od Kršnakanta
Odpověď na pojednání Jeho Milosti Jayapataky Swamiho (Ritvik Teorie – Mimo jakoukoli diskuzi)
Prakticky celý dokument může být klasifikován jako obsahující 3 druhy výroků:
a) Falešné argumenty – Přesněji řečeno argumenty, které NEJSOU obsaženy v Posledním Pokynu, a tak Maharádžovo úsilí porazit tyto argumenty je bezpředměnté.
b) Falešné stopy – To jsou argumenty, se kterými buď souhlasíme a nebo ty které pouze načnou nějákou otázku a tak se nevztahují přímo k věci, ale pouze odvedou pozornost od skutečného tématu.
c) Již poražené argumenty - Zde Maharádža jednoduše opakuje staré argumenty, které již byly poraženy a úplné odpovědi na ně mohou být nalezeny v Posledním Pokynu a ostatních pojednáních.
Nyní si projdeme celé Maharádžovo pojednání a označíme jeho výroky buď a), b) nebo c), aby jsme jasně ukázali do jaké kategorie daný výrok patří, a pokud to bude nezbytné tak ho okomentujeme. Pokud Maharádžu učinil některé další výroky, které nespadají ani do jedné ze tří kategorií, tak v tomto případě daný výrok okomentujeme. (Ačkoliv pro stručnost jsme vypustili určité Maharádžovy výroky jako např. Předmluvu, kde se Maharádža nesnaží přímo zapojit do taného tématu.)
Citáty z Maharádžova pojednání budou uvedeny v uvozovkách. Naše odpověď bude následovat.
Jeho Milosti Jayapataky Swamiho (foto na právo): |
 |
C)
V pokynu nenajdeme ŽÁDNÉ časové omezení, jelikož je STÁLÁ směrnice, která měla být ustanovena manažery společnosti po celou dobu existence této společnosti pro kterou byla vydána. A tak zavedení směrnice je svázáno se společností. Uvažování s ohledem na čas by se stalo relevantní pouze tehdy, kdyby tento pokyn byl vydán specificky jako DOČASNÝ.
| "V rozhovoru ze 7. července 1977 se diskutuje pouze velké množství žáků čekajících na zasvěcení, ačkoliv to bylo na podporu rozhovoru z 28. května, 1977." |
C)
Autor uvádí, že rozhovor ze 7. července se vztahuje POUZE na období pre-samádhi. Ale GBC tvrdí v pojednání 'Žák mého žáka' že konverzace z 28. května se vztahuje POUZE na POST-samádhi. Tak jak může konverzace vztahující se pouze na pre-samádhi období' podporovat konverzaci vztahující se pro změnu pouze na POST-SAMÁDHI?
| "Šríla Prabhupáda také uvádí, že "zastupující áčárjové" které určil aby dávali zasvěcení v okamžiku kdy už tady s námi více nebude, by "na jeho pokyn", mohli být "regulérními guruy", "guru", a zasvěcovat své vlastní žáky, kteří by byly Prabhupádovými "žáky-vnuky" neboli žáky jeho žáků. To byl přímý pokyn vysvětlující jak má zasvěcování pokračovat po jeho fyzickém odchodu." |
C)
Jak může konstatování PRINCIPU co by nastalo KDYŽ bude pokyn vydán
BÝT PŘÍMÝM POKYNEM'.
| "Je zde mnoho jiných odkazů, kde Šríla Prabhupáda obecně projevil svou touhu, záměr, žádost a pokyn že v budoucnu by všichni jeho žáci měli být kvalifikovanými duchovními mistry a také zasvěcovat nové generace žáků." |
C)
Opakovaně jsme žádali, aby nám bylo ukázáno toto VELKÉ množství odkazů, kde Šríla Prabhupáda přikazuje svým žákům zasvěcovat okamžitě po po svém odchodu. Vše co jsme až doposud viděli je zhruba půltucet výroků, kde Šríla Prabhupáda jednoduše uvádí princip toho, že takové zasvěcování MŮŽE pouze nastat poté co Guru odejde. To NENÍ POKYN, že taková akce MUSÍ nastat.
| "Toto téma bylo diskutováno a omýláno pořád dokola a byly zde podány různé interpretace, ale rozhodujícím faktorem je že zastánci Ritvik Teorie nemohou vyprodukovat žádný důkaz, že Šríla Prabhupáda ve skutečnosti toužil ustanovit Ritvik systém "zástupného zasvěcování" tak aby fungoval i za jeho fyzické nepřítomnosti. A ani zastánci Ritvik Teorie nedemonstrovali, že Šríla Prabhupáda dal specifický pokyn k ustanovení Post-samádhi Ritvik systému "zástupného zasvěcování" v ISKCONu." |
C)
- Jelikož mi pouze uvádíme STATUS QUO (stav), který existoval v roce 1977, tak nepotřebujeme dodat žádný důkaz, jelikož NEPROPAGUJEME žádnou změnu či modifikaci.
