irm

(BTP 9 The myth of the “living Guru”)

Nedlouho po odchodu Jeho Svátosti Bhakti Tírthy Swamiho, Prahládananda Swami, volený ISKCONský Guru, popsal ve svém cestovním deníku následující událost:

“Při cestování po Srbsku jsme navštívili Suboticu, kde jsem dal zasvěcení. Někteří právě zasvěcení žáci JS Bhakti Tírthy Maharádže také seděli u ohňové oběti.”
(Prahládananda Swami, “Na cestě” Blog, 30/6/2005)
pas

Zde Prahládananda Swami prozrazuje, že někteří oddaní, kteří byly právě “zasvěceni” Bhakti Tírthou Swamim, se také účastnili zasvěcovacího obřadu, který on prováděl pro své vlastní žáky. Jinými slovy Prahládananda Swami zde sloužil jako “ritvik” kněz při zasvěcujícím obřadu zastupujíce zesnulého “Gurua”, Bhakti Tírthu Swamiho. Z jeho popisu ovšem vyplývá, že výše uvedení oddaní již byly považováni za “zasvěcené”. Takto tedy dokonce i GBC přijímá, že zasvěcující obřad neznamená zasvěcení. Z popisu je zřejmé, že zasvěcení již bylo vykonáno, a že fyzická přítomnost Gurua při obřadu není nutná a Guru nemusí být dokonce ani v okamžiku obřadu přítomen na této planetě. Takže kdy je potom přítomnost dikša Gurua na této planetě pro život žáka absolutně nezbytná? Tím se nyní budeme podrobně zaobírat.

Před zasvěcením

Někdy je pokládán argument, že před zasvěcením žáka Guru musí být fyzicky přítomen na planetě, aby mohl žáka osobně potkat a zkoušet ho. Toto je ve skutečnosti tradiční metoda při které se Guru a žák navzájem po určitou dobu poznávají, aby navzájem posoudili své kvalifikace. V ISKCONu byl ovšem systém pro naplnění tohoto požadavku odlišný, jak níže vysvětluje Šríla Prabhupád:

“Podobně, žákovi kvalifikace musí být pozorovány duchovním mistrem před tím nežli je přijat jako žák. V našem Hnutí pro vědomí Kršny, je požadavek být připraven vzdát se čtyř pilířů hříšného života: zakázaného sexu, pojídání masa, požívání omamných látek a hazardování. A zvláště v západních zemích, nejprve pozorujeme zda potenciální žák je připraven následovat regulativní principy. Poté obdrží jméno Vaišnavského služebníka a je zasvěcen do zpívání Haré Kršna mantry, alespoň šestnácti kol denně. Takto žák pokračuje v oddané službě pod vedením duchovního mistra nebo jeho představitele po nejméně šest měsíců až rok."
(Šrí Čaitania-čaritámrita, Madhya-lila 24:330 výklad)

Toto pozorování, jak Šríla Prabhupáda uvádí výše, bylo prováděno za účelem zjištění zda potencionální žák následuje 4 regulativní principy. Jak Šríla Prabhupáda uvádí toto pozorování mohl vykonávat buď on sám nebo jeho zástupce. V praxi téměř vždy vykonával pozorování jeho zástupce, chrámový prezident, a opravdu to byl standardní systém v ISKCONu už od počátečních dnů hnutí. Někdo se přidal k chrámu, a o pár měsíců později chrámový prezident poslal doporučení pro zasvěcení a oddaný byl zasvěcen prostřednictvím pošty, aniž by předtím potkal Šrílu Prabhupádu. Kupříkladu:

sp

“Jestliže si to myslíš, Gary může byt zasvěcen prostřednictvím pošty a ty to pro něj můžeš zařídit.”
(Dopis Šríly Prabhupády Upendrovi, 18/11/68)

A o dva týdny později:

“P.S. Gary je od včera zasvěcen a jeho jméno je Gadžéndra dás.”
(Dopis Šríly Prabhupády Upendrovi, 2/12/68)

Tento způsob byl standardním systémem pro zasvěcení, jak ukazují stovky dopisů, které jsou dostupné ve Védabázi, až do roku 1977.

