé duchovní bytosti jsme všichni původně jedinci s vědomím Kršny, nicméně kvůli našemu dávnému spojení s hmotou  je naše vědomí nyní poznamenáno hmotnými okolnostmi.

Materiální okolí, ve kterém nyní žijeme, se nazývá mája neboli iluze. Mája znamená něco, co není. A co je to ta iluze? Iluze je, když se všichni snažíme ovládat hmotnou přírodu, zatímco my sami jsme v sevření jejích přísných zákonů.  Když se služebník uměle snaží napodobovat všemocného pána, říká se tomu iluze. Snažíme se vytěžit všechny zdroje hmotné přírody, ale tím se vlastně stáváme víc a víc závislí na jejích spletitostech. Přestože pracujeme ze všech sil na jejím podmanění,  jsme na ní stále víc závislí. Tento iluzorní boj  proti hmotné přírodě může být naráz zastaven obnovením našeho věčného Vědomí Kršny. Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré je transcendentální proces znovunastolení tohoto původně čistého vědomí. Zpěvem této transcendentální vibrace můžeme odstranit všechny pochybnosti z našich srdcí.  Základní podstata všech pochybností je falešné vědomí , že já jsem vládcem všeho, čím se zabývám.

Vědomí Kršny není žádné umělé trápení mysli. Toto vědomí je původní přírodní síla žijícího stvoření. Při poslechu transcendentální vibrace toto vědomí znovu ožívá. Tento nejjednodušší způsob meditace je doporučen pro tento věk. /…/

Toto opakování Haré Kršna mantry je vedeno duchovním vědomím,a touto zvukovou vibrací se uzdravují všechny nižší vrstvy vědomí – zvlášť smyslové, mentální a intelektuální. /…/ Když zpívá čistý oddaný Pána s láskou, má to největší vliv na posluchače.Pro dosažení okamžitého účinku je tedy žádoucí slyšet tento chvalozpěv ze rtů čistého oddaného Pána. Pokud je možno, vyhýbejme se zpěvu z neoddaných rtů. Mléko, kterého se dotkly rty hada má jedovaté účinky.

Slovo Haré je způsob oslovování síly Pána a slova Kršna a Ráma jsou formy oslovení Pána samotného. Kršna i Ráma znamená největší radost /uspokojení/ a Haré je energie nejvyšší radosti Pána, změněno na Haré /Hah-ray/ v oslovení.  Síla nejvyššího uspokojení  Pána nám pomáhá Ho dosáhnout . /…/

Tato tři slova, jmenovitě Haré, Kršna a Ráma jsou transcendentální semínka maha-mantry. Zpěv mantry / chvalozpěv, džapa/ je duchovní volání neosvobozené duše o ochranu Pána a Jeho energie. Tento zpěv je přesně jako volání dítěte o přítomnost matky. Matka Haré pomáhá oddanému získat milost Pána Otce a Pán se zjeví tomu oddanému,který tuto mantru zpívá upřímně.

Žádný jiný způsob duchovní realizace není tak účinný v této době hašteření a přetvářky jako maha-mantra: Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré/ Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré.“

V roce 1967 byl Šríla Prabhupád připraven rozšířit svou misi, nyní nazvanou „The International Society for Krishna Consciousness“, zkráceně ISKCON /Mezinárodní sdružení pro Vědomí Kršny/ z New Yorku do San Franciska, Los Angeles, Bostonu, Buffala a do jiných zemí. Vyslal učedníky do Londýna, kteří se seznámili s Georgem Harissonem ze skupiny „The Beatles“. George Harisson se začal nadšeně zajímat o Vědomí Kršny. Také vydal svou verzi chvalozpěvu Pána Kršny, která se dostala na první místo v žebříčku populárních hitů ve Velké Británii. Takto byly miliony lidí vystaveny účinkům maha-mantry, což velice potěšilo Šrílu Prabhupádu. Šríla Prabhupád přiletěl do Londýna a osobně se setkal s Georgem, který byl tak ohromen, že věnoval Hnutí rozlehlou usedlost na anglickém venkově.