- Dopis z 9. července je důkazem, že ritvik systém byl ustanoven v ISKOCONu. Otázka pre- a post' samádhi je irelevantní pro ISKCON, který byl ustanoven existovat po 10,000 let. Tento příkaz je svázán s institucí, která ho musí zavést. Otázka období Prabhupádova pre a post' samádhi je relevantní pouze tehdy, když bude dokázáno, že proces dikšy má vztah k fyzickému uvažování času a prostoru. Až doposud takový vztah nebyl dokázán.
| "Naopak obrovské množství důkazů ukazuje, že Jeho Božská Milost toužil a žádal všechny své kvalifikované žáky aby se staly šikša a přímými dikša guruy a to je systém, který Prabhupáda autorizoval." |
C)
Je významné podotknout, že toto obrovské množství důkazů NENÍ poskytnuto ve zbytku celého díla, i přestože autor tak slibuje učinit.
| "Jeho Božská Milost Šríla A. C. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda vysvětlil, že tajemstvím jeho úspěchu bylo, že striktně následoval pokyny svého duchovního mistra Om Višnupáda Šríly Bhaktisiddhanty Sarasvatího Thákura. "Převzali jsme misi Bhaktisiddhanty Sarasvatího Thákura a Bhaktivinoda Thákura, abychom kázali kult Čaitanyi Maháprabhu po celém světě pod ochranou všech předchozích áčárjů, a vidíme, že náš pokorný pokus byl úspěšný. Následovali jsme především principy vysvětlené Šrílou Višvanáthem Cakravartím Thákurou v jeho komentáři na Bhagavad-gíta k verši vyavasayatmika buddhir ekeha kuru-nandana. Podle tohoto pokynu Višvanátha Cakravartí Thákura, je povinností žáka striktně následovat pokyny svého duchovního mistra. Tajemstvím úspěchu v pokroku v duchovním životě je pevná víra žáka v příkazy svého duchovního mistra." (CC-Adi-lila: 12:8 výklad) Šríla Prabhupáda pilně ochraňoval čistotu ISKCONu tím, že se vždy ujišťoval, že činnosti ISKCONu zůstávají ve shodě s sádhu, šástra a guru. Je naprosto nemyslitelné uvažovat, že by Šríla Prabhupáda učinil něco co není ve shodě s principy sádhu, šástra a guru. Navíc Šríla Prabhupáda učil, že základní principem Kršna vědomí je, že duchovní mistr a všichni oddaní musí vždycky následovat šástru, což je základem všech Kršna vědomích aktivit. Šríla Prabhupáda nás poučoval skrze svou transcedentální literaturu, která je zcela maximální autoritou pro toto Kršna vědomé hnutí. "Šríla Narottama dása Thákura radí, sádhu-šástra-guru-vakya, hrdaye kariya aikya. Význam tohoto pokynu je, že člověk musí zvažovat pokyny sádhua, zjevených písem a duchovního mistra, aby skutečně porozuměl účelu duchovního života. Sádhu (svatá osoba neboli Vaišnava) nebo autorizovaný duchovní mistr neříkají nic co by nebylo schváleno písmy. A proto se výroky zjevených písem shodují s vyroky duchovního mistra a svatých osob. Člověk proto musí jednat s ohledem na tyto tři důlezité zdroje pochopení." (CC Adi-7:48 výklad) Šríla Prabhupáda znovu zdůrazňuje, že duchovní věci musí být ve shodě s sádhu, šástra a guru. "Jak řekl Narottama dása Thákura, sádhu-šástra-guru: člověk musí testovat všechny duchovní věci ve shodě s pokyny svatých osob, písem a duchovního mistra. Duchovní mistr je ten kdo následuje pokyny svého předchůdce, jmenovitě sádhua neboli svaté osoby. Autorizovaný duchovní mistr nezmiňuje nic co by nebylo zmíněno v autorizovaných písmech. Obyčejní lidé musí následovat pokyny sádhua, šástry a gurua. Tyto pokyny ať již dané v šástrách či učiněné autoruzovanými sádhuy nebo guruy se nemůžou lišit jeden od druhého." (SB- 4:16:1 výklad)" |
B)
Zde Maharádža pouze uvádí to co není vůbec předmětem rozporu, jenom proto, aby ustanovil další falešný argument, jak uvidíme vzápětí.
"Ti kdo propagují Ritvik obvykle říkají, že jakýkoliv výrok, který je učiněn později je důležitější. Takže oni mohou tvrdit, že Šríla Prabhupáda měl odlišnou myšlenku v pozdějších dnech svých zábav přesněji řečeno od 9. července 1977 dále. Nicméně rychlý pohled na rozhovor s Prabhupádou během jeho posledních dnů ukazuje, že měl pořád ty samé myšlenky. Prabhupádovy myšlenky se nemění jelikož se zakládají na následování sádhu, šástra a guru a ne na nějákých spekulacích či hmotných myšlenkách. Tady jsou některé z Prabhupadových posledních konverzací ve kterých zmiňuje esenciální aspekt následování sádhu, šástra a guru:
(Rozhovor v pokoji. Vrindában, 13. října 1977)
(Rozhovor v pokoji. Vrindában, 16. října 1977)
(Rozhovor v pokoji, Vrindában, 18. října 1977)
(Rozhovor v pokoji Vrindában, 21. října 1977)
(Prabhupádova večerní řeč: Vrindában, 1. listopadu 1977) Proto je úplně jasné, že Šríla Prabhupáda od samého počátku až ke konci svých projevených zábav byl zcela zavázán neměnit princip sádhu, šástra a guru, ale naopak ochraňoval tento princip za každou cenu." |
A), B)
Celý výše uvedený text se zakládá na následování dvou poznámek falešně připisovaných Poslednímu Pokynu:
- Šríla Prabhupáda změnil něco na poslední chvíli.
- Taková změna byla proti Guru, Sádhu a Šástra'.
