POSLEDNÍ POKYN

 

ISKCON Revival Movement (Hnutí za obnovu původního ISKCON-u)

 

Jeho Božská Milost A.Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupád

Zakladatel-Áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny

Od: Kršnakant

 

Předmluva - Dr. Kim Knott

profesor náboženských studií, Leeds University, U.K.

Tato kniha byla původně napsána na základě požadavku vybrané komise ISKCON-ských GBC.

Tato komise pověřila autora sepsáním této knihy v říjnu 1996.

 

 

Přeloženo z anglického originálu

 The Final Order

Publikovaného hnutím ISKCON Revival Movement (IRM)

Velikost stran :             110mm x 175mm

ISBN :                           81-283-0049-2

Pro více informací prosím, pište na :

Back to Prabhupada

PO BOX 1056

Bushey

GREAT BRITAIN

WD23 3XH

E-mail na autora je: irm@iskconirm.com 

Web: www.iskconirm.com

http://www.iskconirm.com/cz.htm

© 1996  všechna práva vyhrazena

Kroužková vazba: 1997,  2000 výtisků

Kroužková vazba: 1998, 3000 výtisků

První vydání: listopad 2001, 2000 výtisků

Druhé vydání: červenec 2002, 3000 výtisků

Třetí vydání: září 2004, 1000 výtisků

Čtvrté vydání: březen 2006, 2000 výtisků

(pouze anglická verze)

česká verze :  2006,  500 výtisků

 

 

 

 

Předmluva k Poslednímu pokynu

Kim Knott, hlavní přednášející náboženských studií, Universita v Leeds, UK.

Když jsem sbíral materiály k novému článku  „Prabhupáda očima členů a nečlenů“, snažil jsem se stručně ospravedlnit různé názory na funkci žákovské posloupnosti a roli guruů v ISKCONU po Prabhupádově odchodu v roce 1977. Přirozeně mi přišly na mysl krizová období, která následovala po každém odchodu nějakého gurua, což pokaždé vneslo vlnu smutku a šoku mezi jeho zasvěcené žáky, duchovní bratry a duchovní sestry. Tak jako mnoho ostatních jsem doufal, že guruovstvím se zabývající reformy, které proběhly na konci osmdesátých let, tyto problémy s vedením a zasvěcováním vyřeší. Když jsem se tímto tématem začal znovu zabývat, zatímco jsem pracoval na svém článku, pročítal jsem některé argumenty pro a proti současnému systému a stejně tak práce jiných učenců na téma guru a posloupnost. Zcela evidentně to představuje stále živé téma. V jedné z posledních prací na „Instituci Parampary“ z pátého čísla Časopisu Vaišnavských Studií, probírá Jan Brzezinski jeho různé aspekty a zdůrazňuje důležitost kvalifikovaného, charismatického vedení pro budoucnost ISKCON-u. Byl to jen jeden jeho názor, nicméně ukazuje, jak silnou reakci toto téma vyvolává v lidech uvnitř i mimo hnutí.  

Ke konci roku 1996 jsem byl požádán, abych si Poslední pokyn přečetl a reagoval na otázky, které předkládal. Zatímco jsem ho pročítal, nic mě nenechávalo na pochybách, že právě toto je téma, které je pro oddané v ISKCON-u důležité a mnoha z nich se hluboce dotýká. Zdálo se mi, že vznáší důležité theologické otázky týkající se duchovní autority a jejího předávání; vztahu mezi žákem a Kršnovým reprezentantem, gurua a správných objektů oddaného uctívání. Vzhledem k tomu, že nejsem členem, nemohu se k tomuto dost dobře vyjadřovat (stejně tak jako k předkládaným důkazům, svědčícím proti současnému zavedenému učitelskému systému). Přesto bych to, co je zde předkládáno, okomentoval jako seriózní pokus dokázat, že Šríla Prabhupáda zavedl systém ritvik-guruů, od kterého očekával, že bude žáky zasvěcovat na jeho účet. Doufám, že tato publikace bude čtena pozorně a široce diskutována ne proto, že bych souhlasil nebo nesouhlasil s jejími závěry, ale proto, že hluboká témata, která předkládá, vyžadují pozornost všech. Každý oddaný k nim má, co říci.

Nepochybuji, že není moudré, aby se kdokoli zvenčí psaním těchto slov vměšoval, mým motivem však zůstává zájem o hnutí a přátelství ke všem oddaným.

Kim Knott, únor 1997  

 

 

 

 

Předmluva ke čtvrtému vydání

Je tomu právě deset let, od doby kdy bylo vytištěno první vydání  Posledního pokynu v roce 1996. Původně jsem napsal Poslední pokyn jako „diskusní publikace o pokynech Šríly Prabhupády ohledně zasvěcování uvnitř ISKCON-u“. Nikdo, kdo zná hnutí, nemůže popřít, že tato publikace způsobila pěkně velkou diskusi a tím naplnila svůj cíl a vnesla toto téma do centra pozornosti.

Pro vedoucí představitele ISKCON-u bude nyní obtížné důvěryhodně proklamovat opomíjení úředních dokumentů, osobně podepsaných Šrílou Prabhupádou, které jasně vyjadřují jeho záměr zůstat jediným zasvěcujícím (dikša) guruem pro duchovní hnutí, které založil. Tyto oficiální dokumenty tvoří základ publikace Poslední pokyn, která je nyní celosvětově distribuována  a je také dostupná na internetových world wide web stránkách. Přesto jsou stále země, kde Poslední pokyn ještě teprve čeká na své přeložení (nyní v únoru 2006 je k dispozici v následujících  jazykových verzích: Francouzky, Španělsky, Německy, Rusky, Čínsky a v jazycích Hindi, Bengali a Kanada; překlady do Češtiny, Holandštiny, Italštiny a Tamilštiny jsou před dokončením) navíc představitelé ISKCON-u zakazují jeho distribuci ve všech ISKCON-ských centrech. Z těchto důvodů zůstává stále mnoho členů ISKCONSK-é skupiny, kteří navzdory silné medializaci a polemice, kterou vyvolala, tuto publikaci ještě neměli možnost číst. Ale při nejmenším pro výkonné představitele a guruy ISKCON-u je ignorování pokynu Šríly Prabhupády o duchovním zasvěcení nadále neomluvitelné. V úvodu Posledního pokynu uvádíme že:

 „Považujeme za velmi nepravděpodobné, že by kdokoliv záměrně porušoval nebo vedl ostatní k porušování přímého pokynu našeho Zakladatele-Áčárji.“ (Úvod str.xiv )  

S přihlédnutím k výmluvám, zatemňování, násilnému potlačování a vyloženě nečestnému přístupu GBC k Poslednímu pokynu, zřejmě výše uvedený bod potřebuje opravit.

V současnosti existuje tedy celosvětová organizace s názvem ISKCON Revival Movement (IRM) , která bere Poslední pokyn jako svůj základ, a která vznikla specificky k prosazování jeho závěrů. Dalších téměř 100 dokumentů od autora Posledního pokynu lze nalézt na (www.iskconirm.com).

Dále IRM vydává plno barevný čtvrtletník s názvem Back to Prabhupada (Zpět k Prabhupádovi), který je zdarma distribuován tisícům odběratelů po celém světě.

Světová média sledovala aktivity IRM v mnoha novinových článcích a také vstupech na BBC.

IRM se také prezentovalo na hlavních akademických konferencích, včetně Mezinárodní asociace pro studium kultů – CESNUR a Americké Akademie Náboženství. Navíc autor Posledního pokynu publikoval v různých akademických a naučných vydavatelstvích  včetně Columbia University Press, Firma KLM, Continuum International Publishing a Facto on File. Prostřednictvím těchto médií bylo IRM široce přijato mezi komunitou učenců, jako silný reformní proud uvnitř ISKCON-u.

Od vzniku IRM narůstá množství ISKCON-ských oddaných a center po celém světě, která nyní přijímají závěry Posledního pokynu.

Často pokládané otázky o ISKCON Revival Movement (IRM)

1 . Co je IRM?

IRM se skládá z ISKCON-ských oddaných z celého světa, kteří chtějí vidět jak se Hnutí dostává zpět na cestu, kterou vytyčil svými nařízeními jeho zakladatel Šríla Prabhupád.

2. Proč IRM existuje?

Duchovní čistota ISKCON-u a všeobecná prestiž masivně poklesla po fyzickém odchodu jeho zakladatele 14.listopadu 1977. Šríla Prabhupáda vlastním úsilím ustanovil v roce 1966 ISKCON jako velký dar světu a opouštěl ho jako dynamicky se expandující těleso, maják světla pro světovou humanitu. Dnes je bohužel v rozkladu, skutečnost přiznaná v oběžníku rozeslaném v březnu 2000 tehdejším předsedou GBC Ravindra Svarůpou dásem:

„Otázkou proto zůstává: Co teď budeme dělat? Jak chceme jednat s naší polarizovanou a rozpadající se společností?“

Příčinu tohoto úpadku nacházíme v mnoha odchýleních od instrukcí a standardů daných Šrílou Prabhupádou, což korunuje jeho popření jako jediného dikša gurua ISKCON-u. Snahou IRM je znovu obnovit dřívější slávu ISKCON-u spolu s jeho čistotou a filozofickou střízlivostí a to skrze znovupřijetí všech instrukcí a standardů stanovených Šrílou Prabhupádou, počínaje jeho úlohou jediné autority a dikša gurua ISKCON-u. Oficiální postoj IRM je předložen v publikacích Poslední pokyn a Žádná změna v ISKCON-ském paradigmatu. Obě tyto publikace jsou též k dispozici na našich internetových stránkách: www.iskconirm.com

3. Je IRM oddělen od ISKCON-u?

Je to hnutí uvnitř hnutí a skládá se ze členů ISKCON-u, kteří usilují o reformu a oživení Společnosti.

4. Má za cíl vytvořit nové hnutí?

Ne. Jeho cílem je znovu-ustanovení původního ISKCON-u, jak nám jej zanechal Šríla Prabhupád. Po dosažení tohoto stavu bude IRM rozpuštěno.

5. Jaký rozdíl přinese znovunastolení Šríly Prabhupády jako jediného dikša gurua?

Nejprve si uvědomme, že nejzákladnějším axiomem duchovního života je, že pokroku dosahujeme pouze důsledným následováním pokynů gurua. Jestliže nás guru požádá o mléko a my mu místo toho doneseme vodu, můžeme ho uspokojit? A jestliže guru není uspokojen, jak se můžeme jakkoliv přiblížit ke Kršnovi?

Bezmála po třicet let ISKCON nenásledoval Prabhupádovy příkazy. Od doby, kdy nás Šríla Prabhupáda fyzicky opustil, jsme mu nedovolili zasvětit ani jednoho člověka jeho reprezentačním neboli ritvik systémem. Což je jediný systém zasvěcování, který autorizoval pro budoucí fungování Společnosti. Jakmile členové ISKCON-u začnou více následovat jeho pokyn, potěší Pána Kršnu a všechen duchovní úspěch bude přirozeně následovat. Také rozvrstvení bude zrušeno, protože všichni budou navzájem ve stejném přímém vztahu jako žáci Šríly Prabhupády. Poprvé po třiceti letech dojde ke sjednocení týmového ducha, kdy budeme pracovat se stejným cílem - služba a glorifikace Šríly Prabhupády a Šrí Kršny. Mnoho ISKCON-ských „guruů“ padlo za oběť hrubým hříšným aktivitám a při svém odchodu s sebou často odnášeli stovky tisíc dolarů a mnoho svých následovníků. Tomuto trvalému odlivu vlastnictví, víry a osob bude zabráněno, jakmile svou víru svěříme do rukou Šríly Prabhupády a ne klamných náhradníků. Peníze, které v současnosti vysává 80 tzv. „guruů“ ze svých „žáků“ jako dakšinu (peněžní dotace), půjdou místo toho na chrámy a učiní je zdravé a silné.

6. Jak si může být IRM tak jisté, že jeho pozice je správná a  pozice GBC není?

IRM považuje svou pozici za správnou, jelikož je založena na  podepsaných, oficiálních dokumentech, které byly určeny celému Hnutí. Na druhou stranu GBC komise předložila nejméně tři, zcela protikladná, oficiální prohlášení( a žádné z nich není podpořeno oficiálními dokumenty), tudíž nelze technicky hovořit o jeho pozici a už vůbec ne jako o oprávněné. Měli bychom dodat, že tato prohlášení si často protiřečila i navzájem. Tak například, když vzneseme jednoduchou otázku, na kdy že Prabhupáda autorizoval své vystřídání ve funkci dikša gurua pro ISKCON, dostaneme z jednotlivých GBC prohlášení tyto odpovědi:

a) Porozumění mému pokynu (GBC, 1995): Šríla Prabhupáda dal všem guruům a zároveň oddaným pokyn, aby jednali v jeho zájmu a toto bylo zaznamenáno 7. července 1977 (str.28 publikace Guruové a zasvěcování v ISKCON-u, GBC 1995).

b) Žák mého žáka (H.H.Umapati Swami, 1997): Všech jedenáct guruů bylo vybráno a připraveno 28. května 1977, poněvadž „ritvik“ znamená „úřadující áčárja“ a to znamená „dikša guru“.

c) Prabhupádův příkaz (Badrinarayan, 1998): 9. července 1977 těch jedenáct guruů plně zastávalo svou funkci, ale v přítomnosti Prabhupády pouze dodržovali etiketu.

Zde GBC uvádí dokonce tři různá data, kdy měl Prabhupáda schválit své vystřídání. a) se vztahuje k rozhovoru v zahradě, b) se vztahuje ke schůzce Prabhupády s některými ze starších oddaných, kdežto c) pochází z podepsané stanovy o zasvěcování, po které se tato publikace jmenuje. Prohlášení GBC tedy vypráví velice odlišné příběhy. Navíc situaci ještě zhoršuje skutečnost, že:

V březnu 2004 na svém výročním zasedání GBC oficiálně stáhla pojednání Porozumění mému pokynu, soukromě přiznala, že obsahuje „lži“ a „převrací pravdu“. Jedná se o ten samý dokument, který původně měl Poslední pokyn konfrontovat (viz úvod) a skutečnost, že byl teď odvolán ještě více ospravedlňuje pozici IRM.

GBC je zcela jasně zmateno v otázce kdy byli nástupci dikša guruové autorizováni. IRM argumentuje, že to je nevyhnutelné, protože Šríla Prabhupáda nikdy neustanovil žádné dikša guruy, pouze ritviky; a tento ritvik systém byl uveden do praxe bez příkazu k jeho zrušení. Na základě těchto faktů argumentujeme, že GBC si musí nejprve vyjasnit své stanovisko a jen poté budeme schopni posoudit jeho účinnost.

Je smutné, že když se dokonce i dnes někdo zeptá na odporující si tvrzení GBC, je ze Společnosti nemilosrdně vyhnán.

Kršnakant

Únor 2006

Pokud máte zájem o další informace o IRM, včetně pravidelně vycházejícího periodika a nebo máte jakékoliv otázky týkající se Posledního pokynu, napište prosím autorovi na: irm@iskconirm.com a nebo navštivte naši webovou stránku: www.iskconirm.com.

 

Úvod

Tato publikace je pokorným pokusem prezentovat instrukce, které Šríla Prabhupáda zanechal GBC, na téma, jak pokračovat se zasvěcováním v Mezinárodní společnosti pro uvědomování si Kršny (ISKCON). Ačkoliv se budeme zmiňovat o několika článcích a pojednáních, publikovaných na toto téma staršími představenými ISKCON-u, hlavní citace se budou vztahovat na nejnovější oficiální knihu GBC o zasvěcení, nazvanou Guruové a zasvěcování v ISKCON-u (dále jen GII) a na spis Porozumění mému pokynu, který je zmiňován v oddílu 1.1. „ISKCON-ského zákoníku“:

„GBC schvaluje publikaci nazvanou „Porozumění mému pokynu“, kterou ustanovuje jako ISKCON-ský zákon a konečnou sidhántu k přání Šríly Prabhupády pokračovat v žákovské posloupnosti po  odchodu Jeho Božské Milosti. (GII, str.1)

V GII se setkáváme s jasným plánem GBC odstranit nesoudržnost a protiklady v ISKCON-ských kodexech a zákonících, týkajících se guruů, žáků a guru-tattvy všeobecně, a takto ustanovit konečnou siddhántu (filozofický závěr). Upřímně se modlíme, aby publikace kterou nyní čtete naplnila přesně ty stejné cíle.

Máme pocit, že se tu nachází ještě jedna nebo dvě nejasnosti, které nebyly plně projednány v GII a kterým by prospěl větší průzkum a diskuze, za účelem větší soudržnosti a filozofické vytříbenosti. Ačkoliv se někomu může projednávání některých z těchto témat zdát velmi radikální a dokonce i bolestné, máme za to, že pro zamezení zmatenosti a odchylek v budoucnosti, je jejich vyřešení nezbytné. Není to poprvé, co učitelský systém v ISKCON-u prochází velmi radikálním přezkoumáním. Mnoho symbolů a obřadů bylo v minulosti oklestěno, postoje změněny a to vše se obešlo bez déletrvajících rozkolů.

Z celkového pohledu je ISKCON zcela jistě nejdůležitějším společenstvím na světě. Je proto nezbytné stále udržovat bdělost a nedovolit odklon od filozofických a manažerských parametrů, stanovených našim zakladatelem-áčárjou, ani o jednu milióntinu šířky jeho vlasu. Šríla Prabhupáda neustále zdůrazňoval, že nic nemáme měnit, zavádět a vymýšlet; chtěl abychom jednoduše rozšiřovali to, co s takovou pečlivostí a úsilím vytvořil. Není snad tento jubilejní rok 1996 nejlepší příležitostí k bližšímu zhodnocení toho, jak pokračujeme v jeho misi?

Jsme pevně přesvědčeni o nutnosti převést současný guru systém v ISKCON-u do souladu  s posledním podepsaným nařízením Šríly Prabhupády na toto téma; jeho posledním pokynem k zasvěcování, který vydal 9. července 1977 ( prosím, podívejte se do přílohy na str.111). Někdy se nás lidé ptají, proč zdůrazňujeme tento  dopis více než jiné dopisy a učení. Jako odpověď jednoduše citujeme axiom GBC, který uvedlo v příručce GII:

„V logice převyšují pozdější výroky svojí důležitostí ty dřívější.“ (GII, str.25)

A protože dopis z 9. července 1977 je doopravdy posledním nařízením týkajícím se zasvěcování v ISKCON-u, a byl adresován celému Hnutí, je třeba mu přiznat mimořádnou důležitost. Tato kniha ukazuje, že plné přijetí a implementace tohoto pokynu neodporuje ničemu z toho, co nás Šríla Prabhupád učil.

Nemáme žádný zájem na konspiračním teoretizování, ani nechceme předkládat krvavé detaily duchovních obtíží politováníhodných jednotlivců. Co se stalo, stalo se. Chceme se přirozeně poučit z předchozích omylů, ale soustřeďujeme se při tom na vytváření cesty k pozitivní budoucnosti, sjednocení a odpouštění. Není třeba se zabývat dřívějšími skandály déle než je třeba.  Autor je přesvědčen, že drtivá většina oddaných v ISCKON-u se upřímně snaží potěšit Šrílu Prabhupádu a tak považuje za velmi nepravděpodobné, že by kdokoliv záměrně porušoval nebo vedl ostatní k porušování přímého pokynu našeho Zakladatele-Áčárji.  Ať už je to jakkoli, určité odchylky ve filozofické podstatě a detailech vedení si přesto za posledních devatenáct let do ISKCON-u přece jen našly svou cestu. Při identifikaci těchto tmavých míst se modlíme o vaši podporu při vykořeňování těchto zbytečných překážek v naší oddanosti Šrílovi Prabhupádovi a Kršnovi.

V této publikaci předkládáme Šrílou Prabhupádou osobně vytvořené a podepsané dokumenty a přepisy rozhovorů, které GBC přijímá všechny jako autentické. Budeme se zabývat jak jejich obsahem, tak souvislostmi, abychom pochopili, jestli je máme brát doslovně a nebo existují jiné pokyny, jejichž existence rozumně mění význam původních pokynů nebo jejich praktickou aplikaci. Také probereme všechna filozofická hlediska, která v této souvislosti vyvstanou a zodpovíme většinu základních námitek, předkládaných v reakci na doslovné přijímání zasvěcovacího systému, popsanému v dokumentu z 9. července. A nakonec se podíváme na to, jak by tento systém popsaný v pokynu z 9.července, mohl být implementován s co nejmenším znepokojením.

Všechny naše argumenty jsou založeny pouze na filozofii a instrukcích Šríly Prabhupády z jeho knih, přednášek, dopisů a rozhovorů. Pokorně tedy žádáme o milost všech Vaišnavů jelikož nechceme proti nikomu učinit přestupek a v žádném směru narušit živoucí misi Jeho Božské Milosti A. Č. Bhatkivédanty Swamiho Prabhupády.

 

 

Důkazy

 

Každý, kdo znal Šrílu Prabhupádu, si často všiml jeho pečlivé povahy. Jeho maximální pozornost pro každý detail jeho oddané služby byla jednou z nejtypičtějších charakteristik Šríly Prabhupády a pro ty, kteří mu pozorně sloužili, byla důkazem jeho hluboké lásky a oddanosti k Pánu Šrí Kršnovi. Celý jeho život byl odevzdán naplnění pokynu jeho duchovního mistra, Šríly Bhaktisiddhánty a v následování této své povinnost byl až podivuhodně ostražitý. Neponechával nic náhodě, vždy opravoval, vedl a káral svoje žáky při svém úsilí ustanovit ISCKON. Jeho mise byla jeho životem a duší.

Takže by bylo zcela otevřeně proti povaze Šríly Prabhupády zanechat důležitou otázku, jakou je budoucnost zasvěcování v jeho opečovávanné Společnosti, jen tak ve vzduchu, nejasnou, nebo jakýmkoliv způsobem otevřenou pro dohady a spekulace.

Toto je velmi významné zejména ve světle toho, co se stalo v misi jeho vlastního duchovního učitele, která, jak často zdůrazňoval, byla z velké části zničena právě vlivem působení neautorizovaného guruovského systému. Majíce toto na mysli, můžeme otevřít fakta, která nikdo nezpochybňuje:

9.července 1977, čtyři měsíce před svým fyzickým odchodem, Šríla Prabhupád ustanovuje zasvěcovací systém využívající použití  „ritviků“, neboli reprezentantů áčárji. Šríla Prabhupád nařídil, že tento systém „reprezentantů áčárji“ bude zaveden okamžitě a používán od nynějška do budoucnosti neboli „nadále“ (prosím, podívejte se do Příloh, str. 111). Tento organizační příkaz, zaslaný všem členům GBC a chrámovým prezidentům Mezinárodní společnosti pro uvědomování si Kršny nařídil, že od této chvíle budou noví žáci dostávat svá duchovní jména a gayátrí mantry od 11, zde vyjmenovaných ritviků. Ritvici jednali v zastoupení Šríly Prabhupády a všichni noví zasvěcení se stávali žáky Šríly Prabhupády. Takto dal Šríla Prabhupád ritvikům naprostou plnou moc nad tím, komu bude zasvěcení uděleno a dal jasně najevo, že si nepřeje, co se týče výběru žáků, být již konsultován (pro více podrobností o povinnostech ritviků se, prosím, podívejte do sekce nazvané „Co je ritvik?“ na str.93).

GBC zrušilo tento systém okamžitě po fyzickém odchodu Šríly Prabhupády 14. listopadu 1977. Od Gaura Purnimy 1978 11 ritviků převzalo role regionálních áčárja dikša guruů a začali přijímat žáky svým vlastním jménem. Jejich mandát pro to, aby mohli takto jednat, ospravedlňovali údajným pokynem Šríly Prabhupády, že oni se mají stát jeho nástupci-zasvěcujícími áčárji. O několik let později byl tento systém zonálních áčárjů zpochybněn a nahrazen, ale ne znovuobnovením ritvik systému, ale přidáním tuctů nových guruů, spolu s propracovaným systémem kontroly a vypořádáváním se s těmi, kteří se odchýlili.

Racionalizace pro tuto novou změnu zněla následovně – pokyn stát se guruem nebyl, jak jsme původně říkali, použitelný pouze pro těch 11, ale byl to všeobecný pokyn pro kohokoliv kdo striktně následuje, a získá při volbě dvou-třetinovou většinu členů GBC.

Výše zmíněný popis není politický názor, je to historický fakt přijímaný všemi, včetně GBC.

Tak, jak jsem zmínil už výše, dopis z 9. července 1977 byl zaslán všem členům GBC a všem chrámovým prezidentům a zůstává do dnešního dne jediným podepsaným dokumentem, který Šríla  Prabhupád na toto téma adresoval celé Společnosti. Komentujíce pokyn z 9.července  HH Jayadvaita Swami zcela nedávno napsal:

„Jeho autorita je nezpochybnitelná (…) Tento dopis očividně zavádí systém ritvik-guruů.” (Jayadvaita Swami, Kde se ritvici mýlí, 1996)

Zdrojem rozporů jsou tyto dvě dodatečně přidané úpravy, k tomuto jinak velice jasnému a autoritativnímu nařízení:

Úprava a): Ustanovení representantů neboli ritviků bylo jen dočasné, konkrétně do okamžiku fyzického odchodu Šríly Prabhupády.

Úprava b): S ukončením jejich reprezentační funkce by se z ritviků měli stát automaticky dikša guruové, zasvěcující osoby jako své vlastní žáky a ne Šríly Prabhupády.

Reformy systému regionálních áčárjů, ke kterým došlo kolem roku 1987, nechali tyto dva předpoklady nedotčeny. I když tyto předpoklady ve skutečnosti podepíraly systém, který byl již nahrazen. O a) a b) mluvíme jako o úpravách, protože ani jeden z těchto výroků není obsažen v dopisu z 9. července a ani v žádném jiném oficiálním dokumentu vydaném Šrílou Prabhupádou, který by následoval po tomto pokynu.

Publikace GBC, GII, výše zmíněné úpravy evidentně podporuje:

„Když byl Šríla Prabhupád dotázán, kdo bude zasvěcovat po jeho fyzickém odchodu, řekl, že „doporučí“ a dá jeho „pokyn“ některým ze svých žáků a ti budou zasvěcovat jeho jménem po dobu jeho života a poté jako „regulérní guruové“ a jejich žáci budou žáky-vnuky Šríly Prabhupády.“ (GII, str.14)

Během let se zvyšoval počet oddaných, kteří se začali dotazovat na oprávněnost těchto základních předpokladů. Jelikož pro mnohé nebyly řádně podložené a z toho důvodu ve Společnosti i mimo ni narůstaly pochybnosti a nedůvěra.

 V současnosti, knihy, novinové články, e-maily a webové stránky takřka denně referují o ISKCON-u a jeho údajně odchýleném guru systému. Cokoliv může přinést nějaký druh řešení tohoto rozporu, musí být pozitivní pro každého kdo mají starost o Hnutí Šríly Prabhupády.

V jednom bodě se shodují všichni. Šríla Prabhupád představuje konečnou autoritu pro všechny členy ISKCON-u, takže ať zamýšlel  svým pokynem cokoliv, je naší povinností to naplnit. Dalším bodem  shody je, že jediným podepsaným oficiálním výrokem k budoucnosti zasvěcování, který byl rozeslán všem vedoucím představitelům Společnosti, byl pokyn z 9.července.

Je důležité říci, že v GII není existence dopisu z 9. července dokonce ani brána na vědomí, ačkoliv je jediným místem, kde je oněch původních 11 „áčárjů“ skutečně uvedeno. Toto opomenutí je záhadné, zvláště z toho důvodu, že GII je prezentována jako domnělá „konečná siddhanta“ na toto téma.

Podívejme se nyní tedy blíže na tento pokyn z 9.července, abychom zjistili, jestli obsahuje něco, co podporuje výše uvedené úpravy a) a b).   

Pokyn sám o sobě:

Jak bylo již dříve uvedeno, dopis z 9. července uvádí, že ritvik systém se mněl následovat „nadále“ (henceforward). Toto konkrétní, zde použité slovo, „nadále“, má pouze jediný význam, tedy  „od nynějška do budoucnosti“. To je význam, ve kterém toto slovo Šríla Prabhupád používal, a je to také význam, který je tomuto slovu přikládán v anglickém jazyce. Na rozdíl od jiných slov, je slovo „nadále“ jednoznačné, jelikož má ve slovníku jedinou definici.

Ve Foliu, obsahujícím veškeré učení Šríly Prabhupády, zjišťujeme, že toto slovo použil při 86-ti příležitostech a nikoho nikdy ani nenapadlo, že by mohlo znamenat něco jiného než „od nynějška do budoucnosti“. „Od nynějška do budoucnosti“ neznamená „od nynějška dokud neodejdu“. Znamená jednoduše „od nynějška do budoucnosti“. V dopise není žádná zmínka, že by systém měl přestat být prováděn s odchodem Šríly Prabhupády a taktéž se zde neuvádí, že by tento systém měl fungovat jen po dobu  jeho přítomnosti. Navíc argument, že platnost celého ritvik systému „závisí“ jen na jediném slovu- „nadále“ je také neudržitelný, protože dokonce i když toto slovo z dopisu vyjmeme, jeho obsah zůstane nezměněn. Stále nám zůstává systém, ustanovený Šrílou Prabhupádou čtyři měsíce před jeho odchodem, bez jakéhokoliv dalšího pokynu k jeho ukončení. Bez takovéhoto opačného pokynu musíme na tento dopis nahlížet jako na poslední pokyn Šríly Prabhupády týkající se zasvěcení a měl by být proto následován.  

Podpůrná nařízení

Existuje několik dalších výroků od Šríly Prabhupády a jeho sekretáře z následujících dnů po vytvoření dopisu z 9. července, které jasně dosvědčují, že tento ritvik systém byl určen pro  pokračování bez přerušení:

„ … proces pro zasvěcování, který bude následován v budoucnosti.“ (11.července 1977)

„…pokračuj jako ritvik a jednej na základě mého pověření“ (19.července 1977)

„…pokračuj jako ritvik a jednej v mém zastoupení“  (31.července 1977)

(prosím podívejte se do příloh)  

V těchto dokumentech narážíme na slova jako „pokračuj“ a „v budoucnosti“, které spolu se slovem „nadále“ všechny poukazují na trvanlivost ritvik systému. Neexistuje žádný výrok Šríly Prabhupády, který by byť jen naznačoval, že tento systém měl být po jeho odchodu zrušen.

Pozdější nařízení:

Jakmile byl ritvik systém zaveden a fungoval v praxi, nevydal Šríla Prabhupád nikdy následující pokyn na jeho zastavení, a také nikdy neřekl, že by se měl rozpustit po jeho odchodu. Možná proto, že si uvědomoval, že k takovéto chybě může omylem nebo jinak dojít, zahrnul na začátku své Poslední vůle poznámku o tom, že „systém managementu“ v ISKCON-u musí pokračovat tak jak je nyní a nemůže být změněn. Toto nařízení zůstalo nedotčeno dodatkem přidaným  k Poslední vůli  pouze devět dní před jeho odchodem. Toto by definitivně byla ideální příležitost zrušit ritvik systém, kdyby to měl v úmyslu. Že použití ritviků pro udílení zasvěcujících jmen byl „systém managementu“ může být doloženo následovně:

V roce 1975 schválila jedna z předběžných rezolucí GBC, že „GBC bude mít pravomoc rozhodovat v manažerských otázkách“. Zde uvádíme některé z manažerských záležitostí, které GBC ten rok projednávala:

„Aby mohl někdo obdržet první zasvěcení, musí být plným členem po šest měsíců. Druhé zasvěcení může obdržet nejdříve po jednom roce od toho prvního.“
(Rezoluce GBC č. 9, 25. března 1975)

„Metoda zasvěcování sanjásínů.“ (Rezoluce GBC č.2, 27/3/75)

Tyto rezoluce byly osobně schváleny Šrílou Prabhupádou. A přesvědčivě demonstrují, že metodika provádění zasvěcení byla považována za „systém managementu“. Jestliže tedy byla celá metodika poskytování zasvěcení považována Šrílou Prabhupádou za „systém managementu“, pak i jeden aspekt zasvěcení, tedy použití ritviků pro udílení duchovních jmen, spadá do toho samého pole působnosti.

Tudíž změna ritvik systému zasvěcování, byla přímým porušením Poslední vůle Šríly Prabhupády.

Dalších instrukce v Poslední vůli Šríly Prabhupády, která naznačuje zamýšlené dlouhé trvání ritvik systému, uvádí, že výkonní ředitelé jeho trvalých vlastnictví v Indii mohou být vybíráni pouze mezi  „zasvěcenými žáky“ Šríly Prabhupády:

„ …následující ředitel nebo ředitelé mohou být jmenováni zbylými řediteli, za předpokladu, že nový ředitel je mým zasvěceným žákem…“
(Vyjádření vůle Šríly Prabhupády; 4.července 1977)

Což je něco, k čemuž mohlo dojít pouze za předpokladu, že ritvik systém bude fungovat i po odchodu Šríly Prabhupády, protože jinak by rezervoár potenciálních ředitelů postupně vyschl.

Navíc pokaždé, když Šríla Prabhupád mluvil o zasvěcování v období po 9. červenci, jednoduše tento ritvik systém potvrdil. Nikdy nenaznačil, že by měl být po jeho odchodu zrušen, a nebo že by tu byli guruové, čekající stranou, připraveni na převzetí úlohy dikša. Co se týče přímých důkazů tudíž nic nenasvědčuje správnosti výše předložených verzí a) a b). Jak již bylo řečeno, tyto předpoklady - že ritvik systém měl být po odchodu zrušen a že ritvici se potom tedy museli stát dikša guruy - tvoří základní předpoklad současného ISKCON-ského systému guruů. Jestliže se prokáže, že je neplatný, potom je zajisté nutné, aby ze strany GBC došlo k radikální změně.

Takže výše jsme viděli celou situaci. Nařízení samotné, pokyny, které ho podporují a doplňují, vše pouze podporuje pokračování  ritvik systému. Všichni zúčastnění přiznávají, že Šríla Prabhupád nevydal žádné nařízení pro ukončení ritvik systému po jeho fyzickém odchodu. Dále je také přijato všemi zúčastněnými, že Šríla Prabhupád tento systém ustanovil s platností od 9. července dále. A tak máme situaci, v které áčárja:

1)     dal jasný pokyn následovat ritvik systém;

2)    nevydal žádný pokyn pro zastavení následování ritvik systému po jeho fyzickém odchodu.

Tudíž, aby žák zastavil následování tohoto pokynu, který má všechny úrovně legitimity, potřebuje pro to nějaký závažný důvod. Jediná věc, o kterou nás Šríla Prabhupád opravdu požádal, abychom dělali, bylo následovat ritvik systém. Nikdy nám neřekl, abychom zastavili jeho následování, nebo ho následovali jen za jeho fyzické přítomnosti.

Břímě viny padá přirozeně na ty, kteří si přejí ukončit jakýkoliv systém ustanovený naším áčárjou, který má pokračovat nadále. Toto je jasný bod; nikdo nemůže jen tak přestat následovat pokyn duchovního učitele:

„ …proces se zakládá na tom, že nemůžete změnit pokyn duchovního učitele. “

(Č.č. Adi.7.76-81, přednáška z 2/2/67, San Francisco)

Žák nepotřebuje odůvodnění k následování přímého pokynu duchovního učitele zejména tehdy, když je mu řečeno, aby pokračoval v jeho následování. To je zásada, to je samotný význam slova „žák“:

„Když se někdo stane žákem, jednoduše nemůže neuposlechnout pokyn duchovního učitele.“
(Šríla Prabhupád přednáška z Bg., 11/2/75, Mexiko)

Protože neexistují žádné přímé důkazy o tom, že si Šríla Prabhupád přál, aby ritvik systém byl po jeho odchodu ukončen, může se jeho přerušení opírat pouze o důkazy nepřímé. Nepřímé důkazy mohou vzejít ze zvláštních okolností doprovázejících přímé písemné pokyny. Tyto zlehčující okolnosti, pokud existují, mohly být použity, aby poskytly základ pro interpretaci písemných pokynů. Nyní tedy prozkoumáme okolnosti, které provázely sepsání  pokynu z 9. července, abychom viděli, zda takovéto pozměňující  okolnosti byly skutečně přítomny a zdali z nich vyplývá cokoliv, co by mohlo podpořit předpoklady a) a b).

 

 

Námitky vztahující se přímo k formě a okolnostem

posledního pokynu Šríly Prabhupády:

 

1. „Dopis z 9. července jasně naznačuje, že byl vydán pouze pro dobu fyzické přítomnosti Šríly Prabhupády.“

V dopise není nic, co by říkalo, že je zamýšlen jen pro dobu fyzické přítomnosti Šríly Prabhupády. Ve skutečnosti jedinou informací, kterou podporuje, je pokračování ritvik systému po odchodu Šríly Prabhupády. Je důležité uvést, že v dopise z 9.července je na třech místech řečeno, že ti, kdo budou zasvěceni se stanou žáky Šríly Prabhupády. Když GBC předkládala podklady pro svůj současný učitelský systém, rázně argumentovala tím, že Šríla Prabhupáda  již přeci dal jasně najevo, že dokud je přítomen, je nedotknutelným zákonem, že nikdo nesmí zasvěcovat v jeho přítomnosti. Takže nezbytnost zdůraznit vlastnictví Šríly Prabhupády nad žáky zasvěcenými v budoucnu, jistě indikuje, že bylo zamýšleno aby nařízení fungovalo v době, ve které vyvstane  otázka  o vlastnictví žáků, tudíž po jeho odchodu.  

Šríla Prabhupáda již po několik let používal representanty pro zpívání na růženci, provádění ohňové
yajni, předávání gayatrí mantry atd. A nikdo nikdy nezpochybňoval, komu tito noví zasvěcení patřili. Rovnou na začátku dopisu z 9. července je prozíravě uvedeno, že tito jmenovaní jsou „reprezentanté“ Šríly Prabhupády. Jediná inovace, kterou tento dopis obsahoval, bylo  formální ustanovení funkce representantů; což je těžko něco, co bychom si mohli splést s přímým pokynem pro ně, aby se stali plnohodnotnými dikša guruy.