V roce 1970 Šríla Prabhupád obrátil pozornost zpět do Indie, duchovního domova Hnutí, které on šířil na Západě. Pokoušel se získat půdu v Mayapuru s pomocí svých duchovních bratří, ale nenalezl tam příliš velkou chuť spolupracovat. Ztráceje trpělivost, napsal následující dopis Govindovi Maharadžovi v září 1970:

„Co se týče propagace Jména Šrí Mayapur jako Rodiště Pána Čaitanji, je to zmiňováno pravidelně v naší různé literatuře a v knihách. Kdybyste se laskavě namáhali dorazit sem k nám, mohu vám ukázat, jak se staráme o publicitu Rodiště Pána Čaitanji. Možná víte, že jsem prosil Jeho Svatost Šrípadu Tirthu Maharadžu o malý kousek půdy u Majapuru pro stavbu domu pro mé následovníky na Západě, ale on můj návrh zamítl. Šríla Prabhupád Bhaktivinoda Thákura si přál, aby američtí a evropští oddaní mohli přijít do Majapuru. Toto proroctví je nyní naplněno. Naneštěstí se potulují po ulicích Kalkaty a nemají žádné slušné místo v Majapuru. Myslíte, že je to správné?“

Zatímco se jeho Hnutí rozšířilo na Západě, Šríla Prabhupád začal být brán mnohem vážněji ve své vlasti. Zvlášť po únoru 1972, kdy konečně položil základní kámen pro nový chrám v Majapuru. Šríla Prabhupád se nikdy nevzdal, pokud se rozhodl rozšířit slávu Pána Kršny – i když kvůli tomu musel bojovat. Vyhrál mohutnou soudní bitvu v Bombaji o výstavbu nádherného chrámu a obytného komplexu na pláži Juhu Beach, když se ho bohatý podnikatel pokusil podvést. Také ve Vrindavanu nechal postavit velký chrám a areál školních budov.

Na svých cestách byl Šríla Prabhupád vždy dychtivý setkat se a diskutovat s odborníky a akademiky, neboť si obzvlášť přál působit na inteligenci. Při návštěvě bývalého Sovětského Svazu v r. 1971 se Šríla Prabhupád sešel s prof. Kotovským, vedoucím indického oddělení vlády sovětské Akademie Věd  a předsedou Oddělení indických studií moskevské univerzity. Při neformální schůzce v kanceláři Dr. Kotovského duchovní vůdce a komunistický vědec živě probírali náměty společného zájmu. Šríla Prabhupád navrhl radikální reformaci moderního komunismu a vysvětlil, jak se indický kastovní systém odvrátil od učení pána Kršny:

Prof. Kotovský:	Ale vytvořením brahmanů z různých sociálních tříd ve společnosti popíráte staré přikázání hindských písem.
Šríla Prabhupád:	Ne, já ho ustanovuji.
Prof. Kotovský:	Podle všech písem – Puran apod. – se každý člen těchto čtyř varnas /kast/ musí do nich narodit.
Šríla Prabhupád:	Ne, ne, ne.
Prof.:	To je základ všech varnas…
Šríla Prabhupád:	Ne, ne. Omlouvám se.
Prof. Kotovsky:	základ všech kast…
Šríla Prabhupád:	To jste řekl nesprávně. Se vší úctou musím přiznat, že nemluvíte správně. V Bhagavad – gítě (4.13) je psáno: catur-varnyam maja srstam, guna-karma-vibhagasah:“Tyto čtyři řády brahmanů, kšatryů, vajšů a šudrů byly stvořeny Mnou podle vlastností a práce.“ Nebyla tam žádná zmínka o narození.
Prof. Kotovsky:	Souhlasím s vámi, že je to dodatek pozdějších brahmanů, kteří se snažili zneužít tyto vlastnosti /ve prospěch svých potomků/.
Šríla Prabhupád:	To zabilo indickou kulturu.

Při jiné příležitosti se Šríla Prabhupád sešel se členem MENSA (sdružení lidí s výjimečným IQ). Ke konci rozhovoru tento člen MENSY, očividně pyšný na svou vysokou inteligenci, pozval Šrílu na test jeho IQ. Šríla Prabhupád P. měl lepší nápad:

