IRM

Od Kršnakant

Ve Spojených státech je president předmětem volby na základě pravidla známého jako “omezené funkční období“. Toto pravidlo uvádí, že po dvou čtyřletých obdobích (pokud je pro obě zvolen) musí prezident opustit úřad a voliči již nemají právo rozhodnout zda chtějí, aby v úřadu pokračoval či ne. Jak nyní zdokumentujeme tak se zdá, že naše z velké většiny americké GBC se také rozhodlo přijmout toto politické pravidlo a aplikovat ho na naši paramparu (žákovskou posloupnost autorizovaných duchovních mistrů).

Hlavní argument GBC proč Šríla Pranhupáda musí být nahrazen jako dikša Guru ISKCONu je, že pokud by stále pokračoval tak by to “ukončilo paramparu“. Pojďme se podívat zda je tento výrok je podpořen Šrílou Prabhupádou.

1) Nikdo nepopírá, že když Šríla Prabhupáda ustanovil ISKCON a stal se jeho dikša guruem v roce 1966, tak toto zasvěcování žáků od Šríly Prabhupády bylo vnímáno jako pokračování parampary. Nikdo netvrdí, že Prabhupádovo jednání jako ISKCON Guru od roku 1966, způsobilo konec parampary. Takže Šríla Prabhupáda jednající jako Guru ISKCONu není vnímán jako ukončení parampary, nýbrž její pokračování.

2) Jak potom tedy může Prabhupádovo pokračování jako dikša Guru, které samo o sobě je POKRAČOVÁNÍM parampary, paradoxně UKONČIT paramparu? Jak může to co až dosud bylo pokračováním parampary způsobit její konec? To je okamžik, kdy přichází na řadu “časové omezení“. Z tohoto důvodu se tvrdí, že žádný guru nemůže překročit časový limit, který mu byl stanoven pro jeho činnost. A co je tím omezením? Přítomnost jeho fyzického těla. Takže zde máme další paradox, ve kterém je schopnost DUCHOVNÍHO mistra omezena jeho FYZICKÝM tělem. To znamená, použijeme-li politické přirovnání, že duchovní mistrovi je “ústavou“ zakázáno přijímat jakmile opustí své HMOTNÉ tělo.

Tento argument ohledně “časového limitu“ má však jeden problém. Šríla Prabhupáda nikdy tento termín “časového limitu“ nepoužil k omezení činnosti duchovního mistra. A proto při absenci jednoznačného výroku od Šríly Prabhupády, který by potvrdil výše uvedený argument, zůstává tato teorie pouhou spekulací, kterou není třeba více zvažovat, jelikož postrádá jakoukoliv autoritu.

Nicméně existují dva výroky, které se mylně používají k podpoře teorie o “časovém omezení při fyzické nepřítomnosti. Jeden z nich je následující:

sp „Ale s ohledem na etiketu je zvykem, že během života svého duchovního mistra přivedeš potencionální žáky k němu. A po jeho fyzickém odchodu můžeš přijímat žáky bez omezení. To je zákon učednické posloupnosti.“
(Prabhupádův dopis Tušta Krišnovi, 2. prosince 1975)

Nicméně tento dopis neustanovuje OMEZENÍ týkající se činnosti Gurua. Naopak je zde zmíněno časové omezení ve kterém guru NEMŮŽE být nahrazen. Abychom znovu použili politickou analogii, argument GBC je podobný tvrzení, že prezident musí vládnout po dobu 4 let než je jej vůbec možné odstranit.

Uvést časové období ve kterém osoba NEMŮŽE být nahrazena není to samé jako mít časové omezení po kterém MUSÍ být nahrazena!

Druhý výrok chybně používaný k podpoře “časového omezení“ uvádí:

„Ten kdo je nyní žákem je budoucím duchovním mistrem.“
(Šrímad Bhágavatam 2.9.43)

Tento výrok ovšem nenaznačuje “časové omezení fyzickou nepřítomností“, jelikož neurčuje povinné období, ve kterém se žák musí stát duchovním mistrem. Navíc zde není ani zmínka o tom, že toto období je výhradně spojeno s fyzickou NEPŘÍTOMNOSTÍ duchovního mistra. Naopak, tento výrok je použit v souvislosti s paramparou zahrnujíce Brahmu, Náradu a Vjásu, z nichž všichni jsou stále fyzicky PŘÍTOMNI.

Proto závěr je jasný, neexistuje žádný výrok, který by podporoval argument “časového omezení fyzickou nepřítomností“. Takže Šríla Prabhupáda jednající jako dikša Guru ISKCONu neukončuje paramparu, ale ve skutečnosti je jejím “POKRAČOVÁNÍM“, jelikož jako autorizovaný člen a současné pojítko s paramparou pokračuje ve spojování oddaných s paramparou.

Na druhou stranu podvodný systém v současnosti používaný v ISKCONu UKONČUJE paramparu, jelikož nahrazuje ryzího, autorizovaného gurua Šrílu Prabhupádu, který je pojítkem s paramparou, mnoha neautorizovanými falešnými duchovními mistry, kteří nemohou nikoho spojit s paramparou. Navíc i podle jejich vlastního falešného argumentu “časového omezení fyzickou nepřítomností“ bylo, jak můžeme vidět, několik větví falešné ISKCONské parampary již ukončeno, jelikož podle jejich vlastního argumentu jakmile jeden z neautorizovaných duchovních mistrů opustí tělo, tak okamžitě musí být nahrazen neboť jinak je “parampara ukončena“. A přesto následující GBC guruové jsou všichni již fyzicky nepřítomni a ŽÁDNÝ “žijící guru“ je nenahradil, aby byl GBC autorizovaným “živoucím pojítkem“ s paramparou:

ggs Jeho Milost Gaur Govinda Swami: “parampara“ ukončena v roce 1996
tkg Jeho milost Tamá Krišna Gosvámí: “parampara“ ukončena v roce 2002
bts Jeho Milost Bhakti Tírtha Swami “parampara“ ukončena v roce 2005* “Gurudéva neodešel nebo je možné, že zanechal nástupce.“ (Fórum žáků Bhakti Tírthy Swamiho, 8. července, 2006)
s Jeho Milost Šrídhara Swami: “parampara“ ukončena v roce 2004

Je vskutku ironické, jak na jednu stranu GBC argumentuje, že v případě Šríly Prabhupády “zákon“ žákovské posloupnosti znamená, že všichni jeho žáci jsou automaticky guruy po jeho odchodu, a v tomto ohledu zde bylo 11 okamžitých nástupců. Ale jak je vidět z výše uvedených příkladů, GBC nebylo schopno najít ani jednu osobu, která by pokračovala “žijící paramparu“ a “nahradila“ výše uvedené guruy po mnoho let. Šríla Prabhupáda jednající jako dikša guru ISKCONu pokračuje paramparu, zatímco neautorizovaný guru systém v ISKCONu paramparu ukončil.