Mezinárodní Společnost pro Vědomí Kršny (ISKCON) neboli Hare Kršna hnutí bylo založeno v roce 1966 velkým duchovním vůdcem A.C. Bhaktivédantou Swami Prabhupádou (Šríla Prabhupáda).
Ačkoliv toto hnutí stále oficiálně funguje po celém světě včetně České republiky, tak to již více není hnutí, které bylo původně založeno Šrílou Prabhupádou.
Ba naopak, spíše je to hnutí založené na podvodu. Tento podvod byl dobře zdokumentován, ale důkazy ohledně něj jsou stále ještě neznámé mnoha členům a podporovatelům ISKCONu, kteří v blažené nevědomosti následují současný ISKCON věříce, že je to stále to samé velké hnutí založené Šrílou Prabhupádou roku 1966.
Aby napravilo tento stav tak bylo roku 1999 oficiálně založeno ISKCON Revival Movement (IRM) www.iskconirm.com a roku 2003 začalo vydávání doprovodného časopisu Zpátky k Prabhupádovy (Back To Prabhupada - BTP). Účelem tohoto hnutí je vzdělávat členy a podporovatele ISKCONu a také ostatní organizace, které mohou být v tomto ohledu zainteresovány, jako: Akademické organizace, média a vládní organizace. V tomto článku v krátkosti vysvětlíme jak podvod vznikl a dodáme k tomu také potřebné důkazy.
V roce 1977 byl ISKCON sdružením majícím desítky chrámů, farem a restaurací a okolo 10,000 Prabhupádových zasvěcených žáků. Šríla Prabhupáda navíc napsal desítky knih plných duchovního poznání, z nichž bylo více jak 150 miliónů kusů rozdáno po celém světě ve všech hlavních světových jazycích.
Krátce před svým odchodem vydal Šríla Prabhupáda nařízení, které bylo určeno všem ISKCONským centrům a hlavnímu řídícímu orgánu celé společnosti – GBC (Governing Body Commissioners). Tento příkaz měl být okamžitě uveden v platnost, což se také stalo. Nařízení ustanovuje systém pomocí něhož mohl Šríla Prabhupáda pokračovat v přijímání žáků I po svém fyzickém odchodu, který nastal 120 dní po sepsání tohoto nařízení. V tomto příkazu jmenuje Šríla Prabhupáda 11 zkušených sekretářů, kterým svěřil úkol přijímat a zasvěcovat nově příchozí osoby jako přímé žáky Šríly Prabhupády. Nařízení jasně říká:
Nově zasvěcení oddaní jsou žáky Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivédanty Swamiho Prabhupády, výše uvedených jedenáct zkušených oddaných jednají jako Jeho zástupci.
(Nařízení bylo posláno všem ISKCONským manažerům a lídrům 9. červece, 1977)
Nicméně ne příliš dlouho po fyzickém odchodu Šríly Prabhupády v listopadu 1977, GBC nestoudně oznámilo, že 11 sekretářů bylo ve skutečnosti vybráno jako plnohodnotní Guruové neboli duchovní mistři, kteří mohou přijímat žáky a nahradit tak v tomto ohledu Šrílu Prabhupádu.
To je samozřejmě v úplném rozporu s nařízením, kde je jasně uvedeno, že 11 sekretářů bylo vybráno, aby zůstali jako zástupci a přijímali žáky ve prospěch Šríly Prabhupády. Oficiální GBC rezoluce z roku 1978 jasně dokumentuje tento podvod černé na bílém:
"…pro rok 1978, žádní nový duchovní mistři nebudou vybráni než původních jedenáct zvolených Šrílou Prabhupádou." (GBC Rezoluce č.16, 19. března 1978)
Těchto 11 sebezvolených "Guruů" poté okamžitě rozdělilo svět do 11 zón a začalo přijímat každodenní okázalé uctívání a označili sebe za "hmotné a duchovní nástupce" Šríly Prabhupády. Díky tomuto podvodu získali značné množství žáků a peněz. Brzy na to je ovšem začali pronásledovat následky této bezostyšné lži.