Zdůraznění vlastnictví nových žáků Šrílou Prabhupádou by bylo proto zcela zbytečné, pokud by tento systém fungoval pouze v jeho přítomnosti i z toho důvodu, že dokud byl přítomen, mohl osobně zajistit, aby nikdo neproklamoval falešné vlastnictví žáků.

 Jak bylo uvedeno výše, tento bod je v poměrně krátkém dopise silně zdůrazněn třikrát. A tedy:

„Jakmile je jedna věc řečena třikrát, myslí se tím, že je konečná.“
(Šríla Prabhupád přednáška z Bg., 27/11/68, Los Angeles.)

V dopisu z 9. července je uvedeno, že jména nově zasvěcených žáků by měla být zasílána „Šrílovi Prabhupádovi“. Naznačuje tento výrok, že systém může pokračovat pouze po dobu fyzické přítomnosti Šríly Prabhupády? Někteří oddaní totiž použili argument, že jelikož již není možné Šrílovi Prabhupádovi jména zasílat, musí být proto ritvik systém zrušen.

První bod, v této souvislosti, se týká toho, proč měla být jména nově zasvěcených posílána Šrílovi Prabhupádovi. Bylo to proto, aby mohla být zařazena do jeho knihy „Zasvěcení žáci“. Z rozhovoru, který proběhl 7. července (viz přílohy) víme, že Šríla Prabhupáda neměl se zapisováním nových jmen do knihy nic společného; vykonával to jeho tajemník. Další důkaz o tom, že jména měla být zasílána za účelem knižního zápisu a ne speciálně Šrílovi Prabhupádovi, je dán v dopise napsaném Hamsaduttovi, hned následujícího dne, ve kterém mu Tamála Kršna Goswámí vysvětluje jeho nové povinnosti ritvika.

„…měl bys zasílat jejich jména, aby byla zahrnuta do knihy Šríly Prabhupády „Zasvěcení žáci.“
(Dopis Tamála Kršny Goswámího Hamsaduttovi, 10/7/77)

Není zde zmíněno, že je potřeba zasílat jména Šrílovi Prabhupádovi. A po fyzickém odchodu Šríly Prabhupády tento systém mohl bez problémů pokračovat. Nikde není zmínka o tom, že jestli dojde k fyzickému oddělení Šríly Prabhupády a knihy „Zasvěcení žáci“, musí být všechna zasvěcení zastavena.

Dalším bodem je, že proces zasílání jmen nově zasvěcených žáků Šrílovi Prabhupádovi je v každém případě činnost probíhající po zasvěcení. Jména mohla být zaslána pouze poté, co byli žáci již zasvěceni. Takže nařízení týkající se toho, co se má dělat po zasvěcení, nemohou být používána pro pozměnění zasvěcovacích postupů před zasvěcením, nebo je jakýmkoliv způsobem rušit či ovlivňovat (role ritvika je naplněna již před tím, než začne skutečný zasvěcovací obřad).  Takže otázka toho, zda mají či nemají být jména zasílána Šrílovi Prabhupádovi nemá spojitost se zasvěcovacím systémem, jelikož  v okamžiku, kdy jsou nová jména připravena k zaslání, zasvěcovací obřad již proběhl.

Posledním bodem je fakt, že pokud bychom brali posílání jmen přímo Šrílovi Prabhupádovi za zásadní pro fungování obřadu, byl by tento systém neplatný již před odchodem Šríly Prabhupády a nebo by zde přinejmenším byl neustálý risk jeho neplatnosti. Všeobecně bylo chápáno, že Šríla Prabhupád je připraven kdykoliv odejít, a tak by se tu prakticky ode dne sepsání Pokynu vyskytovalo neustálé nebezpečí, že by nová jména nemusela k Šrílovi Prabhupádovi dorazit včas.  Jinými slovy, představme si možný scénář, kdy Šríla Prabhupáda opouští planetu den poté, co byl zasvěcen nový žák prostřednictvím ritvik systému, podle výše uvedeného tvrzení by tento žák tedy ve skutečnosti zasvěcen vůbec nebyl a to jednoduše díky rychlosti, jakou byla zpráva doručena.  V knihách Šríly Prabhupády nenacházíme žádnou informaci o tom, že by transcendentálnímu procesu dikša, jehož završení může přesáhnout několik životů, mohla činit překážky nejistota rychlosti a doručení poštovní služby.  Zapisování jmen nově zasvěcených osob do knihy Jeho Božské Milosti „Zasvěcení žáci“, by zcela jistě nic nebránilo ani nyní. Tato kniha by poté byla při vhodné příležitosti nabídnuta Šrílovi Prabhupádovi.

 

2. „Dopis specificky neříká, „tento ritvik systém bude pokračovat po odchodu Šríly Prabhupády“; proto bylo správné zastavit ritvik systém po odchodu Šríly Prabhupády“.

Prosím, zvažte následující body:

1.Dopis z 9. července též specificky neuvádí: „Ritvik systém by měl být ukončen s odchodem Šríly Prabhupády.“ A přesto byl ukončen okamžitě po jeho odchodu.

2. Dopis též neuvádí: „Ritvik systém bude fungovat, dokud je Šríla Prabhupáda stále přítomen.“ A přesto dokud přítomen byl, tak fungoval.

3. Dopis též neuvádí: „Ritvik systém bude fungovat pouze do odchodu Šríly Prabhupády.“ A přesto bylo dovoleno, aby fungoval pouze do jeho odchodu.

4. Dopis též neuvádí: „Ritvik systém musí být zastaven“. A přesto zastaven byl.

V souhrnu, GBC vyžaduje následující:

Žádná z těchto výhrad se nevyskytuje v dopise z 9. července, ani v žádném jiném podepsaném pokynu; a přesto tvoří skutečný základ „Systému zonálních áčárjů“ i současného „Systému mnoha následníků, áčárji“ (Multiple Acarya Successor System) neboli M.A.S.S., jak se na něj budeme odkazovat. (V tomto kontextu používáme slovo áčárja v jeho nejsilnějším významu, označujícím zasvěcujícího duchovního mistra neboli dikša gurua).

Argument, že jelikož dopis není konkrétní ohledně časového období, po který má být v platnosti a musí proto pozbýt  platnost při odchodu Šríly Prabhupády, postrádá jakoukoliv logiku. Vždyť můžeme také říci, že dopis také neuvádí, že má být následován 9. července, takže podle této logiky by neměl být následován nikdy. Dokonce i přijetí myšlenky, že slovo „nadále“ (hanceforward) může rozšířit platnost pokynu do konce dne sepsání, nikde není řečeno, že by měl být následován ještě 10. července, takže by měl asi být zastaven.

Požadavku, aby ritvik systém fungoval pouze po předem vymezené časové období, protiřečí akceptování jeho fungování po 126  dvaceti čtyř hodinových časových period (tj.čtyři měsíce), jelikož žádná z těchto 126 jednotlivých časových period není v dopise specifikována, a přesto se zdá, že všichni byli rádi, že systém v tomto časovém období fungoval.  Pokud nepřijmeme význam slova „nadále“ doslovně, což jest „naneurčito, neomezeně“, můžeme tento systémem zastavit kdykoliv po 9. červenci, takže proč si vybrat odchod Šríly Prabhupády?

Ve všech 86-ti zaznamenaných použitích tohoto slova Šrílou Prabhupádou, i v celé histori anglického jazyka, neexistuje příklad toho, že by skutečný význam slova „nadále“ někdy znamenal:

„Každé časové období, až do doby fyzického odchodu toho, kdo nařízení vydal.“

A přesto podle současného uvažování je právě toto význam, který musí slovo mít, když bylo v dopise z 9. července použito. Dopis jednoduše říká, že ritvik systém má být následován „nadále“. Tak proč byl zastaven?

 

3. „Některé pokyny zcela zjevně nemohly pokračovat po odchodu Šríly Prabhupády a tak je chápáno, že jejich provádění bylo zamýšleno jen po dobu přítomnosti Šríly Prabhupády; např. někomu bylo nařízeno, aby „nadále“ pravidelně dávat Šrílovi Prabhupádovi masáž. Možná je ritvik pokynem tohoto typu?“

Jestliže je nemožné provádět nějaké nařízení, tak jako například dávat Šrílovi Prabhupádovi pravidelnou denní masáž po jeho fyzickém odchodu, pak samozřejmě jeho vykonávání nemůže být bráno v úvahu. Úkolem žáka je jednoduše následovat pokyn, dokud je to jen možné a nebo dokud ho duchovní učitel nezmění. Otázkou tedy je, zdali je pokračování v systému ritvik proveditelné bez fyzické přítomnosti osoby, která ho zavedla.

Ve skutečnosti byl ritvik systém určen konkrétně pro použití, nevyžadující žádné fyzické vměšování Šríly Prabhupády. Pokud by  ritvik systém pokračoval po jeho odchodu, bylo by jeho provádění ve všech ohledech naprosto totožné s tím, jak byl praktikován v přítomnosti Šríly Prabhupády.  Po 9. červenci nepřišel žádný zásah Šríly Prabhupády, takže dokonce i v tom období to fungovalo tak, jako kdyby již odešel. Z tohoto důvodu nemůžeme označit ritvik systém jako nefunkční, nebo neproduktivní na základě odchodu Šríly Prabhupády, jelikož jeho odchod žádným způsobem neovlivnil činnost systému.  Jinými slovy, jelikož byl tento systém vytvořen tak, aby fungoval jako kdyby Šríla Prabhupád již nebyl na planetě, jeho opuštění planety nemůže samo o sobě učinit systém nefunkční.

 

4. „Fakt,že pokyn byl zaznamenán „pouze“ v dopise a ne v knize, nám dává oprávnění interpretovat ho nepřímo.“

V tomto případě se nejedná o obyčejný dopis, a proto se na něj argument typu „knížka proti dopisu“ nevztahuje. Všeobecně psal Šríla Prabhupáda dopisy jako reakci na konkrétní dotaz od jednotlivého žáka nebo tímto způsobem poskytoval individuální vedení nebo pokárání.

Je přirozené, že tyto případy jednotlivých oddaných dotazů situací nebo odchýlení mohou dávat základ pro interpretace. Ne vše z dopisů Šríly Prabhupády lze universálně aplikovat (např. v jednom dopise poradil oddanému, který špatně snášel koření, aby vařil pouze s trochou soli a kurkumy, což jednoznačně nebylo míněno pro celé Hnutí). Nicméně, poslední pokyn týkající se zasvěcování není otevřen pro jakékoliv takovéto interpretace, jelikož nebyl napsán jako odpověď na konkrétní dotaz určitého jednotlivce a ani se netýká něčí konkrétní situace nebo chování. Dopis z 9. července byl procedurálním nařízením neboli ustanovením organizačního charakteru, které bylo zasláno všem vedoucím v Hnutí.

Dopis je sepsán tak, jako každé jiné důležité nařízení, které Šríla Prabhupád vydal a chtěl, aby bylo následováno bez interpretace. Uvedl ho do psané formy, schválil a poté ho rozeslal všem svým vedoucím v Hnutí. Jedno takové nařízení například rozeslal 22. dubna 1972, adresováno „VŠEM CHRÁMOVÝM PREZIDENTŮM“:

„Povinností zonálního sekretáře je dohlížet na to, aby byly velice pěkně dodržovány duchovní principy ve všech chrámech jeho zóny. Avšak každý chrám bude jinak nezávislý a soběstačný.“
(Dopis ŠP Všem chrámovým prezidentům, 22/4/72)

Šríla Prabhupáda nepublikoval novou knihu pokaždé, když vydal nějaké důležité nařízení, bez ohledu na to, zdali nařízení má pokračovat po jeho odchodu.  Takže způsob, jakým bylo nařízení vydáno z něj nedělá oběť nepřímých výkladů a ani jakýmkoliv způsobem nesnižuje jeho platnost.

 

5. „Je možné, že tento pokyn byl vydán na pozadí nějakých zvláštních souvislostí, které vylučují jeho aplikaci po odchodu Šríly Prabhupády?“

Pokud by takové okolnosti existovaly, zmínil by je Šríla  Prabhupáda v dopise a nebo v přiloženém dokumentu. Šríla  Prabhupáda vždy umožňoval správné vykonávání svých pokynů zahrnutím dostatečného množství informací. Zajisté nespoléhal na to, že všichni jeho chrámoví prezidenti jsou mystičtí jasnovidci, kterým stačí částečné a neúplné pokyny,  jejichž smysl by snad později dotvářeli telepaticky.

Pokud by například měl Šríla Prabhupád v úmyslu ritvik systém ukončit po svém odchodu, stačilo by mu přidat do dopisu z 9. července následujících sedm slov: „Tento systém bude ukončen po mém odchodu“. Letmý pohled do dopisu, nám říká, že chtěl, aby to pokračovalo „nadále“. (viz Přílohy, str.111)

Někdy se argumentuje tím, že ritvik systém byl zaveden pouze kvůli tomu, že Šríla Prabhupád byl nemocný.

Oddaní si mohli nebo nemuseli být vědomi rozsahu nemoci Šríly Prabhupády, ale jak by mohlo být možné očekávat, že oni vyvodí z dopisu, který neříká nic o zdravotním stavu Šríly Prabhupády, že to byl jediný důvod pro který byl dopis vydán? Kdy Šríla Prabhupád řekl, že všechny nařízení,která vydal, musí být vždy interpretována v souvislosti s jeho poslední lékařskou zprávou? Proč by příjemci jeho posledního pokynu k zasvěcování nemohli  přijmout, že tento dopis byl všeobecným nařízením, které má být následováno bez interpretací?

Šríla Prabhupáda již oznámil, že do Vrindávanu přijel opustit své tělo. Jako tri-kala-jna (vědomý si minulosti, přítomnosti i budoucnosti) si s největší pravděpodobností uvědomoval, že za čtyři měsíce odejde. Vydal tedy poslední pokyny, podle kterých se mělo Hnutí dále ubírat.

Již sepsal svou Závěť a další dokumenty vztahující se k BBT (bhaktivedanta Book Trust) a GBC, konkrétně určené k tomu aby poskytl vedení po svém nastávajícím odchodu. Jediné téma, které ještě pevně neustanovil, byl proces zasvěcování po jeho odchodu. Stále ještě nebylo ujasněno, jak má být do budoucna prováděn. A byl to právě pokyn z 9. července, který toto definoval a každému detailně vysvětloval, jak má v jeho nepřítomnosti zasvěcování pokračovat.  

V souhrnu, nemůžeš upravovat nějaký pokyn na základě informací,  které, když bylo nařízení vydáno, nebyly přístupné. Proč by Šríla  Prabhupád cíleně vydal nařízení, o němž by dopředu věděl, že ho nikdo nemůže následovat správně, protože v nařízení chybí  důležité informace? Kdyby byl ritvik systém zaveden pouze kvůli jeho nemoci, řekl by to Šríly Prabhupád v samotné dopise nebo v nějakém doprovodném dokumentu.  Neexistuje záznam toho, že by se někdy Šríla Prabhupáda choval tímto cíleně záhadným a neinformativním způsobem a to zvláště, když bylo nařízení určeno celému Hnutí. Šríla Prabhupáda nikdy nic nepodepsal „jen tak“ a když si uvědomíme závažnost tohoto nařízení, je nepředstavitelné, že by vynechal jakoukoli důležitou informaci.

 

6. „Nenachází se snad na nahrávce z 28. května nějaké důležité informace, které by jasně vymezily aplikovatelnost dopisu z 9. července pouze na dobu přítomnosti Šríly Prabhupády na této planetě?“

V příručce GBC – GII je jediná nabízená dokumentace pro podporu modifikací a) a b) vytažena z konverzace, která proběhla 28.května 1977.  Tento spis obsahuje přiznání toho, že neexistuje jiné dokumentované nařízení, které by přímo souviselo s funkcí ritviků po odchodu Šríly Prabhupády:

„Přestože Šríla Prabhupáda již nezopakoval své předchozí výroky, má se za to, že od těchto žáků očekával, aby v budoucnu zasvěcovali.“ (GII, str. 35)

Jelikož je tedy rozhovor z 28. května jedinou dokumentací, kterou používá GBC pro podporu svého stanoviska, je tomuto rozhovoru věnována celá kapitola od strany 35.  Zde stačí říci, že se dopis z 9. července o tomto rozhovoru nezmiňoval (jak uvádí předchozí citát GBC) a Šríla Prabhupáda také nevyžadoval, aby kopie nahraného rozhovoru byla rozeslána s posledním pokynem.  Z výše uvedeného můžeme s absolutní jistotou usoudit, že rozhovor z 28.května neobsahuje ani trochu pozměňujících informací, které by byly důležité pro porozumění poslednímu pokynu.  Je také důležité uvědomit si fakt, že rozhovor z 28.května byl zveřejněn až několik let po odchodu Šríly Prabhupády.  Tudíž zde opět znovu pociťujeme snahu pozměnit jasný napsaný příkaz informacemi, které nebyly ve skutečnosti lidem, kterých se nařízení týkalo, přístupné.  Jak bude ukázáno později, květnová konverzace neobsahovala nic, co by si s posledním pokynem odporovalo.

Všeobecně se přijímá, že pozdější guruovy pokyny vždy převyšují svou důležitostí pokyny předchozí; poslední pokyn je poslední pokyn a jako takový musí být tedy následován:

„Mohu ti říci mnoho věcí, ale když něco řeknu přímo tobě, tak to uděláš. Tvojí první povinností je udělat to takto, nemůžeš argumentovat - ‚Ale pane, dříve jste mi řekl, abych to dělal takhle‘, ne, to už není tvoje povinnost, dělej to, co ti říkám nyní, to je poslušnost - nemůžeš argumentovat.“
(Šríla Prabhupáda, přednáška ze Š.B., 14/4/75, Hyderabad)

Právě tak jako v Bagavadgítě, kde Pán Kršna dává Ardžunovi mnoho pokynů a mluví o všech typech jógy, od Dhyany až po Jnanu, ale všechny je nahradil svým posledním pokynem:

„Vždy na mě mysli a staň se mým oddaným“, tento výrok by měl být přijat jako poslední pokyn Pána a měl by být následován.
(Zlatý avatár, kapitola 11.)

A také poslední pokyn daný Šankaráčárjou „bhaja govinda“ byl také určen pro to aby nahradil mnohá z jeho předchozí výroků – ve skutečnosti všechny.

Jak je uvedeno v úvodu této publikace, samotné GBC uznává tuto zásadu jako samozřejmý logický princip:

„V logice, pozdější výroky nahrazují díky své důležitosti ty předchozí .“
(GII, str. 25)

Neexistuje pozdější výrok, než ten poslední. Proto i podle logiky GBC musíme následovat ritvik systém.

 

Šríla Prabhupáda nikdy nikoho neurčil ani nikomu nenařídil stát se dikša guruem po jeho odchodu. Dokumentace pro toto tvrzení  nebyla nikdy vytvořena a mnoho starších vedoucích v ISKCONu tento bod uznává:

„ A faktem je, že Šríla Prabhupád nikdy neřekl „ Ano zde je následující áčárja, nebo zde je následujících jedenáct áčárjů a ti jsou autorizovanými guruy pro Hnutí a pro celý svět“. On nic takového neudělal.“
(Ravindra Svarůpa dás, debata ze San Diega, 1990)

Šríla Prabhupáda jasně prohlásil, že dikša guru musí být mahábhágavata (nejpokročilejší stádium realizace Boha) a je nutné, aby byl konkrétně autorizován svým vlastním duchovním učitelem. Vždy tvrdě odsuzoval přisvojování si guruovského statutu lidmi nekvalifikovanými a neautorizovanými. Kvality dikša gurua jsou níže vyčteny ve výňatku z knih Šríly Prabhupády:

Maha-bhagavata-sresto brahmano vai gurur nrnam
Sarvesam eva lokanam asau pujyo yatha harih
maha-kula-prasuto’ pi sarva yajnesu diksitah
sahasra-sakhadhya yi ca na guruh syad avaisnavah

„Guru musí být situován na nejvyšší úrovni oddané služby. Existují tři kategorie oddaných a guru má být přijat z té nejvyšší.“
(Č.č. Madhya, 24.330, výklad)

„Pokud někdo dosáhl nejvyšší pozice mahá-bhágavaty, bývá přijímán jako guru a uctíván stejně tak jako Hari, Osobnost Božství. Pouze taková osoba je vhodná, aby obsadila post gurua.“
(C.c. Madhya, 24.330, výklad)

Šríla Prabhupád nás také učí, že mimo kvalifikaci je také nezbytná konkrétní autorizace od předchozího áčárji dříve než kdokoliv může jednat jako dikša guru:

„Měl bys vědět, že on z celkového pohledu není osvobozenou bytostí, a proto nemůže nikoho zasvěcovat do Kršna vědomí. To vyžaduje specifické duchovní požehnání od vyšších autorit.“
(Dopis Šríly Prabhupády Janardanovi, 26/4/68)

„Člověk by měl přijmout zasvěcení od duchovního učitele přicházejícího v učitelské posloupnosti, který je autorizován svým předchozím duchovním učitelem. Tomu se říká dikša-vidhana.“
(Š.B. 4.8.54, výklad)

(Šríla Prabhupád, přednáška z Bg., 28/10/75)

Tudíž, podle Šríly Prabhupády, se člověk může stát dikša guruem  pouze, pokud má zároveň kvalifikaci  aautorizaci. Šríla Prabhupáda žádné takové guruy neautorizoval a ani žádné ze svých žáků neoznačil za kvalifikované pro zasvěcování. Spíše naopak, ještě před 9. červencem, souhlasil že jsou stále „podmíněné duše“, a varoval nás abychom zůstali na pozoru před osobami prezentujícími se jako guru. (viz Přílohy, rozhovor z 22/4/77)

Dokumentace používaná pro podporu jakékoliv alternativy k ritvik systému se dá shrnout do tří základních kategorií:

1. Časté výzvy Šríly Prabhupády, že každý by se měl stát guruem, často dávané do souvislosti s veršem z Čaitanja-čaritámrty „amara ajnaya guru hana“.

2. Asi půl tuctu dopisů, kde se Šríla Prabhupáda zmiňuje o svých žácích, jednajících jako dikša guruové po jeho odchodu.

3. Další výroky v knihách a přednáškách Šríly Prabhupády, kde je uveden princip, podle kterého se žáci stávají dikša guruy.

Nejprve se podívejme na kategorii 1):

Instrukce, že každý by se měl stát guruem, je založena na následujícím verši z Čaitanja-čaritámrty, který byl často citován Šrílou Prabhupádou:

„Pouč všechny, aby následovali pokyny Šrí Kršny tak, jak jsou dány v Bhagavad-gítě a Šrímad-Bhágavátamu. Tímto způsobem se staň duchovním učitelem a snaž se vysvobodit všechny v tomto kraji“
(Č.č. Madhya, 7.128)

Čaitanja Maháprabhua ovšem nabádá každého, aby se stal určitým typem gurua, jak jasně ustanovuje podrobný výklad tohoto verše:

„To znamená, že každý má zůstat doma, zpívat Haré Kršna mantru a kázat Kršnovy instrukce tak, jak jsou dány v Bhagavad-gítě a Šrímad-Bhágavátamu.“ (C.c. Madhya, 7.128, výklad)

„Člověk může zůstat hospodářem, lékařem, inženýrem, nebo čímkoliv. Na tom nezáleží. Měl by pouze následovat pokyny Šrí Čaitanji Maháprabhua, zpívat Haré Kršna mahá-mantru a poučit příbuzné a přátele o učení Bhagavad-gíty a Šrímad Bhágavatamu (…) Nejlepší je nepřijímat žádné žáky.“
(Č.č. Madhya, 7.130, výklad)

Zde můžeme vidět, že tyto pokyny nevyžadují, aby guruové, o nichž je řeč, nejdříve dosáhli nějaké konkrétní úrovně realizace před tím, než začnou jednat. Mají začít okamžitě. Z tohoto je jasné, že každý je jednoduše vyzýván, aby kázal to, co se dozvěděl a když to dělá, stává se šikša neboli instruujícím guruem.  To je podpořeno vyjasňujícím ustanovením, že tento šikša guru zůstane v této pozici, a nestane se dikša guruem:                                                                                                    

„Nejlepší je nepřijímat žádné žáky.“ (Č.č. Madhya, 7.130, výklad)

Přijímat žáky je hlavní činností dikša gurua, kdežto šikša guru se má jednoduše držet svých povinností a kázat Kršna vědomí podle svých nejlepších schopností. Z výkladů Šríly Prabhupády je zřejmé, že Pán Čaitanja ve výše uvedeném verši opravdu autorizuje šikša a ne dikša guruy.

Toto je též potvrzeno hojným množstvím odkazů, kde Šríla  Prabhupáda vyzývá každého, aby se stal guruem:

„yare dekha, tare kaha, kršna-upadeša. Nemusíš vytvářet vůbec nic. To co již Kršna řekl, ty opakuj. Hotovo. Nedělejte dodatky, padělky. Poté se stáváte guruem (…) Můžu být hlupák, darebák (…) Takže my následujeme tuto cestu, staňte se guruy, vysvoboďte svoje sousedy, své blízké, ale říkejte Kršnova autoritativní slova. Pak to bude fungovat (…) Kdokoli je schopen to dělat. I dítě je schopno to dělat.“  
(Večerní daršan Šríly Prabhupády, 11/5/77, Hršikeš)

„ Protože lidé jsou v temnotě, potřebujeme mnoho milionů guruů k jejich osvícení. Proto mise Čaitanji Maháprabhua je (…) On řekl, že „Každý z vás se staňte guruem“
(přednáška Šríly Prabhupády, 21/5/76, Honolulu)

„Jednoduše řekni (…) „Pouze na mě vždy mysli“, Kršna řekl, „A pouze se staň mým oddaným. Pouze mne uctívej a klaň se mi.“ Dobrosrdečně dělej tyto věci. A jestliže jsi schopen ovlivnit  jedinou osobu, aby dělala tyto věci, stal jsi se guruem. Je na tom něco těžkého?“
(Rozhovor se Šrílou Prabhupádou, 2/8/76, New Mayapur)

„Skutečným guruem je ten, kdo vyučuje to, co Kršna řekl. Jednoduše musíš říci, ‘Toto je toto.‘ To je vše. Je to příliš těžká práce?“
(přednáška Šríly Prabhupády, 21/5/76, Honolulu)

„…’Ale já nemám žádnou kvalifikaci, jak se můžu stát guruem?’ Žádná kvalifikace není potřeba… kohokoliv potkáš, jednoduše ho pouč o tom, co Kršna řekl. To je vše. Stal jsi se guruem.“
(přednáška Šríly Prabhupády , 21/5/76, Honolulu)

(Kupodivu někteří oddaní používali takovéto citáty k obhajobě „minimálně kvalifikovaných dikša guruů“ *(1), tedy bytostí, o kterých se Šríla Prabhupáda nezmínil v žádné ze svých knih, v přednáškách, dopisech nebo rozhovorech.)

Například gurua, který nemá jinou kvalifikaci, kromě toho opakovat to, co slyšel, bychom mohli najít v kterémkoliv ISKCONském bhakta úvodním kurzu. Je tedy zcela jasné, že výše uvedené citáty jsou ve skutečnosti výzvami k tomu, abychom se stali instruujícími duchovními mistry neboli šikša guruy.  Víme to také proto, že Šríla Prabhupáda již pro nás vysvětlil ve svých knihách mnohem přísnější požadavky pro to, aby se někdo mohl stát dikša guruem:

„Pokud někdo dosáhl nejvyšší pozice mahá-bhágavaty, bývá přijímán jako guru a uctíván stejně tak jako Hari, Osobnost Božství. Pouze taková osoba je vhodná, aby obsadila post gurua.“
(C.c. Madhya, 24.330, výklad)

 „Člověk by měl přijmout zasvěcení od duchovního učitele přicházejícího v učitelské posloupnosti, který je autorizován svým předchozím duchovním učitelem. Tomu se říká dikša-vidhana.“
(Š.B. 4.8.54, výklad)

Ve výše zmíněném citátu Šríla Prabhupáda uvádí, že pokyn k tomu stát se zasvěcujícím guruem musí být přijat specificky od svého  vlastního gurua.  Všeobecné pokyny Šrí Čaitanji jsou známé již 500 let. Je tedy zřejmé, že Šríla Prabhupáda nepovažoval „amara ajnaya guru hana“ za odkaz konkrétně se týkající dikša gurua, proč bychom jinak potřebovali ještě další specifický pokyn od našeho přímého áčárji?  Tyto všeobecné instrukce Pána Čeitanji se musí tedy týkat šikša, ne dikša gurua. Dikša guru je vyjímkou, ne pravidlem. Kdežto Šríla  Prabhupád si představoval milióny šikša guruů, zahrnujíce muže, ženy a děti.  

Nyní se podívejme na kategorii 2):

Existovalo pár příliš sebejistých oddaných, chtivých zasvěcovat své vlastní žáky i v přítomnosti Šríly Prabhupády a jim byli adresovány některé z jeho dopisů. Tyto dopisy jsou používány na podporu M.A.S.S. Při jednání s těmito ambiciózními jedinci měl Šríla Prabhupáda zcela standardní postup. Všeobecně je vybízel ke striktnímu tréninku a v budoucnu, po jeho fyzickém odchodu, mohou přijímat žáky:

„V první řadě chci varovat Ačyutánandu, aby se nepokoušel zasvěcovat. Nyní nejsi ve správné pozici, aby jsi mohl zasvěcovat kohokoli. (…) Nenech se zlákat takovou májou. Cvičím vás, aby jste se v budoucnosti stali duchovními učiteli, ale není kam spěchat.“
(Dopis Šríly Prabhupády Ačyutánandovi a Jaya Govindovi, 21/8/68)

„Před nějakým časem jsi žádal o moje povolení k přijetí nějakých žáků, již není daleko doba, kdy budeš mít mnoho žáků, díky své silné kazatelské práci.“
(Dopis Šríly Prabhupády  Ačyutánandovi, 16/5/72)  

„Slyšel jsem, že se necháváš uctívat ostatními oddanými. Pokud někdo obětuje poklony Vaišnavovi, je to samozřejmě v pořádku, ale ne v přítomnosti duchovního učitele. Do tohoto stádia dospěješ, ale až po odchodu duchovního učitele, ale nyní  s tím počkej. Jinak vzniknou frakce.“
(Dopis Šríly Prabhupády  Hamsadůttovi, 1/10/74)

„Zůstaň u velice přísného tréninku a pak jsi správným guruem, a můžeš přijímat žáky podle stejného principu. Etiketa vyžaduje, abys jakékoliv potenciální žáky přiváděl, dokud je ještě naživu, svému duchovnímu učiteli. A v jeho nepřítomnosti nebo po jeho odchodu, můžeš přijímat žáky bez jakéhokoliv omezení. To je zákon žákovské posloupnosti. Chci vidět, jak se z mých žáků stali správní duchovní učitelé a rozšiřují Vědomí Kršny velmi široce. To učiní mě a Kršnu velice šťastným.“
(Dopis Šríly Prabhupády Tušta Kršnovi, 2/12/75)

Je zajímavé si povšimnout, že zatímco GII používá výše uvedené  citáty jako „zákon“ pro podporu M.A.S.S. doktríny, v přesně tom  stejném  dokumentu tvrdí, že ve skutečnosti stejně žádným zákonem nejsou:

„V písmech existuje mnoho takovýchto případů, kdy žáci udíleli zasvěcení v přítomnosti gurua, (…) V písmech se nenachází žádná konkrétní zmínka o tom, že žák nemá zasvěcovat, pokud je jeho guru přítomen.“
(GII, str.23)

Chtivá touha po uctívání a následovnících je ve skutečnosti pro duchovního mistra diskvalifikací. Můžeme pouze žasnout nad silou falešného ega, když dokonce i v přítomnosti největšího áčárji, jakého planeta kdy viděla, se některé osoby přesto cítily dostatečně kvalifikovány pro zasvěcování svých vlastních žáků a to přímo před nosem Šríly Prabhupády! *(2)

Je zřejmé, že při psaní těmto oddaným, říkajíce jim, že mohou přijímat žáky, pakliže jenom trochu déle vydrží, Šríla Prabhupád se je jednoduše pokouší udržet u oddané služby. A vytváří tak alespoň šanci, že se postupem času jejich ambiciózní mentalita očistí.

Pokorní oddaní, pilně provádějící svou službu jako nezištnou oběť svému duchovnímu učiteli, nemohli nikdy obdržet dopis popisující jejich zářivou budoucnost dikša guruů. Proč by Šríla Prabhupáda vážně sliboval dikša guruovství pouze těm nejambicióznějším a tudíž nejméně kvalifikovaným?

Co se týká výroku s významem, že mohou svobodně zasvěcovat po jeho odchodu, je to pravda. Tak jako například v Anglii můžete řídit auto, pokud dosáhnete věku 17-ti let. Přesto, však nesmíme zapomenout na dvě malé podmínky. Zaprvé, člověk musí být  kvalifikovaný pro řízení a za druhé musí být autorizován institucí vydávající řidičské průkazy. Čtenář si může udělat své vlastní paralely.

Další dopis, který je uváděn na podporu M.A.S.S. říká:

„Od roku 1975, všichni kdo projdou všemi výše zmíněnými zkouškami, budou konkrétně zmocněni pro zasvěcování a zvyšování počtu Kršny si vědomé populace.“
(Dopis Šríly Prabhupády Kírtananandovi, 12/1/69)

Vytváří snad výše uvedený výrok ospravedlnění pro ukončení  platnosti Posledního pokynu o zasvěcování?

Protože se zde jedná o pokus ukončit ritvik systém prostřednictvím použití osobních dopisů, musíme se zde obrátit na „zákon žákovské posloupnosti“ Šríly Prabhupády. První část tohoto „zákona“ uvádí, že žák nesmí jednat jako zasvěcující áčárja ve fyzické přítomnosti svého vlastního gurua. Jelikož toto byl „zákon“, nemohlo se jednoduše ve výše uvedeném dopise jednat o žáky Šríly Prabhupády zasvěcující na svůj vlastní účet; Šríla Prabhupáda totiž v roce 1975 stále ještě byl na této planetě.

Proto můžeme dojít k závěru, že už v roce 1969  uvažoval o nějakém druhu systému „zastupujícího“ zasvěcování. A jak se události vyvíjely, roku 1975 Šríla Prabhupád opravdu „zmocnil“ neboli autorizoval oddané jako Kírtanananda, aby zpívali na růžencích a prováděli zasvěcovací obřady v jeho zájmu.

Výše uvedený dopis se ukazuje jako předpověď budoucího použití  reprezentantů za účelem provádění zasvěcování. Později nazval tyto reprezentanty „ritviky“ a formálně ustanovil jejich funkci v pokynu z 9. července. A znovu, bylo by tedy naprosto scestné navrhovat, že Šríla Prabhupád doopravdy autorizoval Kírtananandu, aby jednal jako zasvěcující áčárja sampradáji, jakmile prošel několika zkouškami.

„Kdokoli následuje pokyn Šrí Čaitanji pod vedením Jeho pravého představitele, se může stát duchovním učitelem a je mým přáním, aby se v době, kdy už tu nebudu, stali za všech mých žáků praví duchovní učitelé, šířící Vědomí Kršny všude po celém světě.“
(Dopis Šríly Prabhupády Madhusůdanovi, 2/11/67)

Používáním výše zmíněného citátu, bývá argumentováno, že jelikož  se Šríla Prabhupád zmiňuje o svých žácích, jak se stávají duchovními mistry v jeho nepřítomnosti, on se musel odkazovat na dikša, protože šikša guruy již byli. Nicméně, Šríla Prabhupáda zde mohl jednoduše znovu zdůrazňovat jeho všeobecné povzbuzování pro všechny jeho žáky, aby se stali dobrými šikša duchovními mistry, a že by měli pokračovat ve stávání se dobrými šikša duchovními mistry také v jeho nepřítomnosti.  Definitivně však není ve výše uvedeném citátu zmíněno, že by jeho  žáci zasvěcovali nebo přijímali své vlastní žáky.  Termín „pravý duchovní učitel šířící Vědomí Kršny po celém světě“ je stejně dobře aplikovatelný na šikša gurua.

Dokonce, i kdyby se takové dopisy jako jsou tyto zmiňovaly o  nějakém jiném typu guru systému, stále by nemohly být použity k modifikaci posledního pokynu z 9. července, protože tyto instrukce nebyly zopakovány zbytku Hnutí. Dopisy, o kterých mluvíme nebyly až do roku 1986 ani publikovány. Má se za to, že některé z těchto osobních dopisů se dostaly do rukou jiným oddaným. A to se mohlo nebo nemuselo stát v případě výše uvedených dopisů, podstatné je, že takovýto způsob šíření pokynů nikdy nebyl Šrílou Prabhupádou ustanoven nebo odsouhlasen. A ani není zaznamenáno, že by Šríla Prabhupád někdy nařídil, aby jeho soukromá korespondence byla všem distribuována. Při jedné příležitosti se náhodně zmínil o tom, že „kdyby na to byl čas“, mohly by jeho dopisy být publikovány, nikdy však nenaznačil, že bez těchto dopisů by nikdo nevěděl jak má správně fungovat  M.A.S.S. po jeho odchodu.

Pro formování názoru na to co by se mělo dělat po roce 1977, může tedy člověk použít pouze dokumenty, které byly v té době snadno dostupné v nějaké autorizované podobě.

Pokud by takovéto dopisy byly opravdu klíčem k tomu, jak Šríla Prabhupád plánoval, že má pokračovat zasvěcování po následujících deset tisíc let, zajisté by je nechal publikovat a masově rozšířit a to s největší urgencí. Koneckonců tu byla velká pravděpodobnost, že ne všichni jeho vůdci by četli jeho osobní korespondenci a získali na tomto základě jasné pochopení toho, jak má zasvěcování po jeho odchodu pokračovat.  My také víme, že to bylo více než pravděpodobné, jelikož celé GBC nemělo ani tušení, co Šríla Prabhupád plánuje až do 28.května 1977  (viz Přílohy - konverzace z 28. květn).

Ve světle výše uvedeného, může být jakýkoliv pokus pozměnit význam nařízení z 9. července, na základě této hrstky dopisů, pouze pokládán za nemístný a bezohledný.  Kdyby tyto dopisy tvořily důležité dodatky k jeho Poslednímu pokynu, určitě by to Šríla Prabhupád vyjasnil v samotném pokynu nebo v nějakém přiloženém dokumentu.

