Zpět k Prabhupádovi, 79, 2024, Úvodník
Vítej v 79. čísle časopisu Zpět k Prabhupádovi (Back To Prabhupada (BTP)).
Byli jsme dotázáni, proč - i v případech, kdy IRM a ISKCON se shodují na faktech - by měl stále existovat spor? Abychom tomu porozuměli, dovolte nám zvážit tyto příklady, kdy nedochází k zásadním neshodám ohledně základních faktů.
1) Pokud jde o vůdce ISKCONu JS Hridayánandu Dáse Goswamiho („HD“), on sám a vedení ISKCONu přiznávají následující skutečnosti:
a) HD otevřeně přiznává, že mu Šríla Prabhupád zakázal učit se sanskrt, přičemž HD přiznává, že Šríla Prabhupád mu řekl: „Ach, neztrácej čas učením se sankritu.“ Všechny podrobnosti jsou uvedeny v BTP 57, „Guru podvodník potvrzuje BTP článek“.
b) Oficiální časopis ISKCONu, Back To Godhead, přiznává, že ISKCON byl v máji neboli iluzi v letech 1978-1986 kvůli svému systému guruů:
„Vlivem máji, iluze, se brzy vyvinula jiná představa - že Šríla Prabhupád jmenoval jedenáct „čistých oddaných“, aby sloužili jako jediní guruové po něm. [...] V roce 1986 komise řídícího orgánu ISKCONu (GBC) formálně tento systém zrušila.“
(„Omluva“, Back To Godhead, #25-01, 1991)
Jeden z těchto údajně „jedenácti čistých oddaných“, a tedy nástroj máji při vytváření tohoto falešného systému guruů, byl HD.
Vzhledem k těmto přijatým faktům je tedy zřejmé, že HD překlad Šrímad Bhágavátamu, zpěvy 10 (část), 11 a 12 - dokončený přibližně v letech 1980-1986 - se zrodil z neposlušnosti, neboť jej mohl přeložit jen proto, že neuposlechl Šrílu Prabhupádu a později se naučil sanskrit. A pokud by to nestačilo, bylo to přeloženo pod vlivem máji. Tudíž tato činnost není duchovně požehnaná. Přesto je jeho překlad mnohými propagován jako bona fide. Používané zdůvodnění je mechanické, tj. že HD se naučil sanskrit na vysoké úrovni, a proto musí být jeho překladatelské schopnosti dobré. To lze považovat za mechanické paradigma.
Paradigma IRM je však duchovní, založené na uvědomění si, že každá činnost vyžaduje podporu a požehnání Šríly Prabhupády.
Máme tedy dva velmi odlišné pohledy na svět. Podle mechanického paradigmatu je to, na co se má člověk zaměřit je mechanická schopnost - umí člověk překládat, nebo ne? A potřeba „zpřístupnit“ nepřeložené zpěvy za každou cenu, bez ohledu na to, jakým způsobem se to dělá. Podle duchovního paradigmatu je pro člověka prvním a jediným zájmem - řídí a žehná tomuto projektu Šríla Prabhupád? Což, pokud je projekt založen na neuposlechnutí Šríly Prabhupády, nemůže být tento případ. ( Některá nová přiznání HD týkající se jeho diskvalifikace pro tento překladatelský projekt jsou uvedena na poslední straně časopisu.)
2) Dalším příkladem mechanického paradigmatu jsou knihy napsané ISKCONským lídrem Šivarama Swamim („SRS“) o zábavách Pána Kršny, o kterých:
a) SRS otevřeně přiznal, že si některé zábavy připisované Kršnovi, Rádze a svatému dhámu vymyslel. Stejně tak jako, že si vymyslel postavy, které s nimi komunikují. - tj. jednoduše vytvořil smyšlenou verzi posvátných zábav Pána Kršny. Podrobnosti jsou uvedeny v BTP 29, „ISKCON zachvátila horečka fikce"
b) Šríla Prabhupád již skutečné zábavy Pána Kršny uvedl ve své KRŠNA knížce. A je ironické, že, v úvodu zde Šríla Prabhupád píše, že tato kniha byla napsána proto, že má odradit lidi od fikce. V dopise ze dne 20. července 1974 také uvedl, že pokus o natočení filmu o skutečných zábavách Kršny by bylo, jako považovat Kršnu za jakousi "hračku".
Fakta a) a b) nejsou předmětem sporu. Pokud lze z Kršny udělat „hračku“, dokonce i když jde o Jeho skutečné zábavy, pak přisuzovat Mu falešné zábavy z něj hračku rozhodně dělá. Ale mechanické paradigma z definice, nemůže pochopit pojetí posvátna, kde Pán Kršna nemůže být považován za „hračku“, kterou lze použít jako „literární pomůcku“ pro psaní fikce. Ocenit posvátno je možné pouze v duchovním paradigmatu.
A tak i když fakta nejsou sporná, kvůli zcela odlišnému vědomí, se mohou závěry ke kterým se dospěje lišit. Protože přistupujeme k věcem duchovně a nikoliv mechanicky.
Děkuji vám a Haré Kršna.
Ve službě Šrílovi Prabhupádovi,
Kršnakant
Návrat na domovskou stránku