Šríla Prabhupáda:	Proč vy nepřijdete do naší Společnosti, ať si vás můžeme otestovat?
Člen Mensy:	My testujeme něco jiného, víte.
Šríla Prabhupáda:	My také testujeme (nesrozumitelné)
Člen Mensy:	Správně, ano,velmi dobře.
Šríla Prabhupáda:	Vy máte svůj testovací postup, my také.
Člen Mensy:	A náš je stejně tak univerzální.
Šríla Prabhupáda:	Náš zkušební postup je, jak daleko je kdo ve vědomí Boha. To je náš test. Harav abhaktasya kuto mahad – gunah. Je řečeno jasijasti bhaktir bhagavaty akincana. Pokud někdo vyvinul Boží vědomí, všechny dobré vlastnosti jsou v něm obsaženy. Všechny dobré vlastnosti. Harav abhaktasya kuto mahad – gunah. A ten, kdo nevyvinul vědomí Kršny neboli vědomí Boha, nemůže mít žádné dobré vlastnosti. Neboť jeho zájem je mentální spekulace, mano – rathenasati dhavato…Prostou mentální spekulací bude zakotven v tomto materiálním světě.
Člen Mensy:	Mentální spekulace sama o sobě je neškodná.
Sríla Prabhupáda:	Mentální spekulace, mano – rathena. Ratha znamená vůz, ten, kdo řídí vůz mysli, mano – rathena. Vůz mysli ho ponese, ukotví ho jen ve hmotných souvislostech. Tak dlouho někdo dlí v materiálním stavu, až ztratí ty správné schopnosti.  Musí překonat materiální vědomí a přejít na duchovní vědomí. Pak jeho přirozeně dobré vlastnosti vyjdou na povrch automaticky.“

Při jakémkoli setkání s křesťany Šríla Prabhupád neúnavně zmiňoval téma zabíjení zvířat, jak zdůraznil v květnu 1974 v Ženevě panu C. Hennisovi z Mezinárodní Organizace Práce Spojených Národů:

Šríla Prabhupáda: „Nyní takzvaná kněžská společnost, společnost kněží, oni pozměňují biblické přikázání dle své vlastní úvahy. Tak jak v Bibli, přikázání zní, „Nezabiješ.“ Ale třída kněží a všechny ostatní prostě zabíjejí. Jak tedy mohou vést? Jednoduše udržují jatka kvůli zabíjení. Jak tedy mohou vést? Ptal jsem se mnoha křesťanských mužů, včetně kněží, takto: „Vaše přikázání je, že ,Nezabiješ.“ To je příkaz Ježíše Krista. Proč to porušujete?“ Dávají mi nejasné odpovědi. Přímo je řečeno „Nesmíš zabíjet.“ A celý svět jednoduše vybíjí ubohá zvířata a pokračuje v moderních jatkách.“

Mezitím autority amerických univerzit /jako např. Columbia, Princeton a Yale/ vyjádřily vděčnost a sympatie Šrílovi Prabhupádovi za jeho vzdělanost  tím, že pomohly založit nakladatelství Bhaktivedanta Book Trust v Los Angeles. Toto nakladatelství zahájilo propagaci překladů a originálních děl Šríly Prabhupády pod značkou živá knihovna transcendentálních vědomostí. Navzdory celosvětové ekonomické krizi prodej knih a časopisů dosáhl pozoruhodných 9 milionů v roce 1975.

Šríla Prabhupádzaložil několik védských škol /tzv. gurukuly/, kde děti získávaly Vědomí Kršny od útlého věku. Započal program ochrany krav při několika svých větších projektech, zaměřených na péči o krávy a býky ve stáří. Založil akademii umělců, kteří vytvořili nádherné oduchovnělé malby pro jeho knihy. Také zformoval Bhaktivedanta Institut, skládající se z učedníků – expertů na vědu a matematiku. Jejich úkolem bylo vyvrátit různá ateistická dogmata jako je teorie velkého třesku a evoluce a mezitím podepřít světový názor, založený výhradně na védském učení.  A v New Yorku, kde jeho mise na Západ začala, jeho žáci získali impozantní třinácti-patrový chrám.

ROZDÁVÁNÍ DUCHOVNÍ POTRAVY

Zároveň s učením védské moudrosti a šířením zpěvu svatých jmen Pána Šríla Prabhupád také trval na tom, aby ISKCON roznášel duchovní potravu, známou jako prasádam zdarma po celém světě. Doslova miliony jídel s vegetariánskou stravou jsou rozdávány po celé zemi. Stejně jako filozofie a mantry také vegetariánská strava očišťuje srdce a mysl, když je nejdříve nabídnuta Pánovi. Takto nám pomáhá na cestě postupného odhalování našeho původního uvědomění Boha.