Na závěr, jedinou pozici, kterou někomu udělil v souvislosti se zasvěcováním, byly reprezentanti áčárji, ritvici.

Na závěr se podívejme na kategorii 3):

Z knih a přednášek Šríly Prabhupády byly vytaženy různé citáty za účelem zrušení ritvik systému. Nyní se můžeme na tuto evidenci  blíže podívat.

V knihách Šríly Prabhupády je vše, co můžeme nalézt v souvislosti s kvalifikacemi dikša gurua popsáno v obecných termínech. Není zde žádná konkrétní zmínka o tom, že by jeho vlastní žáci měli pokračovat dále jako dikša guruové. Naopak, citáty opakovaně zdůrazňují bod, že člověk musí být vysoce kvalifikován a autorizován před tím než dokonce i jen pokusí stát se dikša guruem:

„Ten, kdo je nyní žákem, je budoucím duchovním učitelem. A nikdo se nemůže stát pravým a autorizovaným duchovním učitelem bez striktní poslušnosti svému duchovnímu učiteli.“
(Š.B. 2.9.43, výklad)

Toto nařízení sotva komukoli poskytuje zelenou k zasvěcování jenom proto, že jeho guru opustil planetu. Koncept gurua opouštějícího planetu tu není dokonce ani zmíněn, pouze podmínka autorizace a striktní poslušnost. Též víme, že musí prvně dosáhnout úrovně mahá-bhágavata.

Někteří oddaní používají bod z části knihy Snadné cesty k jiným planetám (str.32) pojednávající o „dohlížejících guruech“ jako důkaz podporující M.A.S.S. a z toho vyplývající rozpuštění ritvik systému. Tato chytrá analogie ovšem jasně definuje pozici šikša, ne dikša gurua.

V této pasáži dohlížitel jedná v zájmu svého učitele. Sám však učitelem není. Může se stát stejně kvalifikovaný jako učitel, ale neděje se tak automaticky po odchodu gurua (čímž se zjevně myslí dikša guru). Guru dohlížitel je svou podstatou určen pouze k přijímání šikša žáků a to ještě omezeného počtu. Jakmile se jednou kvalifikuje, to znamená dosáhne úrovně mahá-bhágavata a je autorizován předchozím áčárjou, nemá již smysl ho nazývat dohlížejícím a stává se právoplatným duchovním učitelem. Jakmile se tak stane, počet jeho žáků může být neomezený. Takže dohlížitel je šikša guru, učitel je dikša guru a striktním následováním dikša gurua se může šikša guru postupně povýšit až na úroveň, kdy je jeho autorizace jako dikša vůbec možná. Dále, pokud je učitel přítomen, dohlížitel mu pouze asistuje. Kdyby tito dohlížitelé byli ve skutečnosti dikša guruy, znovu by to bylo v rozporu se „zákonem“ žákovské posloupnosti, používaném na podporu systému M.A.S.S. Jinými slovy dohlížitel není někdo, kdo přichází nahradit učitele nebo jeho funkci dědí, existuje zároveň s ním po jeho boku.

V každém případě dohlížející systém v žádném případě nelze použít na podporu GBC v jeho variantách a) a b): že systém ritviků měl být ukončen v okamžiku odchodu Šríly Prabhupády a že z ritviků se v tu chvíli automaticky stávají dikša guruové.

Jsou i jiné citáty mimo osobní korespondenci Šríly Prabhupády, které jsou udávány jako autorizace jeho žáků pro post dikša gurua:

„Takže desátý, jedenáctý, dvanáctý. Můj Guru Mahárádž je po Čaitanja Maháprabhuovi desátý, já jsem jedenáctý a vy jste dvanáctí. Takže rozšiřujte toto poznání.“
(Přednáška Šríly Prabhupády po příletu, 18/5/72, Los Angeles)

„A zároveň je chci všechny požádat, aby se stali duchovními učiteli. Každý z vás by měl být dalším duchovním učitelem.
(Proslov Šríly Prabhupády, Vyasa-Puja, 5/9/69, Hamburg)

První citát jasně zmiňuje žáky Šríly Prabhupády jako už dvanácté -„vy jste dvanáctí“. Nejedná se ovšem o jejich autorizaci jako dikša guruy pro budoucnost, spíše se jedná o prohlášení, že už následují poselství parampary. Druhý citát je v podobném duchu. Nepochybně znamená, že jeho žáci jsou další v linii. Ale tak jak první citát uvádí, že posloupnost je přítomna tím , když žáci nadšeně káží.  V každém případě se nejedná o jasný, výslovný pokyn přijímat žáky, ale jednoduše o pokyn pro kázání. Jen to, že chtěl, aby se jeho žáci stali dalšími duchovními učiteli ještě neznamená, že chtěl, aby se z nich stali další zasvěcující duchovní učitelé. Trvat na tom, že měl toto na mysli, je čistá spekulace. Ve skutečnosti víme, že to tak není, protože ve svém Posledním pokynu dal jasně najevo, že jeho žáci mají jednat pouze jako reprezentanti áčárji a ne jako jakýkoliv zasvěcující guru dosahující kapacity dikša.

Argument, že tyto výroky svou důležitostí překonávají Poslední pokyn, je neudržitelný a dá se snadno vyvrátit citováním jiných výroků Šríly Prabhupády, které tomu naprosto odporují a to zejména v souvislosti s tím, co se stane po jeho odchodu:

(Tisková konference Šríla Prabhupád, 16/7/75, San Francisco)

Toto by byla pro Šrílu Prabhupádu jistě jedinečná příležitost předložit vizi budoucího M.A.S.S. systému, pokud by se shodoval s jeho plány. Místo, aby řekl, že jeho žáci budou pokračovat jako dikša guruové, prohlašuje, že nikdy nezemře a že jeho knížky obstarají vše nezbytné. Z výše uvedeného rozhovoru lze pochopit, že Šríla Prabhupáda představuje žijícího duchovního učitele, který pokračuje v předávání transcendentálního poznání (hlavní podstata dikša gurua) prostřednictvím jeho knih; a tak to bude po tak dlouhou dobu, dokud bude ISKCON existovat. Úlohou jeho žáků bylo tento proces zajišťovat.

„Ať se z vás nestanou předčasní áčárjové. Ze všeho nejdříve následujte pokyny áčárji, tak vyspějete. Je lepší se stát áčárjou potom. My sice máme zájem na přípravě áčárjů, z etických důvodů se jím ovšem nikdo nesmí stát, dokud je guru přítomen. Dokonce i kdyby již byl připraven, etiketa nařizuje přivést nového zájemce o zasvěcení, pokud takový existuje, jeho áčárjovi.“
(přednáška Šríly Prabhupády Č.č., 6/4/75, Mayapur)

Tento citát vyjasňuje princip, podle kterého se z jeho žáků mají stávat áčárjové. Celý důraz je ovšem kladen na tom, že tak nemají činit nyní.  Ve skutečnosti se zdá, že Šríla Prabhupáda se o svých žácích jako o budoucích áčárjích zmiňuje pouze tehdy, když je chce varovat, aby tak nečinili za jeho přítomnosti. Děje se to v podobném duchu jako výše citované osobní dopisy. Evidentně se nejedná o vybídnutí konkrétních osob k přijímání jejich vlastních žáků, ale spíše o vyjádření všeobecného principu. Později bude zřejmé, že dokonce ještě v květnu roku 1977, kdy byl zaznamenán rozhovor použitý v GII na obhajobu M.A.S.S. (str.35), nebyl Šrílou Prabhupádou vydán pokyn ustanovující dikša guruy („Na můj pokyn, … Ale v souladu s mým nařízením, … Až vám dám pokyn“). A tato situace se nezměnila až do jeho odchodu.

A navíc, v té samé přednášce vybízí své žáky k usměrnění těchto áčárja ambicí následujícím způsobem:

„Stát se áčárjou není příliš obtížné. (…) amara ajnaja guru hana tara ei deša, yare dekha tare kaha kršna-upadéša: “Následováním Mých pokynů se stanete guruy.“ (…) Potom, v budoucnosti… předpokládejme, že teď máte deset tisíc. Měli bychom se expandovat na sto tisíc. To je potřeba. Dále ze sta tisíc na milión a z miliónu na deset miliónů.“
(přednáška Šríly Prabhupády Č.č. 6/4/75, Mayapur)

Už bylo ukázáno, že instrukce Pána Čeitanji byla o tom, že každý má nadšeně kázat, vytvářejíce tak mnoho Kršny si  vědomých následovníků, ale ne přijímat žáky. Toto je zde znovu potvrzeno Šrílou Prabhupádou povzbuzujícím své žáky k vytváření více a více oddaných. Podstatný je zde výrok Šríly Prabhupády„předpokládejme, že nyní máte deset tisíc…“ (to znamená za přítomnosti Šríly Prabhupády). Z toho je jasné, že mluví o Kršna si vědomých následovnících a ne o „žácích jeho žáků“; tím spíše, když ústřední pointou lekce bylo to, že nemají zasvěcovat v jeho přítomnosti. Znamená to tedy, že tehdy bylo něco okolo deseti tisíc následovníků vědomích si Kršny a v budoucnu k nim měli být  přidány milióny dalších. Systém ritvik jim měl zajistit, po jejich řádné kvalifikaci, dikša zasvěcení od Šríly Prabhupády, přesně tak, jak tomu bylo v době, kdy dával tuto přednášku.

Závěrem:

Neexistují žádné důkazy o tom, že by Šríla Prabhupáda vytvořil jakoukoli alternativu ritvik systému tím, že by svým žákům konkrétně nařídil, aby se z nich stali dikša guruové.

To, co máme je jen pár, v té době nepublikovaných osobních dopisů, zaslaných pouze jedincům toužícím stát se dikša guruy dokonce i v přítomnosti Šríly Prabhupády, kteří se v mnoha případech připojili k Hnutí teprve nedávno. V jejich případě jim bylo řečeno, aby s naplněním svých ambicí čekali, dokud Šríla Prabhupáda neopustí planetu. Samotný fakt, že nebyly publikovány v době dopisu z 9. července znamená, že nebyly určeny k tomu, aby jakkoli přímo zasahovaly do budoucnosti zasvěcování v ISKCONu.

Dále je nutno říci, že v knihách a rozhovorech instruuje Šríla Prabhupáda svoje žáky pouze k osvojení si statutu šikša gurua. A ačkoli se o všeobecném principu, kdy se z žáka stává dikša guru, zmiňuje, Šríla Prabhupád konkrétně svým žákům nikdy nenařídil, aby zasvěcovali a přijímali svoje vlastní žáky.

Žádný z výše uvedených citátů nemůže žádným způsobem nahradit jasné a jednoznačné nařízení z 9. července, nařízení které bylo rozesláno celému Hnutí jako konkrétní oficiální dokument.  Jednoznačně neexistuje rovnocenný dokument, který by navrhoval zavedení systému M.A.S.S.

Tudíž myšlenka, že Šríla Prabhupáda silně a otevřeně vyučoval, že všichni jeho žáci by se měli stát dikša  guruy, okamžitě po jeho odchodu, krátce po tom nebo kdykoliv jindy, není nic jiného než mýtus.

Obvykle se uvádí, že Šríla Prabhupáda nemusel v dopise z 9. července uvádět, jak si počínat v budoucnu při zasvěcování, protože již mnohokrát znovu a znovu precizně vysvětlil ve svých knihách, dopisech, přednáškách a rozhovorech, jak si přeje, aby se to dělalo. Kromě toho, že toto prohlášení je úplně falešné, je také zdrojem následujících absurdit:

 - Pokud předchozí učení Šríly Prabhupády o tom, jak si přeje, aby pokračovalo zasvěcování v jeho nepřítomnosti bylo tak křišťálově jasné, takže by na toto téma nebylo třeba vydávat žádné konkrétní nařízení, proč potom GBC vyslalo speciální delegaci až k jeho posteli? Delegaci, jejímž primárním cílem bylo zjistit, jak mají zasvěcovat „zvláště“ v době, kdy už tu s nimi nebude! (viz nahrávka z 28. května , str.35). Zdravotní stav Šríly Prabhupády byl velmi vážný, chystal se opustit tělo a my tu máme najednou jeho nejvyšší představitele Hnutí, žádající od něj odpovědi na otázky, které podle výše uvedeného předpokladu vysvětlil už nesčetněkrát za celou  předchozí dekádu?

- Pokud Šríla Prabhupáda jasně ustanovil M.A.S.S. systém, proč   zanechal tak málo informací o tom, jak jej provozovat, takže krátce po jeho odchodu jeho nejvyšší představitelé Hnutí cítili potřebu se na to dotazovat Šrídhara Mahárádže (z Gaudya Mathu)?

- Pokud by skutečně bylo všem tak přesně jasné, jak Šríla Prabhupád chtěl, aby se všichni stávali dikša guruy, tak proč potom GBC zavedla systém zonálních áčárjů, kterým byla pozice dikša gurua striktně omezena a dala mu zelenou na takřka celé následující desetiletí?

Ačkoli jsme byli k publikaci GII vydané GBC celkem kritičtí, je v ní jedna pasáž, týkající se tohoto tématu,  která,  jak cítíme,  naprosto shrnuje náladu, která znovu spojí rodinu Šríly Prabhupády:

„Jedinou povinností žáka je uctívat a sloužit svému duchovnímu učiteli. Jeho mysl by neměla být rozrušovat myšlenkou na to, jak by se mohl stát guruem. Oddaný, který upřímně touží dělat duchovní pokrok,by se měl snažit stát se žákem a ne duchovním mistrem.“
(GII, str. 25, GBC, 1995, podtržení přidáno)

S tímto naprosto souhlasíme.

……………………………………………………………………………….

*(1)-Tato interpretace je obhajována v publikaci Ajamila dáse „Regulérní nebo ritvik“, kterou vydalo GBC v ISKCONském zpravodaji roku 1990.

*(2)-Rádi bychom zdůraznili, že většina výše zmíněných oddaných od té doby pochopilo svoje chyby; tímto se tedy omlouváme za jakýkoliv přestupek nebo hanbu, kterou jsme jim tímto mohli způsobit. Možná, že ocení to, že jejich osobní dopisy zaslané Šrílou Prabhupádou, adresující jejich konkrétní anarthy, se nyní používají k podpoře M.A.S.S. uvnitř ISKCONu.

 

Žádné takové stanovisko v knihách Šríly Prabhupády není, a protože knihy Šríly Prabhupády obsahují všechny podstatné šástrické principy, takovéto omezení v naší filozofii jednoduše existovat nemůže.

Ve skutečnosti by použití ritvik systému po odchodu Šríly Prabhupády bylo v souladu s mnoha jeho instrukcemi o nehmotné podstatě fyzické společnosti ve vztahu gura a žáka (viz Přílohy). Po přečtení těchto citátů může člověk vidět, jak někteří členové GBC v průběhu let prezentovali poněkud odlišný obraz:

„Šríla Prabhupád nás učil, že žákovská posloupnost je živou záležitostí (…) Zákon žákovské posloupnosti znamená předstoupit před žijícího duchovního učitele – žijícího ve smyslu fyzické přítomnosti.“
(Šivaráma Swami, ISKCONský zpravodaj, str. 31, GBC 1990)

Je těžké uvést toto prohlášení do souladu s výroky jako:

„Fyzická přítomnost není důležitá.“ (Šríla Prabhupád konverzace, 6/10/77,Vrindávan)

                                                         nebo

„Fyzická přítomnost je nehmotná.“ (Šríla Prabhupád, dopis, 19/1/67)

Samozřejmě, mi potřebujeme gurua, který je mimo nás, protože v podmíněném stavu se nemůžeme spolehnout jen na Nadduši, ale nikde Šríla Prabhupáda neučí, že tento fyzický guru musí být také fyzicky přítomen:

„Proto člověk musí přijmout prospěch z jeho vani a ne z jeho fyzické přítomnosti.“
(Č.č. Antya, shrnující slova)

Šríla Prabhupáda prakticky demonstroval tento princip tím, že zasvěcoval velké množství svých žáků, bez toho, aby se s nimi fyzicky jakkoli setkal.

Tento fakt sám o sobě dokazuje, že dikšu lze obdržet bez jakéhokoliv fyzického zapojení ze strany gurua. Dikšu a fyzickou přítomnost nedává do souvislosti ani šástra ani Šríla Prabhupáda. Proto je  pokračování ritvik systému v perfektním souladu se šástrou i příkladem, který nám dal náš áčárja, když byl fyzicky přítomen.

Jeden z hlavních citátů týkajících se dikši v knihách Šríly Prabhupády, uvádí, že jediné, co je potřeba pro udělení dikši, je souhlas gurua. Udílením tohoto souhlasu byli zcela pověřeni ritvici :

„Takže bez toho, aby jste na mě čekali, kdokoliv si to podle vašeho uvážení zaslouží. Záleží to na vašem uvážení.“
(Konverzace Šríly Prabhupády, 7/7/77, Vrindávan)

Šríla Prabhupáda nás poučil že:

„Co se týče času pro dikšu (zasvěcení), vše závisí na postoji gurua. (…) Jestliže sad-guru, pravý duchovní učitel souhlasí, člověk může být zasvěcen okamžitě, bez čekání na příhodný čas nebo místo.“
(Č.č. Madhya, 24.331, výklad)

Je důležité poznamenat, že zde není žádné ustanovení, podle kterého by dikša guru a budoucí žák museli mít fyzický kontakt nebo že dikša guru musí být fyzicky přítomen k vydání svého souhlasu (je také zajímavé, že Šríla Prabhupáda dává termíny sad-guru a dikša guru na stejnou úroveň). Šríla Prabhupáda mnohokrát zdůraznil, že požadavkem na to, aby někdo mohl být zasvěcen, je jednoduše dodržovat pravidla a zásady a opakoval to stále znovu a znovu:

„Toto je proces zasvěcení. Žák musí souhlasit, že se nadále zdrží  hříšných aktivit (…) A slibuje vykonávat pokyn duchovního učitele. Poté, ho duchovní učitel ochraňuje a povýší ho na úroveň duchovního osvobození.“
(Č.č. Madhya, 24.256, výklad)

(přednáška Šríly Prabhupády, 22/2/73, Auckland)

(Ranní procházka Šríly Prabhupády, 13/6/76, Detroit)

„…kde není disciplína, nelze mluvit o žákovi. Žák znamená ten, kdo následuje disciplínu.“  
(Ranní procházka Šríly Prabhupády, 8/3/76, Mayapur)

Definuje samotné slovo dikša kontakt s guruem, který je fyzicky přítomen na této planetě?

„Dikša je proces, prostřednictvím kterého může člověk probudit svoje transcendentální poznání a vymazat všechny reakce pocházející z hříšných aktivit. Osoba, která je expertem ve studiu zjevených písem, zná tento proces jako dikša.“
(Č.č. Madhya, 15.108, výklad)

Viz. „Dikša“ diagram na straně 95

V této definici dikši není nic, co by jakýmkoliv způsobem naznačovalo, že guru potřebuje být na stejné planetě jako žák, aby proces fungoval správně. Naopak, nařízení Šríly Prabhupády a jeho osobní příklad kategoricky dokazují, že prvky, z kterých se skládá dikša, mohou být použity bez potřeby fyzického zasahování gurua:

„Příjem duchovního poznání není nikdy omezován žádnými hmotnými podmínkami.“
(Š.B. 7.7.1, výklad)

„Síla transcendentálního zvuku není nikdy oslabena jenom proto, že zdroj je zjevně nepřítomen.“
(Š.B. 2.9.8, výklad)

 Takže všechny prvky dikši - transcendentální poznání, obdržení mantry atd. - mohou být účinně doručeny bez fyzické přítomnosti gurua.

V souhrnu, bylo přesvědčivě ukázáno, že neexistuje šástrický princip uvedený v knihách Šríly Prabhupády, který by vylučoval přijetí dikši, jakmile guru opustí planetu Zemi. Ačkoli se někdy namítá, že se jedná o historický precedens, historický precedens není šástrický princip. Historický precedens sice může sloužit jako dokumentace pro aplikaci šástrického principu, chybějící historický precedens však ještě nutně nedokazuje, že princip v šástře byl porušen.  Naše filozofie je tedy založena na následování pokynů šáster a ne historických tradic. To je právě to, co odlišuje ISKCON od prakticky každé jiné Gaudiya Vaišnavské skupiny. V Indii je mnoho vlivných smárta bráhmanů, kteří silně kritizují nedostatek věrnosti tradici, který předvedl Šríla Prabhupád.

Stanovisko šáster, společně s osobním praktickým příkladem Šríly Prabhupády, plně podporuje princip, že dikša není žádným způsobem závislá na fyzické přítomnosti gurua.

 

9. „Zavedení tohoto nařízení by vedlo ke vzniku systému, který je bezprecedentní, a nemá historický základ, a proto by měl být odmítnut.“

Toto nemůže být důvodem k odmítnutí pokynu z 9. července, už jenom proto, že Šríla Prabhupáda takových precedentů vytvořil mnoho - snížení požadovaných kol japy z šedesáti čtyř na šestnáct, provádění sňatků, dovolení ženám žít v chrámech, předávání gayatri mantry nahrávkou na kazetě atd.  Naopak áčárjové naší linie se liší od ostatních právě tímto specifikem; bez výjimky každý z nich zavedl nějaký svůj historický precedens. Jako áčárjové na to mají neodvolatelné právo, i když se to musí dít v souladu s šástrickými principy.

Jak již bylo uvedeno, použití ritviků bez fyzické přítomnosti gurua na planetě není, v rozporu s žádným šástrickým principem. Knihy Šríly Prabhupády obsahují všechny podstatné šástrické principy, a protože v jeho knihách není žádná zmínka o tom, že je pro gurua nezbytné být na planetě v době zasvěcení, nemůže to být princip.

A tak historický precedens, kdy guru pokračuje v používání ritviků po svém odchodu, je pouze změna detailu, ne principu.

Šríla Prabhupáda učinil mnoho věcí, zejména v souvislosti se zasvěcením, které byly bezprecedentní a přesto je neodmítáme (prosím, podívejte se na tabulku na str.50).

 Může být argumentováno, že některé z těchto změn vysvětlil ve svých knihách. To je pravda, ale je zde také mnoho těch, které ve svých knihách nevysvětlil. Kromě toho, nebylo třeba podávat detailní vysvětlení ritvik systému v jeho knihách, protože již po mnoho let prakticky demonstroval jeho prototyp, a poslední detaily toho jak má být prováděn v budoucnosti plně objasnil v dokumentu z 9. července. Šríla Prabhupáda po nás nikdy nepožadoval slepé následování tradic:

„Naší jedinou tradicí je jak uspokojit Višnua.“
(přednáška Šríly Prabhupády z Bg., 30/7/73, Londýn)

„Ne. Tradice, náboženství, ty jsou všechny materiální.  Také to jsou všechno označení.“ 
(Rozhovor se Šrílou Prabhupádou, 13/3/75, Teherán)

Je zcela nedůležité, zda přesně ty samé pokyny, které jsme obdržely od Šríly Prabhupády byly někdy předloženy i předchozími áčárji. Naší jedinou povinností zůstává následování pokynů našeho vlastního áčárji.

Pokud by systém zasvěcování mohl být odmítnut pouze na základě toho, že neexistuje totožný historický precedens, pak bychom byli nuceni rozhodně odmítnout současný guru systém používaný v ISKCONu, na základě stejného principu.

Nikdy dříve nebyla role dikša guruů podřízena komisi, která je může sesadit a nebo ukončit jejich zasvěcovací činnost. Žádný předchozí zasvěcující guru v naší linii nebyl nikdy volen v kanceláři  dvoutřetinovou většinou při hlasování a ani se následně nestal obětí hrubých hříšných činností a v reakci na to nebyl spěšně stažen z „žákovské posloupnosti“.  My odmítáme takovéto nezvyklé praktiky, ne na základě historického precedentu, ale proto, že jsou přesvědčivě v rozporu s mnoha základními principy Vaišnavské filozofie, obsažené v knihách Šríly Prabhupády, a také proto, že jsou do nebe volajícím porušením posledního pokynu Šríly Prabhupády.  Vliv na to nemá ani fakt, že systém identický se systémem ritviků není přímo uveden v šástře nebo ve starodávných Védských textech. Podle některých Védských pravidel by ženy a šůdrové neměli v žádném případě získat ani bráhmanské zasvěcení:

„Dikša nemůže být nabídnuta šůdrovi (…) Toto zasvěcení je nabízeno i když to není  podle Védských pravidel, protože je velmi obtížné najít kvalifikovaného bráhmana.“
(Šríla Prabhupád přednáška z Bg., 29/3/71, Bombay)

Podle tohoto, striktně vzato, by Šríla Prabhupáda nikdy neměl zasvětit žádného ze svých západních žáků, poněvadž se všichni narodili v nižší než nejnižší Védské kastě.

Šríla Prabhupáda byl však schopen překonat takovéto Védské zákony prostřednictvím použití vyšších šástrických pokynů. A někdy aplikoval tyto pokyny způsobem, který nebyl nikdy dříve použit:

„Tak jako Hari nemůže být objektem kritiky pozemských pravidel a zásad, stejně tak jim není podřízen ani duchovní učitel, kterého Hari zplnomocnil.“ (Č.č. Madhya, 10.137)

Je důležité, že ačkoli je ritvik systém naprosto unikátní (alespoň, pokud je nám známo), není v rozporu s jinými vyššími šástrickými principy. To je potvrzení geniality Šríly  Prabhupády v tom, že byl schopen soucitně aplikovat nařízení písem novým a neobvyklým způsobem, podle požadavků doby, místa a okolností.

Nejspíš musíme ještě plně porozumět tomu, jak jedinečný je Šríla  Prabhupád. Nikdy předtím tu nebyl světový áčárja a žádný jiný áčárja před ním se nikdy nevyjádřil o svých knihách, že to budou  zákoníky pro nastávajících deset tisíc let. Ještě nikdy tu nebylo něco takového jako ISKCON. Tak proč bychom měli být tak překvapeni, když tato jedinečná osobnost zavede zdánlivě nezvyklý zasvěcovací systém?

 

Tato námitka se zakládá na předpokladu, že Šríla Prabhupáda nikdy náhle nezavedl v Hnutí něco nového. Když ji vezmeme doslovně, stává se tato námitka absurdní, protože znamená, že jakýkoli pokyn gurua může být odmítnut, pokud je nový a nebo jen trochu odlišný od těch, které vydal v minulosti. Vyplývá z toho, že ve svých posledních měsících neměl Šríla Prabhupáda vydávat žádné dalekosahající instrukce týkající se jeho Společnosti, pokud již nebyly všem povědomé.

Jak jsme již vysvětlili, ritvik systém stejně „nový“ nebyl. Ještě před dopise z 9. července mělo Hnutí zkušenost s ritvik systémem převážně v souvislosti s využíváním representantů. Šríla Prabhupáda byl dikša guruem ISKCONu a většina zasvěcovacích obřadů, zvláště v pozdějších letech, byla prováděna chrámovými vedoucími nebo nějakým jiným representanty či knězem.

Nejvýraznější změnou, kterou dopis z 9. července přinášel, bylo přijímání nových žáků representanty bez obracení se na Šrílu  Prabhupádu. Dopis, který byl novým zasvěceným zasílán, již nebyl podepsán Šrílou Prabhupádou a výběr všech zasvěcujících jmen byl prováděn ritviky. Také samotný postup byl spojen s relativně novým výrazem -„ritvik“.

Několik tisíc zasvěcených již mělo zkušenost s tím, jaké to je, být spojen s pravým áčárjou prostřednictvím použití representantů. Dopis z 9. července definuje význam slova „ritvik“ jako „representant áčárji“. Být zasvěcen Šrílou Prabhupádou prostřednictví použití representanta očividně nebylo vůbec ničím „novým“. Jednalo se pouze o pokračování toho, co nám Šríla Prabhupáda řekl a co uvedl do praxe, jakmile se jeho Hnutí začalo rapidně rozrůstat.

Proč by měl být tak velkým šokem, že tento systém má pokračovat i po 14. listopadu 1977?

Ačkoli ho mnozí neznali, slovo „ritvik“ také nové nebylo. Šríla  Prabhupáda definoval slovo samotné spolu s jeho odvozeninami již 31 x ve svých knihách. Co bylo „nové“, bylo převedení systému, který fungoval již roky, do písemné podoby spolu s nezbytnými úpravami potřebnými pro budoucnost. A ani to nepřekvapuje, poněvadž Šríla Prabhupáda v té době uváděl do psané formy i mnoho jiných pokynů, týkajících se budoucnosti Hnutí. Jednalo se tudíž spíše o znovu potvrzení systému, který už beztak každý přijal jako standardní postup.

Ironicky, to co bylo skutečně „nové“ byla kuriózní proměna ritviků na „čisté materiální a duchovní nástupce áčárji“ Šríly Prabhupády. Tato konkrétní inovace znamenala pro oddané takový šok, že mnoho stovek žáků Šríly Prabhupády opustilo Hnutí krátce po jeho implementaci a mnoho tisíc je následovalo později.

Shrnutí:

Ukázali jsme, že neexistují přímé důkazy, které by podporovaly zrušení ritvik systému po odchodu Šríly Prabhupády, nebo pro následnou transformaci ritviků na dikša guruy - předpoklady a) a b).  I kdyby existovaly silné nepřímé důkazy na podporu a) a nebo b), bylo by stále diskutabilní, zda mohou opravdu nahradit důkazy přímé, poněvadž toto většinou vytváří precedens. Nicméně, jak bylo nyní demonstrováno, neexistuje dokonce ani stopa nepřímých důkazů, které by podporovaly stažení systému ritviků po odchodu Šríly Prabhupády. A tudíž:

1. Bylo vydáno nařízení pro celé hnutí, které mělo být následováno - Přímý důkaz.

2. Prozkoumání pokynu samotného, stejně tak, jako všech ostatních podpůrných a doplňujících instrukcí, pouze podporuje  pokračování ritvik systému - Přímý důkaz.

3. Neexistuje přímý důkaz, že by Šríla Prabhupáda konkrétně nařídil ukončit ritvik systém po jeho odchodu.

4. Taktéž neexistuje nepřímý důkaz na základě pokynu, šástry, jiných instrukcí, speciálních okolností, pozadí, povahy a kontextu v jakém by byla instrukce předložena ani cokoli jiného, co si dokážeme představit, co by poskytovalo pádný důvod pro zastavení ritvik systému v době odchodu Šríly Prabhupády. Je zajímavé, že při prozkoumávání všech těchto faktorů nacházíme jen další nepřímou dokumentaci, která podporuje pokračování aplikace tohoto pokynu.

Ve světle předchozích analýz, nám nezbývá než pokorně uznat, že odvolání posledního pokynu Šríly Prabhupády, který se týkal zasvěcování, dne 14. listopadu 1977, byl přinejmenším svévolný a neautorizovaný počin. Nenalézáme žádnou dokumentaci, která by podporovala předpoklady a) a b) které, jak jsme již řekli, tvoří samotný základ současného systému guruů v ISKCONu. Znovu se přizpůsobit původnímu pokynu Šríly Prabhupády je tedy naší jedinou možností jako žáků, následovníků a služebníků Šríly Prabhupády.

A abychom to ještě usnadnili, projděme si nyní rozhovor z 28. května a množství souvisejících námitek, které jak se zdá, zapříčinili zmatek.

 

 

„Nahrávka ustanovení-jmenování“

 

GBC v GII tvrdí, že jediné skutečnosti, které ospravedlňují modifikace a) a b) posledního pokynu z 9. července, pochází z nahraného rozhovoru, ke kterému došlo ve Vrindávanu 28.května. 1977. Tyto modifikace zde pro přesnost uvádíme znovu:

Tato část knihy je tedy věnována bližšímu prozkoumání rozhovoru z 28. května, abychom viděli, zda může být legitimně použita pro  úpravu posledního pokynu v podobě modifikací  a) a b), jak byly uvedeny výše.

Jelikož celá pozice GBC závisí pouze na tomto jediném důkazním materiálu, je dosti znepokojující, že bylo publikováno už čtyři různých, oficiálně schválených verzí, neboli přepisů, tohoto jediného důkazního materiálu. Tyto přepisy se objevily v následujících publikacích:

1983: Šríla Prabhupád - Lílámrita, díl šestý (Satsvarůpa dás Goswámí BBT)

1985: Podle mého pokynu (Ravindra Svarupa dás)

1990: ISKCONský zpravodaj (GBC)

1995: Guruové a zasvěcení v ISKCONu (GBC)

Pokud někdo předloží 4 různých verzí jedné a též nahrané konverzace, nutně vyvstává množství vážných otázek. Tak například, nebylo by bezdůvodné se zeptat, která z nich je ta prává verze? A proč je tu najednou tolik navzájem odlišných verzí? Obsahuje přepis i něco víc než samotný rozhovor? Byla tato nahrávka editována prostřednictvím něčeho dalšího mimo samotný rozhovor? Byla rozšířena více než jedna verze nahrávky? A jestliže ano, můžeme si být jisti, že některá z nich je opravdu skutečnou nahrávkou rozhovoru? Jak se zdá, dokonce ještě předtím, než jsme vůbec přistoupili k analýze samotné, byli jsme umístěni do nespravedlivé situace, kdy se očekává, že budeme upravovat podepsaný dopis prostřednictvím analyzování přepisu nahrávky, kolem které se vznáší množství vážných otázek ohledně její autenticity.

Co se dá dělat, za účelem prozkoumání obsahu musíme tedy použít složeninu pěti různých verzí. Takže toto je onen rozhovor; pasáže, které se v jednotlivých verzích lišily, jsou v závorkách:

Jak jsme již dříve uvedli, ani pokyn z 9. července, ani žádný jiný následující dokument, se výslovně neodvolává na výše uvedený rozhovor.  To je docela zvláštní, jelikož hlavní argument GII ( stanovisko GBC – brožurka Guruové a zasvěcování v ISKCONu) je, že právě tento zběžný rozhovor je absolutně nepostradatelný ke správnému pochopení pokynu z 9. července.

Toto není běžný způsob jakým Šríla Prabhupáda vydával nařízení pro svoji rozsáhlou celosvětovou organizaci, tj. aby vydával  nekompletní a matoucí psaná nařízení, která mohou být správně pochopena pouze prostřednictvím prohledáváním starých nahraných rozhovorů.

Když člověk zváží dosah tohoto pokynu, konkrétně pokračování sankírtanové mise v dalších deseti tisících letech a také to, co se stalo Gaudiya Mathu přesně v této stejné problematice, zdá se naprosto nepředstavitelné, že by Šríla Prabhupáda organizoval věci tímto způsobem.  Nicméně to je to, čemu jsme nuceni uvěřit, pokud přijmeme součastné stanovisko GBC. Pojďme nyní pečlivě projít složeninu těchto různých přepisů nahrávky a věnujme speciální pozornost všem řádkům, o kterých GII tvrdí, že podporují výše zmíněné modifikace pokynu z devátého července.

Řádky 1-3: Tady se Satsvarůpa dása Goswámí ptá Šríly Prabhupády konkrétní otázku týkající se toho, jakým způsobem má probíhat zasvěcování v budoucnosti - „konkrétně v té době, když už tu s námi nebudete“. Jakákoliv odpověď, kterou Šríla Prabhupáda dá, se bude tedy týkat konkrétně období po jeho odchodu, protože to je to jediné co evidentně Satsvarůpu dáse Goswámího zajímá - „když už tu s námi nebudete“.

Řádky 4-7: Zde Šríla Prabhupáda odpovídá Satsvarůpa dásovi Goswámímu na jeho otázku. Říká, že určí některé ze svých žáků, aby jednali jako „celebrující áčárjové“, neboli „ritvici“. Po této jasně zodpovězené otázce se Šríla Prabhupád odmlčel.

Toto téma dále nerozvíjí, ani ho nehodnotí, nesnaží se také blíže vymezit svou odpověď. Musíme tedy přijmout, že toto byla jeho odpověď. Jediné možné alternativy přijetí této jasné odpovědi jsou:

(1) Šríla Prabhupáda záměrně odpověděl špatně nebo za účelem zmást,

a nebo

(2) Neslyšel otázku správně a myslel si, že se Satsvarůpa dása Goswámí ptal na dobu, kdy byl stále ještě bude přítomen.

Žádný z žáků Šríly Prabhupády by nikdy nepřijal bod č. 1), a pokud je pravdivý bod č. 2), potom nám rozhovor nepoví nic o budoucnosti zasvěcování po jeho odchodu; jediné co nám tedy zůstane je nemodifikovaný pokyn z 9. července, jako jeho jediné vyjádření k budoucímu zasvěcování.

Někteří lidé argumentují tím, že k zodpovězení celé otázky dochází po částech během celého rozhovoru. Problém s tímto návrhem spočívá ve vydávání pokynů tímto způsobem, ke správnému a úplnému zodpovězení původní otázky, položené Satsvarůpou dásem Gosvámím, by totiž mohlo dojít pouze naplněním následujících podmínek:

Zodpovídat položené otázky tímto způsobem by bylo pro kohokoliv dosti výstřední, nemluvě o řízení celosvětové organizace a už vůbec to nebyl styl Šríly Prabhupády. Ovšem, pokud si podle tvrzení GBC dal Šríla Prabhupád tolik práce se sepsáním a rozesláním dopisu, který měl platit pouhé čtyři měsíce, zajisté by potom nejednal takovým skrytým a nejednoznačným způsobem s informacemi, které měly platit dalších deset tisíc let.

Pokud přistupujeme k tomuto přepisu s tím, že má neoddiskutovatelně podpořit úpravy a) a b), zatím se nám to evidentně nedaří. Poté co byl Šríla Prabhupáda dotázán na to, co bude dále se zasvěcováním, konkrétně v době, kdy už tu s námi nebude, odpovídá jasně - určí ritviky. Toto je s modifikacemi, které navrhuje GBC naprosto v rozporu a jednoduše to posiluje myšlenku, že pokyn z 9. července měl platit „nadále“. Čtěme dále:

Řádky 8-9: Satsvarůpa dása Goswámí se zde ptá, jaký je vztah zasvěcujícího a osoby, která bude zasvěcena. Satsvarůpa dása Goswámí svou otázku úplně nedokončí, když Šríla Prabhupáda okamžitě odpovídá – „on je guru“.  A protože ritvikové svou definicí nejsou zasvěcujícími, mohl se Šríla Prabhupád ve vztahu k zasvěcujícím vyjadřovat jako o „guruovi“ pouze o sobě. To potvrzuje v dopisu z 9. července, kde je třikrát uvedeno, že ti kdo byli zasvěceni, byli „žáci Šríly Prabhupády“.