Jelikož výše uvedené argumenty jsou falešné tak je na Maharádžovi, aby DOKÁZAL, že ritvik je v rozporu s Guru Sádhu a Šástrou..
| "Kdyby Šríla Prabhupáda chtěl učinit tak drastické změny ve všem co kdy učil ve svých knihách, lekcích, rozhovorech, tak k tomu měl zcela jistě spoustu času. Ale on tak neučinil, jelikož chtěl aby se jeho žáci stali "právoplatnými guruy" a zasvěcovali své vlastní žáky po Jeho odchodu, jelikož v šástrách není řečeno nic jiného." |
A), B)
Jak již bylo řečeno, tady nebylo co měnit. Dopis z 9. července pouze UDRŽOVAL VĚCI V TOM SAMÉM POŘÁDKU' beze ZMĚNY a Šrílu Prabhupádu jako Gurua pro ISKCON. To bylo to co Šríla Prabhupáda vždy učil.
Myšlenku právoplatného gurua Prabhupáda nikdy neučil, použil tento termín pouze jednou při konverzaci z 28. května 1977. To by byla drastická změna, protože termín právoplatný guru Prabhupáda nikdy pred tim nezminil. A také samotná myšlenka, že Prabhupádovi žáci musí zasvěcovat své vlastní žáky po Jeho odchodu je zmíněna zhruba půltucetkrát nemluvě o tom, že by tu byl nějáký skutečný pokyn, aby tak učinili.
| "Důležitost šástry jako centra je ilustrována v následující citaci:
Šríla Narottama dása Thákura tvrdí, sadhu-sastra-guru-vakya, cittete kariya aikya. Člověk by měl přijmout věci za pravé tím, že studuje slova svatých osob, duchovního mistra a šáster. Skutečným centrem je šástra, zjevené písmo. Jestliže duchovní mistr nemluví ve shodě se zjevenými písmy, tak by neměl být přijímán. Podobně jestli svatá osoba nemluví ve shodě se šástrou, tak není svatou osobou. Šástra je centrem toho všeho." (C. C. Madhya lila 20:352 výklad)" |
B)
Zase jiný výrok, který není předmětem sporu, a znovu použitý aby ustanovil další falešné argumenty.
| "Ale někdy podporovatelé ritviků prohlašují, že Šríla Prabhupáda jakožto "Áčárja" může udělat cokoliv. Tvrdí, že Šríla Prabhupáda může ustanovit nové 'precedensy' a učinit změny v šástře. Jinými slovy oni přijímají, že koncept systému ohledně zasvěcení poté co duchovní mistr opustil fyzicky planetu za pomoci 'zástupců' neboli ritviků není autorizovaný podle šáster. Jestliže je autorizovaný někde v šástře tak by oni měli takovou autorizaci ukázat. Až doposud nic takového nebylo provedeno.
Ve skutečnosti Šríla Prabhupáda vždy následoval šástru a neměnil princip sádhu, šástra a guru. V detailech ohledně toho jak aplikovat nařízení sádhu, šástra a guru mohl Šríla Prabhupáda ustanovit precedensy, ale to nevytváří něco nového co nebylo v šástře. Proto, aby ukázali, že tyto body body zvažují t propagátoři ritviků uvádějí příklady, kdy Šríla Prabhupáda ustanovil nové precedensy které nejsou v šástrách. 1. Snížení počtu kol z 64 na 16: To nemění princip zpívání a počítání kol každý den. Pouze se jedná o změnu v počtu kol. Ve skutečnosti nás Šríla Damódara Maharádž, Prabhupádův duchovní bratr, informoval, že 64 kol bylo pro ty kdo nechodili ven kázat. Ale ti kdo aktivně kázali v Gaudiya Math měli dovoleno zpívat 16 kol od Šríly Bhakti Siddhanty Sarasvatího Thákury. Takže ve skutečnosti Šríla Prabhupáda nezměnil nic, ale ustanovil kazatelský standart v ISKCONu a zaměstnal nás v kázání. 2. Provádění svatebních obřadů: To také není proti šástře a Šríla Prabhupáda vysvětlil tento specifický bod v Bhagavad Gítě kapitole 18, kde zmínil Vivaha Yajňu. "Jogíni by měli provádět činnosti pro pokrok lidské společnosti. Je zde mnoho očistných procesů pro pokrok lidských bytostí směrem k duchovnímu životu. Svatební obřad je například považován za jednu z těchto obětí. Nazývá se vivaha-yajňa. Měl by sanjásí, který je v životním stavu odříkání a který se vzdal všech rodinných vztahů podporovat svatební obřad? Pán zde říká, že žádná oběť, která je určena pro lidské blaho by neměla být zanedbána. Vivaha-yajňa, svatební obřad, je určen k usměrnění lidské mysli, tak aby byla klidná za účelem duchovního pokroku. Pro většinu lidí, by tato vivaha-yajňa měla být doporučena dokonce i osobami v životním stádiu odříkání. Sanjásíni by se nikdy neměli združovat s ženami, ale to neznamená, že ten kdo je na nižší úrovni života, mladý muž, by neměl přijmout ženu ve svatebním obřadu. Všechny předepsané oběti jsou určeny k dosažení Nejvyššího Pána." (Bhagavad-gíta 18.5 výklad) 3. Dovolit ženám, aby žili v chrámech: Šríla Prabhupáda vysvětlil, že slovo "Math" použité v Gaudiya Math znamená klášter a v "Mathu" žijí pouze odříkavé řády a starší vdovy. Prabhupáda proto vysvětlil, že on nevytvořil Gaudiya Math a místo toho ustanovil chrámy. Šríla Prabhupáda vysvětlil, že není žádné absolutní omezení pro ženy nebo hospodáře ohledně toho, aby žili v chrámu. Jako například v chrámovém komplexu Šrírangamu žijí rodiny a děti. Proto Šríla Prabhupáda uchovával šástrický princip. 