PROROCTVÍ  NAPLNĚNO

Šríla Prabhupád začínal velice skromně, ale už na začátku 70. let bylo Haré Kršna zdomácnělým výrazem. Položil základ pro více než 100 chrámů včetně 13-ti patrové budovy v srdci nejdůležitějšího města světa. Napsal mnoho knih a inicioval tisíce žáků. To vše bylo dosaženo velice jednoduše bez finanční podpory vlády nebo jiné instituce. To je jasný důkaz naplnění proroctví pána Čaitanji Šrílou Prabhupádou samotným. Po celém světě slova Haré Kršna, Haré Ráma prostupují moderní kulturou a zanechávají nesmazatelnou stopu. Tak, jak bylo předpovězeno. Byl to Šríla Prabhupád, jehož víra a oddanost položila základy tohoto kolosálního činu, tohoto zázraku.  Jeho čisté Hnutí bude majákem v temnotách tisíce let do budoucnosti, za to mu patří od lidstva vřelý dík.

JEHO UČENÍ

Ze všech svých aktivit si Šríla Prabhupád nejvíce cenil své knihy. Překládání a vysvětlování prastarých védských textů často popisoval jako svůj život a duši. V roce 1970 Šríla Prabhupád započal Bhaktivedanta Book Trust, nyní největšího vydavatele o indické filosofii a kultuře na světě.

Za čtvrt století existence této vydavatelské společnosti desítky milionů lidí četly nejméně jednu ze knih Šríly Prabhupády a pocítily ryzí obohacení ve svých životech. Následuje stručný úvod do duchovních nauk, nacházejících se v těchto knihách.

LIDSKÁ FORMA ŽIVOTA

Šríla Prabhupád často kladl otázku: jaký je rozdíl mezi živým a mrtvým tělem? Často zdůrazňoval, že pokud nejsme nic jiného, než chemické sloučeniny, pak tyto jsou také součástí mrtvého těla. Jakým způsobem se dá  rozlišit mrtvé tělo od živého?  Šríla Prabhupád učil, že rozdíl je ve vědomí či uvědomění. Všechny formy života projevují příznaky vědomí do jisté míry. Proto je nazýváme žijícími spíš než mrtvými. Dokonce malinký mikrob nebo běžná pokojová rostlina ukazují jisté znaky vědomí – zatímco náš jídelní stůl a židle žádné.

Šríla Prabhupád zdůrazňoval, že i když různé formy života projevují různé stupně a úrovně vědomí, jen člověk ho má nejvýš vyvinuté. Učil, že lidé mají nejvyšší úroveň sebe-uvědomění – a proto je naprosto pošetilé zabývat se jen zvířecími činnostmi.

Avšak co odlišuje naše vědomí tak velice od hmyzího, ptačího, zvířecího, či dokonce opičího? Tyto bytosti shání potravu a my také; spí a my také spíme; množí se a my se také množíme; brání se stejně jako my. Jedním ze znaků vyššího vědomí může být to, že tyto činnosti provádíme promyšleněji. To však plně nevysvětluje naši nadřazenost nad všemi ostatními formami života.

Šríla Prabhupád vysvětlil, že skutečný rozdíl je dán naší schopností tázat se po původu našeho bytí, zamýšlet se nad sebou a pátrat po naší vlastní přirozenosti a po povaze Boha. Můžeme stvořit jazyky, přemýšlet o smyslu života a žasnout nad noční oblohou. Takové obdarování není přítomno v žádné formě života.

Védy nás nabádají, abychom v lidské formě života pátrali po tom, kdo jsme, co je vesmír, co je Bůh a jaký je vztah mezi námi, vesmírem a Bohem.

Měli bychom hledat řešení největších problémů života – zejména narození, smrti, stáří a nemoci. Psi nebo kočky nemohou klást tyto otázky, musejí se vynořit v srdci skutečné lidské bytosti.

NEJSI TOTO TĚLO

Bez výjimky všechny materiální jevy mají začátek a konec. Významná myšlenka moderní kultury je, že vědomí je další takový materiální jev. Proto se věří, že vědomí /či já/ zaniká se smrtí hmotného těla. Tento názor nicméně zůstává pouhým předpokladem. Nebyl potvrzen žádným vědeckým pozorováním či pokusem.