Někdy je předkládána kuriózní teorie podle které, když Šríla Prabhupáda říká „on je guru“, myslí tím ritviky samotné. Toto je dost přitažené za vlasy, protože Šríla Prabhupád definoval slovo ritvik pouze jako „celebrující áčárja“ - doslovně kněz vykonávající nějaký druh náboženské nebo obřadní funkce. V dopise z 9. července Šríla Prabhupád přesně vyjasňuje, jakou obřadní funkci budou tito kněží vykonávat.  Očekávalo se od nich udílení duchovních jmen nově zasvěcovaným a v případě druhého zasvěcení pronášení gayátrí mantry na jejich posvátné šňůře – vše v zastoupení Šríly Prabhupády. Tak tomu bylo. Pokyn Šríly Prabhupády z 9.července se nezmiňuje, že by se měli stát dikša guruy, a zasvěcovat své vlastní žáky nebo že by se měli stát Duchovními mistry a zastupovat sami sebe.  Dopis jednoznačně definuje ritvika jako „reprezentanta áčárji“. Měli jednat v zastoupení áčárji, a ne jako áčárjové v jejich vlastním nezávislém postavení.  Takže proč by Šríla Prabhupáda dělal celou záležitost nepřehlednou tím, že by ritviky nazýval „guruy“?  Pokud by byli po celou dobu zasvěcujícími guruy, tak proč je tak nenazývat aby se předešlo zmatku?

Když Šríla Prabhupáda diskutoval filozofická nebo organizační témata související s jeho pozicí áčárji, často o sobě mluvil ve třetí osobě. Je to pochopitelné zejména zde, kdy otázku, kterou položil Satsvarůpa dása Gosvámí, doprovází značné napětí.

Tudíž tento rozhovor dává smysl pouze tehdy, pokud jej bereme tak, že Šríla Prabhupád je „guru“, který zasvěcuje nové žáky, prostřednictvím svých representantů, ritviků.

Ačkoli jsou odpovědi Šríly Prabhupády jasné a konzistentní, zdá se , že tazatel je z nich v tomto bodě trochu zmaten. Týká se to řádku (10), kde se Satsvarůpa dása Goswámí ptá – „Ale dělá to ve vašem zastoupení.“   Slovem „on“ myslí Satsvarůpa dása Goswámí ritvika, kdežto „on“ o kterém mluvil Šríla Prabhupád, jak jsme ukázali, mohl být pouze on osobně, jelikož on je jediným zasvěcujícím v ritvik systému.  Navzdory zjevné zmatenosti svého žáka Šríla Prabhupáda přizpůsobí svou další odpověď skutečnému zájmu Satsvarůpa dáse Goswámího, jmenovitě statutu těchto budoucích ritviků.

Řádky 11-13: Toto je místo, o kterém se v GII prohlašuje, že poskytuje dokumentaci pro modifikaci a). Předtím, než se podíváme, zda takové informace opravdu obsahuje, vzpomeňme si na předchozí analýzu řádků 1-7.

Jestliže řádky 11-13 ustanovují verzi a), bude se tak dít v protikladu k řádkům 1-7, kde Šríla Prabhupáda již jasně odpověděl, že ritvikové budou ustanoveni „konkrétně“ pro období po jeho odchodu. Takže pokud by byla opravdu modifikace a) v řádcích 11-13 ustanovena, znamenalo by to, že Šríla Prabhupád popřel to, co sám řekl jenom před malou chvilku. V tom případě by přepis znovu prokázal, že při rozhodování o budoucnosti zasvěcování je k ničemu, protože podpoří zároveň dvě úplně protikladná stanoviska. Byli bychom tedy znovu nuceni přijmout nemodifikovanou verzi posledního pokynu z 9. července.

Nyní se zaměřme na to, zda k tomu doopravdy došlo. Vzpomeňme si, že hledáme konkrétní výrok, tvrdící že ritvikové musí ukončit svoji funkci v okamžiku odchodu Šríly Prabhupády. Jinými slovy, mohou fungovat pouze, dokud je přítomen.

Po přečtení řádek 11-13 se dovíme, že ritvikové musí operovat v jeho přítomnosti, protože v jeho přítomnosti nemohou být guruy. Šríla Prabhupád zde znovu předkládá princip, který zdůrazňoval při styku s ambiciózními žáky: v přítomnosti gurua musí všichni jednat v jeho zastoupení. Nicméně Šríla Prabhupáda zde neuvádí, že toto „konání v jeho zastoupení“ musí skončit v okamžiku, kdy opustí planetu. A také neříká, že toto „konání v jeho zastoupení“ může fungovat pouze, když je přítomen. Ve skutečnosti doposud žádným způsobem nikde přímo nespojil koncept jednání v jeho zastoupení s jeho fyzickou přítomností, ale spíše to jednoduše uvádí jako důvod, proč jeho žáci nemohou být guruy. A právě toto „nebýt guruem“je to, co je spojováno s jednáním jako ritvik.

Jinými slovy, jedním z důvodů proč nemohli v době, kdy proběhl tento rozhovor být dikša guruy, byla právě fyzická přítomnost Šríly Prabhupády. Ale to nebylo jedinou překážkou jeho žáků, která jim bránila v zaujmutí postu dikša gurua, jak uvidíme již na následujícím řádku.

Na řádku 12 vidíme, že stát se guruem také závisí na obdržení specifického pokynu od Šríly Prabhupády – „Na můj pokyn“. Tuto podmínku opakuje i na řádku 13 – „Ale na můj pokyn“ a ještě jednou na řádku 25 – „Když nařídím“. Je jasné, že se zde nejedná o nařízení v pravém slova smyslu, proč by to jinak formuloval: „Když  nařídím“? Kdyby toto bylo opravdový pokyn  k převzetí funkce dikša gurua po odchodu Šríly Prabhupády, jak tvrdí GBC, znělo by to spíše nějak takto: “Nyní vám nařizuji, aby jste v okamžiku, kdy vás opustím, skončili jako ritvici a stali se dikša guruy“. Takovýto výrok by určitě dodal současné pozici GBC a doktríně M.A.S.S určitou věrohodnost. Nicméně v konverzaci z 28. května,  jak můžeme vidět, nenacházíme nic, co by se tomu podobalo, byť i jen velmi vzdáleně.

Dalším argumentem bývá, že použití verše „amara ajnaya“ v tomto případě, znamená že pokyn být dikša guru byl již vydán, jelikož tento pokyn Pána Čaitanji byl Šrílou Prabhupádou mnohokrát opakován. Nicméně, jak jsme již probírali, pokyn „amara ajnaya“ se vztahuje pouze k šikša guruovi; víme také, že pokyn stát se dikša guruem stále nebyl vydán, jelikož Šríla Prabhupáda říká: „Když nařídím“. Šríla Prabhupáda použil tento verš jednoduše proto, abychom měli ponětí o tom, co je stěžejní před tím, než někdo přijmeme učitelskou roli jakéhokoli typu.

Řádky 11-13 tedy definitivně neobsahují nic, co by jakkoli modifikovalo jasnou odpověď Šríly Prabhupády na původní otázku položenou Satsvarůpou (řádky 1-7). Naše pochopení řádek 1-7 tudíž zůstává nezměněno. Šríla Prabhupáda si neprotiřečil, pokyn z 9. července zůstává nezměněn.

Řádky 11-13 ustanovují, že systém ritviků má fungovat po dobu  přítomnosti Šríly Prabhupády, ale ne tak, že by mohl fungovat pouze dokud je přítomen. Dopis z 9. července to dělá jasné použitím slova „nadále“. Slovo „nadále“ zahrnuje veškerá časová období od toho dne do budoucnosti, nezávisle na fyzické přítomnosti Šríly Prabhupády. Pojďme čít dál.

Řádky 14-15: Je zajímavé, že Satsvarůpa dása Goswámí se nyní ptá v první osobě: “Takže oni budou všichni považováni za vaše žáky?“ Šríla Prabhupáda odpovídá: „Ano, oni budou žáky…“ ještě jednou stvrzuje svůj nárok na kterékoliv budoucí žáky. Ačkoli není zcela jasné co hodlá říci, jeho počáteční odpověď je zcela jednoznačná. Na přímou otázku v první osobě odpovídá: „Ano“.

Pokud by GBC mělo mít jakoukoli naději na podporu svých verzí a) a b), musel by Šríla Prabhupáda odpovědět na tuto otázku nějak v tomto smyslu: „Ne, to nebudou mí žáci.“ Cokoliv se chystal Šríla Prabhupád říci je irelevantní, protože to už se nikdo nedoví. Víme jen to, že na otázku zdali budoucí žáci budou jeho odpověděl: „Ano“; což pro modifikace a) a b) znovu není dobrým znamením.

Řádky 16-18: Zdá se, že Tamál Krsna Goswámí zaregistroval nějaký zmatek a přerušuje Šrílu Prabhupádu. Ještě více vyjasňuje otázku Satsvarůpy dáse Goswámího tím, že se Šríly Prabhupády ptá, čí žáci budou ti, kterým bude poskytnuta dikša prostřednictvím ritviků.

A Šríla Prabhupád znovu odpovídá ve třetí osobě (poté, co obdrží otázku ve třetí osobě): „Oni jsou jeho žáci“. Jak jsme již řekli, mohl mít na mysli pouze sebe, protože ritvici podle definice samotné nevlastní své vlastní žáky. A že mluvil o sobě víme s určitostí také z toho, že odpovídá v jednotném čísle („jeho žáci… kdo zasvěcuje), kdežto otázka byla položena v čísle množném („tito ritvik-áčárjové).

Někdy je propagován názor, který předpokládá, že v tomto bodě rozhovoru Tamál Kršna Goswámí pokládá svou otázku v nějakém zastřeném futuristickém smyslu, týkajícím se nespecifikovaného časového období, ve kterém se již ritvici nějakým způsobem transformovali v dikša guruy. Podle této teorie, když Šríla Prabhupád, o němž předpokládáme, že je nějakým mystickým způsobem naladěn na mysl Tamála Kršny Gosvámího, odpovídá, že budoucí žáci jsou „jeho žáci“, a myslí tím ve skutečnosti žáky ritviků, kteří už ovšem nejsou žádnými ritviky, ale dikša guruy. Když se přeneseme přes fakt, že toto nádherné „setkání myslí“ je stejně nepravděpodobné a vysoce spekulativní, stále tato hypotéza představuje nejméně jeden další problém:

Až do této chvíle Šríla Prabhupád stále ještě neustanovil, že ritvici, které navíc ještě musí určit, budou vůbec kdy jednat v jakékoli jiné funkci, než jen jako ritvici. Tak proč by Tamál Kršna Goswámí měl vůbec předpokládat, že se jejich statut změní?

Řádky 19-20: Tamál Kršna Goswámí (TKG) opakuje otázku a Šríla Prabhupád pokračuje: „toho, kdo je zasvěcující… jeho žák-vnuk (grand-disciple).“ Zvolili jsme verzi přepisu „jeho žák-vnuk“ spíše než „on je žák-vnuk“, protože se to nejvíce podobá naší kopii nahrávky a také to nejlépe zapadá do kontextu. (Jinak by se zasvěcující osoba stávala zároveň žákem-vnukem! – „kdo je zasvěcující … on je žákem-vnukem.“)

Argumentování, že poněvadž zde Šríla Prabhupáda mluví ve třetí osobě, myslí tím tedy ritviky a ne sám sebe, může být prověřeno tím, že tuto část rozhovoru (řádky 17-20) upravíme podle tohoto názoru tak, že místo třetí osoby použijeme osobu první (v závorkách):

Za předpokladu, že ritvici pouze celebrují a jejich funkce je pouze reprezentativní, by mělo být čtenáři zjevné, jak nesmyslná je takováto interpretace řádek 17-20. Při spojení termínů ritvik a jeho vlastní žáci, neřku-li žáci-vnuci, dochází k rozporu.

Můžeme být obviněni z toho, že určitým způsobem překrucujeme  slova Šríly Prabhupády v tom smyslu, že v jeho odpovědích přijímáme výroky v první osobě tam kde mluví ve třetí osobě. Jsme nicméně přesvědčeni, že naše interpretace je v souladu s funkcí,  kterou Šríla Prabhupád svým ritvikům přidělil. Celá záležitost se dá chápat pouze dvěma možnými způsoby:

1) Budoucí noví žáci měli náležet ritvik knězům, kteří z definice nejsou dikša guruy, ale celebrujícími představiteli jednajícími speciálně jako zástupci.

2)Budoucí noví žáci měli náležet dikša guruovi Šrílovi  Prabhupádovi.

Výklad 1) je absurdní. Přiklonili jsme se proto k verzi 2), která se nám jako jediná zdá racionální a nahrávku jsme podle ní interpretovali.

Řádky 25-26: Šríla Prabhupád uzavírá rozhovor jednoznačným ustanovením, že pouze když on komukoliv nařídí stát se guruem. Tak v tomto bodě se nově zasvěcení mohou stát „žáky mých žáků“.

Velký důraz bývá kladen na použití termínu žák-vnuk. Pro mnohé  představuje použití této fráze Šrílou Prabhupádou pádný důkaz, protože žáci-vnuci mohou existovat pouze tehdy, když tu jsou  dikša guruové. To je pravda. Bohužel slova následující po termínu „jeho žák-vnuk“jsou obvykle ignorována.

Šríla Prabhupáda ve výroku pokračuje tím, že žák-vnuk a tím i dikša guru, může existovat pouze tehdy, když dá Šríla Prabhupád pokyn některému ze svých žákům, aby se stal dikša guruem. Jinými slovy Šríla Prabhupád jednoduše říká, že když guru nařídí svému žákovi aby se stal dikša guruem, může mít žáky-vnuky („jeho žák-vnuk), protože tento nový dikša guru bude poté zasvěcovat sám za sebe („stane se žákem mého žáka“). Toto se zdá být dostatečně jasné a nikdo o tomto bodu nemůže diskutovat. Ale kde je tento pokyn k převzetí funkce gurua? Zajisté ne na řádcích 25-26 nebo kdekoli jinde v tomto rozhovoru.

Rozhovor z 28. května ve skutečnosti žádné konkrétní osobě nepřikazuje vůbec nic. Šríla Prabhupáda jednoduše dává najevo svůj záměr někdy v budoucnu ustanovit ritviky. Poté pokračuje v odpovědích na mírně zmatené otázky, týkající se vztahu guru-žák uvnitř ritvik systému a celé to uzavírá výrokem o tom, co by se stalo, kdyby se rozhodl někoho pověřit vykonáváním funkce dikša gurua.

Je jasné, že k prvnímu konkrétnímu pokynu jmenování konkrétních lidí do konkrétní funkce došlo 7. července (viz Příloh) a bylo dále stvrzeno podepsaným dopisem 9. července.

Ale jak můžeme vidět při čtení tohoto dopisu z 9. července, není zde uvedeno nic o tom, že by se z jedenácti jmenovaných ritviků měli někdy stát dikša guruové; nebo to že by měl ritvik systém někdy přestat fungovat.

Poté co jsme vyčerpávajícím způsobem zanalyzovali konverzaci z 28. května, je jasné, že to co GBC prezentuje, je klasický nepřímý argument:

Aby podpořili svoje modifikace a) a b), které jsou pro pozici  současných guruů v ISKCONu stěžejně důležité, říkají - my musíme upravit(modifikovat) dopis z 9. července použitím „pokynu“, který Šríla Prabhupád údajně dal v přepisu nahrávky z 28. května. Když si ovšem přečteme přepis pečlivě, zjistíme že Šríla Prabhupáda jim říká, že se mohou stát guruy pouze: „Když nařídím“.

Takže jak by mohla být věta: „Když vám nařídím…“ považována za  „pokyn“, který byl ve skutečnosti nakonec vydán až 7. a 9. července? Jelikož tento „pokyn“ byl vydán čistě jen za účelem ustanovení ritviků a je zároveň „pokynem“, který předpověděl rozhovor o kterém je tato kapitola, potřebovalo jej GBC změnit ze všeho nejdříve, aby podpořilo svoje překrucující modifikace a) a b).

Jestliže přistoupíme na argumenty, o které se opírá GII, zjišťujeme, že jsme neúprosně vtahováni do slepé uličky absurdní logické nepravděpodobnosti.

Pro bližší pochopení této výše uvedené logické smyčky se můžeme podívat na diagram ze strany 96 – popis nesrovnalostí ve sledu argumentů obhajujících modifikace a) a b).

I když pomineme neexistenci jakýchkoli podporujících důkazů, zůstává největším problémem „modifikační“ teorie, snaha legalizovat úpravu nařízení na základě informací, které nebyly těm, kteří toto nařízení měli následovat dostupné.

I kdyby rozhovor z 28. března obsahoval nějaké jasné instrukce podporující modifikace a) a b), poslední dopis by jistě obsahoval alespoň nějaký jejich náznak. Jelikož hlavním účelem setkání 28. května bylo jasně ustanovit, jak má pokračovat zasvěcování poté, co Šríla Prabhupád opustí planetu. Přesto bývá uváděno, že když Šríla Prabhupáda vydal své poslední psané nařízení k zasvěcování,  nějakým způsobem v něm mluví jen o tom, co se má dělat pouze v časovém období do jeho odchodu.

Jinými slovy, k tomu na co Šríla Prabhupáda tázán nebyl, vydal jasné a vyčerpávající pokyny, kdežto to, co bylo doopravdy důležité a co všechny zajímalo, jmenovitě zasvěcování v období dalších deseti tisíc let, to ve svém posledním podepsaném nařízení na toto téma naprosto opominul.

Nenacházíme žádný příklad toho, že by Šríla Prabhupáda někdy řídil svoji Společnost následujícím způsobem:

1)  Vydáváním důležitých směrnic, které by se ani nedotkly hlavního důvodu, za jakým byly vydány.

2)  Úmyslné zamlčování informací týkajících se nového důležitého systému řízení organizace.

3)  Očekávání, že příjemci jeho pokynů jsou mystičtí jasnovidci, od kterých se může očekávat jejich správné následování.

Poměrně častý názor, že Šríla Prabhupáda neměl zapotřebí ve svém dopise zmiňovat postup při zasvěcování v budoucnosti, protože ve svých knihách a přednáškách již jasně vysvětlil, že chce, aby se každý stal dikša guruem, byl již dříve vyvrácen v námitce číslo 7 (viz str. 14).

V GII nacházíme ještě jeden pokus vytěžit něco z rozhovoru z 28. května pro podporu modifikací a) a b). Týká se použití verše „amara ajnaya guru hana“ Šrílou Prabhupádou na řádku 12.

Tento verš zazněl v rozhovoru 28. května  ještě jednou po diskuzi týkající se překládání jeho knih. Podle tohoto pokusu je pokyn ustanovující ritviky totožný s pokynem ustanovujícím dikša guruy a to pouze na základě toho, že Šríla Prabhupáda použil známý pokyn Pána Čaitanji „každý by se měl stát guruem“ v té samé diskuzi, kde hovoří i o ritvicích. Ale vše co zde Šríla Prabhupáda říká je toto:

„…ten, kdo pochopí jeho pokyn gurua této parampary, se může stát guruem. A proto vyberu některé z vás.“
(Rozhovor z 28. května, 1977)

Stěžejní body, které bychom zde měli zvážit, jsou tyto:

1. Co byl tento „pokyn gurua“, kterému bylo třeba porozumět? – jednat jako ritvici. („Doporučím některé z vás, aby jste jednali jako celebrující áčárjové“)

2. K jaké činnosti budou eventuelně vybráni? – aby jednali jako ritvici (viz dopis z 9. července, str.111)

3. A tím, že budou následovat pokyn gurua, jakým typem gurua se stanou? – Jak jsme již viděli v analýze pokynu „staň se guruem“ Pána Čaitanji, kdokoli, kdo s vírou vykonává toto nařízení, je automaticky kvalifikován jako šikša guru.

GII si protiřečí v tom, že následováním pokynu gurua - jednat pouze jako ritvik (ne jako dikša guru), musí člověk automaticky  jednat jako dikša guru.

Následujeme-li tuto logiku, potom kdokoli, kdo obdržel jakýkoliv pokyn od gurua, obdržel nějakým způsobem automaticky i konkrétní pokyn stát se dikša guruem!

GII bohužel nepředkládá žádnou dokumentaci, která by tuto hypotézu nějak podpořila. Jak jsme již ukázali, použití verše „amara ajnaya“ je v podstatě výzvou pro kohokoli, stát se pouze šikša guruem („Je nejlepší nepřijímat žádné žáky.“).

Na závěr:

1.  9. července 1977 ustanovil Šríla Prabhupáda 11 ritviků, kteří měli provádět první a druhá zasvěcení „nadále“.

2. Rozhovor z 28. května neobsahuje nic, co by mohlo být použito k modifikaci – úpravě pokynu z 9. července, jako například to, že po odchodu Šríly Prabhupády musí jmenovaní ritvici svoje povinnosti ukončit.

3. V rozhovoru z 28. května také není nic, co by mohlo být použito k úpravě pokynu z 9. července v tom smyslu, že ritvici se měli proměnit v dikša guruy okamžitě po odchodu Šríly Prabhupády z této planety.

4. Jednu věc však rozhovor z 28. března jasně ustanovuje a to, že ritvici měli fungovat po odchodu Šríly Prabhupády.

Měli bychom se ještě zmínit o tom, že existuje alespoň čtyři různých přepisů a tři odlišné „oficiální“ GBC interpretace té stejné konverzace. Mnoho oddaných pociťuje, že z tohoto důvodu není možné považovat tuto konverzaci za důvěryhodnou dokumentaci. Pokud čtenář dospěje ke stejnému závěru, nezbývá mu nic jiného, než se znovu vrátit k dopisu z 9. července, jako k poslednímu pokynu, jelikož je to podepsaný dopis, jasně napsaný a rozeslaný celému Hnutí.

Toto by byl bezesporu závěr, ke kterému by dospěl soudní proces; psané a podepsané dokumenty jsou vždy upřednostňovány před zvukovými nahrávkami. Rozhovor z 28. března jsme zde tak pečlivě rozebírali jenom z toho důvodu, protože ho GBC předložila jako jediný důkazní materiál na podporu svých modifikací a) a b).

V tomto bodě jsme nuceni zcela odmítnout tyto úpravy a) a b), které tvoří samotný základ současné pozice GBC k zasvěcování v ISKCONu, protože neexistuje žádná dokumentace, která by je  podporovala. V důsledku toho jsou nařízení vydaná v úředním dokumentu z 9. července posledním pokynem Šríly Prabhupády k zasvěcování a musí být proto následovány.

Dále následují některé související námitky na které, jak se domníváme, bude užitečné reagovat.

 

 

OSTATNÍ SOUVISEJÍCÍ NÁMITKY

 

1) Slovo „ritvik“ (znamenající „kněz“) a jeho odvozeniny má  v knihách Šríly Prabhupády 31 jednotlivých odkazů, jen o něco méně, než má slovo „dikša“ a jeho odvozeniny, které má v knihách Šríly Prabhupády 41 jednotlivých odkazů. Je jisté, že použití ritvických kněží, kteří asistují při obřadech je koncept plně schválený v knihách Šríly Prabhupády:

(všechny tyto odkazy jsou ze Šrímad Bhágavatamu)

2) Ačkoliv Šríla Prabhupáda zahrnoval značně do svých knih duchovní principy, různé předpisy týkající se těchto principů často zahrnuty nebyly (například v oblasti uctívání božstev). Konkrétní podrobnosti byly většinou sdělovány jinými cestami, jako např. dopisy a praktickými ukázkami. Musíme tudíž rozlišovat mezi podstatou dikši neboli zasvěcení a detaily její formalizace. Šríla Prabhupád nikdy nedefinoval dikšu v termínech nějakého rituálního obřadu, ale jako přijetí transcendentálního poznání, které vede k osvobození:

„Jinými slovy, duchovní učitel probouzí spící živou bytost k jejímu původnímu vědomí, takže je pak schopna uctívat Pána Višnua. To je účelem dikši neboli zasvěcení. Zasvěcení znamená přijímání čistého poznání o duchovním vědomí.“
(Č.č. Madhya, 9.61, výklad)

„Dikša ve skutečnosti znamená zasvěcovat žáka do transcendentálního poznáním, prostřednictvím kterého se osvobodí od veškerého hmotného znečištění.“
(Č.č. Madhya, 4.111, výklad)

„Dikša je proces, kterým může člověk probudit své transcendentální poznání a překonat všechny reakce pocházející z hříšných  činností. Osoba, která je expertem ve studiu zjevených písem zná tento proces jako dikšu.“
(Č.č. Madhya, 15.108, výklad)

Dikša běžně zahrnuje obřad, ale není to absolutně nezbytné, jedná se spíše o formalitu:

„Takže každopádně, v letech 1922 až 1933 jsem nebyl obřadně zasvěcen, ale měl jsem zájem o kázání kultu Čaitanji Maháprabhua. Přemýšlel jsem tímto způsobem. A to bylo zasvěcení mým Guru Mahárádžem.“
(Přednáška Šríly Prabhupády, 10/12/76, Hyderabad)

„Zasvěcení je formalita. Pokud jsi vážný - to je opravdové zasvěcení. Můj dotek je jednoduše jen formalita…Je to toto tvé  odhodlání, to je zasvěcením.“ („Hledání božského“, Zpátky k Bohu č. 49)

„…žákovská posloupnost (disciplic succession) né vždycky znamená, že je člověk  zasvěcen oficiálně. Žákovská posloupnost znamená přijmout žákovské závěry (disciplic conclusion).“  
(Dopis Šríly Prabhupády Dinešovi, 31/10/69)

 „Zpívání Haré Kršna je naše hlavní zaměstnání, to je skutečné zasvěcení. A protože všichni v tomto ohledu následujete můj pokyn, zasvěcující je vždy přítomen.“
(Dopis Šríly Prabhupády Tamál Kršna Goswámímu, 19/8/68)

„Takže, zasvěcení nebo ne zasvěcení? První věc je poznání…poznání. Zasvěcení je formalita. Tak jako když chodíte do školy pro poznání a vysvědčení je formalita. Není to příliš důležitá věc.“
(Interview se Šrílou Prabhupádou, 16/10/76, Chandigarh)

(Šríla Prabhupád ranní procházka, 13/6/76, Detroit)

„…bez disciplíny zde nemůže být řeč o žácích. Žák (disciple) znamená někdo, kdo následuje disciplínu.“
(Šríla Prabhupád ranní procházka, 8/3/76, Mayápur)

„Jestliže někdo nedodržuje disciplínu, pak není žákem.“
( přednáška Šríly Prabhupády, 21/1/74)

Toto obřadní zasvěcení je formalita, vykonávaná za účelem upevnit v žákově mysli vážné závazky, které učinil při procesu dikša. Mezi tyto závazky patří:

• Přijímání transcendentálního poznání, které ho očistí od veškerého znečištění.
• Udržování odhodlání vždy následovat pokyn dikša gurua.
• S nadšením začít vykonávat pokyny duchovního učitele.

Šríla Prabhupáda vždy jasně uváděl, že formalita obřadu je pouze formalitou, né podstatou. Kromě toho, tato formalizace zasvěcení prostřednictvím obřadu sama o sobě zahrnuje několik prvků:

1. Doporučení od představitele instituce, většinou od Chrámového presidenta.

2. Přijmutí prostřednictvím ritvika.

3. Účast na ohňové oběti.

4. Obdržení duchovního jména.

Pouze do bodů 2 a 4 se nezbytně musí zapojit kněz - ritvik; body 1 a 3 bývají většinou prováděny Chrámovým presidentem.

Jak již bylo uvedeno, nikde není zmínka o tom, že guru a žák musí být současně na té samé planetě, aby mohl žák obdržet jakýkoli prvek dikši, jako jsou transcendentální poznání, zničení hříšných reakcí, yajna – ohňový obřad a duchovní jméno. Spíše naopak, kterýkoli prvek dikši (přenos poznání, yajna, atd.) může být předán poměrně snadno bez fyzické přítomnosti gurua. Šríla Prabhupáda toto prakticky demonstroval, když všechny prvky dikši zprostředkovával skrze své žáky a knihy. Použitím ritviků tudíž nedochází k jakékoli změně duchovních principů. Změněny jsou pouze detaily.

Abychom ujasnili využití ritviků, ukázali jsme, že se jedná pouze o detaily formalizačního obřadu; obřadu, který sám o sobě představuje pouze jeden z prvků transcendentálního procesu dikši a to prvek ne zcela podstatný (viz „Dikša“ diagram na str.95).

Je třeba poznamenat, že Šríla Prabhupád věnoval těmto tématům  pozornost přiměřeně k jejich důležitosti:   

Z výše uvedeného vyplývá, že nedostatek konkrétních zmínek o použití ritviků při zasvěcovacích obřadech, je v knihách Šríly Prabhupády zcela v souladu s tím, jak Šríla Prabhupáda jednal se záležitostmi ohledně zasvěcování. Inovace, které zaváděl, byly v jeho knihách konkrétně zmiňovány přímo úměrně tomu, jak byly významné.

 

Tato otázka povstává z požadavku, že žák musí „předstoupit“, „dotazovat se“ a „poskytovat službu“ guruovi (Bg. 4.34) a že guru musí žáka „pozorovat“ (Č.č. Madhya 24.330). Jestliže tyto verše prozkoumáme pečlivě, vyvstanou nám následující fakta:

„V našem Hnutí pro Uvědomování si Kršny požadujeme, aby byl každý připraven vzdát se čtyř pilířů hříšného života (…) Speciálně v západních zemích my ze všeho nejdříve pozorujeme, zda je potenciální žák připraven následovat regulativní principy.“
(Č.č. Madhya, 24.330, výklad, podtržení přidáno)

Toto samozřejmé používání representantů je opakováno znovu jen o několik řádek níže, kde se mluví o pozorování nezbytném pro potencionální kandidáty na druhé zasvěcení:

„Tímto způsobem žák pokračuje  v oddané službě pod vedením duchovního učitele nebo jeho representanta po dobu dalších šesti měsíců nebo jednoho roku.“
(Č.č. Madhya 24.330, výklad, podtržení přidáno)

O několik řádek později vidíme, jak nezbytné toto používání representantů ve skutečnosti je:

„Duchovní učitel by měl studovat žákovu zvídavost po dobu ne kratší než šest měsíců nebo jeden rok.“
(Č.č. Madhya 24.330, výklad)

i) V žádném písmu není o takovémto dodatku k parikši zmínka. Byla by to jednoduše novota přizpůsobená daným okolnostem navzdory faktům.

ii) Když Šríla Prabhupád popisoval použití representantů pro osobní parikšu, nikdy neuvedl, že by mohli existovat, pouze pokud je přítomen na planetě. Jak může až dosud nezveřejněný šástrický princip mít sílu omezovat použití representantů za konkrétních okolností týkajících se fyzické nepřítomnosti osoby, která tyto representanty používá?

iii) Jak již bylo demonstrováno, osobní parikša není šástrický požadavek. Šríla Prabhupáda podporuje použití representantů, jako jsou jeho žáci a knihy, jako náhradu za osobní parikšu. Takže otázka, zda může a nebo nemůže být osobní parikša vynechána, nepřichází ani v úvahu.

iv) Fakt, že dikša byla udílena i bez osobního kontaktu, je sám o sobě důkazem toho, že může proběhnout i bez osobní parikši.

v) A samotný fakt, že osobní parikša nebyla vždy provedena, i když proběhnout mohla, je sám o sobě důkazem toho, že pro proces dikši není nezbytná.

Šríla Prabhupáda dal jasně najevo, jaký standard od žáka očekával; bylo na chrámových vedoucích a ritvicích, aby dohlíželi na zachovávání těchto standardů.

Standardy pro zasvěcení jsou dnes totožné s těmi, co stanovil Šríla Prabhupáda, když byl přítomen. Pokud se tedy nedožadoval přímé konzultace, když byl ještě přítomen, proč bychom si měli myslet, že by to tak nutně vyžadoval nyní? Naše jediná starost by měla spočívat v přísném dodržování zavedených standardů beze změn a spekulací.

 

Když Šríla Prabhupád 7. července zavedl ritvik systém, ustanovil, že ritvici mohou přijímat oddané jako jeho žáky bez toho, aby to s ním konzultovali. Takže, že Šríla Prabhupád nebyl zapojen do procesů vybírání nebo schvalování nových žáků. Ritvici měli plnou moc a volnost v rozhodování. Fyzická účast Šríly Prabhupády nebyla potřebná.

(Šríla Prabhupád rozhovor , 7/7/77, Vrindávan)

Navíc, jména udělená prostřednictvím ritviků měla být poté zaznamenána Tamálem Kršnou Goswámím do knihy „Zasvěcení žáci“. Takže Šríla Prabhupáda nebyl z vnějšku ani informován o žákově existenci. Tudíž proces by byl nyní stejný jako tehdy, jelikož ritvikům byla dána síla plné moci.

 

Toto stanovisko alespoň připouští, že gurua se lze dotazovat, předstupovat před něj a sloužit mu i v jeho fyzické nepřítomnosti. Podmínka, že toto vše je možné provádět pouze pokud „k dikša zasvěcení došlo dříve, nežli guru opustil planetu“ je čistým výmyslem, nezakládajícím se na žádném odkazu z knih Šríly Prabhupády, a proto může být ignorována. Proces dikša nevyžaduje, pro to aby fungoval, ani formální zasvěcující obřad; jedná se o přenos transcendentálního poznání mezi guruem a přijímajícím žákem (zahrnující eliminaci hříšných reakcí):

„…žákovská posloupnost (disciplic succession) né vždycky znamená, že je člověk  zasvěcen oficiálně. Žákovská posloupnost znamená přijmout žákovské závěry (disciplic conclusion).“  
(Dopis Šríly Prabhupády Dinešovi, 31/10/69)

 „Takže, zasvěcení nebo ne zasvěcení? První věc je poznání…poznání. Zasvěcení je formalita. Tak jako když chodíte do školy pro poznání a vysvědčení je formalita. Není to příliš důležitá věc.“
(Interview se Šrílou Prabhupádou, 16/10/76, Chandigarh)

Bylo by iracionální tvrdit, že transcendentální proces dikši nemůže správně fungovat, pokud se guru fyzicky neúčastní ne-podstatné ohňové-yajny a to zejména proto, že:

Může být namítnuto, že ačkoliv Šríla Prabhupád na těchto zasvěceních nebyl přítomen, byl přesto v době jejich konání fyzicky přítomen na planetě. Je tedy fyzická přítomnost gurua na planetě při zasvěcovacím obřadu pro dikšu nezbytná nebo ne? Aby tento argument získal patřičnou váhu, je nutné najít nějaké nařízení v knihách Šríly Prabhupády, které by potvrdilo, že:

,Dikša je uskutečnitelná pouze tehdy, pokud není guru během formálního zasvěcujícího obřadu vzdálen od zasvěcovaného žáka více, než činí průměr Země.'

Do dnešního dne nebyl nikdo schopen takovéto nařízení najít. Spíše naopak, jak ukazuje následující citace, velmi dobře známý příklad dikši v naší filozofii (Bg. 4.1) je s výše uvedeným návrhem v rozporu:

„Takže nebylo obtížné komunikovat s Manuem nebo s Manuovým synem Ikšvákuem. Existovala možnost dorozumívat se neboli rádiový systém byl na takové úrovni, že komunikace mohla být přenášena z jedné planety na druhou.“
(Šríla Prabhupád přednáška z Bg, 24/8/68)

Mělo by být zřejmé, že dikša není ovlivněna fyzickou vzdáleností mezi guruy a žáky.

 

1) My nenavrhuje ritvik systém, je to Šríla Prabhupád- v posledním pokynu z 9.července 1977. Takže dokonce i když to je jako křesťanství, my to i přesto následujeme, jelikož je to pokyn gurua.

2) Šríla Prabhupáda jasně schválil křesťanskou myšlenku, pokračovat v následování Ježíše Krista jako jejich gurua i po jeho odchodu. Šríla Prabhupád nás učí, že kdokoli následoval Kristovo učení byl jeho žákem a dosáhl úrovně osvobození, kterou Ježíš Kristus nabízel:

(Šríla Prabhupád, přednáška Seattle,  2.10.68)

„Ohledně osudu oddaných Pána Ježíše Krista. Oni mohou jít do nebe, to je vše. Jedná se o planetu v hmotném vesmíru. Oddaný Pána Ježíše Krista je někdo, kdo striktně následuje desatero přikázání. (…) A proto závěr je, že oddaní Pána Ježíše Krista jsou povýšeni na nebeské planety, které jsou uvnitř tohoto hmotného vesmíru.“
(Šríla Prabhupád, dopis Bhagavánovi, 2/3/70) 

„Ve skutečnosti dosáhne člověk, který je veden Ježíšem Kristem, zcela jistě osvobození.“  
(Dokonalé otázky dokonalé odpovědi, kapitola 9)

„…Nebo křesťané, ti následují Krista, velkou osobnost. mahajano yena gatah sa pantah. Následujte nějakého mahájanu, velkou osobnost (…) Následujte jednoho áčárju, tak jako křesťané, oni následují Krista, áčárju. Mohamedáni, oni následují áčárju, Mohameda. To je dobré. Musíte následovat nějakého áčárju (…) evam parampara-praptam.“
(Šríla Prabhupád, rozhovor 20/5/75, Melbourne)

3) Tato námitka o stávání se „křesťany“ je ironická, jelikož samotný současný guru systém v ISKCONu adoptoval některé křesťanské procedůry.

Theologie, kterou používá GBC pro volení guruů je podobná systému, jaký používá konkláve kardinálů katolické církve při volbě papeže:

„Procedura volby (…) kandidáta na gurua (…) kterého určí hlasující členové (…) hlasující v tomto procesu (…) dvoutřetinovou většinou hlasů GBC (…) všichni členové GBC jsou kandidáty na post gurua.“ (Rezoluce GBC)

GBC se taktéž prohlašuje za „nejvyšší duchovní těleso řídící ISKCON“ (Zpátky k Bohu, 1990-1991); znovu „křesťanská“ terminologie.