Nicméně pokud byl Šríla Prabhupáda osobně přítomný v nějakém centru, tak mohl potkat a zasvětit oddané osobně pokud to bylo možné. Někdy si také mohl s potenciálním žákem před zasvěcením dopisovat. Ale ve většině případů bylo vzorem zasvěcení poštou na základě doporučení od chrámového prezidenta aniž by Šríla Prabhupáda měl jakýkoliv osobní kontakt s budoucím žákem.

Během zasvěcení

Nyní, ačkoliv jsme viděli, že žáci byli zasvěceni zrakem Gurua nespatřeni, jednoduše na základě doporučení chrámového prezidenta poštou, Šríla Prabhupád byl fyzicky potřebný na této planetě, aby přijal a zasvětil potenciálního žáka, i když to bylo děláno pomocí pošty.

Ovšem v ritvik systému, který Šríla Prabhupád zavedl v roce 1977, bylo toto přijetí a zasvěcení žáků zcela delegováno ritvik reprezentantům a od tohoto okamžiku Šríla Prabhupád již nebyl fyzicky zapojen do procesu zasvěcování.

Šríla Prabhupád: Takže bez toho aniž byste na mě čekali, tak kdykoliv, když to budete považovat za správné… Bude to záviset na uvážení.
Tamál Kršna: Na uvážení.
Šríla Prabhupád: Ano.
Tamál Kršna: Takže to platí pro první a druhá zasvěcení.
Šríla Prabhupád: Ano.
(Zvolení ritviků, Rozhovor v pokoji, 7. července, 1977)

Jako potvrzení tohoto delegování bylo poté, o dva dny později 9.července, vydáno nařízení, které Šríla Prabhupád podepsal. V tomto dokumentu se říká:

"V minulosti chrámoví vedoucí psali Šrílovi Prabhupádovi zasvěcovací doporučení pro jednotlivé oddané. Nyní, když Šríla Prabhupád jmenoval tyto reprezentanty, chrámoví vedoucí mohou nadále posílat doporučení pro první a druhé zasvěcení kterémukoliv z těchto jedenácti reprezentantů, který je nejblíže jejich chrámu. Po zvážení tohoto doporučení, tito reprezentanté mohou přijmout oddaného jako zasvěceného žáka Šríly Prabhupády udělením duchovního jména, nebo v případě druhého zasvěcení, zpíváním na Gayátrí šňůře tak, jak to dělal Šríla Prabhupád. Nově zasvěcení oddaní jsou žáci Jeho Božské Milosti A.Č.Bhaktivédanty Svamiho Prabhupády. Těchto výše uvedených jedenáct starších oddaných jedná jako Jeho reprezentanté."
(9. července 1977 nařízení adresované všem chrámovým prezidentům a GBC)

Dříve Šríla Prabhupád zasvěcoval oddané prostřednictvím pošty, poté co obdržel doporučení od chrámového prezidenta, aniž by byl potřeba jakýkoliv osobní kontakt s budoucím žákem. Nyní dokonce i toto přijetí žáka bylo prováděno ritviky, které Šríla Prabhupád delegoval k tomuto účelu.

Takže je jasné, že udělení zasvěcení nevyžaduje fyzickou přítomnost duchovního mistra. Jelikož Šríla Prabhupáda specificky ustanovil krátce před svým odchodem systém, umožňující, aby zasvěcení mohlo být udíleno jeho jménem aniž by on sám byl jakkoliv fyzicky zahrnut v tomto procesu.

Po zasvěcení

Také po zasvěcení je přijato, že dikša guru nemusí být fyzicky přítomen:

“Někdy dikša-guru není vždy přítomen. Proto se člověk může učit a přijímat rady od nějakého pokročilého oddaného. Tomu se říká šikša- guru.”
(Přednáška Šríly Prabhupády, 4/7/74)

A to se samozřejmě také prakticky děje nyní, jelikož žádný z žáků Šríly Prabhupády neměl jeho osobní společnost po dobu uplynulých 28 let, a mnoho z nich ho ve skutečnosti nepotkalo ani tehdy, když byl Šríla Prabhupád fyzicky přítomen na této planetě.