4. Dávat Gayátrí mantru pomocí kazety: To je jednoduché "praktičnost je zásada"! Šástra uvádí, že žák by měl slyšet od duchovního mistra. Šríla Prabhupáda přikázak, že pouze ti kdo byly doporučeni pro druhé zasvěcení, by měli poslouchat tuto kazetu. Takže Prabhupáda neměnil princip, ale pouze ho aplikoval s ohledem na moderní prostředky. Nicméně toto je detail a neustanovuje fakt, že Prabhupáda činil něco proti sádhu, šástra a guru. 5) Šríla Prabhupáda dával zasvěcení ženám & cizincům: Propagátoři ritvik teorie take někdy uvádějí, že Šríla Prabhupáda dával védské a pančarátrika zasvěcení ženám a cizincům, a že to je příklad změny precedensu šástry. Ve skutečnosti Šríla Prabhupáda jednoduše následoval Om Višnupáda Šrílu Bhaktisiddhantu Sarasvatího Thákura a jeho pančarátrika zasvěcovací systém. Šríla Bhaktisiddhanta Sarasvatí Thákur neměnil principy, ale ve skutečnosti aplikoval tyto principy poté co porozuměl jejich účelu. Šríla Prabhupáda nás nejen učil jak musíme ochraňovat pančarátrika zasvěcovací systém daný jeho duchovním mistrem, ale také to, že tyto principy nejsou v rozporu s principy šáster, ale že tyto principy ve skutečnosti chrání: "Co se týká platnosti bráhmanského statutu mi přijímáme následující, jelikož v současnosti se nedodržuje ořad Garbhadhána, dokonce i osoba narozená v bráhmanské rodině není považována za bráhmanu, ale nazývá se dvijabandhu neboli nekvalifikovaný syn bráhmany. Za daných okolností je závěr takový, že všichni jsou dnes na úrovni šůdrů, kalau sudra sambhava. Pro šůdry není zasvěcení podle Védského systému, ale podle Pančarátrika systému má být zasvěcení nabídnutu tomu, kdo má inklinaci přijmout Kršna vědomí. Za časů můho Guru Maharádži dokonce i osoba, která pocházela z bráhmanské rodiny, byla zasvěcena podle systému pančarátriky, jelikož byla považována za šůdru. Takže bráhmanství na základě zrození není v současnosti aplikovatelné. Posvátná šňůra zavedená mým Guru Maharádžou podle pančarátrika systému a Hari-bhakti-vilásy od Šríly Sanátany Goswámího musí pokračovat. Nezáleží na tom zda to kněžská třída přijímá či ne. Když můj Guru Maharádža Bhaktisiddhanta Sarasvatí Goswámí Prabhupáda zavedl tento systém, tak byly protesty dokonce i ve vnitřním kruhu jeho duchovních bratrů nebo přátel. Samozřejmě on ve skutečnosti neměl žádné duchovní bratry, ale bylo zde mnoho žáků Bhaktivinóda Thákura, kteří byly považováni za duchovní bratry, a kteří protestovaly proti činnostem mého Guru Maharádži, ale Jeho to nezajímalo. "Ve skutečnosti ten kdo zpívá bez přestupků Hare Kršna Mantru je okamžitě transcedentálně umístěn, a proto nepotřebuje být zasvěcen posvátnou šňůrou. Ale můj Guru Maharádža představil zasvěcení posvátnou šňůrou, protože Vaišnava byl chybně považován za patřícího k nějáké hmotné kastě. Přijímat Vaišnavu v hmotném kastovním systému je pekelné uvažování (naraki buddhi). Proto, aby zabránil většinové populaci dělat přestupky proti Vaišnavům, tak zavedl obřad posvátné šňůry a my musíme následovat v Jeho šlépějích. Je proto naší povinností trénovat všechny druhy lidí až k standartu kvalifikovaných bráhmanů, zasvěcujíce je na základě kvalifikací ve shodě s výše uvedenými autoritami, tak aby mohli pokračovat bez překážek v jejich cestě zpátky domů, zpátky k Bohu. Tento systém představený mým Guru Maharádžem je šancí pro všechny členy společnosti, postavený na vědeckých základech a aplikovaný bez ohledu na vykořisťovatelský kastovní systém, aby se mohli dostat na transcedentální úroveň." (Šríla Prabhupádův dopis Ačjutanandovi, 14. listopadu 1970) Princip je takový, že vaišnava je automaticky bráhmana díky jeho oddané službě Kršnovy. Proto pančarátrika systém zasvěcení praktikovaný Šrílou Bhaktisiddhantou Sarasvatím Thákurou byl jednoduše aplikovaný podle principů, které byly již přijímány předchozími áčárji." |
A)
Vše výše uvedené jednoduše poráží výroky, které nikdy nebyly uvedeny v Posledním Pokynu. My jsme nikdy netvrdili, že ritvik' je změna vůči šástře', a ani to že výše uvedené precedensy jsou změny vůči šástře.
| "Ve skutečnosti Šríla Prabhupáda nikdy nezmínil nic o systému zástupného zasvěcování ritvik po svém fyzickém odchodu, a ani o tom není zmínka v nějáké šástře. Takže není to pouhá tradice nebo aplikace, ale základní princip guru parampary, že poté co duchovní mistr odejde z tohoto hmotného světa, tak příští generace žáků, by měla přijmout zodpovědnost v pokračování guru parampary. Je zde nespočetně citátů na toto téma a já jsem si jistý, že vy všichni si jich jste vědomi." |
B)
Je potřeba to přímo dokázat za pomoci výroků od Šríly Prabhupády, že neustále učil, že PŘESTANE být Guruem po svém odchodu, a že poté jeho žáci MUSÍ převzít zasvěcování na svá vlastní bedra. Takovéto výroky nebyly nikdy předloženy. Naopak máme k dispozici výroky tvrdící, že věci budou POKRAČOVAT tak jak jsou, a nebude zde ŽÁDNÁ ZMĚNA.