Ježíš tyto „křesťanské“ praktiky nikdy neučil a Šríla  Prabhupád je zcela zavrhoval:

„Obyčejné hlasování nemůže nikdy právoplatně volit vaišnavského áčárju. Vaišnavský áčárja vyzařuje sám ze sebe a nepotřebuje žádný soudní posudek.“ (Č.č. Madhya, 1.220, výklad)

„Šríla Jíva Goswámí doporučuje, že člověk nemá přijímat duchovního učitele v termínech dědičných nebo zvykově sociálních a církevních konvencí.“
(Č.č. Madhya, 1.35, výklad)

 

1) Funkce ritvika se liší od té, kterou má dikša guru. Jeho jediným účelem je asistovat dikša guruovi v zasvěcování žáků, ne jejich přijímání pro svou osobu.

2) Ritvikové pouze dohlížejí na proces zasvěcení, dávají duchovní jména atp., ale nemusí nutně provádět ohňovou oběť. Za normálních okolností má toto na starosti chrámový prezident a nikdo neříká, že on je dikša guru.

3) Proč nedovolit Šrílovi Prabhupádovi být tím, čím on chtěl být? Zajisté je naším šikša guruem, ale jak dal jasně najevo 9. července, chce být také naším dikša guruem.

4) Protože je Šríla Prabhupád naším hlavním šikša guruem, je taktéž, tak jako tak, i naším dikša guruem protože:

Oddaní mohou také asistovat v těchto dvou výše zmíněných aktivitách (prostřednictvím kázání, rozdáváním knih atp.), ale jsou vartma-pradasaka guruy, ne dikša guruy, i když se z nich, díky takovéto službě, mohou stát také osvobozené duše.

5) Tak jako tak se hlavní šikša guru obvykle stává dikša guruem:

„Šríla Prabhupád je základním šikša guruem pro všechny ISKCONské oddané (…) instrukce Šríly Prabhupády jsou nejdůležitějším učením každého oddaného v ISKCONu.“
(Rezoluce GBC č.35, 1994)

Všeobecně se z duchovního učitele, který neustále zasvěcuje žáka do duchovní vědy stává později jeho zasvěcující duchovní učitel.“
(Č.č. Adi, 1.35, výklad)

„Je povinností šikša gurua nebo dikša gurua instruovat žáka správným způsobem; správné vykonávání procesu již záleží na žákovi samotném. Podle pokynů šáster neexistuje rozdíl mezi šikša a dikša guruem a všeobecně se šikša guru později stává dikša guruem.“
(Š.B. 4.12.32, výklad)

 

Pojmy dikša a šikša guru působí zmatek, protože jejich tituly jsou zaměňovány s jejich funkcemi. Proto se má někdy za to, že šikšu může poskytnout pouze šikša guru, ale ne dikša guru. Nicméně poslední citovaný verš nám jasně ukázal, že dikša guru také udílí pokyny. Mělo by to být jasné, protože jak jinak by předával divya-jnana?

(Šríla Prabhupád rozhovor, 27/1/77, Bhubaneswar)

Transcendentální šikša je podstatou dikši, je to evidentní z nejznámějšího verše, který pojednává o vztahu guru-žák (Bg. 4.34). V tomto verši je slovo „upadeksyanti“  v překladu po slovech přeloženo s významem „zasvětit“. Ale ve skutečném úplném překladu verše je slovo „zasvětit“ nahrazeno za „předat poznání“; proces jemuž napomáhá žákova „zvídavost“.

Takže proces zasvěcení je zde popsán jako synonymní k předávání poznání. Takže ti kdo argumentují, že „Prabhupád je šikša ne dikša“ dostávají do logické smyčky, kterou sami vytvořili.

Jestliže je možné, aby Šríla Prabhupád „předával poznání“, když není na této planetě – musí, podle definice, předávat divya-jnana – transcendentální poznání.

Takže jestli může být Šríla Prabhupád šikša guruem bez nutnosti fyzické interakce, tak proč ne také dikša? Je směšné argumentovat tím, že Šríla Prabhupád, může poskytovat šikša, i když není přítomen na planetě, pokud jedná jako šikša guru, ale nemůže dávat šikša jestliže změníme jeho titul.

Samotný fakt, že on může být šikša guruem bez toho aby byl přítomen na planetě, je samo o sobě důkazem toho, že současně může poskytovat i dikšu.

Někteří zašli v argumentaci ještě dále, když tvrdí, že Šríla Prabhupáda nemůže bez fyzického těla předávat dokonce ani transcendentální šikšu. Jestliže je tomu tak, mohli bychom se začít divit, proč Šríla Prabhupád vyvinul takové úsilí, aby napsal tolik knih a založil společnost, jejímž jediným účelem je propagace těchto knih v období dalších deseti tisíc let?

Jestliže již není možné obdržet transcendentální pokyny z knih Šríly Prabhupády, tak proč je rozdáváme a proč se lidé stále odevzdávají čistě jen na základě jejich síly?

 

Ne, všechno co tvrdíme je, že Šríla Prabhupád ustanovil ritvik systém a umožnil tím aby zasvěcování pokračovalo. Zda Šríla Prabhupád vytvořil čisté oddané nebo ne, nemá souvislost s jeho jasným a jednoznačným posledním pokynem.

Jako žáci máme povinnost jednoduše následovat pokyny gurua. Je nevhodné opustit pokyn gurua a místo toho začít spekulovat o tom, kolik že čistých oddaných tu máme a nebo budeme mít do budoucna.

Dokonce i kdybychom připustili nejhorší možný scénář, že tu v současném okamžiku nemáme žádné čisté oddané, měli bychom si připomenout, jaká situace nastala po odchodu Šríly bhaktisiddhánty Sarasvatího. Šríla Prabhupáda naznačil, že po téměř 40ti letech fungování vyprodukoval Gaudiya Math pouze jediného autorizovaného zasvěcujícího áčárju:

„Mezi mými duchovními bratry ve skutečnosti není nikdo kvalifikovaný stát se áčárjou*. (…) místo inspirování našich studentů a žáků je mohou někdy znečistit. (…) jsou velice schopní v tom poškodit náš přirozený pokrok.“
(Dopis Šríly Prabhupády Rupanugovi, 28/4/74)

*(Termíny „áčárja“ a „guru“ používal Šríla Prabhupáda jako navzájem zaměnitelné):

„Mám vytvořit nějaké guruy. Mám říci kdo je guru, „nyní se staneš  áčárjou.“ (…) Můžete podvádět, ale nebude to účinné. Jenom se podívejte na náš Gaudiya Math. Každý chtěl být guruem. Malý chrám a „guru“. Jaký druh gurua?“
(Ranní procházka Šríla Prabhupád, 22/4/77)

Mohlo by to být bráno jako žaloba, odsuzující kazatelskou práci Šríly bhaktisiddhánty. Označit ji jako neúspěch by ovšem bylo velmi nekorektní. Šríla Bhaktisiddhánta je znám jako ten, kdo řekl, že i kdyby jeho mise vytvořila pouze jediného čistého oddaného, považoval by ji za úspěšnou.

V každém případě, zavedení ritvik systému nemusí nutně a priori vylučovat možnost existence čistých oddaných. Je mnoho různých variant, v kterých mohou jednoduše společně existovat ritvici  i čistí oddaní, např.:

Šríla Prabhupád mohl vytvořit mnoho čistých oddaných, kteří neměli touhu stát se dikša guruy. Neexistuje evidence pro to se domnívat, že ti nejpokročilejší oddaní v ISKCONu musí být zrovna ti jedinci, kteří každým rokem prosazují sebe, aby byli zvoleni dikša guruem.

Tito čistí oddaní si mohou jednoduše jen přát pokorně asistovat misi Šríly Prabhupády. A také není nikde uvedeno, že čistý oddaný se nevyhnutelně musí stát dikša guruem. Takovéto osoby by se s radostí zapojily do ritvik systému, jestliže by to byl pokyn jejich gurua.

Přáním Šríly Prabhupády může být velké množství instruujících guruů, ale ne nutně více těch zasvěcujících. To by se shodovalo s již dříve uvedeným pokynem, aby se každý stal šikša guruem, a podmínkou Šríly Prabhupády nepřijímat žáky.

Shoduje se to také se skutečností, že Šríla Prabhupád již osobně ustanovil, zajistil úspěch své mise:

(Šríla Prabhupád rozhovor, 12/2/75, Mexiko)

„Není zde nic nového, co by mělo být ještě řečeno. Vše, co jsem měl říci, bylo řečeno v mých knihách.  Nyní se tomu snažte porozumět a pokračujte ve svém úsilí. Jestli jsem přítomný nebo nepřítomný  není důležité.“
(Šríla Prabhupád, úvodní rozhovor po příjezdu, 17/5/77, Vrindávan)

(Šríla Prabhupád, tisková konference, 16/7/75, San Francisco)

(Šríla Prabhupád, tisková konference, 16/7/75, San Francisco)

„Pouze pán Čaitanja může zaujmout mé místo. On se bude starat o hnutí.“
(Šríla Prabhupád rozhovor – přeloženo z hindštiny, 2/11/77)

(Šríla Prabhupád rozhovor, 10/6/76, Los Angeles)

(Šríla Prabhupád rozhovor, 4/6/76, Los Angeles)

(Šríla Prabhupád rozhovor, 14/7/76, New York)

Fakt, že Šríla Prabhupád žádného ze svých žáků neautorizoval jako dikša gurua nemusí ještě nutně znamenat, že žádný z jeho žáků nebyl čistým oddaným. Osvobozenou duší může být i šikša guru. Může to být tak, že Kršnův plán od nich jednoduše nevyžadoval, aby přijímali tuto roli. V každém případě, následovníci Šríly Prabhupády sehrávají důležitou roli, tak jako tomu bylo ještě za jeho přítomnosti na planetě. A to jednat jako jeho pomocníci, a ne jako áčárjové-nástupci:

„Všichni GBC by měli být instruující guruové. Já jsem zasvěcující guru a vy by jste měli být instruující guruové tím, že budete učit to, co já učím, a že budete dělat to, co já dělám.“
(Šríla Prabhupád, dopis Madhudvišovi, 4/8/75)

„Stane se, že dikša guru není vždy přítomen. Proto může člověk přijmout výuku a instrukce od nějakého pokročilého oddaného. Říká se tomu šikša guru.“
(Šríla Prabhupád, přednáška z Bg., 4/7/74, Honolulu)

Takže otázkou není zda Šríla Prabhupád vytvořil nějaké čisté oddané, podstatný je fakt, že ustanovil ritvik systém. A ačkoli není dikša guru v tomto okamžiku fyzicky přítomen, neznamená to, že on není dikša guruem. V jeho nepřítomnosti se od nás očekává, že budeme přijímat pokyny od pravých šikša guruů, kterých mohou být eventuelně milióny.

 

Jak už bylo dříve diskutováno, dikša guru musí nejprve dosáhnout nejvyšší úrovně oddané služby nazývané mahá-bhágavata a poté musí být autorizován svým předchozím áčárjou.

Tato výše zmíněná dodatečná úprava guru filozofie je jednoduše přestupek a spekulace, jak dokládá následující úryvek:

„Ačkoliv byl Prithu Mahárádža fakticky inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství, on odmítl tyto chvalozpěvy, protože kvality Nejvyšší Osobnosti v něm nebyly ještě manifestovány. Chtěl zdůraznit, že ten, kdo ve skutečnosti tyto kvality nemá, by se neměl pokoušet zaměstnávat své následovníky a oddané v opěvování a oslavování jeho osoby, i když se tyto kvality u něj v budoucnu mohou objevit.

 Jestliže člověk, který nemá fakticky atributy velké osobnosti a zaměstnává své následovníky v opěvování jeho osoby s tím, že  manifestuje tyto atributy v budoucnu, dopouští se tímto druhem opěvování ve skutečnosti urážky.“
(Š.B. 4.15.23, výklad)

Nazývat částečně podmíněnou duši „tak dobrá jako Bůh“ (GII, bod 8, str. 15) by bylo stejně urážlivé, jako nazývat slepce „ten s lotosovýma očima“ ; a to nejen vůči osobě, které to falešně lichotí, ale i vůči čisté žákovské posloupnosti opravdu realizovaných duší a také osobně k Nejvyššímu Pánu.

Striktní následování je proces, kterým žák dělá pokrok, a ne kvalifikací samo o sobě. Oddaní často zaměňují proces za kvalifikaci a někdy dokonce káží, že jsou jedno a totéž. Jenom proto, že někdo striktně následuje ještě neznamená, že je mahá-bhágavata a nebo že by byl požádán o zasvěcování jeho vlastním duchovním učitelem a jestliže žák začne zasvěcovat dříve, než je patřičně kvalifikován a autorizován, tak jako tak „striktně“ nenásleduje.

Někdy oddaní citují pátý text z Nektaru pokynů (výklad) aby dokázali, že „Vaišnava začátečník a nebo Vaišnava na středně pokročilé úrovni mohou také přijímat žáky…“ Z nějakého důvodu opomíjejí zbytek úryvku, který varuje žáky těchto guruů, že: „nemohou pod jejich nedostatečným vedením dost dobře pokročit ke konečnému cíli lidského života.“ A dále tam stojí:

„Proto by měl být žák opatrný a přijmout duchovního učitele, který je uttama-adhikarí.“

Nekvalifikovaní guruové jsou též varováni:

„Nikdo by se neměl stát duchovním učitelem bez toho, aby dosáhl úrovně uttama-adhikarí.“ (Nektar pokynů, text č. 5, výklad)

Pokud je guru schopen nabídnout pouze „nedostatečné vedení“, nemůže být definován jako dikša guru, poněvadž to v samotné definici znamená přenos plného divya-jnana. „Nedostatečný“ znamená ne dostatečný. Je nasnadě, že guruům, kteří nejsou schopni pomoci žákovi „dost dobře pokročit“ je lepší se úplně vyhnout.

 

Žákovská posloupnost, neboli guru parampara, je věčná; nemůže být zastavena. Sankírtanové hnutí (tedy ISKCON) bude podle Šríly Prabhupády existovat pouze dalších 9 500 let. V porovnání s věčností není 9 500 let nic než okamžik kosmického času. To by mělo být časové období, v průběhu kterého Šríla Prabhupád zůstane „aktuálním spojovacím článkem“ v ISKCONu, pokud by on a nebo Kršna neodvolali pokyn z 9. července a nebo, pokud by jeho následování již nebylo možné díky nějakým vnějším okolnostem (např. totální termonukleární devastace).

Předchozí áčárjové zůstávali aktuální po velice dlouhá období, tisíce (Šríla Vyásadéva) i milióny let (viz citát níže). Nevidíme žádný důvod, proč by délka vlády Šríly Prabhupády jako aktuálního „spojovacího článku“ měla představovat nějaký konkrétní problém, i když má správně trvat až do konce Sankírtanového Hnutí.

„Co se týče parampara systému: není důvod se znepokojovat nad velkými mezerami (…) víme z Bagavadgíty, že Gíta byla před několika milióny lety vyjevena bohu Slunce, ale Kršna uvedl pouze tři jména v tomto parampara systému a to jmenovitě – Vivasván, Manu a Išváku; a tudíž tyto mezery nejsou překážkou pro porozumění parampara systému. My přijímáme prominentní áčárji a následujeme je (…) My přijímáme autoritu áčárji kterékoliv sampradáji, ke které patříme.“
(Šríla Prabhupád, dopis Dayanandovi, 12/4/68)

Dopis z 9. července je významný z toho důvodu, že říká, že Šríla Prabhupád má zůstat prominentním áčárjou, tedy alespoň pro členy ISKCONu, po dobu po kterou bude tato Společnost existovat.  Poslední pokyn by mohl odvolat pouze přímý zásah Šríly Prabhupády a nebo Kršny (takovýto zásah by musel být alespoň tak jasný a jednoznačný, jako podepsané nařízení rozeslané celé společnosti). Takže pokud nějaký takovýto odvolávající pokyn není vydán, bude nadále pokračovat předávání vědy o oddané službě přímo prostřednictvím Šríly Prabhupády všem následujícím generacím jeho žáků.  A protože toto je v naší žákovské posloupnosti běžný fenomén, není důvod se znepokojovat. Tato posloupnost může být považována za ukončenou, pouze pokud bude ztracena věda o oddané službě. V takových případech většinou sestupuje Pán Šrí Kršna osobně, aby principy náboženství znovu obnovil. Tak dlouho, dokud budou dostupné knihy Šríly Prabhupády, zůstane tato „věda“  zcela nedotčená a dokonale přístupná.

 

Ritvik systém zahrnuje možnost spojování potenciálně neomezeného množství upřímných žáků s největším áčárjou, kterým byla kdy Země požehnána, jmenovitě se Šrílou Prabhupádou.  Tito žáci budou mít se Šrílou Prabhupádou vztah na základě studia jeho knih a službě jemu uvnitř jeho Společnosti, ve které existuje dostatek příležitostí pro neomezené množství vztahů šikša guru – žák. Jak toto může znamenat konec vztahů mezi guruem a žákem?

Detaily toho, jak má být vztah guru – žák formálně zrealizován, mohou být adaptovány áčárjou na základě času, místa a okolností, ale princip zůstává stejný:

„Šrímad Virarághava Áčárja, jeden áčárja v žákovské posloupnosti Rámanudža sampradáji ve svém komentáři poznamenal, že čandálové neboli podmíněné duše, zrozené v rodinách nižších než jsou rodiny šůdrů, mohou být podle okolností také zasvěceni. Formality mohou být tu a tam nezávažně změněny a udělat z nich Vaišnavy.“
(Š.B. 4.8.54, výklad)

Podobně princip přijetí zasvěcení od pravého duchovního učitele není ritvik systémem žádným způsobem oslabován nebo ohrožován.

Někteří lidé poukazují na tradiční guruy, žijící na vesnicích v Indii, jako na model pro ISKCON. Každý guru má několik žáků, které osobně trénuje… Ačkoli to může znít hezky, toto nemá ani vzdáleně nic společného s celosvětovou misí, kterou předpověděl Šrí Čaitanja a Šríla Prabhupáda ustanovil.  V této misi je Šríla Prabhupád celosvětovým áčárjou s tisíci a potenciálně milióny žáků. Šríla Prabhupád založil celosvětové Hnutí, prostřednictvím kterého před něj kdokoli, kdekoli na světě může „předstoupit, sloužit mu a dotazovat se ho“.

Proč bychom měli chtít zavádět do ISKCONu systém vesnických guruů, když to není to, co nám Šríla Prabhupáda nařídil nebo to, co ustanovil?

Když bude každý meditovat o stovkách různých guruů s různými názory na různé věci a s různou úrovní realizace, jak zde může být jednota?  Než přístup k duchovnímu životu na základě náhodné, šťastné volby, na který jsme již poukázali,  nám Šríla Prabhupád poskytl vyzkoušený a otestovaný systém, aby usnadnil odevzdání se přímo jemu samotnému, který je stoprocentně garantovaný.  Víme, že on nás nikdy nenechá klesnout dolů a takto zůstane ISKCON sjednocen nejen jménem, ale hlavně vědomím.

Někteří oddaní mají pocit, že bez posloupnosti živých, fyzicky přítomných zasvěcujících dikša guruů bude věda oddané služby ztracena. O tomto principu však Šríla Prabhupád nikdy nemluvil, a proto nemůže v naší filozofii existovat. Tak dlouho, dokud bude v platnosti ritvik systém (samozřejmě až bude znovu zaveden), bude tu existovat posloupnost žijících šikša guruů, jednajících jménem žijícího, i když fyzicky nepřítomného mahábhágavaty. Dokud tito šikša guruové nebudou nic měnit, zavádět filozofie, příčit se důležitým pokynům a bez autorizace se prezentovat jako dikša guruové, věda oddané služby zůstane dokonale nedotčena.  Pokud by toto špatné chování šikša guruů bylo překážkou pro nepomíjející vědu o bhakti, pak by Kršna jistě nějakým způsobem zasáhl, například posláním dalšího obyvatele Golóky a ustanovením nové pravé Společnosti. Pojďme tedy pracovat společně abychom si mohli být jisti, že to nebude nezbytné.

 

I když opomeneme dvě důležité předběžné podmínky pro kohokoli, kdo chce dávat zasvěcení (kvalifikace a autorizace), je jasné, že aktivity související s dikšou v naší parampaře jsou značně rozdílné. Zaznamenali jsme, že porušování takzvaného „běžného“ systému lze shrnout do pěti základních kategorií, i když nepopíráme, že tu může být i mnoho dalších:

a)  Mezery:

Sem spadají všechny situace, kdy áčárja parampary odejde a není tu následující spojovací článek, který by okamžitě začal zasvěcovat. A nebo osoba, která se má stát dalším článkem, neobdrží okamžitě od duchovního učitele pokyn zasvěcovat před a nebo přímo po jeho odchodu. Tak například, k přibližně dvacetileté mezeře došlo v období mezi odchodem Šríly bhaktisiddhánty a prvním dalším autorizovaným zasvěcením v naší sampradáji. Mezi členy žákovské posloupnosti však nejsou nezvyklé ani mezery dlouhé více než sto let.

b) Opak mezery:

Toto jsou všechny situace, kdy áčárja ještě neopustil svoje tělo a jeho žáci již začali zasvěcovat. Tak například Pán Brahma, ačkoli své tělo ještě neopustil, generace guruů následovníků již zasvětila milióny a milióny nových žáků. Šríla Bhaktisiddhánta zasvěcoval, zatímco byli Šríla Bhaktivinoda i Šríla Gaura Kišora stále fyzicky přítomni. Podle GII (str. 23) to je v naší posloupnosti běžný fenomén.

c)  Šikša/dikša spojovací články :

Jsou případy, když žák přijme nějakého áčárju za svého hlavního duchovního učitele poté, co již opustil planetu. Zda byl tento áčárja pro žáka dikša nebo šikša guruem, je často obtížné rozlišit. Šríla  Prabhupáda povahu těchto duchovních výměn přesněji nespecifikoval. Tak například nemáme od Šríly Prabhupády přesnější specifikaci vztahu mezi Narottama dása Thákurem a Šríla Višvanátha Čakravatí Thákurem, který žil v časovém odstupu asi sto let. Mohli bychom si přát to nazývat vztahem šikša, ale to je pouhá spekulace, protože Šríla Prabhupáda jednoduše říká:

„Šríla Narottama dása Thákura přijal Šrílu Višvanátha Čakravartiho jako svého služebníka.“
(Č.č. Adi, 1)

„…Višvanátha Čakravartí Thákur. On přijal svého gurua Narotama dáse Thákura.“
(Š.B. přednáška Šríly Prabhupády 17/4/76, Bombay)

Ačkoliv takoví žáci normálně procházejí nějakým druhem obřadu s někým, kdo je fyzicky přítomen, nemůže to zabránit áčárjovi, který již opustil tento svět od toho, aby byl jejich dikša guruem; stejně tak, jako ritvik obřad neznamená, že je dikša guruem ritvik a nebo chrámový prezident. Tito žáci také normálně obdrželi svolení od fyzicky přítomných autorit, aby mohli přijmout sad gurua, který přítomen nebyl.  Podobným způsobem, by měli nový žáci Šríly Prabhupády před zasvěcením nejdříve obdržet svolení chrámového prezidenta a ritvika, až bude ritvik systém znovu zaveden.

d) Způsob zasvěcení:

Sem spadají výjimečné a nebo nepochopitelné způsoby přenosu dikšy. Tak například Pán Brahma zasvěcen Pánem Kršnou; nebo Pán Čaitanja šeptající do buddhistova ucha. Do této kategorie může spadat i meziplanetární dikša. To jsou situace, kdy osobnosti zasvěcují nebo předávají dikšu žákovi, který pobývá na jiné planetě. Jako příklad uveďme Ikšvákuovo zasvěcení Manuem známé z Bhagavad-gíty (4.1).

e) Nástupnické systémy :

Toto se týká různých nástupnických systémů áčárji v naší sampradáji. Tak například, Šríla Bhaktivinoda přijal nástupnický systém  „mocného vaišnavova syna“. Šríla Bhaktisiddhánta předpověděl nástupnický systém „sebe vyzařujícího áčárji“.

Do té míry, do jaké jsme schopni to určit, zanechal nám Šríla Prabhupád ritvik systém, ve kterém „je ritvik - representantem áčárji, za účelem provádění zasvěcování“ a v tomto systému  „nově zasvěcení jsou žáky Jeho Božské Milosti A. Č. Bhatkivedanty Swamiho Prabhupády“.  GBC v současné době upřednostňuje „systém mnohonásobných nástupců áčárji“.

Z tohoto je jasné, že přístup každého áčárji je zcela jedinečný, takže mluvit o „běžném“ systému jakým má parampara pokračovat dále, prakticky nemá žádný význam.

 

Dvě věci brání tomuto názoru, aby byl správný:

a) Šríla Bhaktisiddhánta a ostatní předchozí áčárjové nevydali pokyn, aby ritvik systém fungoval „nadále“.

b) Musíme přijmout současný spojovací článek:

 „…abychom obdrželi opravdové poselství Šrímad Bhágavatamu, musíme se přiblížit k současnému spojovacímu článku neboli duchovnímu mistru v řetězci žákovské posloupnosti.“ (Š.B. 2.9.7, výklad) 

Je zřejmé, že Šríla Prabhupád je áčárja sampradáji, který je nástupcem Šríly bhaktisiddhanty. Šríla Prabhupád je proto náš současný spojovací článek a je tedy správnou osobou, kterou máme požádat o zasvěcení.

 

Šríla Prabhupád nikdy neřekl výše uvedené nařízení.

Pojďme to zvážit: Může být duchovní učitel „současným spojovacím článkem“, i když je fyzicky nepřítomný?

a) Termín „současný spojovací článek“ se ve všech knihách Šríly Prabhupády vyskytuje jen v jediné pasáži a ani tam není tento termín dáván do souvislosti s fyzickou přítomností. Pokud by fyzická přítomnost byla nezbytná, určitě by tam o tom byla zmínka.

b) Slovníková definice slova „současný“ se nevztahuje k fyzické přítomnosti.

c) Slovníkové definice slova „současný“ mohou být snadno aplikovány na fyzicky nepřítomného duchovního učitele a jeho knihy: „nejposlednější“, „všeobecně známý, praktikovaný nebo přijímaný“, „rozšířený“, „v oběhu a platný v současnosti“ (Collins English Dictionary).

Jak můžeme vidět, všechny výše uvedené definice mohou být aplikovány na Šrílu Prabhupádu a jeho knihy.

d) Samotný význam přiblížení se k „současnému spojovacímu článku“ může být zcela uspokojen čtením knih Šríly Prabhupády:

„…abychom obdrželi opravdové poselství Šrímad Bhágavatamu, musíme se přiblížit k současnému spojovacímu článku neboli duchovnímu mistru v řetězci žákovské posloupnosti.“ (Š.B. 2.9.7, výklad)

 e) Šríla Prabhupád také používá termín „nejbližší áčárja“ jako synonymum  termínu „současný spojovací článek“.  Slovo „nejbližší“ znamená:

„medium, od kterého nás nic nedělí“, „nejbližší nebo nejpřímější ve vlivu nebo vztahu“
(Collins English Dictionary).

Tyto definice dávají oprávněnost pro přímý vztah se Šrílou Prabhupádou bez potřeby prostředníků, znovu bez jakékoliv závislosti na fyzické přítomnosti/nepřítomnosti.

f) Poněvadž existují příklady žáků, zasvěcujících ještě za fyzické přítomnosti gurua na planetě, ukazuje to skutečnost, že mezi statusem současného spojovacího článku a fyzickou přítomností/nepřítomností není přímý vztah.  Jinými slovy, pakliže je možné být dalším spojovacím článkem,  když je váš vlastní guru fyzicky přítomný, proč by nemohl být možné pro áčárju, který již odešel, zůstat současným spojovacím článkem?

V souhrnu nevidíme žádný důkaz, který by naznačoval, že vznik „současného spojovacího článku“ je založen na fyzickém nebo nefyzickém uvažování.

 

Když se žáci Šríly bhaktisiddhánty stavěli do role zasvěcujících áčárjů, jednali v přímém rozporu s  posledním pokynem jejich duchovního mistra (tedy zformovat GBC a čekat na sebe vyzařujícího áčárju).  Šríla Prabhupáda své duchovní bratry ostře odsuzoval za jejich neschopnost se podřídit tomuto pokynu a popisoval je jako neschopné pro kázání, natož pak pro zasvěcování:

„Mezi mými duchovními bratry není nikdo kvalifikován stát se áčárjou.“
(Dopis Šríly Prabhupády Rupanugovi, 28/4/74)

„Vše co by jsi měl vědět je, že (Bon Mahárádž) není osvobozenou osobou, a proto nemůže žádnou osobu zasvětit do Kršna vědomí. K tomu je třeba speciální požehnání od vyšších autorit.“
(Dopis Šríly Prabhupády Janárdanovi, 26/4/68)

„Jestliže každý bude oprávněn zasvěcovat, přinese to rozporuplný výsledek. Tak dlouho dokud to potrvá, přinese to jen úpadek.“
(Šríla Prabhupád, Phalgun Krishnan Pancami, verš 23, 1961)

Na základě nedávné zkušenosti (rok 1996) můžeme vidět, jaký chaos může do mise Šríly Prabhupády vnést jen jedna jediná osoba z těch, o kterých tu je řeč. Doporučujeme držet si od nich odstup  tak daleko, jak jen to je možné. Každopádně si nemůžeme dovolit používat je jako model toho, jak má žák pokračovat v misi svého duchovního učitele.  Zničili duchovní misi svého duchovního mistra a jestliže jim to dovolíme, budou více než schopní učinit totéž ISKCONu.

Co se týče guru systému v Gaudia Mathu, můžeme ho brát jako jediný historický precedens, ke kterému se může M.A.S.S. hlásit, protože byl také vytvořen v přímém rozporu s jasnými pokyny Zakladatele-áčárji.

 

Kde a kdy však Šríla Prabhupád rozlišoval mezi zasvěcujícími áčárji s velkým „A“ a nebo s malým „a“? Kde mluví o specifické odnoži iniciujících áčárjů, kteří mohou vést instituce a kde naznačuje existenci nějakým způsobem omezenějšího druhu áčárjů, kteří nemohou?

 

Tato idea ovšem nikdy nevzešla od Šríly Prabhupády. Ve svém dopise Satsvarůpa dásovi Goswámímu ze 7. srpna 1978 ji zavedl Pradyumna dása. Tento dopis byl později otisknut v publikaci Na můj pokyn
(Ravindra Svarůpa dása, 1985 ) a byl použit jako jeden ze základních kamenů pro myšlenky tohoto spisu o tom, jak má být systém guruů v ISKCONu reformován.  Poté se tato myšlenka dostala do spisu Porozumění mému pokynu (GBC, 1995) , takže formuje také základy zasvěcovací doktríny prezentované v G II (která byla uvedena v úvodu).  A tento spis vedl k přeměně systému zonálních áčárjů na současný M.A.S.S. :

 „Tuto definici áčárji jsem přijal z dopisu Pradyumny Satsvarůpa dásovi Goswámímu ze 7. srpna 1978. Čtenář ať nyní laskavě nalistuje tento dopis (který jsem přiložil) a pečlivě jej prostuduje.“
(Na můj pokyn, Ravindra Svarůpa dása, srpen 1985)

Pradyumna ve svém dopise vysvětluje, že slovo áčárja může být chápáno ve třech různých významech:

1. Ten, kdo praktikuje a káže.

2. Ten, kdo žákovi udílí zasvěcení.

3. Duchovní vedoucí instituce, kterého konkrétně prohlásil předchozí áčárja za svého nástupce.

My přijímáme definici 1, jelikož byla používána Šrílou Prabhupádou. Tato definice může být automaticky aplikována na kteréhokoli efektivního kazatele, ať už šikša nebo dikša gurua.

Přejdeme-li k definici 2, Pradyumna v ní vysvětluje, že tento typ áčárji může zasvěcovat žáky a je znám jako áčárjadéva, ale pouze pro jeho žáky:

 „Kdokoli, kdo udílí zasvěcení a nebo je guruem, může být nazýván
„áčárjadéva“ atp. - ovšem pouze jeho žáky. Kdokoli ho přijal jako svého gurua, musí mu prokazovat veškerou úctu ve všech ohledech, což se ovšem netýká těch, kteří nejsou jeho žáky.“
(Pradyumna dása 7/8/78)

Toto je výmysl. Šríla Prabhupád nikde nepopisuje zasvěcujícího gurua, jehož absolutní statut má být rozpoznán pouze jeho žáky a ne zbytkem světa, nebo dokonce ani ostatními Vaišnavy v té samé linii. Podívejme se nyní, jak slovo „áčárjadeva“ definuje Šríla Prabhupád.

Následují slova Šríly Prabhupády z oslavného článku k Vyasa-puje, otištěné v druhé kapitole Vědy o seberealizaci, kde tento termín Šríla Prabhupád používá ve vztahu ke svému duchovnímu učiteli Šrílovi Bhaktisiddhántovi:

„Jak nás učí autorizovaná písma, guru neboli áčárjadéva nám přináší poselství z absolutního světa…“

„…když hovoříme o fundamentálním principu gurudéva neboli áčárjadéva, mluvíme o něčem, co je univerzálně aplikovatelné.“

„Ten áčárjadéva, kterému dnes v noci skromně vzdáváme hold, není guruem nějaké sektářské instituce a nebo jeden z mnoha různých zastánců pravdy. Spíše naopak, on je Jagat-guru neboli guru nás všech…“
(Šríla Prabhupád, Věda o seberealizaci, kapitola 2).

Definice a použití slova áčárjadeva v podání Šríly Prabhupády je naprosto protichůdná s Pradyumnovou. Význam, ve kterém Pradyumna termín ačárjadéva používá, může být falešně aplikován na osoby, které nejsou ve skutečnosti na této vysoce pokročilé úrovni. A tímto je absolutní pozice dikša gurua relativizována.

Termín „áčárjadeva“ může být aplikován pouze na někoho, kdo je doopravdy „guru nás všech“; někdo, kdo by měl být uctíván celým světem:

„…on je znám jako přímá manifestace Pána a ryzí představitel Šrí Nityánandy Prabhua. Takový duchovní učitel je znám jako „áčárjadeva“.
(Č.č. Adi, 1.46)

V definici 3 vysvětluje Pradyumna, že slovo áčárja označuje hlavu instituce a to že tento význam je velmi konkrétní:

„Nemyslí se tím jen tak někdo. Jedná se pouze o někoho, kdo byl předchozím áčárjou přímo prohlášen jako jeho nástupce přede všemi ostatními na pozici hlavy duchovní organizace. (…) Toto je striktní tradice ve všech Gaudia Sampradájích.“
(Dopis Pradyumny Satsvarůpa dásovi Goswámímu 7/8/78)

Zajisté souhlasíme s tím, že aby mohl někdo zasvěcovat, je nutné, aby byl nejprve autorizován předchozím áčárjou (což je bod, který  Pradyumna v rozboru k definici 2 vůbec neuvádí):

„Člověk by měl přijmout zasvěcení od pravého duchovního mistra přicházejícího v žákovské posloupnosti, který je autorizován svým předchozím duchovním mistrem.“
(Š.B. 4.8.54, výklad)

Nicméně, co to má co dočinění s převzetím „vedení duchovní instituce“? Je to dost zavádějící, jelikož Šríla Prabhupád je áčárjou instituce naprosto oddělené od té, kterou měl jeho duchovní učitel.  Podle Pradyumnovy filozofie by totiž Šríla Prabhupád mohl spadat pouze pod definici áčárji číslo 2. Ať už se Pradyumna odvolává na jakoukoli „striktní tradici“, nikdy nebyla Šrílou Prabhupádou zmíněna, a tak ji můžeme s klidným svědomím vynechat. Odkud přesně Pradyumnovy vychytralé nápady pramení se dozvíme z následujícího textu:

„Ovšem i v různých Gaudia Mathech, když je některý duchovní bratr na pozici áčárji, většinou z pokory přijímá pouze asanu z tenké látky, nic vyššího.“
(Dopis Pradyumny Satsvarůpa dásovi Goswámímu, 7/8/78)

Žádný z duchovních bratrů Šríly Prabhupády nebyl autorizován jako áčárja. Za opravdovou pokoru je považováno zanechání jakýchkoli činností, které nejsou autorizovány. A co by to mělo být? Uznání nadřazené pozice Šríly Prabhupády a následně odevzdání se opravdovému džagat-guruovi.  Bohužel z Gaudia Mathu to do současnosti učinilo jenom několik osob. Fakt, že Pradyumna uvádí tyto osobnosti jako správné příklady znamená, že pozici skutečného áčárjadévy jenom více očerňuje.

„Co se týče lidí jako Bhakti Purí a Tírtha Mahárádž, jsou to moji duchovní bratři a měla by jim být vzdána úcta. Neměli byste s nimi ovšem navazovat žádný intimní vztah, protože se vzepřeli pokynům mého duchovního učitele.“ (Šríla Prabhupád dopis Pradyumnovi, 17/2/68)

Pradyumna prabhu by se měl stydět za opomenutí přímého pokynu jeho duchovního učitele, a jako by to nestačilo, jeho odchylujícím se názorům bylo umožněno zasáhnout do současné ISKCONské guru „siddhánty“.

Když tedy Šríla Prabupáda říkal, že žádný z jeho duchovních bratrů není kvalifikován stát se áčárjou, je zcela irelevantní, zda to znamená definici áčárji 1 nebo 3.  Pokud by nebyli kvalifikováni pro verzi 1, znamenalo by to, že neučili svým vlastním příkladem, což by je automaticky diskvalifikovalo z definice 3 a z toho důvodu úplně od jakéhokoli zasvěcování vůbec. A pokud by nebyli kvalifikováni pro definici 3, nebyli by autorizováni a z toho důvodu by znovu nemohli zasvěcovat.