Šríla Prabhupád velmi kritizoval silné ztotožnění já s hmotným tělem v západní kultuře, jak vysvětluje ve 2. zpěvu Šrímad – Bhagavatamu:

„Celý materialistický svět, založený na chápání hmotného těla jako já /osobnosti/ se nezajímá o vědu o Bohu. Materialista je vždy zaneprázdněn prací pro blaho hmotného těla nejen svého, ale také svých dětí, příbuzných, přátel, spoluobčanů atd. Materialisté mají mnoho odvětví lidumilných a charitativních aktivit z politického, národního a mezinárodního úhlu pohledu. Žádná práce  v těchto odvětvích však nesahá za schopnost , omezenou nepochopením pravé podstaty duše v hmotném těle. Jedině že  by byli uchráněni od nepochopení vztahu těla a duše. Postrádají vědomí Božství, a z nepřítomnosti vědomosti o Bohu vyplývá, že všechny výdobytky hmotné civilizace, jakkoli oslňující, by měly být považovány za selhání.“

Nicméně jeden z pilířů moderního materialismu se zakládá na předpokladu, že smrtí těla končí i život duše. Od ranného dětství jsme byli většinou vedeni k tomu, abychom o sobě přemýšleli v mezích takové víry. Někteří z nás však  prohlédli filosofický dopad takového myšlenkového směru, který nás nevědomky vede do prázdnoty a k nihilistickému životnímu postoji.

Šríla Prabhupád názorně ukázal, že nejzákladnější nauka Véd je v přímém rozporu s moderním vědeckým pojetím vědomí a života. Podle této nauky není individuální vědomí vůbec závislé na neurobiologických funkcích, ale stále existuje jako nezávislá realita.

Přítomnost nezávislého pozorovatele ve hmotném těle, který zůstává stále přítomen navzdory  proměnným stavům těla a mysli svědčí o přítomnosti dvou sil – duchovní síly ( představované vědomým já) a hmotné síly (jejíž sídlo je hmotné tělo). Védy nám vysvětlují, že tato duchovní energie, rozpoznávána vědomím pokračuje v existenci dokonce i po odumření hmotného těla.

Pokud jsme všichni nesmrtelné duše, pokryté pouze různými dočasnými tělesnými schránkami,můžeme z toho logicky vyvodit, že největší konání dobra pro lidskou společnost spočívá v probuzení naší skutečné duchovní identity a našeho nerealizovaného vztahu k Bohu. Tato činnost se nazývá Vědomí Kršny.

Tak jako záchrana oděvu tonoucího muže nepřináší slávu ani prospěch, také humanitární úsilí, zaměřené výlučně na zlepšení podmínek dočasné tělesné schránky – která je odsouzena k stárnutí, nemoci a smrti – nedává užitek ve vztahu k věčnosti.

Šríla Prabhupád takto poznamenává ve Šrímad – Bhagavatamu

„Vlastní já se skrývá za hrubým tělem a jemnou myslí. Je určující, aktivní podstatou těla a mysli.“

„Bez znalosti potřeb spící duše nemůžete být šťastní pouhým uspokojováním potřeb těla a mysli. Potřeby duše musí být naplněny. Prostým čištěním klece neuspokojíte ptáka, který je uvnitř…“

„V každém z nás je neprobuzená láska k bohu… Proto se musíme zapojit do činností, které probudí naše božské vědomí. Toto je možné jen při poslechu a zpěvu nebeských činností Nejvyššího Pána. „

„To znamená, že nebýt zapojen do činnosti, která pomáhá získat potřebu  zúčastnit se poslechu a zpěvu transcendentálního poselství Boha…je pouhá ztráta času.“

ZJEVENÍ DOKONALÉHO UČENÍ VÉD

Jestliže můžeme uznat důležitost takového pátrání, naše příští uvažování přirozeně povede k hledání směrodatných odpovědí na takové otázky. Prostě jestli vůbec existuje dokonalá vědomost, týkající se otázek jáství, vesmíru a Boha, bude mít vyšší cenu než jen váš nebo můj názor, nebo třeba Freudův či Einsteinův názor nebo jakýkoli jiný.

Šríla Prabhupád vysvětlil, že my všichni máme nedokonalé smysly a protože jsme náchylní k chybám a dokonce podvádíme, naše relativní názory o věcech přesahujících naše zkušenosti nemohou podat správnou ani důvěryhodnou informaci. Pouhá spekulace je jistě sterilní a zcela zbytečná.