| "Propagátoři Ritvikismu by měli pochopit, že ustanovení zasvěcovacího post-samádhi systému je drastickou změnou v systému guru parampary. Snažit se minimalizovat důležitost nebo dopad této prakticky úplné změny parampara systému za pomoci chytrých slov je jednoduše svádění nevinných lidí. Zavrhnutím zřetelných požadavků některých přímých pokynů od Šríly Prabhupády, se snaží ustanovit právoplatný systém bez skutečných důkazů sádhu, šástra a guru." |
B)
To že ritvik je drastickou změnou parampary a že zavrhuje zřetelné požadavky některých přímých pokynů Šríly Prabhupády je bod, který je potřeba dokázat. Autor se ani nepokoušel obstarat tento důkaz ve svém pojednání, a ani neuvádí kde takový důkaz může existovat.
| "Byl jsem dotázán co je špatného na zástupném zasvěcování skrze post-samádhi Ritvik?" Co je zřetelně špatné je fakt, že je v rozporu s Guru Paramparou tak jak ji nám předkládal Šríla Prabhupáda. Ačkoliv tento systém by měl být velmi dobře známý všem, tak jelikož jsem byl požádán tak jsem vybral některé šástrické odkazy z Prabhupádových knih a lekcí. "Ten kdo je nyní žákem tak je příštím duchovním mistrem. Nikdo nemůže být autorizovaným duchovním mistrem pokud striktně nenásledoval svého duchovního mistra. Brahmádží, jakožto žák Nejvyššího Pána, obdržel skutečné poznání a předal ho svému drahému žákovi Náradovi a podobně Nárada jako duchovní mistr předal toto poznání Vjásovi atd." (ŠB: Zpěv 2: Kapitola 9, Text 43) |
Dokonalost parampara systému, neboli cesty žákovské posloupnosti je tak potvrzena. V předchozí kapitole bylo ustanoveno, že Brahmádží, první zrozená živá bytost, obdržel poznání přímo od Nejvyššího Pána, a to samé poznání bylo předáno Náradovi, dalšímu žákovi. Nárada požádal o obdržení poznání a Brahmádží ho na základě tohoto požadavku udělil. Proto požádat o transcendentální poznání pravou osobu a obdržet toto poznání správným způsobem je usměrnění žákovské posloupnosti. Tento proces je doporučený v Bhagavad-gítě (4.2). Zvídavý student musí přistoupit ke kvalifikovanému duchovnímu mistrovi a obdržet transcedentální poznání odevzdáním se, pokorným dotazováním se a službou.
(ŠB Zpěv 2: Kapitola pátá, Text 1. výklad)
Šríla Prabhupáda popisuje jasně princip Guru Parampary neboli žákovské posloupnosti. Je jasné, že jeden duchovní mistr předává poznání svému žákovi přímou komunikací. Tento žák se stane guruem a na oplátku to předá příští generaci.
| "Transcendentální poznání Véd bylo nejprve předáno Bohem Brahmovi, tvůrci tohoto vesmíru. Od Brahmy toto poznání sestoupilo k Náradovi, od Nárady k Vjásadévovy, od Vjásadévy k Madhvovy, a tímto způsobem žákovské posloupnosti bylo transcedentální poznání předáváno z jednoho žáka na druhého dokud nedosáhlo Pána Gaurangy, Šrí Kršna Čaitanji, který se stavěl do role žáka a následovníka Šrí Íšvary Purího. Současný Áčarjadéva je desátým zástupcem v posloupnosti od Šrí Rúpy Gósvámího, původního zástupce Pána Čaitanji, který kázal tuto transcedentální tradici ve své úplnosti. Poznání které obdržíme od svého Gurudéva se neliší od toho uděleného Bohem samotným a posloupností áčárjů od Brahmy. My uctíváme tento úspěšný den jako Šrí Vyása půja tithi, protože Áčárja je žijícím zástupcem Vjásadévy, božského sestavitele Véd, Purán, Bhagavad-gíty, Mahábháraty a Šrímad-Bhágavatamu." (Nauka o seberealizaci: Kapitola druhá: Zvolení duchovního mistra)" |
B)
Podstatou tématu je, že žák se MUSÍ stát OKAMŽITĚ příštím guruem po odchodu svého duchovního mistra, což je Modifikace B, z Posledního Pokynu. Žádný z výše uvedených citátů toto nedokazuje. Vše co my tvrdíme je to, že Šríla Prabhupáda zůstává posledním guruem pro ISKCON, jehož existence je v kontextu parampary pouze malým úsekem času.
| "Šríla Prabhupáda projevil při mnoha událostech svou osobní tužbu vidět své žáky jak se stávají duchovními mistry a zasvěcují nové generace žáků. Nezmiňuji zde ty dobře známé citace, ale pouze princip žákovské posloupnosti. Přesto následující verš odhalí postoj Jeho Božské Milosti.