V souhrnu:

a) Všichni kazatelé by se měli snažit stát se áčárji podle definice č. 1 neboli šikša guruy.

b) Druhá definice Pradyumny dáse je úplný nesmysl. Pro každého,  ať už se jedná o žáka nebo nikoliv, je zakázáno pohlížet na pravého gurua, neboli áčárjadévu, jako na obyčejného člověka. A jestli se ve skutečnosti jedná o obyčejného člověka, tak nemůže nikoho zasvěcovat a být považován za áčárjadévu. Navíc zde není uvedena zmínka o nezbytnosti obdržení konkrétní autorizace od předchozího áčárji v žákovské posloupnosti, bez které nemůže nikdo zasvěcovat.

 c) Definice 3 je jediný druh áčárji, který je oprávněn zasvěcovat. Jedná se o někoho, kdo byl autorizován jeho vlastním sampradája áčárjou – duchovním mistrem. Poté, co obdrží tuto autorizaci, může nebo nemusí být v čele instituce, to není důležité.

Všichni oddaní v ISKCONu jsou vyzýváni, aby se stali áčárji podle definice č.1 tzv. šikša guruy a učili prostřednictvím svého příkladu. Dobrým začátkem na cestě k postu takového typu áčárji je začít striktně následovat pokyny duchovního učitele.

 

Ve skutečnosti, relativizování zasvěcijícího dikša gurua vedlo ke všem druhům zmatku uvnitř ISKCON-u.  Někteří ISKCON-ští guruové tvrdí, že oni berou své žáky zpět k Bohu jednajíce jako aktuální spojení ke Šrílovi Prabhupádovi, který je zakladatel - áčárja; a někteří říkají, že oni jednoduše přivádí žáky ke Šrílovi Prabhupádovi, který je tím současným spojovacím článkem, který je přivádí zpět k Bohu (což je téměř ritvik filozofie).

Někteří guruové říkají, že Šríla Prabhupád je stále aktuálním áčárjou a ostatní říkají, že jím není; zatímco několik dalších prohlásilo samo o sebě, že jsou jedinými následníky áčárji - Šríly Prabhupády.  Někteří ISKCON-ští guruové stále ještě věří, že Šríla Prabhupád jmenoval 11 nástupců-áčárjů (mýtus, který byl nedávno oznámen jako fakt v LA Times); další stále věří, že ustanovil 11 ritviků, kteří se proměnili na malé áčarji ihned po jeho odchodu; jiní věří tomu,že to nebylo jen těch 11, kteří se stali malými áčárji, ale všechni žáci Šríly Prabhupády (zdá se, že jen s vyjímkou žen).

Jestliže se vrátíme ještě jednou k GII,  můžeme vidět, že GBC je vysoce rozpolceno v otázce autorizace guruů.

A přitom zároveň uznávají a schvalují, že áčárjové naší sampradáji jsou falešní (GII, str.15, bod 6), ano přesně toto GBC  ve skutečnosti vykonává každou Gaura Purnima v Mayápuru rok co rok.  Nyní máme téměř sto zasvěcujících guruů, všechny pomazané bez jakýchkoli námitek a odsouhlasené. Všichni tito guruové jsou uctíváni jako sakšád hari (tak dobrý jako Bůh) v souladu s vlastním příkazem GBC pro žáky (GII, str.15, bod 8).

Tito zasvěcující áčárjové jsou prohlášeni za aktuální spojení s žákovskou posloupností mahá-bhágavatů, která sahá zpět tisíce let až k Nejvyššímu Pánu osobně:

" Oddaní by měli příjmout útočiště u reprezentantů Šríly Prabhupády, kteří jsou aktuálním spojovacím článkem v žákovské posloupnosti."
(GII, str. 34)

Nicméně zároveň je aspirující žák přísně varován tím, že ISKCON-ské schválení..."...nelze automaticky brát jako výrok souhlasu s realizací Boha u těchto schválených guruů ."
(GII, str.9, část 2.2)

A jinde jsme znovu varováni:

" když je oddanému dovoleno provádět "pokyn" Šríly Prabhupády a expandovat žákovskou posloupnost zasvěcováním nových žáků, nebude to bráno jako certifikace nebo souhlas s tím, že on je  "uttama adhikárí", "čistý oddaný ", nebo že  dosáhl nějakého konkrétního stádia realizace."
(GII, str.15)

Tito Guruové nebudou uctíváni nikým v chrámu, ale jen vlastními žáky na odděleném místě. (GII, str.7) - (Pradyumnova definice áčárjadévy).

Zde jsme ukázali, že jako jediný typ pravého dikša gurua je autorizovaný mahá bhágavata; (a také jsme ukázali, že skutečný pokyn byl vydán pro ritviky a šikšá guruy).

Takže, popisovat kohokoliv jako aktuální spojení nebo zasvěcujícího gurua, je synonymní s prohlášením, že on je áčárja s velkým 'A' neboli áčárja podle definice č.3, 'uttama adhikárí'  neboli 'čistý oddaný'.

Dovolujeme si tedy tvrdit, že je nevhodné schvalovat nebo „nic nenamítat“ k vytvoření dikša guruů a současně odmítat nějakou vinu nebo zodpovědnost, když se odchýlí.  V termínech moderní psychologie se to nazývá „žít v zapírání“. Jsme si jisti, že Šríla Prabhupád nezamýšlel, aby ISKCON byl něco jako druh loterie nebo ruské rulety, kde v sázce je něčí duchovní život.

GBC by se mělo asi zdržet dalšího schvalování guruů, dokud si nebudou na sto procent jisti těmi, které  schvalují.  Navíc, každý z nás stojí na sto procent za Šrílou Prabhupádou  jako za pravým duchovním mistrem; takže takové společné rozpoznání osobní kvalifikace není nemožné.

GBC guru nerozhodnost nedávno shrnul docela stručně Jayadvaita Swami:

"Slovo jmenovaní není nikdy používané. Ale oni jsou "kandidáti  na zasvěcující guruy", kteří dostali hlasy při volbě a ti z nich kteří projdou skrze další procedury, se stávají "ISKCON-em SCHVÁLENÍ" nebo "ISKCON-em autorizovaní" guruové. Pro podpoření vaší důvěry: Na jedné straně vás GBC povzbudí, aby jste byli zasvěceni pravým, autorizovaným ISKCON-ským guruem a uctívali ho jako Boha. A na druhé straně, má GBC propracovaný právní řád používaný čas od času, když váš ISKCON-em autorizovaný guru poklesne. Takže bychom měli mít pochopení, když si někdo myslí, že přes všechny zákony a rozhodnutí je role gurua ještě stále předmětem zmatku dokonce i pro GBC."
('V čem mají ritvici pravdu', Jayadvaita Swami, 1996) 

Když se podíváme se na děsivý výkon guruů v ISKCON-u, není  překvapující, že taková nedůvěra existuje.  Pro úplnost citujeme ještě jednou z textu Jayadvaity Swamiho:

 

('V čem mají ritvici pravdu', Jayadvaita Swami, 1996) 

Noví členové ISKCON-u jsou nabádáni, aby pečlivě zkoumali ISKCON-ské guruy na základě knih a pokynů Šríly Prabhupády, aby si byli jisti sami pro sebe, že tito guruové jsou kvalifikovaní zasvěcovat.  Nicméně, když takovýto aspirující žák dospěje k závěru, že žádný z fyzicky přítomných guruů nesplňuje očekávanou úroveň, a přeje si místo nich svěřit svou víru Šrílovi Prabhupádovi jako svému dikša guruovi, je nemilosrdně ze společnosti vyhnán.

Je to spravedlivé? Přitom on jen dělá to, co mu GBC řeklo aby dělal. Měl by být potrestán za to, že nedošel ke „správnému“ závěru, jenom proto, že je jasné a nepochybné, že tato volba je přesně to, co Šríla Prabhupád vždy chtěl?

Je tedy rozumné očekávat od někoho, že bude mít neoblomnou víru v současné ISKCON-ské guruy, když zároveň vidí, že GBC samotné považuje za nezbytné konstruovat tvrdý penalizační a donucovací systém, který má udržet tyto guruy v linii procesu oddané služby?

Navíc, přestože sám tento penalizační systém, není nikde zmíněn v  knihách a pokynech Šríly Prabhupády, očekává se, že potencionální žák bude na jeho výsledcích zakládat své rozhodnutí.

Bylo by těžké najít jasnější případ sebe potvrzující nesouvislosti. Raději nás nechejte následovat jasný pokyn Šríly Prabhupády nechat ho jako jediného zasvěcujícího v ISKCON-u. Kdo proti tomu může něco namítat?

 

A kdo to řekl?

"Ale to je systém v naší sampradáji. Takže Tirtha mahárádža, Mádhava mahárádža, Šridhar mahárádža, náš Gurudév, Swamiji - Swamiji Bhaktivédanta Swami - oni všichni se stali áčárji."
(ISKCON Journal 1990, str.23)

Porovnejte výše uvedené s tím, co si Šríla Prabhupád myslel o jednom z těchto „áčárjů“:

"Bhakti Vilas Tirtha je velice antagonistický/nepřátelský/ k naší společnosti. On nemá jasnou koncepci oddané služby. Je znečištěný."
(Šríla Prabhupád dopis pro Šukadévu, 14/11/73)

"Mezi mými duchovními bratry není nikdo kvalifikovaný stát se áčárjou."
(Šríla Prabhupád dopis pro Růpanůgu, 28/4/74)

Stejná osoba, která nedávno tvrdila že Šríla Prabhupád nám nedal všechno, a že byl čas pro rásika gurua a získání vyššího poznání.

 

Je pravda, že v případě potřeby jednal Šríla Prabhupád se svými duchovními bratry diplomaticky, odkazujíc se na Šrídhara mahárádže jako na svého šikša gurua atd.

Šríla Prabhupád byl také velmi srdečná osoba a jako takový měl opravdovou péči a sympatii ke svým duchovním bratrům, vždy zkoušel najít způsoby, jak je zapojit do Sankírtanového Hnutí.  Musíme si také nicméně uvědomit, že pokud by byli opravdovími áčárjadévy, Šríla Prabhupád by o nich nikdy nepromluvil špatně, ani jednou.  Protože mluvit o pravých dikša guruech tímto způsobem: „neposlušní, závistiví hadi, psi, prasata, vosy“ atd, je sám o sobě závažný přestupek a nic takového by Šríla Prabhupád nikdy neudělal.  Pro ilustraci způsobu, jakým Šríla Prabhupád viděl své duchovní bratry, nabízíme níže výňatky z konverzace, ve které Bhávananda čte brožuru vydanou mathem Tírthy mahárádže: 

Je zřejmé za jaký typ 'áčárjadévy' Šríla Prabhupád považuje  Tirthu mahárádže ( je to ten stejný Tírtha, který je provoláván za pravého áčárju v ISKCON-ských novinách z roku 1990, jak bylo zmíněno dříve).   Později brožura popisuje, jaké měl Šrila Bhaktisiddhanta štěstí, že získal takovou báječnou osobnost pro pokračování jeho mise.

(Šríla Prabhupád konverzace, 19/1/76, Mayapur)

Praví áčárjové nemohou být nikdy popisováni jako závistiví lumpové, kteří jen chtějí způsobit potíže. Je smutné, že dokonce i dnes někteří členové Gaudiya Mathu ještě stále způsobují nepříjemnosti. Respekt a odstup byla v tomto ohledu vždy nejbezpečnější politika.

 

Šríla Prabhupád uvádí pravý opak:

" Pravý duchovní mistr je ve věčné učednické posloupnosti a neodchýlí se žádným způsobem od pokynů Nejvyššího Pána."
(Bg. 4.42, význam)

 

Tito odchylující se guruové nemohou být nikdy popisováni, už z definice samotné, jako členové věčné učednické posloupnosti.  Přesněji řečeno byli to ne-osvobození, sebe-autorizovaní rodinní kněží vystupující jako zasvěcující áčárjové. Praví členové učednické posloupnosti se nikdy neodchýlí:

"Bůh je vždy Bůh, Guru je vždy Guru."
(Věda o Sebe-Realizaci, kapitola 2)

"Dobře, jestliže on je špatný, jak se může stát guruem?"
(Věda o Sebe-Realizaci, kapitola 2)

"Čistý oddaný je vždy osvobozen od drápů máji a jejího vlivu." 
(Š.B. 5.3.14)

"Není žádná možnost toho, že by prvotřídní oddaný mohl poklesnout." 
(Č.č. Madhya, 22.71)

"Duchovní mistr je vždy osvobozen."
(Šríla Prabhupád dopis pro Tamála Kršnu, 21/6/70)

V knihách Šríly  Prabhupády neexistuje jediný příklad toho, že by se někdy formálně autorizovaný dikša guru v naší učednické posloupnosti, jakkoliv odchýlil od cesty oddané služby.  Zavržení Šukračárji je někdy používáno pro potvrzení názoru, že áčárjové mohou poklesnout nebo mohou být zavrženi, ale tento příklad je velice chybný, jelikož on nikdy nebyl autorizovaným členem naší učednické posloupnosti.  A také zábavy pána Brahmy s jeho dcerou jsou někdy zmiňovány v této souvislosti. Přestože je jednoznačně uvedeno ve Šrímad Bhágavátamu, že tyto incidenty nastaly před tím než se pán Brahma stal hlavou naší sampradáji.  A vskutku, když žák Nitái uvedl tuto zábavu jako příklad áčárji který poklesl, Šríla Prabhupád byl s tímto návrhem velmi nespokojen a zavrhl ho:

(ranní procházka, Vrindávan, 10.12.75)

Podle Šríly Prabhupády pouze neautorizovaní guruové mohou být svedeni bohatstvím a ženami.

Navzdory absolutní nepřítomnosti jakéhokoliv příkladu v knihách Šríly Prabhupády – že by se pravý guru odchýlil, kniha GBC GII obsahuje celou jednu část o tom, co by měl žák dělat,  když se jeho předchozí guru odchýlí!  Kapitola začíná potvrzením důležitosti obracení se na aktuální článek žákovské posloupnosti a né jeho přeskakování (GII, str. 27). Nicméně autoři začnou dělat přesně toto početnými citacemi dřívějších áčárjů, když se pokouší ustanovit principy, které Šríla Prabhupád nikdy neučil.  Guruové, popisovaní těmito předcházejícími áčárji, nemohli být nikdy pravými členy parampary:

"Nárada Muni, Haridás Thákur a podobní áčárjové, specificky zplnomocnění šířit slávu Pána, nemohou sestoupit dolů na hmotnou úroveň." 
(Š.B. 7.7.14, význam)

Toto  nebezpečné „přeskakování“, které je praktikováno v GII je zřetelně demonstrováno v kapitole o re-iniciaci – znovu zasvěcení, (což je termín, který nebyl Šrílou Prabhupádou nikdy použit a dokonce ani žádným z předchozích áčárjů).  V části otázek a odpovědí (GII, str.35, otázka 4) jsou popsány podmínky,  na základě kterých je možné odmítnout gurua a přijmout re-iniciaci. S následujícím „vysvětlením“:

"Naštěstí pro nás, podstatu této záležitosti vyjasnil  Šríla bhaktivinód Thakur v jeho Jiva Dharmě a Šríla Jiva Gosvámí v jeho díle Bhakti Sandarba"
(GII, str.35)

Slovo 'naštěstí' spíše bohužel naznačuje, že jelikož „Šríla Prabhupád nepovažoval za nutné nám říci co dělat, když se guru odchýlí, je oprávněné jej přeskočit ke všem těmto předcházejícím áčárjům“. Ale Šríla Prabhupád nám řekl, že vše co potřebujeme vědět o duchovním životě je v jeho knihách. Proč zavádíme systémy, o kterých se náš áčárja nikdy nezmínil?

 

Nic do té doby, než se je pokusíme použít pro přimíchání nových principů, které nebyly zmíněné naším vlastním áčárjou. Idea, že se bona fide – pravý guru může odchýlit, je totálně cizí pro cokoli co Šríla Prabhupád učil. Problémy okolo námětu 'původu jivy',  také všechny pochází z tohoto sklonu k přeskočení:

"...musíme vidět předchozí áčárji skrze Šrílu Prabhupádu. Nemůžeme přeskočit Šrílu Prabhupádu a dívat se zpět na něj skrze oči předchozích
áčárjů."
( Naše původní postavení, str. 163, GBC Press )

Jak lze považovat adoptování úplně nových filozofických principů, nikdy nezmíněných Šrílou Prabhupádou, za vidění 'předchozích áčárjů skrze Šrílu Prabhupádu'?

Dokonce i kdyby byl výklad GBC v GII z těchto spisů předchozí áčárjů správný, my bychom jej nemohli používat pro modifikaci nebo doplňování učení Šríly Prabhupády.

 Toto je zřetelně vysvětleno ve dvou verších z knihy Šrí Kršna Bhajanámrita od Šrily Narahariho Sarakára.  GII by mělo obsahovat také tyto verše jako varování, jelikož podporují jeho teze v ostatních verších z přesně té samé knihy:

Verš 48:

" Žák může vyslechnout nějaké pokyny od jiného pokročilého Vaišnavy, ale po obdržení tohoto dobrého pokynu ho musí přednést svému vlastnímu duchovnímu mistru. A poté co mu jej přednesl, měl by vyslechnout stejné učení znovu od svého  duchovního mistra s odpovídajícími instrukcemi."

Verš 49:

"...žák, který naslouchá slovům jiných Vaišnavů, ale neověří si tato učení u svého vlastního duchovního mistra a místo toho přímo osobně přijímá tyto instrukce, je považován za špatného žáka a hříšníka, dokonce i když jsou jejich pokyny správné a pravdivé.

Pokorně bychom chtěli navrhnout, aby v zájmu duchovních životů všech členů ISKCON-u byla kniha GII zrevidovaná v souladu s výše uvedeným nařízením.

 

Podle svého posledního pokynu zůstává Šríla Prabhupád zasvěcujícím duchovním mistrem dlouho do budoucnosti a jako autorizovaný článek žákovské posloupnosti, zde nikdy nebyla  žádná otázka jeho odchýlení z cesty čisté oddané služby ani na jednu vteřinu:

"pravý duchovní mistr je vždy zaměstnán v ryzí oddané  službě Nejvyšší osobnosti božství."
( Č.č. Adi, 1.46)

Šríla Prabhupád nás učí, že guru poklesne pouze v případě, že není řádně autorizován pro zasvěcování:

"...když někdy není duchovní mistr řádně autorizován  pro zasvěcování a pouze ze své vlastní iniciativy se stane duchovním mistrem, může být odnesen hromaděním bohatství a velkého množství stoupenců."
(Nektar oddanosti str.116)

Když guru poklesne, je to nezvratný důkaz toho, že nebyl nikdy řádně autorizován svým předcházejícím áčárjou.  Dokonce i kdyby nikdy žádný ISKCON-ský guru nepoklesl, stále je oprávněné se ptát, kde je jejich autorizace pro zasvěcování.

Problémem GBC je, že pokud přijmou přesně a úplně pravdu z výše uvedené citace, hrozivě se před nimi objeví různé  nepříjemné následky z toho vyplývající. Všichni ISKCON- ští guruové totiž tvrdí, že byli autorizováni stejným způsobem jako součást stejné skupiny, (údajný pokyn Šríly Prabhupády byl prý stejně vhodný pro každého z nich), takže samotný fakt, že mnozí z nich jsou viditelně pokleslí, je pozitivním důkazem toho, že 'pokyn' byl nepochopen.  Pokud by byla skutečně vydána jejich řádná autorizace, nebyla by zde žádná otázka poklesnutí pro kteréhokoliv z nich. Protože by všichni byli mahá-bhágavaty.

"duchovní mistr je vždy osvobozen."
(Šríla Prabhupád dopis 21/6/70)

 

Tento výrok je někdy označován jako 'měkký ritvik', výše uvedené prohlášení vychází z předpokladu, že ritvik systém byl zaveden jen proto, že v době před odchodem Šríly Prabhupády nebyli žádní kvalifikovaní žáci.

Nicméně, tento předpoklad je spekulace, protože nebyl nikdy vysloven Šrílou Prabhupádou. Neexistuje žádný náznak toho, že ritvik systém byl vytvořen jen jako reakce na nedostatek kvalifikovaných lidí a že jakmile se objeví kvalifikovaná osoba,  měli bychom jeho následování zastavit.  Tento názor má nešťastný vedlejší účinek, že vyvolává zdání že ritvik systém je jen jakási druhá jakost nebo pomoc v nouzi, i když ve skutečnosti je to Kršnův perfektní plán. A také  umožňuje nějaké budoucí nesvědomité charismatické osobnosti zastavit systém prostřednictvím nějaké falešně prezentované  oddanosti.

Teoreticky, dokonce i kdyby existovali v současnosti žáci kvalifikovaní jako uttama adhikárí, jistě by museli následovat ritvik systém, pokud by chtěli zůstat v ISKCON-u.  Není zde žádný důvod proč by kvalifikovaná osoba nemohla být spokojená s následováním pokynu Šríly Prabhupády v podobě, jak jsme jej již uvedli.

Jeden možný zdroj tohoto špatného názoru by mohl být v pokynu Šríly Bhaktisiddhanta, s kterým opouštěl Gaudiya Math. Šríla Prabhupád nám řekl, že jeho guru mahárádža požadoval vytvoření GBC a předpověděl, že v pravý čas se objeví samo-vyzařující áčárja. Jak víme Gaudiya Math  nenásledoval tento pokyn, což mělo katastrofální výsledek. Někteří oddaní věří, že bychom tedy také měli vyhlížet samo-vyzařujícího áčárju; a jelikož on by mohl přijít kdykoliv, ritvik systém je jen náhradní dočasné opatření.

Potíž s touto teorií je v tom, že instrukce Šríly Bhaktisiddhanta, se kterou opouštěl své žáky, a instrukce Šríly Prabhupády, se kterou opouštěl nás, jsou různé. Je jisté, že nás Šríla Prabhupád opouštěl s pokynem, že GBC má řídit jeho Společnost, ale neřekl nic dalšího o objevení se nějakého budoucího samo-vyzařujícího áčárji v ISKCON-u.  Místo toho zavedl ritvik systém prostřednictvím kterého mohl zůstat nadále áčárjou. Evidentně tedy jako žáci Šríly Prabhupády jej nemůžeme přeskočit a začít následovat Šrílu Bhaktisiddhantu.

Kdyby Šríla Prabhupád dostal nějaký pokyn od Kršny, že jeho Společnost bude v blízké budoucnosti ochráněna novým áčárjou, pak by jistě vytvořil nějaké ustanovení pro tento případ ve svých závěrečných pokynech. Místo toho nařídil, že pouze jeho knihy mají být rozdávány, a že tyto knihy jsou zákoníky pro následujících deset tisíc let.

Co by také měl budoucí áčárja ještě udělat? Šríla Prabhupád již vytvořil Hnutí, které naplňuje všechna proroctví a význam naší žákovské posloupnosti a bude tomu tak, až do konce Sankírtanového Hnutí.

Jak by se tedy mohl samo-vyzařující dikša guru objevit uvnitř ISKCON-u, když jediná osoba oprávněná dávat dikšu je Šríla Prabhupád?

Někdo argumentuje tím, že áčárjové mají sílu měnit věci, a tak by mohl tento nový áčárja změnit ritvik systém uvnitř ISKCONu. Ale proč by autorizovaný áčárja jakkoli popíral přímé pokyny které zanechal předchozí áčárja svým stoupencům? Aby toto mohlo být uděláno, evidentně by musela být podkopána autorita předchozího áčárji. To by jistě způsobilo zmatek a rozpačitost pro tyto stoupence, kteří by čelily klikaté volbě, který pokyn následovat.

Všechna taková znepokojení mizí s jediným přečtením posledního pokynu. Zde prostě není uvedena žádná zmínka o  „měkkém“ ritvickém nařízení. Dopis pouze říká „nadále“. Takže říci, že tento pokyn skončí s příchodem nového áčárji, nebo dokonalého žáka, je jen vlastním super výstavním spekulování kohosi proti dokonale jasné žádosti. Dopis pouze podporuje „tvrdé“ porozumění ritviku, to jest:

Šríla Prabhupád bude v ISKCON-u tím, kdo uděluje zasvěcení po tak dlouhou dobu, dokud bude Společnost existovat.

Toto porozumění se shoduje s ideou, že Šríla Prabhupád již sám osobně zařídil úspěch své mise (prosím, podívejte se na související námitku 8: „Takže chcete říci, že Šríla Prabhupáda nevytvořil žádné čisté oddané?“)

Někdy je také prohlašováno, že jelikož dopis z 9. července autorizuje jen původních 11 jmenovaných ritviků, systém je třeba zastavit jakmile těchto 11 nominovaných osob zemře nebo se odchýlí.

Toto je dost extrémní argument. Především dopis z 9. července neuvádí, že pouze Šríla Prabhupád může vybírat ritviky, nebo že tento seznam jednajících ritviků nemůže být nikdy doplněn. A máme také další systémy řízení zavedené Šrílou Prabhupádou, takové jako v GBC, kde noví členové jsou volně přidáváni nebo odebíráni kdykoli to je pociťováno jako potřebné.

Je nelogické zavést jeden systém řízení a zacházet s ním úplně jinak než s jinými stejně důležitými. To je mimořádné zvláště z toho důvodu, že Šríla Prabhupád dokonce nikdy ani nenaznačil, že by se porozumění toho jak se má ritvik systém udržovat v chodu, mělo lišit jakýmkoliv způsobem od udržování ostatních systémů, které on osobně zavedl.

Tento argument se stal populární, takže zveme čtenáře k zvážení ještě následujících bodů:

1) V přepisu diskuse z Topanga kaňonu Tamál Kršna Goswámí popsal následující otázku, kterou se zeptal, když se chystal  napsat seznam vybraných ritviků:

(Doznání v pyramidovém domě, Topanga Canyon 3/12/80)

Takže v případě, že někteří nebo všichni ritvici zemřeli nebo se vážně odchýlili, by toto mohla být evidentně zde uvedená potřeba pro přidání dalších ritviků.

2) Dopis z 9. července definuje ritvika jako:'zástupce áčárji'. Je zcela v kompetenci GBC vybrat nebo vyřadit kohokoliv pro reprezentování Šríly Prabhupády, mohou to být sanjásí, chrámoví prezidenti nebo jistě i sami členové GBC. Pokud nyní  schvalují dikša guruy, o kterých se předpokládá, že jsou přímí představitelé nejvyššího Pána, tak by pro ně mělo být snadné  a plně v jejich kapacitě vybrat několik kněží, kteří udělují jména a jednají zodpovědně v zastoupení Šríly Prabhupády.

3) Dopis z 9.července ukazuje záměr Šríly Prabhupády, aby ritvik systém pokračoval „nadále“. Šríla Prabhupád vytvořil GBC jako hlavní řídící orgán s pokynem, že mají udržovat a řídit všechny systémy, které on zavedl. Ritvik systém byl jeho systém pro organizaci zasvěcování.  Takže úkolem GBC je udržovat tento systém a přidávat nebo odebírat obsluhující personál systému, stejně tak, jak to mohou dělat ve všech ostatních oblastech, které jsou oprávněni řídit.

4) Dopisy vydané 9., 11. a 21. července všechny signalizují, že seznam může být doplňován, protože používají fráze jako „potud“, „doposud“, „počáteční seznam“, atd.  Takže mechanismus pro přidávání dalších ritviků musí být zaveden, třebaže se to musí ještě procvičit a vyzkoušet.

5) Při pokusu o porozumění instrukci je přirozené uvažovat o účelu, pro který byla vydána. Dopis z 9. července uvádí, že Šríla Prabhupád jmenoval 'některé ze svých starších žáků, aby jednali jako "rittik" – reprezentanti áčárji, za „účelem vykonávání zasvěcení ...“ a to, že v té době měl Šríla Prabhupád  „doposud“ určeno jedenáct jmen.  Cílem poslušného žáka je porozumět a uspokojit účel systému. Účelem posledního pokynu zřetelně nebylo – spojit všechny budoucí zasvěcení výlučně s 'elitní' skupinou jedinců („některé [...] doposud“), kteří jistě časem zemřou, což by znamenalo konec procesu zasvěcování v ISKCON-u.  Účelem bylo spíše zajistit, aby zasvěcování mohla prakticky pokračovat od té doby dále. Proto tento systém musí zůstat na svém místě, dokud je zde potřeba zasvěcování. Takže přidávání dalších „starších žáků“, aby jednali jako „představitelé áčárji“ jakkoliv a kdykoliv to bude potřeba, zajistí, aby účel systému byl neustále uspokojován.

6) Bráno společně s poslední vůlí Šríly Prabhupády (která určuje, že všichni budoucí ředitelé pro stálé nemovitosti v Indii mohou být vybíráni pouze z jeho zasvěcených žáků), je zcela jasné, že záměrem Šríly Prabhupády bylo, aby systém běžel po předem neurčitou dobu a GBC jednoduše jen řídilo celou věc.

Když Šríla Prabhupád vydal tento pokyn, mohl jej vždy, pokud by chtěl, odvolat. A jak bylo uvedeno dříve opačná instrukce by potřebovala být přinejmenším tak jasná a nepochybná jako osobně podepsaný dopis, kterým byl nejdříve zaveden ritvik systém. S Kršnou a jeho čistými oddanými je cokoli možné: 

(Šríla Prabhupád rozhovor, 14/7/76, New York)

Nicméně, my cítíme, že je bezpečnější následovat příkazy, které jsme přijali od našeho áčárji, spíše než hloubat o někom, kdo může nebo nemusí přijít v budoucnu nebo v horším případě ještě vynalézat naše vlastní pokyny.

 

Toto obvinění je založené na špatném názoru, že bychom se mohli odevzdat Duchovnímu mistru, musí být fyzicky přítomný. Pokud by to tak bylo, pak by žádný z původních žáků Šríly Prabhupády mu nemohl být v současnosti odevzdán. Odevzdat se Duchovnímu mistru znamená následovat jeho instrukce a toto může být děláno ať je fyzicky přítomný, nebo ne.

Účelem ISKCON-u je poskytnout řádné vedení a povzbuzení všem příchozím skrz potenciálně neomezené šikša vztahy. Jakmile se aktuální GBC samo odevzdá „pokynu“ Šríly Prabhupády, tento systém bude přirozeně inspirovat stále více dalších k odevzdání se, a nakonec přitáhne snad dokonce i ztracené  ritvik aktivisty, kteří se pokouší dělat to stejné.

Dokonce i kdyby všichni zastánci ritviku byli ve skutečnosti jen neústupně neochotní se odevzdat guruovi, tak to ještě nezruší platnost pokynu z 9. července. Skutečnost, že ritvici jsou údajně tak neodevzdaní, by mělo zapříčinit, že bude GBC ještě více úzkostlivé v následování posledního pokynu Šríly Prabhupády, když pro nic jiného, tak alespoň pro to, prokázat kontrast.

 

Bude tu diksa guru, Šríla Prabhupád; a vedení a služba bude dávána přesně stejně, jak tomu bylo v době, když byl Šríla Prabhupád přítomný, skrze čtení jeho knih a prostřednictvím šikša guru vztahů s ostatními oddanými. Když se někdo před rokem 1977 připojil k chrámu, byl instruován Bhakta vedoucím, Sankírtan vedoucím, hostujícími sanjásíny, kuchařem, pujarím, chrámovým prezidentem, atd.  Bylo extrémně vzácné dostat osobní vedení přímo od Šríly Prabhupády; ve skutečnosti on stále odrazoval od takového vzájemného ovlivňování z toho důvodu, aby se mohl soustředit na své psaní. My navrhujeme, že by tyto věci měly pokračovat právě tak, jak je Šríla Prabhupád zavedl.

 

"Proto, jakmile začneme trochu inklinovat ke Kršnovi, pak zevnitř našeho srdce nám on dá příznivou instrukci tak, abychom mohli postupně udělat pokrok, postupně. Kršna je první duchovní mistr a až se náš zájem ještě zvětší, pak  musíme jít za fyzickým duchovním mistrem."
(Šríla Prabhupád Bg. Přednáška, 14/8/66, New York)

"Protože Kršna je situován v každého srdci. Ve skutečnosti on je duchovní mistr, Čeitya guru.Takže za účelem nám pomáhat on vyjde ven jako fyzický duchovní mistr."
(Šríla Prabhupád Š.B. Přednáška, 28/5/74, Řím)

"Proto je Bůh nazývaný Čeitya guru, duchovní mistr uvnitř srdce. A fyzický duchovní mistr je boží milost [...] on vám pomůže zevnitř i z venku, z venku ve fyzické formě duchovního mistra a zevnitř jako duchovní mistr uvnitř srdce." (Šríla Prabhupád konverzace, 23/5/74)

Šríla Prabhupád používal termín fyzický guru při vysvětlování, že v podmíněném stavu se nemůžeme spoléhat jen čistě na vedení Čeitya gurua nebo Nadduše. Je nutné se odevzdat vnější manifestaci Nadduše.  A to je dikša Guru. Takový duchovní mistr, který je považován za obyvatele duchovního světa a důvěrného společníka Pána Kršny a fyzicky přichází  pouze za účelem doprovázet padlé podmíněné duše. Často bude takový duchovní mistr psát fyzické knihy; dávat přednášky, které mohou být slyšet fyzickýma ušima a nahrávány na fyzická záznamová zařízení; a on také může opustit své fyzické murti a fyzické GBC může dokonce pokračovat v organizování všeho, jakmile on fyzicky odešel .

Nicméně to, co Šríla Prabhupád nikdy neučil je, že by tento fyzický guru musel být také fyzicky
přítomny, aby mohl působit jako guru.

Již jsme poukázali na to, že kdyby to byl tento případ, pak by v současné době nikdo nemohl být považován za jeho žáka. Pokud by guru musel být vždy fyzicky přítomný za účelem sdělení transcendentálního poznání, pak by všichni jeho žáci museli v okamžiku, kdy Šríla Prabhupád opustil planetu přijmout „re-iniciaci“ (znovu-zasvěcení).  Navíc tisíce žáků Šríly Prabhupády byli zasvěceni, přestože nikdy neměli kontakt s fyzickým tělem Šríly Prabhupády. Přesto je přijato, že přijali duchovního mistra, požádali ho o zasvěcení, odevzdali se, sloužili a přijali zasvěcení od fyzického duchovního mistra. A nikdo neargumentuje pomocí výše uvedených tří citací, že jejich zasvěcení byla anulována a jsou neplatná.

 

Jak jsme se již zmínili je pouze jediné místo v celém učení Šríly Prabhupády, kde je specificky –konkrétně uvedena kvalifikace dikša gurua (Č.č. Madhya, 24.330). Je to část Čaitanya Čaritamrty, která pojednává výslovně o dikše. Citace zřetelně stanovuje, že dikša guru musí být mahá-bhágaváta.  Je vhodné si všimnout, že Šríla Prabhupád zde používá slov 'musí', 'musí', a 'jen'. Není možné být více důrazný.  Nejsou tu žádné citace, které by říkaly, že dikša guru může být podmíněná duše. Toto není překvapující, protože jinak by byl Šríla Prabhupád kázal rozpor v guru tattvě.  Jsou sice citace, které mohly vzbudit dojem, že podporují představu ne – vysvobozeného gurua, ale ty obvykle spadají do dvou kategorií:

1) Citace o jednání s kvalifikací pro sikša gurua: Tyto citace zdůrazňují, jak je to snadné působit jako guru, jak dokonce i děti to mohou dělat a jsou obvykle spojeny s veršem Pána Čaitaniji amara ajnaya.

2) Citace popisující proces dosažení postavení gurua: Tyto citace obsahují vždy slovo 'stát se'. Je to z toho důvodu, protože „striktním následováním“ předepsaného procesu jedinec pokročí a kvalifikuje se sám pro postavení gurua. Tímto způsobem se osoba „stane“ guruem. Citace nikdy neříkají, že kvalifikací výsledného gurua by mělo být něco méně než mahá bhágaváta . Normálně jen popisují proces.

Popsali jsme tento námět jen stručně, protože to je materiál, o  kterém by mohla být napsaná celá další studie; a hlavně se toto  téma přímo netýká otázky, o které je tato kniha - totiž co Šríla Prabhupád ve skutečnosti nařídil.  Protože, pokud dikša guru musí být mahá bhágavata, automaticky to neznamená, že musíme mít ritvik systém, nebo že Šríla Prabhupád takový systém zavedl.  Nebo obráceně - dokonce i kdyby kvalifikace dikša gurua byla jednoduchá, tak to neznamená, že Šríla Prabhupád neustanovil ritvik systém.

My jednoduše potřebujeme ověřit co Šríla Prabhupád udělal a následovat to; né co Šríla Prabhupád měl nebo mohl udělat. Tato kniha pojednává výlučně o skutečném závěrečném pokynu Šríly Prabhupády.

 

"Rozhodnutí: GBC (řídící komisi) ustanovil Jeho božská milost A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupád, aby Ho reprezentovalo v nesení zodpovědnosti za řízení Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny, ve které je on zakladatelem - Áčáryou a nejvyšší autoritou. GBC přijímá jako svůj život a duši Jeho božské pokyny a uznává, že je zcela závislé na Jeho milosti ve všech ohledech. GBC nemá žádnou jinou funkci nebo účel, než vykonávat instrukce tak laskavě dané Jeho božskou milostí a uchovávat a šířit Jeho učení po celém světě v jejich čisté formě."
(definice GBC, rozhodnutí 1, GBC minuty 1975)

"Systém managementu bude pokračovat tak, jak je nyní a není  žádná potřeba jej jakkoliv měnit."
(Deklarace poslední vůle Šríly Prabhupády, 4. červen 1977)

"Standardy, které jsem vám již dal, se nyní snažte udržovat pro vždy podle  standardního procesu. Nezkoušejte zavádět novoty cokoli vytvářet nebo cokoli vyrábět, to by vše zničilo."
(Šríla Prabhupád dopis pro Bali Mardana a Pušta Kršnu, 18/9/72)

"Nyní jsem zplnomocnil GBC udržováním standardů naší Kršny si Vědomé společnosti, tak udržujte toto GBC velmi ostražité. Již jsem vám dal úplné pokyny v mých knihách."
(Šríla Prabhupád dopis pro Satsvarůpa, 13/9/70)

"Původně jsem jmenoval 12 členů GBC a dal jsem jim 12 zón pro jejich administrativu a management, ale jednoduše na základě dohody jste vše změnili, tak co to je, nevím."
(Šríla Prabhupád dopis pro Růpanůgu, 4/4/72)

"Co se stane, když zde já už nebudu, bude vše zkaženo prostřednictvím GBC?" (Šríla Prabhupád dopis pro Hansadůtu, 11/4/72)

GBC komise by měla jednat výhradně v rámci parametrů  ustanovených Šrílou Prabhupádou. Je pro nás bolestné vidět, jak orgán zastupující Šrílu Prabhupádu jakýmkoliv způsobem dělá kompromisy,  protože bylo jeho touhou, aby všichni spolupracovali pod tímto vedením.