Náš pokus dopracovat se k těmto záležitostem empiricky bude poznamenán různými nedokonalostmi a nakonec selže. Tyto takzvané pravdy, sestavené výlučně na základě mentální spekulace nemohou být nápomocny v hledání Absolutní Pravdy, která není na dosah nedokonalým smyslům a mysli. Védy vysvětlují, že pokud chceme poznat věci za dosahem naší pravomoci posuzování, které je dáno životními zkušenostmi – mimo omezení lidského chápání a uvažování – nejsnadnější je obrátit se na toho, kdo ví. Jak Šríla Prabhupád učil

„Toto je cesta k získání transcendentální vědomosti: nalézt správnou osobu, gurua a s pokorou mu naslouchat.“

Mimosmyslové učení Véd bylo poprvé vysloveno Pánem Samotným. Pán, absolutně nejmocnější bytost, nemůže padnout do vlivu žádné jiné síly, neboť On je zdrojem všeho. Logický důsledek je to, že Jeho vědomost je dokonalá. A každý, kdo předává tuto vědomost beze změny ji dává dokonalou. Potřebujeme jen uznat toto tvrzení teoreticky, abychom pokročili v našem porozumění védskému učení.

Dokonalé učení Véd bylo během času zachováno předáváním skrze neporušený řetěz duchovních učitelů.

Šríla Prabhupád je současné pokračování jednoho takového řetězu nebo posloupnosti. Toto spojení jde zpět tisíce let k samému Pánu Kršnovy. Proto je vědomost, obsažená v knihách Šríly Prabhupády nerozeznatelná od té, která byla původně sdělena nejvyšším Pánem samotným. Šríla Prabhupádsi nevymýšlel žádné „pravdy“. Předložil nadčasové učení původních Véd bez dodatků, vynechání nebo změn. Jeho dílo se skládá zejména ze tří védských textů – Bhagavad-Gíty, Šrímad-Bhagavatamu a Čaitanja-čaritamrty.  Společně tato literární díla shrnují víc než 25 svazků podrobných informací, představujících původní védskou nauku o realizaci  (uskutečnění ) Boha neboli bhagavata – dharma. Jejich překlad do angličtiny spolu s podrobným vysvětlením tvoří nejvýraznější přispění Šríly Prabhupády k duchovnímu, intelektuálnímu a kulturnímu životu světa.

Nicméně nelze opomenout hlubší a esoteričtější úroveň, na které knihy Šríly Prabhupády předávají vědomosti. Rozumíme tomu tak, že Šríla Prabhupád naplnil proroctví  o nejnovějším zjevení Boha – proto musí být plně osvobozenou duší /saktyavesa – avatara je sanskrtský termín/, a byl seslán přímo z Absolutního světa k vykonání této mimořádné služby. Protože je Šríla Prabhupád  osvobozená duše, prodlévá ve Vědomí Absolutna a jeho knihy se od jeho osobnosti neodlišují. Šríla Prabhupád učil toto:

„Když odejdu, není žádný důvod k truchlení. Vždy budu s vámi skrze své knihy a příkazy. Navždy zůstanu ve vaší přítomnosti tímto způsobem.“

„V mých knihách je filosofie Vědomí Kršny plně vysvětlena, takže pokud něčemu zcela neporozumíte, pak jednoduše musíte číst znovu a znovu. Každodenním čtením vám tato vědomost bude zjevena a tímto způsobem se bude vyvíjet váš duchovní život.“

Čtením jeho knih a přijetím Šríly Prabhupády jako svého duchovního mistra nám je zjevována mimosmyslová vědomost a takto můžeme navázat náš unikátní a individuální duchovní vztah s Pánem. Takže je to víc než jen čtení slov na stránkách, pokud je to zahrnuto v denním programu manter a uctívání. Pak jsou jeho knihy klíčem k mystickému procesu, při kterém může každý prakticky rozeznat svou původní duchovní identitu.

UNIVERZÁLNÍ VĚDA  USKUTEČNĚNÍ BOHA

Védská učení, předložená v knihách Šríly Prabhupády mohou být shrnuta do tří všeobecných oddílů, známých v sanskrtu jako sambandha , abhidheja a prajojana. Sambandha znamená náš vztah k Bohu, abhidheja znamená činnost v tomto vztahu a prajojana  je konečný cíl nebo dokonalost.  Tato tři rozdělení chápání představují univerzální zásady, vlastní učení všech náboženství světa. 

Vědomost, popsaná v knihách Šríly Prabhupády přesahuje náboženské, národní i kulturní zařazení. Nauka o tom, jak pochopit Boha, jak rozumět svému poměru k Bohu a jak vyvinout lásku k Bohu nemá zhola nic společného se sektářskými názvy jako „křesťan“, „hinduista“ nebo „žid“. Takové důvody nemůže popřít žádné náboženství na světě. Jinými slovy, jsou samou esencí /podstatou/ náboženství – univerzální rysy, podle kterých mohou být pochopeny všechny náboženské směry.