Prakticky všichni z těchto původně neposlušných sekretářů se propadli do propasti morální degradace sotva se hodící pro normální lidskou bytost natožpak pro Gurua (v současnosti pouze 2 zůstávají v ISKCONu s plným statusem gurua). Historie těchto původních 11 podvodníků je zdokumentována jedním ze současných vůdců společnosti v jeho memorandu následujícím způsobem:
FAKT: ISKCONští guruové sebrali a zneužili peníze a i jiný majetek ISKCONu pro své osobní uspokojení. ISKCONští guruové měli zakázaný pohlavní styk jak se ženami tak muži, a pravděpodobně i dětmi."
(Kde mají Ritvici pravdu, Jayadvaita Swami, 1996)
V roce 1986, po duchovním i morálním pádu mnoha z 11 sebezvolených "Guruů", se GBC snažilo uklidnit členy hnutí oznámením drastických čistících změn, které je třeba učinit. Nicměně namísto ustanovení zbývajících členů z původních 11 guruů, kteří ještě stále fungovali v ISKCONu zpátky do jejich původního postavení, jakožto zastupujících sekretářů přijímajících žáky ve prospěch Šríly Prabhupády, tak jak je uvedeno v nařízení z
9. července, se guru podvod jednoduše rozšířil. Překvapivě bylo oznámeno, že roku 1978 nebylo vytvořeno dostatečné množství sebezvolených guruů. Nyní se tedy rozhodlo, že kdokoliv koho zvolí většina členů GBC se může stát Guruem:
" …jakýkoliv člen GBC může prezentovat kandidáta na dikša gurua před výkonným orgánem GBC. […] a poté co tento kandidát získá většinové schválení od GBC, tak může přijmout zodpovědnost zasvěcujícího gurua v ISKCONu."
(GBC Rezoluce č. 3, 30. března 1986)
A stejně tak jako dříve tyto kroky byly učiněny bez jakékoliv autority od zakladatele hnutí Šríly Prabhupády, který nikdy nevydal žádný příkaz autorizující stvoření tohoto systému ‘zvoleného gurua’.
V současnosti se díky systému ‘zvoleného gurua’ počet ‘podvodných guruů’ rozšířil na více jak 70, s tím, že toto číslo se mění každým rokem tak jak další guruové upadají do morální a duchovní degradace a jiní jsou voleni, aby je nahradili.
Účinek, který mělo toto ustanovení neautorizovaných guru systémů na hnutí po odchodu Šríly Prabhupády byl zdokumentován různými neutrálními pozorovateli a skupinami. Náboženský slovník Harper Collins shrnul tuto situaci následovně:
"Abhay Charan De (1896-1977) přijel roku 1965 do New Yorku, aby učil oddanost Krišnovi a založil ISKCON, hnutí populárně známé jako Hare Krišna. Přilákal mladé američany, aby se staly oddanými Krišny, ustanovil městské chrámy, vegetariánské restaurace a několik venkovských komunit. [...] Po jeho smrti se skupina guruů z řad jeho amerických následocníků ujala moci, a každý z nich přijmul zodpovědnost za určitou geografickou oblast. Nejednotnost, soudní spory a skandály snížili počet členů pohybujících se v jádru hnutí pod 2 000 a utlumili počet nových zasvěcení."
Tato degenerace byla také uznána hnutím samotným. Zvolený vedoucí GBC se ptá:
"Co budeme dělat s naší polarizovanou a rozpadající se společností?"
(GBC memo, květen 2000)
Přestože boj o moc a zmatek jsou běžnými jevy v náboženských skupinách po odchodu charismatického zakladatele, je současná situace v ISKCONu unikátní, protože zakladatel zanechal jasně podepsaný dokument o tom jak bude hnutí řízeno v budoucnosti. Nejenom, že pravost tohoto dokumentu není vedením ISKCONu zpochybňována, ale paradoxně byl tento dokument použit jako základ převzetí absolutní moci tím, že byl nepravdivě zaměněn status sekretářů, jak je zmíněno v dokumentu, na Guruy.