Tož pojďme všichni spolupracovat pod vedením posledního pokynu Šríly Prabhupády.

 

 

ZÁVĚR

 

Doufáme, že čtenář získal nyní hlubší ocenění důležitosti  posledního pokynu Šríly Prabhupády v souvislosti s budoucností zasvěcování v ISKCON-u. Omlouváme se, pokud se nějaká část naší prezentace kohokoliv dotkla; nebylo to naším záměrem, tak nám prosím promiňte naše nedostatky.

Na začátku této studie jsme zdůraznili naše přesvědčení, že  pokud se staly nějaké chyby, nebyly úmyslné a neměla by proto být pociťována potřeba honu na čarodějnice nebo zbytečného utrácení energie při obviňování kohokoliv.  Skutečnost je taková, že když áčárya odejde, automaticky se vyskytne nějaký zmatek. Když uvážíme, že Hnutí je určeno pro pokračování po nejméně dalších 9,500 let, devatenáct let  zmatku je opravdu velmi málo. Nyní je načase se zamyslet co se stalo špatně, poučit se z našich chyb a potom odložit minulost stranou a pracovat společně při  budování lepšího ISKCON-u.

Může být považováno za nezbytné opatrně znovu-zavést ritvik systém jemně, možná postupně - po etapách.  Možná, že může dokonce běžet souběžně s M.A.S.S. po krátkou, předem - specifikovanou doba, za účelem ne - vytvořit nepatřičné napětí a zmatek.

Takové body bude třeba pečlivě zvážit a diskutovat. Pokud je náš cíl znovu ustanovit poslední pokyn Šríly Prabhupády, pak by se v rámci toho mělo jemně jednat s city všech zúčastněných.  Musíme jednat s oddanými s péčí a uvážlivě, přičemž je třeba  jim dát čas se s tím vyrovnat.  Jestliže bude moci být představen rozsáhlý program, ve kterém budou systematicky prezentovány instrukce a učení Šríly Prabhupády, jsme si jisti, že se celá věc může změnit docela rychle a s minimem zmatku a záště.

Jakmile bude odsouhlaseno, že ritvik systém je cesta vpřed,  budeme potřebovat chladící periodu, aby se nepřátelství, které vyvstalo na obou stranách sporné otázky, mohlo rozptýlit. Měla by být organizována setkání, kde by se obě strany mohly sejít a spřátelit se. Nyní je však pro toto bohužel značná nezralost situace, jak ze strany zastánců ritviku, tak ze strany kohokoliv jiného.  Jisté je, že nevěříme, že kdybychom byli na místě starších žáků v době odchodu Šríly Prabhupády, jednali bychom určitě nějak jinak nebo nějak lépe. Pravděpodobněji bychom udělali záležitosti ještě horší.

Podle naší zkušenosti mnoho oddaných v ISKCON-u, včetně těch starších, nemělo možnost opravdu blíže zkoumat otázku ritviku podrobně.  Bohužel forma většiny ritvik - literatury je dostatečná k tomu, aby vytvořila na věc špatný náhled, obsahuje osobní útoky a velmi málo filozofie. Nejlepším řešením, podle toho co můžeme vidět je, aby tuto záležitost vyřešilo GBC, což bude dobré i pro ně samotné. 

Pokud získají GBC správné informace, jsme si jisti, že vše bude upraveno správně a včas. Což by jistě bylo více žádoucí než být stále pod tlakem skupiny oddaných, kteří chtějí změnu, jsou rozladěni a zahořklí. A z nichž někteří možná mají své vlastní programy, které také nejsou zcela ve shodě s posledním pokynem Šríly Prabhupády.

Samozřejmě si uvědomujeme, že také podléháme čtyřem nedokonalostem, a tak vřele vítáme jakékoli komentáře nebo kritiku. Naší hlavní nadějí při psaní této brožury je to, že může  inspirovat diskusi, která bude nějak směřovat k řešení jednoho z nejzdlouhavějšího a obtížného sporu ISKCON-u, kterému čelí od odchodu Jeho božské milosti. Prosím, promiňte naše přestupky. Všechna sláva Šrílovi Šrílovi Prabhupádovi.

Pouze Šríla Prabhupád nás může spojit.

 

 

Kdo je to ritvik?

 

Ritvici jsou často definováni jedním z těchto dvou nesprávných způsobů:

1) Jako bezvýznamní kněží, pouzí funkcionáři, kteří jednoduše rozdávají duchovní jména jako roboti.

2) Jako začínající dikša guruové, kteří jsou ve funkci ritviků jen do té doby, než se plně kvalifikují a v tom okamžiku začínají zasvěcovat již sami za sebe.

Nyní budeme srovnávat tyto definice s rolí ritvika, jak byla dána Šrílou Prabhupádou.

Podívejme se nejprve na definici 1). Post ritvika je velmi zodpovědná pozice. To by mělo být zřejmé z toho důvodu, jelikož Šríla Prabhupád výslovně vybral 11 oddaných, kteří se již osvědčili v  přijetí zodpovědnosti vedoucích v jeho misi.

On jednoduše netahal jména z klobouku. Takže, ačkoli z větší části byla jejich funkce rutinní, oni by také měli být první, kdo si všimne úchylek z přísných standardů nutných pro zasvěcení. Podobně jako práce policisty je většinou rutina, protože většina občanů dodržuje zákony, avšak on bude často první osoba, která bude vědět, že byl spáchán nějaký přečin. Šríla Prabhupád často vyjádřil touhu, aby zasvěcení proběhlo pouze pokud student prokázal po dobu nejméně šesti měsíců, že může provádět 16 kol denně, následovat čtyři regulativní principy, číst jeho knihy atd.  Pokud by tedy chrámový prezident poslal doporučení ritvikovi pro studenty, kteří selhali v jedné z těchto základních oblastí, ritvik by měl moc odmítnout zasvěcení. Tímto způsobem by ritvik zajistil, aby standardy uvnitř ISKCON-u zůstaly stejné jako v den, kdy Šríla Prabhupád opustil planetu.

Jistě i samotný ritvik by musel vše následovat striktně a z toho důvodu by byl kvalifikovaným šikša guruem. Zda by ritvik měl mít šikša neboli instruující vztah s osobami které byly jeho prostřednictvím zasvěceni, je jiná otázka. On ho mít může nebo nemusí. Pro oddaného, který přijme tuto pozici, je jeho ritvik portfolio oddělené a odlišné od jeho šikša guru portfolia, ačkoliv tyto dvě oblasti se mohou někdy překrývat. Když byl Šríla Prabhupád přítomen, nově zasvěcovaný se nutně dokonce ani nemusel setkat s ritvikem jednajícím v jeho zóně. Velmi často byl zasvěcovací obřad uskutečněn chrámovým  prezidentem a zasvěcující jméno přišlo poštou od ritvika, který byl nově zasvěcovanému určen.  Zároveň však můžeme vidět, že neexistuje žádný důvod, proč by se ritvik neměl setkat s nově zasvěcovaným nebo proč by dokonce nemohl vykonávat obřad, jestliže je takové uspořádání vhodné pro místní chrámovou úroveň.

Nyní budeme zkoumat definici 2). Jak bylo již několikrát uvedeno, aby mohl někdo přijímat žáky, musí být plně autorizovaným mahá bhágavatou.

Předtím, než Šríla Prabhupád odešel, zavedl systém, díky kterému je ilegální pro kohokoliv jiného než pro něj samotného, aby v ISKCON-u zasvěcoval.  Tudíž zde není žádná autorizace pro kohokoliv, kdykoliv v budoucnosti ISKCON-u, zasvěcovat sám pro sebe, nezávisle na Šrílovi Prabhupádovi. Takže dokonce i kdyby ritvik, nebo i někdo jiný, dosáhl úrovně mahá bhágavata, přesto by musel  následovat ritvik systém, jestliže by chtěl zůstat v ISKCON-u. 9.června 1977 jsme dostali nějaký pokyn a ten neříká nic o tom, že by se ritvici někdy měli stát dikša guruy.

Co dělají a jak jsou vybráni.

a) Ritvik přijímá žáka, tím způsobem, že udílí nově zasvěcovaným duchovní jméno, odříkává Haré Kršna mahámantru na růženci a při druhém zasvěcení dává gayátri mantru – vše v zastoupení Šríly Prabhupády (prosím, podívejte se na dopis z 9.července v přílohách).  Toto je metoda vybraná Šrílou Prabhupádou,  prostřednictvím které zodpovědní oddaní dohlíží na zasvěcovací postupy a standardy v ISKCON-u. Ritvik zkoumá všechna doporučení zaslaná chrámovými prezidenty, aby zabezpečil u budoucích žáků  potřebný standard oddané praxe.

b) Ritvik je kněz a tak musí být kvalifikovaným bráhmanou.  Při vybírání ritviků, Šríla Prabhupád nejdříve navrhl 'starší sanjásíny', ale vybral také osoby, které nebyly sanjásíny (prosím, podívejte se na konverzaci ze 7.července v dodatcích).  Vybraní ritvici byli starší zodpovědní lidé, kteří měli zajistit, aby proces zasvěcování pokračoval hladce po celém světě.

c) Budoucí ritviky může vybrat GBC. A způsob, jakým by byli ritvici vybráni, káráni nebo vyřazeni, by byl prakticky identický se způsobem, jakým nyní GBC v ISKCON-u organizuje dikša  guruy.  Toto je definitivně v rámci kompetencí, které udělil Šríla Prabhupád GBC, podobně jako byli autorizováni vybírat, recenzovat a kontrolovat mnoho starších kádrů společnosti tj.  Sannyásíny, správní rady, zonální tajemníky atd.  To, že by GBC mohlo přidat více ritviků, byl také přiznáno Tamálem Kršnou Gosvámím  v “doznání z Topanga kaňonu“ v roce 1981. (prosím podívejte se na přílohy)

Takže, když to shrneme, systém by pracoval přesně tak, jak fungoval když byl ještě Šríla Prabhupád na planetě. Nálada, postavení a vztahy mezi různými zúčastněnými stranami atd. budou pokračovat nezměněny stejným způsobem, jak tomu bylo pro krátkou čtyři měsíční dobu v roce 1977. Jak Šríla Prabhupád důrazně uvedl ve druhém odstavci jeho Poslední vůle:

"Systém managementu bude pokračovat tak, jak funguje nyní a není zde žádná potřeba jakékoliv změny."

 

Musí být guru fyzicky přítomen?

„Fyzická přítomnost je nehmotná. Přítomnost transcendentálního zvuku získaného od duchovního mistra by měla být naším vodítkem v životě.  To učiní náš duchovní život úspěšný. Jestliže vnímáš velmi silně mou nepřítomnost pak si postav můj obrázek na místo, kde sedávám a to bude pro tebe zdrojem inspirace.“

(Dopis ŠP Brahmanandovi a ostatním studentům, 19/1/67)

„Vždy si připomínej, že jsem vždy s tefyzicky nejsme spolu, tak nejsme odděleni duchovně. Takže my bychom se měli vždy zabývat pouze tímto duchovním spojením.“

(Dopis ŠP Gaurasundarovi, 13/11/69)

„My bychom se měli sdružovat na základě vibrace, a ne na základě fyzické přítomnosti. To je skutečné sdružování se.“

(Přednáška ŠP ŠB, 18/08/18)

„Jsou dvě koncepce, fyzická a vibrační. Fyzická koncepce je dočasná, zatímco vibrační je věčná. [...] Když cítíme odloučení od Kršny nebo od duchovního mistra, měli bychom se vždy snažit vzpomínat na jejich slova nebo pokyny a nebudeme již více cítit žádné odloučení. Taková společnost s Kršnou nebo duchovním mistrem by měla být pomocí vibrace ne pomocí fyzické přítomnosti. To je skutečné sdružování.“

(Povýšení do Kršna vědomí, kapitola 4)

„Ačkoliv vzhledem k hmotné vizi Jeho Božská Milost Šríla Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakura Prabhupáda odešel z tohoto hmotného světa posledního dne v prosinci 1936, já  stále uvažuji tak, že Jeho Božská Milost je se mnou stále přítomen v podobě vani, jeho slov. Jsou dva druhy sdružování - pomocí vani nebo pomocí vapuh. Vani znamená slova a vapuh znamená fyzická přítomnost. Fyzická přítomnost je někdy projevená a někdy ne, ale Vani existuje věčně. Proto my musíme přijmout výhodu Vani , ne fyzické přítomnosti.“

(Č.č., Antya, Závěrečná slova)

„Proto bychom měli vzít prospěch z vani, ne z fyzické přítomnosti.“

(Dopis ŠP Suci Devi Dasi, 4/11/75)

„Já tě budu dál osobně vést, fyzicky přítomný nebo nepřítomný, tak jako já dostávám vedení od mého Guru Maharaji.“

(ŠP konverzace, Vrindavan, 14/7/77)

„Někdy je nedorozumění, že když se někdo bude sdružovat s osobami zaměstnanými v oddané službě, tak nebude schopen vyřešit ekonomické problémy. Abych odpověděl na tento argument, mohu říci, že je doporučeno sdružovat se s osvobozenými osobami né přímo, fyzicky, ale skrze filozofii a logiku a současně vyřešit problémy svého života.“

(ŠB 3:31:48)

„Jsem vždy s tebou. Nikdy by jsi si neměl uvažovat tak, že jsem fyzicky nepřítomen.“

(Dopis ŠP Jayánandovi, 16/9/67)

(konverzace ŠP, Vrndavana, 6/10/77)

„Píšeš, že máš touhu se se mnou zase sdružovat, ale proč zapomínáš, že jsi ve skutečnosti vždy se mnou? Když pomáháš mé misi, tak na tebe vždy myslím a ty vždy myslíš na mne. To je skutečné sdružování. Tak jako já vždy myslím na svého duchovního mistra, a protože se mu snažím sloužit nejlépe jak umím, tak i přesto že není fyzicky přítomen, jsem si jist, že mi pomáhá prostřednictvím svých duchovních požehnání. Takže jsou dva druhy společnosti: fyzická a duchovní. Fyzická společnost není tak důležitá jako společnost duchovní.“

(Dopis ŠP Govinda Dasi, 18/8/69)

„Co se týká mých požehnání, tak ty nevyžadují moji fyzickou přítomnost. Jestliže zpíváš Haré Kršna a následuješ mé instrukce, čteš knihy, přijímáš pouze Kršna prasádam atd., potom tady není žádný důvod, abys nezískal požehnání Pána Čaitanyi, jehož misi se já pokorně snažím postrkovat kupředu.“

(Dopis ŠP Bala Kršnovi, 30/6/74)

Kdokoliv, kdo má neochvějnou víru v Pána a v duchovního mistra, může porozumět zjeveným písmům'. Pokračuj tedy se stejným postojem jako dosud a určitě budeš úspěšný v duchovním pokroku. Jsem si jistý, že i když nejsem před tebou fyzicky přítomen, tak stále budeš schopen provádět všechny své povinnosti ve věcech Kršna vědomí, jestliže následuješ výše uvedené principy.

(Dopis ŠP Subalovi, 29/9/67)

„A tak i když fyzické tělo není přítomno, vibrace by měla být přijata jako přítomnost duchovního mistra, vibrace. To, co jsme slyšeli od duchovního mistra, tak to je živoucí.“

(ŠP přednáška, 13/01/69, Los Angeles)

(ŠP přednáška, 18/08/71)

„Vždy když pracuji, tak můj Guru Maharaja je zde, Bhaktisiddhanta Sarasvati. Fyzicky nemusí být přítomen, ale v každé mé činnosti se nachází.“

(konverzace ŠP, Vrindávan, 2/5/77)

„Takže to se nazývá prakata, fyzická přítomnost. A dále je zde aprakata, fyzická nepřítomnost. Ale to neznamená, že Kršna je mrtvý nebo, že Bůh je mrtvý. To neznamená, prakata nebo aprakata, fyzická přítomnost nebo nepřítomnost, na tom nezáleží.“

(ŠP přednáška 11/12/73, Los Angeles)

„Takže v duchovním životě není otázka odloučení, dokonce i po fyzické stránce můžeme stát od sebe na vzdálených místech.“

(Dopis ŠP Šyama Dasi, 30/08/68)

„Šel jsem do vaší země za účelem rozšiřování Kršna vědomí a vy mě pomáháte v mé misi, takže i když nejsem fyzicky přítomný, tak duchovně jsem vždy s vámi.“

(Dopis ŠP Nandarani, Kršna Devi a Subalovi, 3/10/67)

„Ve skutečnosti nejsme odděleni. Jsou dva druhy - Vani a Vapuh - Vapu je fyzická přítomnost a Vani je přítomnost pomocí vibrace, ale oba tyto druhy jsou ve skutečnosti stejné.“

(Dopis ŠP Hamsaduttovi, 22/6/70)

„Takže při fyzické nepřítomnosti duchovního mistra, je vaniseva více důležitá. Můj duchovní mistr Sarasvati Goswami, se může zdát fyzicky nepřítomný, ale přesto jelikož se snažím sloužit jeho pokynům, nikdy se od něj necítím odloučen.“
(Dopis ŠP Karandharovi, 22/8/70)

„Já také necítím odloučení od mého duchovního mistra. Když jsem zaměstnán ve službě jemu, jeho obrázek mi dává dostatečnou duchovní sílu. Sloužit slovům duchovního mistra je více důležité, než mu sloužit fyzicky.“

(Dopis ŠP Šyamasundarovi, 19/7/70)

 

 

Následovat instrukce, ne tělo.

 

Co se týká mého osobního sdružování s mým duchovním mistrem, tak jsem ho viděl pouze 4krát nebo 5krát, ale nikdy jsem ve skutečnosti neopustil jeho společnost ani na okamžik. A to proto, jelikož následuji jeho pokyny. Proto nikdy necítím odloučení. Tady v Indii jsou někteří mí duchovní bratři, kteří měli neustálou společnost s Guru Maharajou, ale zanedbali jeho pokyny. To se podobá štěnici, která sedí na klíně krále. Ona může být velice pyšná na svou pozici, ale jediné v čem může uspět, je kousnout krále. Osobní společnost není tak důležitá jako sdružování se skrze službu.

(Dopis ŠP Satyadhanovi, 20/2/72)

Takže duchovní zjevení či zmizení, v tom není žádný rozdíl ... z duchovního hlediska žádný takový rozdíl neexistuje. Takže i přesto, že je dnes den odchodu Om Višnupada Šri Šrimad Bhaktisiddhanta Sarasvatiho Thakura, není důvod k žádnému nářku, přestože cítíme odloučení.

(přednáška ŠP, Los Angeles 13/12/73)

Takže můj Guru Maharaja s tebou bude velmi, velmi spokojen ... to není tak, že on je mrtvý a zmizel. To není duchovní pochopení ... on vidí. Já nikdy necítím, že jsem sám.

(ŠP přednáška, 2/03/75)

 Vani je více důležité než vapuh.

(dopis ŠP Tušta Kršna Dasovi, 14/12/72)

 Ano jsem potěšen, že tvému centru se vede tak dobře a všichni oddaní teď oceňují přítomnost duchovního mistra v podobě následování jeho pokynů i přesto, že již není osobně přítomen. To je správný duch.

(Dopis Karandharovi, 13/9/70)

Duchovní mistr může svými slovy proniknout do srdce trpící osoby a vložit tam transcendentální poznání, jež samotné uhasí oheň hmotné existence.

(Š.B. 1.7.22, význam)

Jsou zde dvě slova, vani a vapuh. Vani znamená pokyny a vapuh znamená fyzické tělo. Vapuh jednou pomine. Toto hmotné tělo jednou pomine, taková je jeho povaha. Ale jestli se budeme držet vani, neboli slov duchovního mistra, tak zůstaneme velmi pevní...nebudete tím dotčeni, ve spojení se slovy a pokyny duchovního mistra budete vždy svěží. To je duchovní pochopení.

(ŠP přednáška, 2/03/75)

Takže my více zdůrazňujeme zvukovou vibraci, ať již Kršny nebo duchovního mistra. Nikdy si nemyslete, že jsem od vás odloučen, přítomnost pomocí poselství (neboli nasloucháním) je skutečný dotek.

(Dopis ŠP studentům, 2/8/67)               

Přijímání duchovního poznání není nikdy pod kontrolou jakýchkoliv hmotných podmínek.

(ŠB 7.7.1.význam)

Síla transcendentálního zvuku se nikdy nesnižuje, přestože zdroj je zdánlivě nepřítomen.

(ŠB 2.9.8.význam)                    

Žák a duchovní mistr nejsou nikdy odděleni, duchovní mistr vždy udržuje společnost se svým žákem, pokud žák striktně následuje jeho pokyny duchovního mistra. To se nazývá sdružování se s Vani. Fyzická přítomnost se nazývá Vapuh. Tak dlouho dokud je duchovní mistr fyzicky přítomen, tak by se žák měl snažit sloužit jeho tělu. A ve chvíli, kdy už duchovní mistr není fyzicky přítomen, tak by měl žák sloužit instrukcím duchovního mistra.

(ŠB 4:28:47význam)

Jestliže není šance sloužit duchovnímu mistrovi přímo, tak by mu měl oddaný sloužit tím, že si připomíná jeho pokyny. Není žádný rozdíl mezi pokyny duchovního mistra a duchovním mistrem samotným. V nepřítomnosti duchovního mistra by jeho pokyny měly být pýchou žáka.

(Č.č. (1975 Ed) Adi 1.35)

 Žije navždy ve svých božských pokynech a jeho následovník žije s ním.

(ŠB (1962 Ed) Předmluva)

 Má špatné pochopení ten, kdo říká, že Vaišnava umírá, když ty znáš umění žít ve zvuku.

(Bhaktivinod Thakur, Písně vaišnavských áčárjů, vydání z roku 1972)

Ano, extáze odloučení od duchovního mistra je dokonce větší extáze, než setkání s ním.

(Dopis ŠP Jadurani, 13/1/68)

Kršna a jeho představitel jsou totožní. Tak jako Kršna může být přítomen zároveň na miliónech míst. Podobně duchovní mistr může být přítomen, kdekoliv žák chce. Duchovní mistr je princip, ne tělo. Podobně jako televize může být sledována na tisících místech prostřednictvím principu sledování televizního vysílání.

(Dopis ŠP Malati, 28/5/68)

Nejlepší je sloužit Kršnovi a duchovnímu mistrovi za pocitů odloučení, jelikož přímá služba může být někdy riskantní.

(Dopis ŠP Madhusudanovi, 31/12/67) 

 

Knihy jsou postačující

 

(ŠP, ranní procházka, Los Angeles, 13/5/73)

Tak využij jakýkoliv čas, který máš ke studiu mých knih. Potom všechny tvé otázky budou zodpovězeny.  

(Dopis ŠP Upendrovi, 7/1/76)

Pokud je to možné, tak jdi do chrámu a přijmi prospěch, který chrám nabízí. Chrám je místo, kde je příležitost přímo sloužit Nejvyššímu Pánu Šrí Krišnovi. Ve spojitosti s tím by jsi měl vždy číst mé knihy - každý den a tím všechny tvé otázky budou zodpovězeny a ty budeš mít pevný základ Krišna vědomí. Tímto způsobem dosáhneš dokonalosti života.

(Dopis ŠP Hugo Salemonovi, 22/11/74)

Každý z vás musí číst pravidelně naše knihy přinejmenším dvakrát denně ráno a večer a pak všechny otázky budou automaticky zodpovězeny.

(Dopis ŠP Randhirovi, 24/01/70)

V mých knihách je filozofie vědomí Kršny plně vysvětlena, takže jestli je něco čemu nerozumíš, pak je jen musíš číst znovu a znovu. Tím, že je budeš číst denně, se ti vyjeví duchovní poznání a tím se rozvine tvůj duchovní život.

(Dopis ŠP Brahmarupa Dasovi, 22/11/74)

(ŠP konverzace, 13/12/70)

Po 80 letech nikdo nemůže očekávat, že bude žít dlouho. Můj život je takřka u konce. Takže vy musíte pokračovat a tyto knihy udělají vše.

(ŠP konverzace, 18/2/76)

(ŠP Ranní procházka, Paříž 11/6/74)

Není nic nového co bych měl ještě říci. Cokoliv jsem měl říci, jsem již řekl ve svých knihách. Nyní se musíš snažit pochopit to a pokračovat ve svém úsilí. Ať jsem přítomen nebo ne, na tom nezáleží.

(ŠP, konverzace, 17/5/77, Vrindávan)

I když já odejdu, tak zde není žádný důvod k nářku. Já budu vždy s vámi prostřednictvím svých knih a pokynů. Vždy zůstanu s vámi tímto způsobem.

(Zpět k Bohu 13:1-2, prosinec 1977) 

Šríla Prabhupád je náš věčný duchovní mistr.

 

 

(ŠP Interview, Berkeley, 17/7/75)

 

(ŠP přednáška, 3/09/71)

 Věčné pouto mezi žákem a duchovním mistrem začíná ode dne, kdy žák slyší svého duchovního mistra. (Dopis ŠP Jadurani, 4/9/72)

Vliv čistého oddaného je takový, že když se s ním někdo sdružuje s trochou víry, tak dostane šanci naslouchat o Pánu z autoritativních písem jako jsou Šrímad Bhágavatam a Bhagavad Gita. To je první stadium sdružování se s duchovním mistrem. 

(Nektar oddanosti, (1982 Ed.), str.146)

Toto nejsou obyčejné knihy. Je to záznam zpěvu. Kdokoliv, kdo je čte, tak také naslouchá.

(Dopis ŠP Rupanuga Dasovi, 19/10/74)

Co se týká parampary, tak se není čemu divit, že jsou tam velké mezery. [...]My musíme vyzvednout prominentního áčáryu a následovat jej.

(Dopis ŠP Dayánandovi, 12/4/68)

(ŠP ranní procházka, 21/7/75, San Francisko)

(ŠP Ranní procházka Seattle,  2/1/68)

„Ptal jsi se, jestli je pravda, že duchovní mistr zůstává ve vesmíru až do té doby, než jsou všichni jeho žáci přemístěni do duchovního nebe. Odpověď je ano, to je pravidlo.“

(dopis ŠP Jayapatakovi, 11/7/69)

 

 

 

 

 

Přílohy

 

 

 

 

 

Skutečné znění dopisu

ISKCON

MEZINÁRODNÍ SPOLEČNOST PRO VĚDOMÍ KRŠNY

Zakladatel –Ačárja: Jeho Božská Milost A.C.bhaktivedanta Swami Prabhupad                          

                                                                                                               9.července 1977

Všem G.B.C., a chrámovým presidentům

Drazí Maharádžové a Prabhus,          

                     Prosím, přijměte mé pokorné poklony u vašich nohou. Právě nyní, když všichni členové GBC jsou s Jeho Božskou  Milostí ve Vrindávanu, Šríla Prabhupád určil, že právě nyní On by chtěl určit některé z jeho starších žáků k tomu, aby jednali jako „rittik“ – reprezentanti áčárji, za účelem provádění obou zasvěcení,  prvního zasvěcení a druhého zasvěcení. Jeho Božská Milost ustanovil seznam jedenácti žáků, kteří budou jednat s tímto oprávněním.:

Jeho Svátost Kírtanananda Swami
Jeho Svátost Satsvarůpa dás Gosvami
Jeho Svátost Jayapataka Swami
Jeho Svátost Tamál Kršna Gosvami
Jeho Svátost Hrdayananda Gosvami
Jeho Svátost Bhavananda Gosvami
Jeho Svátost Hamsadutta Swami
Jeho Svátost Ramešvara Swami
Jeho Svátost Harikeša Swami
Jeho Milost Bhagaván dás Adhikárí
Jeho Milost Jayatirtha dás Adhikárí

V minulosti chrámoví vedoucí psali Šrílovi Prabhupádovi zasvěcovací doporučení pro jednotlivé oddané. Nyní, když Šríla Prabhupád jmenoval tyto reprezentanty, chrámoví vedoucí mohou nadále posílat doporučení pro první a druhé zasvěcení kterémukoliv z těchto jedenácti reprezentantů, který je nejblíže jejich chrámu .

Po zvážení tohoto doporučení,  tito reprezentanti mohou přijmout oddaného jako zasvěceného žáka Šríly Prabhupády udělením duchovního jména nebo v případě druhého zasvěcení, zpíváním na Gayátrí šňůře tak, jak to dělal Šríla Prabhupád.  Nově zasvěcení oddaní jsou žáci Jeho Božské Milost A.C. Bhaktivédanty Svamiho Šríly Prabhupády. Těchto výše uvedených jedenáct starších oddaných jedná jako Jeho reprezentanti.

Poté, co chrámoví vedoucí obdrží dopis od těchto reprezentantů udělující duchovní jméno nebo šňůru, on může provést ohňovou oběť v chrámu tak, jak to bylo děláno dříve.  Jméno nově zasvěceného žáka by měl poslat reprezentant, který ho nebo jí přijal pro  Šrílu Prabhupádu, aby bylo uvedeno v knize „Zasvěcených žáků“-Jeho Božské milosti.

Doufám, že jste všichni v pořádku                                                  Váš služebník

                                                                               ( zde je podpis TKG pod originálním dokumentem)

                                                                                                Tamál Kršna Gosvámí

  Odsouhlaseno                                                                     Sekretář Šríly Prabhupády

 

 /Podpis Šríly Prabhupády  pod originální dokumentem/

 

 

 

ISKCON

MEZINÁRODNÍ SPOLEČNOST PRO VĚDOMÍ KRŠNY                           
Zakladatel-Áčarya: Jeho Božská Milost  A.Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupád
                                                                                                          10. července 1977

Můj drahý Hamsadutto Maharajo,

Prosím, přijmi mé uctivé poklony. Šrila Prabhupád obdržel tvé dopisy z 4.  a 5. července, 1977 a  instruoval mě, jak mám na ně odpovědět.

Šrila Prabhupád byl velmi potěšen tím, jak všechno organizuješ na Ceylonu a to, že tak mnoho osob se nyní zajímá, je důkazem účinnosti tvého kázání. Jeho Božská Milost pravila , “Jsi vhodná osoba a můžeš dávat zasvěcení těm, kteří jsou pro to připraveni. Vybral jsem tě mezi jedenácti “rittviki” neboli reprezentanty áčárji, abys dával zasvěcení, jak první, tak druhé na můj účet.” (Dopis, který obsahuje tento pokyn byl rozeslán všem chrámovým presidentům a GBC, zmiňuje všech jedenáct representantů vybraných Jeho Božskou Milostí. Ti, kdo budou zasvěceni jsou žáky Šrily Prabhupády a kdokoliv, koho pokládáš za vhodného k zasvěcení a zasvětíš tímto způsobem, tak by jsi měl poslat jeho jméno, aby bylo zapsáno do “Knihy zasvěcených žáků” Šríly Prabhupády . Tímto způsobem budou chrámoví presidenti zasílat svá doporučení pro zasvěcení přímo nejbližšímu zástupci, který bude dávat duchovní jméno a recitovat na Gayátrí šňůře právě tak, jak to dělával Šríla Prabhupád.)

Šríla Prabhupád se velmi radoval, když slyšel o úspěšném programu organizovaném místními, který navštívilo 2000 osob. Když slyšel,že jsi představil úplný nedělní program, pravil: “Jsi dobrý kuchař, tak jen uč ostatní vařit, tak jak jsem to učil já tebe.”

Co se týká pomalejšího tisknutí, Jeho Božská Milost řekla: “Nevadí. Jen pokračuj. Nezáleží jestli pomalu.” Informoval jsem se od Pradyumny Prabhua o překladu do sinhali, kterou jsi zmínil.  A on řekl, že: “Zpívání Hare Krišna mantry” bylo přeloženo do sinhali, a že tento překlad je nyní v Bombayi. Budeme se snažit získat jej tak rychle, jak to jen půjde. Nevím, jestli Gopal Krishna má  manuskript v tamili, ale jestli ano, jakmile jej za deset dní uvidím, řeknu mu, aby ti jej poslal. Můžeš mu také napsat přímo. Pradyumna tvrdí, že bude rychlejší získat nový překlad, jelikož se jedná pouze o jednu stránku.

Šríla Prabhupád byl velmi potěšen, když se dozvěděl, že se snažíš přivést nějaké cejlonské oddané do Mayapuru a pravil, “Oh, to je velmi dobré!” Nevěděl jestli příběh o Bhaktisiddhantových žácích, kteří viděli muže, který jedl krysu, byl pravdivý či ne. Co se týká skutečné pozice Sri Lanky, tak to je jen názor některých osob. Šrila Prabhupád poradil, abychom toto téma více na veřejnosti neprobírali.  Prabhupád také doporučil, aby jsi odebíral od Hari Šauriho ghí. Pravil, že můžeš mít jednu pětinu všeho, co Hari Šauri pošle do Indie. Co se týká používání jména Swami nebo Goswámí, Šrila Prabhupád řekl, “Drž se jednoho. Swami je lepší.”                                                            Tvůj služebník,
                                                                              (podpis pod originálním dokumentem)
                                                                                               Tamál Kršna Gosvámi
                                                                                       Sekretář Šríly Prabhupády
Jeho Svátost Hamsadutta Swami
c/o ISKCON Colombo

 

 

  Skutečné znění dopisu

ISKCON

MEZINÁRODNÍ SPOLEČNOST PRO VĚDOMÍ KRŠNY 

Zakladatel-Áčárja: Jeho božská milost A.Č.Bhaktivédanta Swami Šríla Prabhupád

                                                                                                            11. července 1977

Můj drahý Kírtananando Maharádžo,

Prosím, přijmi mé nejpokornější poklony u tvých nohou. Jeho božská milost Šríla Prabhupád právě dostal nejnovější vydání Brijabasi Spirit, sv.IV, č.4, které Ho velmi potěšilo. Když se díval na titulní stranu ukazující Kaladriho, jak vykonává obřad ohněm, řekl: "Pouze pohledem na jeho tvář, je vidět, jak je oddaný ve všem obratný". Když Šríla Prabhupád otevřel první stránku, Jeho oči spočinuly na obrázku Rádha- Vrindávana Čandry a řekl: "Vrindávana Bihári - tak krásný. Kdekoli Vrindávana Čandra je, není žádné nebezpečí."  Když si vychutnal prohlížení celého časopisu, řekl Šríla Prabhupád.  "Je to tištěno v jejich vlastním nakladatelství. To je velmi pěkný pokrok."  Jeho božská milost také velice ocenil článek
"Jak jsem byl deprogramován" od mladého oddaného chlapce. Prabhupád pociťoval velké sympatie, když slyšel jeho příběh a řekl: "Jestliže se jeden muž změnil jako tento chlapec, pak je toto hnutí úspěšné. Je tu dobrá vyhlídka, dobrá naděje. Vše zkombinujte dohromady a tlačte toto hnutí dál a dál.  Teď jsem s jistý, že to bude pokračovat."  Při prohlížení časopisu Šríla Prabhupád také viděl tvoji dobrou fotografii na stránce "Ištygosthi" a Šríla Prabhupád ti věnoval dlouhý milující pohled při vyjádření jeho hlubokého ocenění pro to, jak jsi porozuměl tomuto Kršna vědomí.

Dopis, který byl poslán všem chrámovým prezidentům a GBC a který by jsi měl brzy dostat, popisuje proces zasvěcování, který má být v budoucnosti následován. Šríla Prabhupád prozatím jmenoval jedenáct representantů, kteří budou zasvěcovat nové oddané pro něj v Jeho zastoupení. Můžeš počkat až tento dopis přijde (originál byl poslán Raméšvarovi Maháradžovi, aby jej rozmnožil a rozeslal) a potom mohou být zasvěceny všechny osoby, které jsi doporučil ve tvých předchozích dopisech.

Jeho božská milost si udržuje Své zdraví stabilizované a velmi úžasně zdvojnásobil Svou překladatelskou práci, aby udržel rychlost se zdvojnásobením knižní distribuce.

 Doufám, že tě tento list zastihne ve zdraví.

                                                                                             Tvůj služebník,

                                                                                (originál obsahuje původní podpis)

                                                                                          Tamál Kršna Gosvámí 

                                                                                      Sekretář Šríly  Prabhupády

Jeho svátost Kírtanananda Swami

c/o ISKCON New Vrndavana

 

                            Skutečné znění dopisu

BBT

BHAKTIVEDANTA BOOK TRUST

Zakladatel - Áčárya: Jeho božská milost A.Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupád

                                                                                                           21. července, 1977

                                     VŠECHNA SLÁVA ŠRÍ GURUOVI A GOURANGOVI!

Drazí GBC duchovní bratři Prabhus,

Prosím, přijměte mé nejpokornější poklony v prachu u vašich nohou. Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi! Právě jsem dostal nějaké dopisy od Tamál Kršny maharádži a v příloze také dva dokumenty: 1) Konečnou verzi Poslední vůle Šríly Prabhupády, a 2) Počáteční seznam žáků jmenovaných, aby vykonávali zasvěcování pro Jeho Božskou Milost. Tento počáteční seznam byl také rozeslán do všech center.

Z Tamálova  dopisu je vidět, že Šríla Prabhupád je nadšený  navzdory slabému zdraví a překládá s plnou silou. Zvláště jej těší, když přijdou zprávy od různých členů GBC a chrámů s kazatelskými výsledky, všeobecnými dobrými zprávami, atd.  A Tamál Kršna mahárádža zdůrazňuje, že všichni bychom měli posílat takové zprávy, protože Jeho božská milost se často ptá, "Co je nového?"  Výrazný příklad nálady Šríly Prabhupády se projevil po přijetí povzbuzující kazatelské zprávy od Hansadůtty Svamiho z Cejlonu. Šríla Prabhupád řekl: "Chci jet na Cejlon. Mohu tam jít. Mohu jít na jakékoliv místo. Je to obtížné jen v představivosti. Otok se dotýká jen kůže, né mojí duše.“

Nadevše Tamál zdůrazňuje opravdovou potřebu, aby každý další měsíc přijel na návštěvu člen GBC za účelem osobní služby. Jelikož  Šríla Prabhupád nedávno řekl, že nyní jsou tyto pravidelné návštěvy velmi důležité, všichni členové GBC  by se o to měli snažit, jelikož jejich služba nezahrnuje jen  důležitou práci pomáhat Šrílovi Prabhupádovi s řízením, ale také zahrnuje navštěvování Šríly Prabhupády osobně, dávajíce mu masáže a mnoho jiných nektarových služeb a obecně je dovoleno neobvyklé množství osobní asistence a společnosti, ještě víc než v minulosti. Takže všichni z více než 23 členů GBC by měli po měsíci vystřídat.