Co se týká tvé otázky o žákovské posloupnosti pocházející od Ardžuny, tak je to prostě tak, že v budoucnu mohou od těchto žáků vycházet různé větve žákovské posloupnosti. (Los Angeles, 25. ledna, 1969)
"Každý z vás by měl být příštím duchovním mistrem." (Hamburg, 5. září 1969) "Každý může, kdokoliv kdo je zasvěcený tak je kompetentní mít své žáky. Ale aby dodržoval etiketu tak tak nemůže činit v přítomnosti svého duchovního mistra. To je etiketa. Jinak on je způsobilý. Může mít žáky a rozšiřovat poselství." (Detroit, 18. července 1971) "Evam parampara-praptam imam rajarsayo viduh. Takže my musíme následovat áčárju. Potom, když jsme úplně 100 procentně následovníky áčárji, potom můžeme také jednat jako áčárjové. To je proces." (Mayápur, 6. dubna, 1975) |
C)
To je zhruba půl tucet citátů zmíněných dříve, kde Šríla Prabhupáda zmiňuje princip, že žák musí čekat dokud jeho Guru neopustí tělo, aby mohl začít zasvěcovat. To NENÍ to samé jako kdyby Šríla Prabhupáda přikazoval svým žákům stá se dikša guruy.
| "Následující verš nejenom ilustruje systém žákovské posloupnosti, ale také kvalifikace duchovního mistra. Osoba se musí správně učit od svého duchovního mistra a potom předávat nezměněné poznání násůedující generaci. "Duchovní mistr je zástupcem Nejvyššího Pána. Jak se takovým zástupcem stane? Jestliže někdo řekne, že tento předmět jsou brýle a učí své žáky tímto způsobem tak pak nemůže dojít k žádné chybě co se týkající se tohoto předmětu. Duchovní mistr je ten kdo pochytil slova určité žákovské posloupnosti. V tomto případě jsou klíčovým slovem "bryle"--to je vše. Duchovní mistr nemusí říct nic mimo to. To je kvalifikace. Kršna říká, "Já jsem Nejvyšší," a duchovní mistr říká, "Kršna je Nejvyšší." Není to tak, že stát se duchovním mistrem neboli zástupcem Kršny musí osoba mít nějáké mimořádné kvalifikace. Jenom musí předávat vzkaz od autority takový jaký je bez jakékoliv interpretace. Jakmile dojde k osobní interpretaci, tak je vzkaz ztracen a daný pokyn se stává vlastně přestupkem. Osoba, která interpretuje písma podle svých vlastních rozmarů by měla být okamžitě zamítnuta." |
(Povýšení do Kršna Vědomí: Kapitola Šestá: Začátek Kršna Vědomí)
Šríla Prabhupáda zde dává důrazný pokyn, abychom okamžitě zamítli osobu, která interpretuje písma podle svých vlastních rozmarů. To demonstruje skutečnost že darebně motivovaná interpretace písem je možná, ale také to, že to je vážný přestupek a osoba, která tak činí by měla být okamžitě zamítnuta.
V Prabhupádových knihách a v celé védské literatuře je neustále opakován princip žákovské posloupnosti. To není žádné nové či neznámé téma. Tento princip je dobře známý každému ve Védské kultuře. Proč se propagátoři Ritvik systému stále ptají, "Proč ne Ritvik?" je pro každého kdo má byť jen základní védské poznání ohromující.
Znovu zde Maharádža jednoduše uvádí věc, kterou musí dokázat – a to, že ritvik systém ničí žákovskou posloupnost. Ve skutečnosti podle definice ritvik systému, který jednoduše znamená, že Šríla Prabhupáda je současným pojítkem s žákovskou posloupností, je žákovská posloupnost velmi jednoduše UDRŽOVÁNA.
| "Princip Védského poznání je, že v pozadí musí být vždy nějáká šástra. Břímě je na propagátorech Ritvického systému zasvěcování, aby podpořili jejich doktrínu přímímy šástrickými důkazy. Nepřímé interpretace budou jako Šankaráčárjova nepřímá metoda ustanovující jeho Mayavádskou filozofii a nemůže být přijmuta žádným skutečným následovníkem Véd. Jelikož žádný takový systém ve Védách neexistuje, a tak nemůže být přijmut žádným skutečným následovníkem Véd. Jelikož žádný takový systém neexistuje ve Védách tak se jedná o 'mrtvě narozené ditě'. Neslouží to žádnému užitečnému účelu tvrdohlavě trvat na teorii, která není podporována Védami. Je to nesprávná interpretace a podle Šríly Prabhupády osoba která takovou interpretaci káže má být okamžitě zamítnuta." |
B)
Ritvik' je jednoduše sanskritské slovo označující kněze. Není to žádná doktrína. My nic nepropagujeme. Je to GBC kdo propaguje něco co nemá žádnou podporu šáster, jelikož Šríla Prabhupáda MUSEL vyklidit svou roli jako dikša guru pro ISKCON okamžitě po svém odchodu.
Konečným výsledkem toho kdyby nebyla žádná změna po Prabhupádově odchodu je jednoduše to, že autorizovaný guru je současným pojítkem s s žákovskou posloupností, což je něco pro co existuje spousta šástrických odkazů, ve skutečnosti žákovská posloupnost je DEFINOVÁNA tímto principem. Autorizovaná aktuální pojítka JSOU žákovskou posloupností.
| "Autorita GBC nad Guruy je pokyn Šríly Prabhupády. Někdy vzniká určitý menší bod v hlavní diskuzi týkající se Ritvikismu. Skutečnost, že ISKCONští Guruové jsou pod dohledem GBC je považována za omezující faktor. Nicméně to jednoduše posvěcuje princip Guru-parampary: "Každý Guru je nejprve žákem." |
Žák musí vykonávat příkaz svého duchovního mistra. Jelikož to byl pokyn od Om Višnupada Šríly Bhaktisiddhanty Sarasvatího Thákury ustanovit GBC (Governing Body Commission), a ve skutečnosti Šríla Prabhupáda řekl, že neschopnost tak učinit byl přestupek proti Guruovi, který byl příčinou rozpadu původního Gaudiya Mathu. Podobně dnes musí duchovní mistři v ISKCONu následovat pokyny Šríly Prabhupády a spolupracovat pod vedením a dohledem GBC (Governing Body Commission) a to zcela určitě nesnižuje jejich postavení jelikož pouze vykonávají pokyny jejich duchovního mistra a zakladatele-áčárji ISKCONu Šríly Prabhupády.