Shrnutí

Takže můžeme vidět, že jak teorie tak i praxe nám ukazují, že není vůbec třeba, aby dikša guru byl fyzicky přítomen, ať již před zasvěcením, při zasvěcení nebo po zasvěcení. A to je také znak áčárji, že učí svým vlastním příkladem. Ve skutečnosti nikdy nemůže být žádný rozpor mezi jeho učením a jeho příkladem. Takže Šríla Prabhupáda nikdy osobně nepotkal většinu svých žáků a také dal pokyny, které vysvětlují, že je to přípustné. Jelikož on mohl využít reprezentanty, aby se postarali o vše nezbytné ať již před, při nebo po zasvěcení.

I přesto, že tyto body jsou zcela jasné ať již prostřednictvím učení či díky praktickému příkladu, tak mýtus, že Guru musí být ve všech případech “žijící” neboli být fyzicky přítomen na planetě v průběhu života žáka, je pravděpodobně nejrozšířenějším mýtem v současném ISKCONu. Nyní prozkoumáme některé z obvyklých mis-koncepcí, které vlastně tento mýtus stvořili.

Obvyklé mis-koncepce

a) “Šríla Prabhupáda řekl mnohokrát, že potřebujeme ‘ žijícího ’ Gurua”

Ve skutečnosti termín “žijící Guru” nebo “žijící duchovní mistr” Šríla Prabhupád nikdy nepoužil, dokonce ani v jediném případě. Naopak mnohokrát Šríla Prabhupád uvedl opačný názor, např.: „To co jsme slyšeli od duchovního mistra, to je žijící.“(přednáška, 13/1/69) A opravdu, když jednou použil tento termín jeho žák, Šríla Prabhupád silně reagoval, upozorňujíce na skutečnost, že Guru je vždy žijící, a dávajíce příklad Pána Ježíše Krista:

Šríla Prabhupád: "Když čteš Bibli, následuješ Duchovního učitele. Jak můžeš říci bez. Jestliže čteš Bibli, tak to znamená, že následuješ pokyny Pána Ježíše Krista.To znamená následuješ Duchovního Učitele. Takže kde je nějaká příležitost být bez Duchovního Učitele."
Madhudviša: "Myslel jsem žijícího Duchovního učitele."
Šríla Prabhupáda: "Duchovní Učitel není otázka toho.... Duchovní Učitel je věčný... "
(přednáška, Seattle, 2/10/68)

Někdo může argumentovat tím, že přestože všechny duchovní osobnosti jsou „žijící“ v tomto slova smyslu, přesto nepřijímáme Šrílu Bhaktisidhantu Sarasvatýho Maharádžu jako našeho dikša Gurua. Ne, protože Šríla Prabhupád je současným spojovacím článkem. A pokud jsou tedy všechny duchovní osobnosti „žijící“, tak říci, že Šríla Prabhupád není „žijící Guru“ evidentně nemůže být pravým důvodem pro tvrzení, že již není dále současným reprezentantem Gaudiya Vaišnavské sampradái.

Pro to bychom potřebovali autorizovaného nástupce, kterého samozřejmě Šríla Prabhupád nikdy neurčil.

b) „Pokud není duchovní mistr fyzicky přítomen, jak nás bude schopen kárat a dávat nám instrukce?“

Jak jsme viděli, tento argument vyznívá naprázdno z jednoduchého faktu, že právě ty osoby, které nabízejí tento argument (neautorizovaní ISKCONští guruové lovící nové žáky) , sami nemají žádného „žijícího Gurua“, který by je káral nebo jim dával instrukce po dobu minimálně 28 let. Tak proč bychom ho museli mít mi?