Na závěr jedna zpravodajská zpráva, Šríla Prabhupád jmenoval nového člena GBC pro severní Indii (včetně Dillí, ale ne Vrndávana) - Jeho svátost Bhakti Čaitaňju Swamiho. Tamál Kršna Maháradža řekl, že Jeho božská milost udělila toto jmenování jako povzbuzení za výjimečnou kazatelskou práci, kterou on dělá v Paňdžábu.

Džai, doufám, že vás toto zastihne ve zdraví a plně zaujaté kázáním a tak uspokojujíc Šrílu Prabhupádu plně.

                                                                                    Váš nejhanebnější služebník,

                                                                             (podpis pod originálním dokumentem)

                                                                                        Raméšvara dasa Swami

 

Skutečné znění dopisu

(DOPIS Tamala Kršny Goswamiho jménem Šrily Prabhupady - Hansaduttovi.)

31.července, 1977

Můj drahý Hansadutto Maharajo,

Prosím, přijmi mé uctivé poklony. Jeho Božská Milost Šríla Prabhupad ti děkuje za tvůj dopis z 25. července 1977.

Napsal jsi Šrilovi Prabhupádovi, že nevíš, proč tě Šrila Prabhupád zvolil jako příjemce jeho milosti. Jeho Božská Milost okamžitě odpověděl: 'Je to, protože jsi můj upřímný služebník. Vzdal jsi se připoutanosti k překrásné a kvalifikované ženě a to je velké požehnání. Jsi skutečný kazatel. Proto tě mám rád. (Poté smích) Někdy jsi tvrdohlavý, ale to je každý inteligentní muž. Nyní máš velmi dobré pole působnosti. Zorganizuj to a získáme z toho velký prospěch. Nikdo tě tam nebude rušit. Udělej své vlastní pole a pokračuj jednat jako ritvik na můj účet.'

Šrila Prabhupád poslouchal s velkým entusiasmem, jak jsem předčítal ten novinový článek. Jeho Božská Milost byla velmi potěšena: 'Tento článek zvýší tvou prestiž. Je to velmi pěkný článek. Proto mu noviny věnovaly tolik místa. Je velmi dobrý. Musí být také vytištěn v Back to Godhead. Nyní máme v Back to Godhead sloupec nazvaný 'Prabhupada hovoří'. Tvůj článek může být nazván 'Prabhupadův žák hovoří'. Ano, určitě ten článek otiskneme. Ať je ten darebák bláznem před celou veřejností. Ten článek se mi velmi líbil. Chci, aby mí žáci hovořili...s úplným pochopením. 'Brahma sutra sunisthita', to je kázání. Buď požehnán. Všichni mí žáci by měli jít kupředu. Ty jsi je vyzval a oni neumí odpovědět. Ten Dr. Kovoor by měl být pozván....na kongres Dr. Svarupa Damodara s názvem 'Život pochází ze života'.
Tam se něco může naučit."

Ano, zcela jistě by jsi měl dostat nějaké peníze z ISKCON Food Relief. Pro tvůj program je získáš to prohlašuji. Tři sta příchozích hostů to není žádná legrace.  Zmínil jsi se, že děláte tak mnoho pěkných preparací. Chtěl bych je ochutnat, ale nemohu. Avšak, když slyším jejich jména (těch preparací) to je postačující. Právě jsem na tebe myslel dnešní ráno a ty mě nyní píšeš.             

(poslední odstavec je nečitelný)

                                                                                  Tvůj služebník

                                                                  (podpis na originálním dokumentu)          

                                                                          Tamala Kršna Goswami

                                                                      Sekretář Šríly Prabhupády

 

Znění poslední vůle

Tridandi Goswami

 A.Č.Bhaktivédanta Swami

Zakladatel-Ačárya:

 Mezinárodní Společnosti pro vědomí Krišny

                                                          CENTRUM: Kršna-Balaráma Mandir

                                                                            Bhaktivedanta Swami Marg

                                                                           Ramanareti, Vrndavana, U.P.

                                                                         DATUM; (4). června 1977.

                         Vyjádření poslední vůle

Já, A.Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda, zakladatel-ačárya Mezinárodní Společnosti pro vědomí Kršny a Bhaktivédanta Book Trust, který je žákem  Om Višnupáda 108 Šrí Šrímad Bhaktsiddhánta Sarasvatí Gosvamí Maharája Prabhupády, v současnosti sídlící v Šrí Kršna-Balaráma Mandiru ve Vrndávanu, takto prohlašuje svou poslední vůli:

1. Governing Body Commission (GBC) bude řídit celou Mezinárodní Společnosti pro vědomí Krišny .
2. Každý chrám bude vlastnictvím ISKCONu a bude řízen třemi výkonnými řediteli. Systém managementu bude pokračovat tak, jak je nyní a není třeba žádné změny.
3. Vlastnitví v Indii bude řízeno následujícími výkonnými řediteli:

1. Vlastnictví v Šrí Mayapur Dhamu, Panihati, Haridaspuru a Kalkatě: Gurukrpa Swami, Jayapataka Swami, Bhavananda Gosvami a Gopal Krsna das Adhikari.
2. Vlastnictví ve Vrndávanu: Gurukrpa Swami, Akahoyananda Swami, a Gopal Krsna das Adhikari.
3. Vlastnicví v Bombayi: Tamala Krsna Gosvami, Giriraj das Brahmahary, a Gopal Krsna das Adhikari.
4. Vlastnicví v Bhubanéshwaru: Gour Govinda Swami, Jayapataka Swami, a Bhagawat das Brahmachary.
5. Vlastnicví v Hyderbadu: Mahamsa Swami, Sridhar Swami, Gopal Krsna das Adhikari a Bali Mardan das Adhikari.
   
   Výkonní ředitelé, kteří byli výše určeni jsou zvoleni na svůj celý život.
   V případě smrti nebo neschopnosti jednat z jakéhokoliv důvodu, bude  zbývajícími výkonnými řediteli zvolen další ředitel nebo ředitelé, za předpokladu, že nastupující ředitel je mým zasvěceným žákem a striktně následuje pravidla a regulace Mezinárodní Společnosti pro vědomí Krišny, jak jsou detailně popsány v mých knihách, další podmínka je, aby počet ředitelů neklesl pod tři (3) a nebyl vyšší nežli (5) výkonných ředitelů konajících svou povinnost ve stejnou dobu.

4. Vytvořil jsem, rozvinul a organizoval Mezinárodní Společnost pro vědomí Krišny a jako takový zde ustanovuji, že žádná z nemovitostí, která je registrovaná na jméno ISKCONu v Indii nesmí být nikdy pronajata, vyměněna za, prodána, přepsána na, nebo jakkoliv jinak vyškrtnuta z majetku nebo dána do zástavy. Tento příkaz je neodvolatelný.
   
   
   
5. Vlastnictví jež leží mimo Indii by také nikdy nemělo být pronajato, vyměněno za, prodáno, přepsáno na nebo jakkoliv jinak vyškrtnuto z majetku nebo dáno do zástavy. Ale jestli vznikne potřeba, pak může být pronajato, vyměněno za, prodáno atd. Pouze za souhlasu rady GBC, která daný majetek spravuje.

6.   Vlastnictví jež leží mimo Indii budou spravovat následující členové GBC:

1. Vlastnictví v Chicagu, Detroitu a Ann Arbor: Jayatirtha das Adhikari, Harikesh Swami, a Balavanta das Adhikari
2. Vlastnictví na Hawaii, v Tokyu, Hong Kongu: Guru Krpa Swami, Ramesvara Swami a Tamal Krishna Gosvami.
3. Vlastnictví v Melbourne, Sydney, Australskou farmu, (nečitelné): Guru Krpa Swami, Hari Sauri, a Atreya Rsi.
4. Vlastnictví v Anglii (London Radlett), Francii, Německu, Nizozemí, Švýcarsku a Švédsku: Jayatirtha das Adhikari, Bhagavan das Adhikari, Harikesa Swami.
5. Vlastnictví v Kenyi, Mauritiu, Jižní Africe: Jayatirtha das Adhikari, Brahmananda Swami a Atreya Rsi)
6. Vlastnictví v Mexiku, Venezuale, Brazílii, Costa Rice, Peru, Ecquadoru, Kolumbii, Chile: Hrdayananda Gosvami, Panca Dravida Swami, Brahmanananda Swami.
7. Vlastnictví v Georgetown, Guyana, Santo Domingo a St. Augustine: Adi Kesava Swami, Hrdayananda Gosvami, Panca Dravida Swami.
8. Vlastnictví ve Vancouvru, Seattlu, Berkeley, Dallasu: Satsvarupa Gosvami, Jagidisa das Adikari, Jayatirtha das Adikari.
9. Vlastnictví v Los Angeles, Denveru, San Diegu, Laguna Beach: Rameswara Swami, Satsvarupa Swami, Adi Kesava Swami.
10. Vlastnictví v New York, Boston, Portoriku, Port Royal, St. Louis, St Louis Farm: Tamal Krishna Gosvami, Adi Kesava Swami, Rameswara Swami.
11. Vlastnictví v Iránu: Atreya Rsi, Bhagavan das Adhikari, Brahmanananda Swami.
12. Vlastnictví v Washingtonu D.C., Baltimore, Philadelphii, Montrealu a (nečitelné): Rupanuga das Adhikari, Gopal Krishna das Adhikari, Jagadisa das Adhikari.
13. Vlastnictví v Pittsburgu, Novém Vrndavanu, Torontu, Clevelandu, Buffalu: Kirtanananda Swami, Atreya Rsi, Balavanta das Adhikari.
14. Vlastnictví v Atlantě, Tennessee Farm, Gainsville, Miami, New Orleans, Mississippi Farm, Houston: Balavanta das Adhikari, Adi Kesava Swami, Rupanuga das Adhikari.
15. Vlastnictví na Fiji: Hari Sauri, Atreya Rsi, Vasudev.

7. Já ustanovuji a potvrzuji, že veškeré vlastnictví, ať již movité či nemovité, které je zapsáno na mé jméno, včetně současných účtů, vkladů a úspor v různých bankách, je vlastnictvím  Mezinárodní Společnosti pro vědomí Krišny a jakýkoliv můj dědic nebo následník či kdokoliv, kdo by se snažil na ně uplatňovat jakýkoliv nárok, nemá žádné právo, nárok nebo zájem v tomto vlastnictví, mimo výše uvedených osob či jejich nástupců.
   
   
8. Také všechny peníze, zapsané na mé jméno v různých bankách budou používány ISKCONem a patří ISKCONu, udržoval jsem několik vkladů speciálně určených k měsíčnímu vyplácení Rs. 1000/- (nečitelné) členům mé dřívější rodiny (dva synové, dvě dcery a manželka) po smrti členů mé dřívější rodiny se tyto specifické účty stanou také majetkem ISKCONu, a kdokoliv z potomků mé rodiny nebo kdokoliv jiný požadující tyto peníze, nemá k tomuto majetku žádný přístup. 
   
   
9. Tímto ustanovuji Guru Krpa Swamiho, Hrdayananda Gosvamiho, Tamal Krishna Gosvamiho, Rameswara Swamiho, Gopal Krsna das Adhikariho, Jayatirtha das Adhikariho a Giriraj das Brahmacharího jako jednatele mé poslední vůle. Ustanovil jsem tuto vůli 4. června 1977, při plném vědomí a zdravé mysli, bez jakéhokoliv nátlaku, nucení či násilí od kohokoliv.

Svědkové:

                                                                                             A.Č. Bhaktivédanta Swami

 

A dovětek

Výše zmíněná vůle byla podepsána Šrilou Prabhupádou a potvrzena následujícími svědky:  Tamál Kršna Goswamí, Bhagavan das Adhikari a několik dalších svědků. (podpisy na origiálním dokumentu)  

Já, A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda, sannyasí a Zakladatel - Ačárya Mezinárodní Společnosti pro vědomí Krišny, Ustanovitel  Bhaktivédanta Book Trustu a žák Om Visnupada 108 Sri Srimad Bhaktisiddhanta Saraswati Goswami Maharaja Prabhupády, v současnosti sídlící v Šrí Kršna-Balaráma Mandiru ve Vrndávanu, takto prohlašuji svou poslední vůli a přídavek, abych ozřejmil a objasnil následující věci, které nebyly podrobně zmíněny v mé předešlé poslední vůli ze 4. června 1977, následovně:

Učinil jsem svou poslední vůli 4. června 1977 a zmínil jsem zde určité   provize. Jedna z nich je provize, co se týká udržování Šri M.M. De, Brindaban Chandra de, Miss Bhakti Lata De a Smt. Sulurmana Dey, kteří se mi narodili v mém grhastha áshramu, a Smt. Radharani De, která byla mou ženou v grhastha áshramu jak je uvedeno v odst.8 výše uvedené poslední vůle. Po důkladném uvážení jsem zjistil, že výše uvedený odstavec nezachycuje zcela mé zájmy, tímto zde prohlašuji, že Smt. Radharani De, dostane Rs. 1,000/- měsíčně na své životní potřeby z úroku, který bude získáván z pevně uložené částky  Rs. 120 000 a který bude vytvořen ISKCONem v jakékoliv bance podle rozhodnutí autorit výše uvedené společnosti a bude fungovat po dobu sedmi let na jméno ISKCONu. Tato částka nebude dostupná jakémukoliv z jejích dědiců a po její smrti bude uvedená částka navrácena ISKCONu a authority ISKCONu ji mohou použít, jak uznají za vhodné.

Co se týká Sri M.M. De, Sri Brindaban Chandra De, Smt. Sulurmana Dey a Miss Bhakti Lata De, ISKCON vloží částku Rs. 120 000 na 4 oddělené pevné vkladové účty, každý na Rs. 120 000/- po dobu sedmi let v bance, aby  vydělal úrok přinejmenším Rs. 1,000/- za měsíc na každém účtu. Z výše uvedené částky Rs. 1,000/-, pouze Rs. 250/- bude vypláceno každému z nich z výše uvedeného úroku. Zbývajících Rs. 750/- bude vloženo znovu na nový vkladový list na jejich jména po dobu sedmi let. Poté co skončí doba trvání výše uvedených vkladových listů vytvořených z částky Rs. 750/- měsíčního úroku po dobu sedmi let, uvedená suma by měla být investována výše uvedenými osobami na nějaký státní dluhopis či jiný státem vedený investiční program nebo může být použita k zakoupení nějaké nemovitosti tak, aby byla částka bezpečně investována a nemohla být promarněna. V případě, že výše jmenované osoby poruší některou z podmínek a použijí uvedenou částku na účel, který neodpovídá výše uvedeným, ISKCONské autority budou mít možnost zastavit platbu měsíčního úroku těmto osobám z původní pevné částky Rs. 120 000/- a místo toho vloží uvedenou částku úroku tzn.  Rs. 1,000/- měsíčné do Bhaktivédanta Swami Charity Trust. Zde je jasně ustanoveno, že dědici výše uvedených osob nebudou mít žádné právo nárokovat výše uvedené částky a že tyto částky jsou pouze pro osobní užitek osob souvisejících s mým předešlým životem a to pouze po dobu jejich života.

Nyní zvolím za sebe vykonavatele své poslední vůle. Tímto zde zmiňuji jméno Šrí Jayapataky Swamiho, mého žáka, sídlícího v Šrí Mayapuru Chandrodoya Mandir, okres Nadia, Západní Bengálsko, jako vykonavatele mé poslední vůle spolu s dalšími, kteří již byli uvedeni v mé poslední vůli ze 4. června 1977. Dále zde stanovuji, že vykonavatelé mé poslední vůle mohou jednat společně nebo individuálně, aby vyplnili své závazky k mé poslední vůli.

Dále zde rozvádím a upravuji svou vůli ze 4. června 1977 způsobem výše uvedeným. Ve všech dalších ohledech bude výše uvedená vůle platná a měla by být vždy považována za platnou.

Tímto zde ustanovuji dodatek k vůli sepsaný dne 5. listopadu 1977, při plném vědomí a zdravé mysli bez jakéhokoliv nátlaku, nucení či násilí od kohokoliv.

Svědkové: (podpisy na původním dokumentu)

  

                                                                                      A.Č.Bhaktivédanta Swami

 

KONVERZACE – 22. dubna, 1977, Bombay

Šríla Prabhupád:	"Já jsem mu řekl: 'Nemůžeš být tak nezávislý.  Děláš to dobře, ale nedělej to v magazínu.' (Pauza) Lidé si stěžovali na Hansadůttu. Víš o tom?"
Tamál Kršna:	"Nejsem si jistý, o co konkrétně šlo, ale slyšel jsem různé..."
Šríla Prabhupád:	"V Německu. V Německu."
Tamál Kršna:	"Oddaní tam."
Šríla Prabhupád:	"Tak mnoho stížností."
Tamál Kršna:	"A proto, je ta změna dobrá."
Šríla Prabhupád:	"Stanete se guruy, ale musíte být především kvalifikovaní. Tehdy se stanete.“
Tamál Kršna:	"Oh, tak takové stížnosti."
Šríla Prabhupád:	"Víš o tom?"
Tamál Kršna:	"Ano, slyšel jsem to, ano."
Šríla Prabhupád:	"Jaký je užitek z vytvoření nějakého guru darebáka?"
Tamál Kršna:	"No, já jsem studoval sám sebe a ostatní žáky a je zcela jasné, že jsme všichni podmíněné duše, takže nemůžeme být guruy. Možná to jednou bude možné."
Šríla Prabhupád:	"Hmm!"
Tamál Kršna:	"...ale ne nyní."
Šríla Prabhupád:	"Ano. Měl bych vytvořit nějaké guruy. Měl bych říci, kdo je guru. 'Nyní se staňte áčárji. Staňte se autorizovaní.' Já na to čekám.  Staňte se všichni áčárji a já odejdu do důchodu. Úplně. Ale výcvik musí být úplný."
Tamál Kršna:	"Proces očištění tady musí být."
Šríla Prabhupád:	"Oh ano, musí tu být. Čaitanya Maháprabhu to chce, amara ajnaya guru hana. Staň se guruem. Ale buď kvalifikovaný. (smích) malá věc, striktně následuj."
Tamál Kršna:	"Žádné falešné známky."
Šríla Prabhupád:	"Potom to nebude účinné. Můžete podvádět, ale nebude to účinné. Jen se podívej na náš Gaudiya Math. Každý se chtěl stát guruem, mít malý chrám a být guru. Ale jaký je to druh gurua? Žádné publikace a žádné kázání, jednoduše získat nějaké jídlo… Můj Guru Maharája tomu říkal, 'Úplná hrůza, místo k jedení a spaní."

   Konverzace, 27. května 1977, Vrindavana

Bhavananda:	Existuje člověk, kterého znám. Existuje muž,který se chce pokusit dosadit sebe jako Gurua.
Tamál Kršna:	To se stalo také již před mnoha lety. Vaši duchovní bratři také tak uvažovali. Mádhava maharádža...
Bhavananda:	Ó!, ano. Ó!, připraveni skočit.
Šríla Prabhupád:	Je třeba velmi silného managementu a ostražitého pozorování.

 

Konverzace, 28.května 1977, Vrindavana

Satsvarůp dás:	Naše další otázka se potom týká zasvěcování v budoucnosti, konkrétně doby, kdy už tu s námi nebudete. Chceme vědět jak první a druhé zasvěcení bude prováděno.
Šríla Prabhupád:	Ano. Doporučím některé z vás. Jakmile budeme hotovi. Doporučím některé z vás, aby jednali jako celebrující áčárja.  (officiating acarya-áčárja plnící kněžský úřad, vykonávající obřady)
Tamál Kršna:	Říká se tomu ritvik-áčárja?
Šríla Prabhupád:	Ritvik. Ano.
Satsvarůp dás:	Jaký je vztah mezi osobou, která dává zasvěcení a …
Šríla Prabhupád:	On je guru. On je guru.
Satsvarůp dás:	Ale dělá to ve vašem zastoupení.
Šríla Prabhupád:	Ano. Jedná se o formalitu. Protože v mojí přítomnosti nikdo nemůže být guruem, takže v mém zastoupení. Na můj pokyn,  amara ajnaya guru hana, je skutečně guru.  Ale na můj pokyn.
Satsvarůp dás:	Takže oni mohou být také považováni za vaše žáky?
Šríla Prabhupád:	Ano, oni jsou žáky, ale považ…kdo…
Tamál Kršna:	Ne. On se ptá, tito ritvik áčárjové, oni celebrují, předávají  dikšu, jejich - ti lidé, kterým oni dají dikšu, čí jsou to žáci?
Šríla Prabhupád:	Oni jsou jeho žáci.
Tamál Kršna:	Oni jsou jeho žáci.
Šríla Prabhupád:	Toho, kdo je zasvěcující…Jeho žáci-vnuci.
Satsvarůp dás:	Dále máme otázku týkající se …
Šríla Prabhupád:	Když vám nařídím stát se guruem, tak se stanete regulérním guruem. To je vše. Oni by se stali žáky mého žáka. Tak je to.

 

KONVERZACE 7. června 1977, Vrindávana

Pro současnost, sedm jmen. To stačí (chvilka pausy) Můžeš napsat, Ramešvaru Maharáju. “Pro současnost, sedm jmen. To stačí (chvilka pausy)
Můžeš napsat, Ramešvaru Maharáju.”

Tamál Kršna:	Šrilo Prabhupádo, dostáváme spousty dopisů. Jsou zde lidé, kteří chtějí být zasvěceni. Ale od té doby, kdy jste onemocněl, jsme je požádali čekat.
Šríla Prabhupád:	Zkušenější sanyásíni v dané oblasti to mohou provést.
Tamál Kršna:	To je to, co děláme. Mám na mysli, formálně jsme...oblastní GBC sanyásíni, zpívali na jejich růžencích a oni pak psali Vaší Božské Milosti. A vy jste dával duchovní jména. Takže měli bychom pokračovat v tomto postupu nebo bychom, já myslím, je ečeno, že duchovní mistr na sebe bere... bere na sebe...musí očistit svého žáka...takže my nechceme, abyste musel hm...vaše zdraví není příliš dobré, takže byste neměl...proto jsme požádali každého, aby čekal. Já chci jen vědět, jestli máme i nadále čekat.
Šríla Prabhupád:	Ne. Zkušenější sanyásíni.
Tamál Kršna:	Takže oni by měli pokračovat...
Šríla Prabhupád:	Můžeš mě dát seznam sanyásínů. A já některé vyberu.
Tamál Kršna:	OK.
Šríla Prabhupád:	Ty to můžeš dělat. Kírtanananda také. Satsvarúpa. Tito tři to mohou dělat.
Tamál Kršna:	Takže předpokládejme, že někdo je v Americe. Měl by tedy jednoduše napsat Kírtananandovi nebo Satsvarůpovi?
Šríla Prabhupád:	Blíže. Jayatírtha to může dělat.
Tamál Kršna:	Jayatírtha.
Šríla Prabhupád:	Bhagaván. A Harikéša může také.
Tamál Kršna:	Harikéša Maharája.
Šríla Prabhupád:	Pět, šest mužů se rozdělí, kdo je nejbližší.
Tamál Kršna:	Kdo je nejbližší. Takže lidé nemusí psát Vaší Božské Milosti.  Mohou napsat přímo té určené osobě. Vždyť ve skutečnosti ty určené osoby zasvěcují na Váš účet. Osoby jimi zasvěcené jsou stále Vaši ...
Šríla Prabhupád:	Druhé zasvěcení. Teď bychom měli přemýšlet o druhém.
Tamál Kršna:	Tak to bylo pro první zasvěcení. OK. A pro druhé zasvěcení, v současnosti oni by měli...
Šríla Prabhupád:	Také čekají. Druhé zasvěcení, to by mělo být.
Tamál Kršna:	Někteří oddaní Vám nyní píšou žádosti o druhé zasvěcení. A já jim odpovídám, aby chvíli počkali, protože Vám není dobře.  Tak mám jim tedy stále říkat, ať čekají?
Šríla Prabhupád:	Mohou dostat druhé zasvěcení.
Tamál Kršna:	Tím, že Vám napíšou?
Šríla Prabhupád:	Ne. Těm osobám.
Tamál Kršna:	Tak tedy oni mohou také dávat druhé zasvěcení. Takže oddaní už Vám nemusí psát žádosti o první a druhé zasvěcení. Mohou psát tomu, kdo je nejblíže, ale stále všichni ti oddaní jsou Vašimi žáky. A kdokoliv, kdo dává zasvěcení, tak činí ve Váš prospěch.
Šríla Prabhupád:	Ano.
Tamál Kršna:	Víte, že nyní já zapisuji jména do knihy všech Vašich žáků? Mám v tom pokračovat?
Šríla Prabhupád:	Hmm!
Tamál Kršna:	Tak jestli dá někdo zasvěcení jako například Harikéša Maharája, tak by měl poslat jména těch osob k nám tady a my je zapíšeme do knihy. OK. Tak je tady ještě někdo další v Indii, po kom byste chtěl, aby to dělal?
Šríla Prabhupád:	V Indii? Já jsem zde. Uvidíme. V Indii - Jayapataka.
Tamál Kršna:	Jayapataka Maharája?.
Šríla Prabhupád:	Ty jsi taky v Indii. Můžeš zapisovat tyto jména.
Tamál Kršna:	Ano mám je.
Šríla Prabhupád:	Kdo to tedy je?
Tamál Kršna:	Kirtanananda Maharája, Satsvarůpa Maharája, Jayatirtha Prabhu, Bhagaván Prabhu, Harikéša Maharája, Jayapataka Maharája a Tamál Kršna Maharája.
Šríla Prabhupád:	To stačí. Nyní to rozešlete.
Tamál Kršna:	Sedm. Mám tady sedm jmen.
Šríla Prabhupád:	“Pro současnost, sedm jmen. To stačí (chvilka pausy) Můžeš napsat, Ramešvaru Maharáju.”
Tamál Kršna:	“Ramešvara Maharája.”
Šríla Prabhupád:	“A Hridayanandu.”
Tamál Kršna:	Oh, Jižní Amerika.
Šríla Prabhupád:	Takže bez toho aniž byste čekali na mne kdokoliv, kdo si myslíte, že si to zaslouží. Bude to záviset na vašem posouzení.
Tamál Kršna:	Na posouzení.
Šríla Prabhupád:	Ano.
Tamál Kršna:	Takže první i druhé zasvěcení.
Šríla Prabhupád:	Hmm!
Tamál Kršna:	“Mám poslat kírtanovou skupinu, Šrílo Prabhupádo?”

 

Konverzace 19.června, 1977, Vrindavana

Šríla Prabhupád /diktuje dopis Hansadůtovi/:

Šríla Prabhupád:	"A nikdo tě tam nebude rozrušovat. Udělej si své vlastní pole působnosti, pokračuj jako ritvik a jednej na základě mého nařízení. Lidé tam začínají být přízniví. Je to velice pěkné místo."
Tamál Kršna:	Ano. Dále on (Hansadůta) říká: 'úvod k Bhagavad-Gitě byl přeložen do jazyku Tamil a až budu mít překlad po druhou kapitolu, tak poté budu publikovat malou brožuru na rozdávání".

 

Konverzace 18.října, 1977, Vrindavana

Pro současnost, sedm jmen. To stačí (chvilka pausy) Můžeš napsat, Ramešvaru Maharáju. “Pro současnost, sedm jmen. To stačí (chvilka pausy)
Můžeš napsat, Ramešvaru Maharáju.”

Šríla Prabhupád:	“Haré Kršna. Přijel bengálský gentleman z New Yorku?” (Jeden muž cestoval z New Yorku, aby byl zasvěcen ŠrílouPrabhupádou.)
Tamál Kršna:	„Ano, Šrílo Prabhupádo. Pan Sukamoy Roy Choudry."
Šríla Prabhupád:	"Vždyť jsem pověřil některé z vás,  abyste zasvěcovali?"
Tamál Kršna:	"Ano."
Šríla Prabhupád:	„Myslím, že Jayapataka to může udělat. Jestliže proti tomu nic nemáš, už jsem jej určil. Řekněte mu, že někdo pověřený,  myslím, že Jayapatakovo jméno tam bylo? Ano, určil jsem jej,  aby to dělal v Mayápuru, tak může jít za ním. Já jsem prozatím končil. Je to v pořádku?"
Tamál Kršna:	"Cože Šrílo Prabhupádo?"
Šríla Prabhupád:	"To zasvěcení, určil jsem své žáky, je to jasné nebo ne?"
Tamál Kršna:	"Je to jasné"
Šríla Prabhupád:	"Dostali jste ten jmenný seznam? A jestli se Kršnovou milostí zotavím z tohoto stavu, tak poté mohu znovu začít nebo ne, ale v tomto stavu zasvěcovat není dobré".

KONVERZACE  2. listopadu, 1977, Vrindávan

(Šríla Prabhupád vysvětluje předchozí debatu s hosty)

Pro současnost, sedm jmen. To stačí (chvilka pausy) Můžeš napsat, Ramešvaru Maharáju. “Pro současnost, sedm jmen. To stačí (chvilka pausy)
Můžeš napsat, Ramešvaru Maharáju.”

Šríla Prabhupád:	"...Takže po tobě, kdo se stane vůdcem a já jsem řekl, že každý může. Všichni mí žáci. Jestli chceš můžeš se stát také. (Smích) Ale jen jestliže následuješ. Oni jsou připraveni obětovat vše. A proto se stanou vůdci. Já jako osoba mohu odejít. Ale jich budou stovky. Stovky jich budou kázat. Jestli chceš tak můžeš být taky vůdce. My neuznáváme takové věci jako je jeden jediný vůdce. Kdokoliv kdo následuje předchozí vedení. Je vůdce.
Tamál Kršna:	"Hmm"
Šríla Prabhupád:	"Ind! My takto nerozlišujeme. Ind. Evropan.
oddaný:	"Chtěli by nějakého Inda, aby byl vůdcem".
Šríla Prabhupád:	"Ano každý. Všichni mí žáci jsou vůdci. Tak jak čistě následují, tak do té míry se stávají vůdci. Jestli chceš následovat, můžeš se stát vůdcem. Ale ty nenásleduješ. Tak jsem to řekl.
Tamál Kršna:	"Ano. Oni pravděpodobně chtěli, aby byl vyhlášen někdo, kdo povede naše hnutí."
Šríla Prabhupád:	"Ano. Hmm.  (pauza) 'Vůdce'...samé nesmysly.  (pouza)Vůdce znamená ten, kdo se stal prvotřídním žákem. To je vůdce, 'evam parampara praptam', ten kdo dokonale následoval naše instrukce, to je vůdce. Hmm. Stát se vůdcem, není příliš těžké za předpokladu, že daná osoba je připravena následovat pokyny pravého gurua.

 

DOZNÁNÍ Z PYRAMIDOVÉHO DOMU, 3. PROSINCE 1980

Tamála Kršna Maharája: "Před pár dny jsem měl určitou realizaci.(...) Zcela zřetelně je zde tak mnoho výroků od Šríly Prabhupády, že jeho duchovní  mistr nezvolil žádné nástupce(...) Dokonce i Šríla Prabhupáda ve svých knihách píše, že guru je dán kvalifikacemi.(...)

Inspirace přišla, jelikož jsem měl určité otázky ve svém srdci, tak mi je Krišna zodpovídal. Ve skutečnosti Prabhupáda nikdy nezvolil žádné guruy. Zvolil pouze jedenáct ritviků. Nikdy je nejmenoval guruy. Já samotný a ostatní GBC jsme udělali velkou chybu, tu nejhorší službu tomuto hnutí za poslední tři roky, jelikož jsme špatně interpretovali jmenování ritviků jako jmenování guruů.

To co se přesně stalo, teď vysvětlím. Jak už jsem řekl naše interpretace byla špatná. Ve skutečnosti se Prabhupáda zmínil, že jmenuje nějaké ritviky. A tak  se GBC rada sešla z různých důvodů a šli jsme za Šrílou Prabhupádou, pět nebo šest z nás. (Toto odkazuje na setkání z 28. května 1977,).  Zeptali jsme se ho, 'Šrílo Prabhupádo, po tvém odchodu, jestliže budeme přijímat žáky, čí žáci to budou, tvoji nebo naši?'

Později jsme měli plný list osob, co měly být zasvěceni a bylo to stále odkládáno. Řekl jsem,'Šrílo Prabhupádo, jednou jsi se zmínil o ritvicích. Já nevím, co mám dělat. My tě nechceme vyrušovat, ale jsou zde stovky jmen oddaných, právě držím v ruce všechny ty dopisy a nevím co chcete, abych udělal'.

Šríla Prabhupáda řekl, 'V pořádku, jmenuji tolik, kolik bude třeba...' a začal je jmenovat. Učinil to velice jasným, že jsou jeho žáky. V tom okamžiku to bylo pro mně zcela jasné, že jsou jeho žáci. Později jsem se ho zeptal dvě otázky, první: 'A co Brahmananda Swami?'. Zeptal jsem se, jelikož jsem měl k Brahmanandovi náklonost. (...) A Šríla Prabhupáda odpověděl, 'Ne, ne dokud není kvalifikovaný'. Předtím, než jsem začal psát dopis, jsem se jej zeptal podruhé: 'Šrílo Prabhupada, je to vše nebo chcete přidat ještě někoho dalšího?'. A on odpověděl, 'Když bude třeba, další mohou být přidáni.'

Nyní chápu, že Šríla Prabhupáda to učinil velmi jasné. On byl fyzicky neschopný provádět obřad zasvěcení; a proto určil celebrující kněze pro zasvěcení, kteří tak činili v jeho prospěch. Určil jich 11 a řekl velmi jasně: 'Kdokoliv, kdo je nejblíže může provádět obřad'. To je velmi důležité, protože když dojde k zasvěcení, není to ten, kdo je nejblíže, je to tak, že získáváš zasvěcení od toho, kam jde tvé srdce. Na koho vložíš svou důvěru, tak  od něj získáš zasvěcení. Ale když se jedná o samotný obřad, tak je to kdokoliv je nejblíže a Šríla Prabhupád to řekl velmi jasně. Jmenoval své zástupce, kteří byli rozmístěni po celém světě a řekl: 'Kdokoliv je nejbližší, tak k němu přijděte a on Vás zasvětí v můj prospěch.'  To není otázka komu dáváte svou důvěru - ne nic takového. To má na starosti pravý guru.

'Abych mohl organizovat toto hnutí', řekl Prabhupáda, 'zavedl jsem GBC a nyní jmenuji  následující osoby. Aby se stále mohli k našemu hnutí připojovat nové osoby a získávat zasvěcení, tak musím určit nějaké kněze, aby mi pomohli, jelikož (...) nemohu fyzicky zvládat každou osobu.'

A tak to všechno bylo a nijak jinak. A vy můžete vsadit i svůj poslední dolar na to, že Prabhupáda tak hovořil v těch dnech, hodinách a týdnech. On již ve skutečnosti řekl předtím milionkrát, jak zařídit tu věc s guruy. On pravil: Můj Guru Maharája nejmenoval nikoho. To závisí na kvalifikaci. Udělali jsme velkou  chybu. Po Prabhupádově odchodu, jaké je vlastně postavení těch 11 osob?(...)

Prabhupáda ukázal, že to nemusí být pouze sannyásíni. Jmenoval také grihasty, kteří mohli být ritvici, ukázal tak, že v tomto ohledu se vyrovnali jakémukoliv sannyásínovi. Takže kdokoliv, kdo je duchovně kvalifikován - ovšem vždy bylo jasné, že nelze přijímat žáky v přítomnosti vašeho gurua, ale když guru odejde, pak můžete přijímat žáky, jestliže jste kvalifikovaní a někdo ve vás vloží svou důvěru.  Samozřejmě, ti žáci by měli být schopni poznat, kdo je správný guru. Ale jestliže jsi ty pravým guruem a tvůj guru již není přítomen, tak je to tvé právo. Je to jako když muž může plodit nový život(...) Bohužel GBC nerozeznává tento bod. Oni se okamžitě rozhodli, že těch 11 zvolených osob jsou vybraní guruové. Ale já mohu zcela jistě říci aspoň sám za sebe a za to pokorně žádám každého o odpuštění, že zcela jistě zde byla nějaká snaha získat kontrolu(...) To je znak podmíněné povahy a hned to byla snaha o tu nejvyšší pozici ze všech, 'Guru, oh jak úžasné! Nyní jsem guru a je nás pouze 11(...).

Cítím, že tato realizace a pochopení je nezbytné k tomu, abychom zabránili dalším špatným věcem. Protože, věřte mi, bude se to opakovat.  Je to pouze otázka času, trochu se to zlepší, ale pak to začne znova, ať už v LA nebo někde jinde. Bude se tak dít až do té doby než dovolíme skutečné duchovní síle Krišny projevit se bez jakéhokoliv omezení.(...)
Cítím, že jestli GBC, nepřijme tento bod velmi rychle a nepochopí pravdu pak se Krišna plně neprojeví. Nemůžete mi ukázat jakoukoliv kazetu či rukopis, kde Prabhupada říká: 'jmenuji těchto 11 jako guruy'. To neexistuje, protože on nikdy žádné guruy nejmenoval. To je pouhý mýtus. (...) Dnem, kdy získáš zasvěcení, máš právo stát se otcem až tvůj otec odejde za předpokladu, že jsi kvalifikovaný. Žádné jmenování. Nevyžaduje to nějaké jmenování, jelikož žádné nebylo.

 

Objednej si zasílání IRM časopisu – je to ZDARMA!

Pro získání svého výtisku zdarma každé čtvrtletí, prosím
zašli e-mail se svým celým jménem a poštovní adresou na:
irm@iskconirm.com