Každé náboženství může upřednostňovat jiné svaté jméno Boha, způsob uctívání se může lišit a detaily rituálů a nauka mohou být taktéž jiné. Zkouška spočívá v tom, jak velké vědomí Boha a lásku k Bohu hledající vyvine. Skutečné náboženství spočívá v učení se milovat Boha. A jak si zamilovat Boha je shrnuto a obsaženo v nauce, nalézající se v knihách Šríly Prabhupády, jak on sám vysvětluje:

„Prostě jako když my zpíváme Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna , Haré Haré. Podle védské literatury  Kršnas tu bhagavan svajam. Kršna je nejvyšší osobnost Božství.  Má nespočet jmen. Tisíce a miliony jmen. Toto je původní jméno. A Čaitanja neříká, že musíte zpívat Kršna, ale vlastně když Ho nazýváte jiným jménem, opakovat to vaše jméno. Netrváme na tom, abyste opakovali Kršna mantru. Pokud trváte na jiném jméně, můžete ho zpívat. Žádáme, abyste zpívali svaté Boží jméno.“

UČENCI OCEŇUJÍ UČENÍ ŠRÍLY PRABHUPÁDY

Šríla Prabhupád často zdůrazňoval, že i když moderní vysoké školy a univerzity mají mnoho kateder, na žádné z nich se nevyučuje realizace sebe sama a Boha na vědecké úrovni. Předložením původní védské vědy o Bohu – uskutečněné skrze jeho knihy Šríla Prabhupád zaplnil mezeru a nasytil hladové po vzdělání.

Během jeho působení ti učenci, kteří se osobně setkali se Šrílou Prabhupádem nebo četli jeho knihy vyslovili upřímné uznání kvalit jeho osobnosti a vděčnost za přínos jeho učení lidstvu. Vskutku mnoho nezávislých vědců prohlásilo, že přínos Šríly Prabhupády je zcela nesrovnatelný v historii lidstva:

„Jsem ohromen tím, jak hluboce učení jednoho muže a duchovní tradice, kterou přinesl zapůsobily na životy takového množství lidí. Dle mého názoru přispění Šríly Prabhupády je velmi důležité a bude trvalé… V takovém věku, který  téměř všichni považujeme za velmi vysoký – když většina z nás by usínala na vavřínech – uposlechl výzvu svého duchovního učitele a vydal se na obtížnou cestu do Ameriky. Šríla Prabhupádje jistě jen jeden z tisíců učitelů. Ale v jiném smyslu je jeden z tisíce, možná jeden z milionu.“ 
- Harvey Cox, profesor náboženství, harvardská univerzita

„Zde poprvé od časů římského impéria je nové náboženství z Asie – tak řečené asijské náboženství nové pro západní svět – praktikované lidmi západní rasy. Vyrostlo z ničeho za necelých 20 let a stalo se známým po celém Západě… a důležitou skutečností v historii západního světa.“ 
- A. L. Basham, významná autorita indické historie a náboženství

„Kromě hluboké morální síly, pokory a svatosti byl také čistě oddaný /kajícný/. Na rozdíl od jiných moderních guruů žil spokojeně tak jak žili jeho učedníci. Dokonce když mu selhalo zdraví a on se vrátil do Dillí, aby se  zotavil, nehledal nic lepšího než chudě vybavený pokoj, bez klimatizace, v hinduistickém chrámu, který byl jeho útočištěm před příchodem do USA. Život Šríly Prabhupády je zářný příklad jeho ideálu, ideálu který dal ostatním k následování. V době převládající přetvářky a cynicismu je to takový druh vzácného vzoru, který potřebujeme.“ 
- Dr. J. S. Judah, emeritní profesor Historie náboženství a ředitel knihoven, Teologická unie, Berkeley, Kalifornie

„Jeho knihy jsou významným přispěním ke spáse lidstva.“ 
- Šrí Lal Bahadur Šastri, bývalý předseda indické vlády

„Tyto texty musí být oceněny. Kdokoli čte tyto knihy s otevřenou myslí, jakkoli filosoficky nebo nábožensky založen se neubrání dojetí a ohromení.“ 
- Garry Gelade, profesor oxfordské univerzity, katedra filosofie