Navíc tato neautorizovaná změna byla také uznána za chybnou! Proto IRM pouze žádá, aby tento dokument, který ISKCON uznává za právoplatný, byl následován tak jak je napsán, jmenovitě se sekretáři fungujícími jako sekretáři, a ne v jiném postavení, které navíc již bylo uznáno za zdiskreditované.
Navíc Šríla Prabhupáda dal také sepsat Poslední Vůli, která také učinila jeho tužby zcela jasnými. Tento dokument uvádí s ohledem na dopis z 9. července, který byl rozeslán všem členům GBC a chrámovým prezidentům pouhých 120 dní před Prabhupádovým odchodem následující:
"Systém managementu bude pokračovat tak jak funguje nyní. Není zde žádný důvod k nějáké změně."
(Věta 2, Poslední Vůle)
Dále Poslední Vůle také uvádí, že budoucí ředitelé a prezidenti starající se o chrámy a jiný majetek mohou být vybráni pouze z řad žáků Šríly Prabhupády, což se může dít pouze za předpokladu, že nařízení z 9. července bude ustanoveno v té podobě v jaké bylo napsáno a zamýšleno, tzn. se jmenovanými sekretáři přijímajícími budoucí členy hnutí jako žáky Šrály Prabhupády a ne jako své:
“V okamžiku smrti či neschopnosti jednat pro jakýkoliv důvod jakéhokoliv z výše uvedených ředitelů, může být zvolen jejich nástupce na základě volby zbývajících ředitelů, a to za předpokladu, že nový ředitel je mým zasvěceným žákem.”
(Věta 3, Poslední Vůle)
Takto je současná pozice ISKCONu neudržitelná, a pouze ustanovení skutečného nařízení z 9. července 1977 ponechávající Šrílu Prabhupádu jako jediného Gurua ISKCONu, jak požaduje IRM, je jediným možným autorizovaným řešením podle pokynů zakladatele. Proto ISKCON v současnosti operuje, co se týká autorizace, ve vakuu, které jen dokumentuje neslavné stáhnutí oficiálního dokumentu ospravedlňujícího současný guru systém, ” Guruové a zasvěcení v ISKCONu”, v roce 2004, které v prohlášení o tomto stáhnutí přiznává, že obsahoval ”lži” a ”překrucoval pravdu a obsahoval chabou logiku”.
Navíc tento dokument byl nahrazen pouze jednoduchým výrokem založeným výhradně na slepé víře, který tvrdí, že současný guru systém v ISKCONu byl autorizován:
Dokument "Na můj pokyn" obsahuje domněnky a tvrzení, která se na mnoha místech neshodují s dostupnými důkazy v podobě výroků od Šríly Prabhupády, a GBC má snahu vytvořit více ucelené výroky, ŘEŠENÍ:
"Na můj pokyn” je nahrazeno v officiální politice GBC následujícím výrokem [...]:
(GBC Rezoluce 409, 2004)
Dokument “Na můj pokyn” o kterém se zmiňujeme, byl také vyvrácen oficiálním dokumentem ustanovujícím pozici IRM “Posledním Pokynem”.
Nyní je to už jen otázkou času, kdy se plný rozsah tohoto ‘autorizujícího’ vakua ve kterém současný ISKCON operuje, stane známý více a více členům a podporovatelům hnutí, jak jen dokazuje úspěch časopisu Zpátky k Prabhupádovi, který obdržel více jak 1000 dopisů děkujících za tuto kampaň pravdy.
Kampaň IRM byla až do dneška vedena hlavně v angličtině, ale nedávno se podařilo přeložit klíčové dokumenty do češtiny a byla také ustanovena česká internetová stránka hnutí IRM, kterou lze nalézt na adrese www.iskconirm.com/cz.htm. Hlavní stránka hnutí pak je na www.iskconirm.com.
Kršnakant
Editor časopisu - Back to Prabhupada