Podle výše uvedeného vzoru se divíme, proč Maharádža tak otálí s přijmutím omezení v postavení GBC oproti tomu, které si v současnosti GBC nárokuje?!
| "Šríla Prabhupáda úzkostlivě následoval svého duchovního mistra a předchozí Áčárji. Jelikož oni nikdy neobhajovali, a ani šástra tak nečiní, ritvik systém zasvěcování jdoucí až mimo přítomnost duchovního mistra, tak nemůže být žádná možnost, že by Šríla Prabhupáda chtěl, aby se to stalo." |
B)
Velmi bychom chtěli, aby Maharádža předložil nějáký šástrický výrok, který OBHAJUJE ritvik systém za PŘÍTOMNOSTI duchovního mistra. Jestliže tak nemůže učinit tak podle jeho vlastní logiky není žádná možnost, že by Prabhupáda chtěl, aby tomu tak bylo!
A přesto tento systém fungoval a ani GBC to nepopírá!
Také jak jsme již uvedli, my jednoduše tvrdíme, že autorizovaný Guru může být současným pojítkem s žákovskou posloupností. Pro toto tvrzení máme mnoho šástrických důkazů. Je to tedy GBC kdo se rozhodl omezovat tyto autorizované Guruy a jejich spojení s žákovskou posloupností s ohledem na čas a prostor. Nechť nám ukáží šástrický podklad pro toto omezení, které je skutečným bodem sváru.
| "Bez jakékoliv neúcty k upřímným oddaným, kteří se snaží potěšit Šrílu Prabhupádu studováním jeho posledních pokynů, ale se vší počestností to je opravdu akasa Kusum zakládat celou svou životní oddanou službu na myšlence, že Šríla Prabhupáda chtěl ritvik systém zasvěcování po svém odchodu, když to nikdy specificky neřekl. Naopak opak toho byl vyřčen mnohokrát." |
C)
Jak jsme již poukázali, ani Maharádža či GBC nebyly nikdy schopni předložit takový důkaz, kde by Šríla Prabhupáda říkal opak znovu a znovu. Abychom porozuměli tomu proč takový důkaz nemůže existovat, tak bychom měli zvážit to čemu je potřeba oponovat. My říkáme, že Šríla Prabhupáda je Dikša Guru v ISKCONu. Proto by Šríla Prabhupáda musel říkat znovu a znovu: “Já NEJSEM Dikša Guru v ISKCONu” nebo “Já budu Dikša Guru v ISKCON pouze dokud neopustím tělo”. Žádné takové výroky neexistují.
Co se týká specifických výroků, že Šríla Prabhupáda JE Dikša Guru v ISKCONu, tak to je něco co Šríla Prabhupáda ustanovil jako fakt jednoduše praxí, a řekl GBC, že oni jsou instruující guruové a on je zasvěcující guru (Dopis Madhudvišovi, 1975). Není vůbec třeba, aby Šríla Prabhupáda SPECIFICKY uváděl, že nebude dikša guru po svém odchodu a stejně tak není potřeba, aby říkal, že tomu tak bude POUZE za jeho přítomnosti. Ve skutečnosti jestliže Prabhupáda neustanovil omezení na základě své přítomnosti, tak dokud takové omezení nebude dokázáno, tak není žádný důvod přijímat, že Prabhupádovo funkční období jako dikša guru v ISKCONu bylo omezeno od začátku POUZE na jeho fyzickou přítomnost. Pouze pokud by takový předpoklad existoval tak by to bylo ospravedlnění pro požadování výroku kde by Prabhupáda specificky objasňoval, že určité činnosti budou také vykonávány po jeho odchodu.
| "Duchovní bratři Šríly Prabhupády nás informovali, že po odchodu Šríly Bhaktisiddhanty Sarasvatího Thákura zvažovali po dobu pěti minut zda nezavedou Ritvik systém. Potom bylo předloženo, že tento systém není schválen nikde v šástrách a tak to skončilo. Celá myšlenka byla zavržena. To bylo od nich zodpovědné." |
Skutečnost, že Maharádža se potřebuje uchýlit k důkazům poskytovaným od duchovních bratrů Šríly Prabhupády v tom ohledu jak oni následovali pokyny Šríly Bhaktisidhanty Saraswatího po jeho odchodu, pouze dokazuje zoufalství se kterým se Maharádža snaží najít nějaký důkaz.