„Prabhupádova osobní zbožnost mu poskytla skutečnou autoritu. Prokazoval úplnou vědomost písem, neobvyklou hloubku uskutečnění a výjimečný osobní příklad, neboť prakticky žil to, co učil.“
– Dr. Larry Shinn, děkan fakulty umění a věd, Bucknell University

FYZICKY VZDÁLEN: DUCHOVNĚ PŘÍTOMEN

Šríla Prabhupád odešel z tohoto světa 14. listopadu 1977 v Kršnově svaté zemi Vrindávan. Překládal své knihy a dával rady svým učedníkům až do samého konce a odešel za nejslibnějších okolností, obklopen svými následovníky během zpěvu maha-mantry.

Zanechal za sebou masivní dědictví nauk ve formě nesčetných knih, zvukových a obrazových záznamů lekcí a rozhovorů a zejména celosvětové Hnutí. Řekl, že poskytl vše nezbytné k návratu domů, zpět k Božství, prostě máme číst jeho knihy, džapovat a řídit se jeho radami. Učil, že mu máme sloužit stejně po jeho smrti jako za jeho fyzické přítomnosti. Zůstane duchovně přítomen ve svých knihách a instrukcích:

„Máme zde dvě koncepce, fyzickou  a vibrační. Fyzické pojetí je dočasné. Vibrační způsob chápání je věčný./…/ Když cítíme odloučení od Kršny nebo Duchovního Mistra, měli bychom se pokoušet mít na paměti jejich slova nebo doporučení a pak se pocitů odloučenosti zbavíme. Společnost Kršny a Duchovního Mistra by měla být společností za pomoci vibrace, ne fyzické přítomnosti. To je skutečné sdružování se.“

Mluvil o svém vztahu ke svému guruovi:

„ Navzdory tomu, že dle materiální vize Jeho Božská Milost Šríla  Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura Prabhupada odešel poslední den v prosinci 1936, stále považuji jeho Božskou Milost za vždy přítomnou skrze jeho vani, jeho slova. Jsou dva způsoby spojení -  skrze vani a vapuh. Vani znamená slova a vapuh je fyzická přítomnost. Fyzická přítomnost je občas příjemná a občas ne, ale vani existuje na věčnost. Proto se každý musí spokojit s vani, neulpívat na fyzické přítomnosti.“

A v Šrímad-Bhagavatamu čistě učil, že není nutné dlít ve fyzické společnosti osvobozených duší:

"Někdy je špatně pochopeno , že když má někdo být ve společnosti lidí, kteří jsou zapojeni v oddané službě, nebude schopen řešit své hmotné problémy. Odpověď na tento argument je popsána zde, totiž že s osvobozenými dušemi máte komunikovat ne přímo, osobně, ale pochopením problémů v životě, skrze filozofii a logiku.“

Těsně před svým fyzickým odchodem Šríla Prabhupád ustanovil zasvěcovací systém s využitím tzv. ritviků/ceremoniálních kněží/, kteří by dále zasvěcovali v zastoupení bez potřeby fyzického zapojení Šríly Prabhupády. Šríla Prabhupád by takto mohl pokračovat v zasvěcování nových učedníků tak dlouho, dokud by jeho Hnutí existovalo. Navzdory tomu, že někteří z jeho učedníků byli zmateni po jeho odchodu v tom, jak by mělo zasvěcování pokračovat se tato situace pomalu začíná zlepšovat.  ISKCON Revival Movement/IRM – Hnutí Obnovení ISKCONU/ je v popředí této nápravy, zasvěceného znovu ustanovení Šríly Prabhupády jako jediného zasvěcovacího gurua tohoto Hnutí; tak jak měl Šríla Prabhupád v úmyslu:

„Ano, já jsem Duchovní Mistr této instituce a všichni členové tohoto společenství jsou pokládáni za mé učedníky. Následují řády a ustanovení, která je žádám následovat, a já je zasvěcuji duchovně.“

Takto Šríla Prabhupád zanechal otevřené pozvání pro všechny budoucí generace – každý se může stát jeho učedníkem, přímo zasvěceným od něj, pokud si to přeje. Každý upřímný hledač pravdy, který oceňuje hrdinský život a úspěchy Šríly Prabhupády a pečlivě studuje jeho učení musí tuto nabídku shledat lákavou.

WWW.ISKCONIRM.COM

WWW.ISKCONIRM.COM/cz.htm