Je ironické, že argument, že Šríla Prabhupád potřebuje být fyzicky přítomný za účelem toho aby nás osobně vedl, byl již přijatý prostřednictvím GBC jako falešný.

Jelikož nyní říkají, že Šríla Prabhupád bude vždy naším přednostním šikša Guruem:

„Samozřejmě Šrílovi Prabhupádovi by měl být vzdán mimořádný respekt, jako Zakladateli-áčárjovi a přednostnímu šikša guruovi pro všechny členy ISKCONu.“
(GBC Rezoluce, 1999)

 Takže je již přijato prostřednictvím GBC, že za účelem udílení instrukcí a udílení nejvyšší šikši, nepotřebuje být Šríla Prabhupád fyzicky přítomný na této planetě. Neboť Šríla Prabhupád není jen pouze nějaký šikša Guru, ale “ přednostní “ šikša Guru!

 c) „Bhagavadgíta 4:34 uvádí, že se musíme obrátit na a dotazovat se od Gurua. Jak můžeme toto dělat pokud on není „žijící“?“

 Bhagavadgíta 4:34 ve skutečnosti říká:

 „Obrať se na duchovního učitele a uč se od něho pravdě. Dotazuj se ho se vší pokorou a prokazuj mu službu. Seberealizovaná duše ti může sdělit poznání, neboť uzřela pravdu.

 A výklad k tomuto verši vysvětluje, že tento proces je aplikovatelný pro ŽÁKA:

 „Člověk musí být připraven zvládnout zkoušky duchovního učitele, který ho automaticky požehna ryzím duchovním poznáním, když uvidí učedníkův važný zájem. [...] Pravý duchovní učitel je prirozeně velmi laskavý ke svému žaku“
(výklad, Bhagavadgíta, 4:34)

 Jak bylo vysvětleno výše, je nám hezky říkáno, že se žáci Šríly Prabhupády na něj „obrací“ a „dotazují“ se ho po dobu nejméně 28 let.

Jak by to bylo možné pokud by tento verš mluvil pouze o fyzicky přítomném duchovním učiteli?

 d) „ Šríla Prabhupád řekl, že musíme přijmout „fyzického“ duchovního mistra“.

 Ano, to udělal. Udělal to v situaci, kdy uváděl, že nemůžeme přijmout pouze ne-fyzickou nadduši jako duchovního mistra, ale spíš musíme přijmout také duchovního mistra, který přišel ve fyzické podobě. Jinak by nebyla žádná potřeba toho, aby se jakýkoliv duchovní mistr manifestoval na této planetě v tělesné podobě:

 „Jelikož Kršna je umístěn v srdci každého. Ve skutečnosti, On je duchovní mistr, čeitya-guru. Takž za účelem toho nám pomoci, On přijde ven jako fyzický duchovní mistr.“
(Přednáška Šríly Prabhupády, 28/5/74)

„Proto je Bůh nazýván čeitya-guru, duchovní mistr uvnitř srdce. A fyzický duchovní mistr je Boží milostí.“
(Konverzace Šríly Prabhupády, 23/5/74)

A Šríla Prabhupád je současným spojovacím článkem v parampaře těchto vnějšně manifestovaných fyzických duchovních mistrů kterého mi musíme přijmout; nemůžeme se pouze spoléhat na nadduši. Nicméně, jak jsme viděli výše, fyzický duchovní mistr nepotřebuje být vždy fyzicky přítomen před žákem, ať už je to před, v průběhu, nebo po zasvěcení.

 e) „Ale jestliže je Guru na této planetě, fyzická interaktivní komunikace s ním je alespoň MOŽNÁ.“

Ano to je, ale již bylo ustanoveno, že tato komunikace není nezbytná.

Takže tato pouhá možnost této komunikace nemůže být tedy také nezbytností. Je nelogické argumentovat tím, že přestože není nezbytné mít interaktivní komunikaci s Guruem, je nezbytné mít možnost dělat něco co není potřeba dělat!

Šríla Prabhupád je skutečný žijící Guru ISKCONu!