| "Jelikož je to úplně nový koncept, něco co Šríla Prabhupáda nikdy nediskutoval---navíc něco zcela v rozporu s jeho pevnými pokyny---kdyby chtěl ustanovit tento systém tak by o tom samozřejmě hodně diskutoval. My ale nenacházíme vůbec žádnou zmínku o takovém konceptu. Je to pouze představa propagátorů post samádhi ritviku, která je možná z nějákého zoufalé snahy o změnu současného systému. Nicméně dokud není nalezen specifický pokyn týkající se daného tématu jak mohou očekávat, že jakýkoliv loajální následovník Šríly Prabhupády přijme toto prohlášení? Jak zdánlivě inteligentní oddaní udržují připoutanost k této myšlence je pro nás něco ohromujícího. My se můžeme pouze modlit jelikož se oni zdají být upřímnými dušemi, že u nich co nejdříve dojde ke změně srdce a zrealizují, že systém post-samádhi Ritvik zasvěcování opravdu netěší Šrílu Prabhupádu." |
B)
Tady znovu Maharádža pouze přijímá to co teprve musí být dokázáno. Nejprve musí demonstrovat, že idea Šríly Prabhupády jako současného pojítka s žákovskou posloupností je nová 'a v rozporu s jeho pevnými pokyny'. Po celou historii ISKCONu byl Šríla Prabhupáda jediným známým Dikša Guruem. Šríla Prabhupáda nevydal žádný pokyn, že přestane být dikša guruem po svém odchodu. Dokud nebude takový specifický pokyn nalezen, tak jak může GBC očekávat jakéhokoliv loajálního následovníka Šríly Prabhupády přijmout jejich tvrzení?'
| "Šríla Prabhupáda jakožto zakladatel áčárja ISKCONu je považován za "Ádi Gurua" naší větve sampradáji. Jako takový on je hlavním šikša guruem pro všechny ISKCONské oddané. V ISKCONském znovuustanovení Guru Tattvy, které je naplánováno na letošní GBC meeting, je zakotveno, že každý oddaný v ISKCONu má unikátní a přímý osobní vztah se Šrílou Prabhupádou. Ať uz jako žák, žák-vnuk, nebo šikša žák, každý má přímý přístup ke Šrílovi Prabhupádovi a jeho plně Božské milosti. Není žádný důvod k vynalézání nějákých nových schémat proto, abychom byly spojeni se Šrílou Prabhupádou. Existující způsoby jsou adekvátní a dělat něco neautorizovaného Šrílou Prabhupádou a šástrou jednoduše zvětší mezeru mezi Šrílou Prabhupádou a oddaným.
V očištěném konceptu vztahu žáka a gurua je chápano, že šikša hraje prominentní roli a má to největší uznání. K tomuto závěru by se měl každý oddaný dopracovat. Pokoušet se ustanovit Šrílu Prabhupádu jako jediného dikša guru pro příštích deset tisíc let je jednoduše odchylkou, která vytváří překážku v ustanovení toho co Šríla Prabhupáda skutečně chtěl ve vztahu Guru-žák v ISKCONu. Jestliže někdo není spokojen se vztahem ke svému dikša guruovi. Jsou tady možnosti autorizované šástrami k vyřešení tohoto problému skrze přijmutí šikša guru. Bylo by velmi zajímavé diskutovat do jaké míry můžeme mít tento vztah se řílou Prabhupádou. To je mnohem životaschopnější diskuze, jelikož mnoho předchozích áčárjů mělo vztah zakládající se na přímé šikše a tento vztah byl rozpoznán. Jelikož Šikša a Dikša by neměli být považovány za odlišné za předpokladu, že se jedná o rozumné spojení. Snažit se ustanovit multi-generační dikšu není nikde podloženo jako Védský autprizovaný systém a cenný čas a energie jsou ztráceny při pokusu tak učinit." |
B)
Výše uvedené je pouze zbytečným výplodem. Nechť nám GBC nejprve dokáže, že:
- Šríla Prabhupáda nařádil, aby ho nahradili Dikša Guruové po jeho odchodu;
Potom uvidíme jaké tu jsou důkazy k jejich fungování tváří v tvář Šrílovi Prabhupádovi.
| "Snažme se pochopit záměr Šríly Prabhupády, který zamýšlel pro guru systém v ISKCONu. Prabhupáda nechtěl vytvořit Áčárju nebo mnoho Áčárjů ve smyslu jakým Gaudiya Math považuje Áčárju za hlavu společnosti. Šríla Prabhupáda již ustanovil GBC jako konečnou řídící autoritu pro ISKCON a 22. dubna 1977 nastínil, že chce vytvořit "guruy". 28. května 1977 pak Šríla Prabhupáda uvedl, že doporučí některé oddané jako zástupce Áčárji, kteří budou právoplatnými guruy na Jeho pokyn. Být právoplatným guruem na pokyn svého duchovního mistral není to same jako být plně osvobozeným Áčárjou. Ta role je podobná s ohledem na starání se o žáky a reprezentaci předchozího áčárji, ale rozsah je jiný. Tento právoplatný guru bude áčárja pouze pro své žáky, ať již zasvěcené či aspirující. Guru vytvořený “na příkaz” svého duchovního mistra by měl vždycky následovat příkazy duchovního mistra a nikdy by se neměl považovat za nezávislého či povýšeného nad takové pokyny." |
C)
- Ale kde, kdy a komu byl takový pokyn kdy vydán?
Maharádža tady přiznává, že takový guruové by mohli být vytvořeni pouze NA Jeho pokyn.
| "Tímto způsobem, jestliže nějáká jasná diskuze a studie na toto téma bude uskutečněna, tak pak bude možné ustanovit přesně jaké parametry “zasvěcující áčárja” nebo právoplatný guru v ISKCONu mají mít. Toto téma a jeho detaily se nachází mimo dosah tohoto článku. Předpokládám, že to bude hlavní úkol pro nadcházející mítinky GBC. Nicméně by bylo velmi prospěšné, kdyby se oddaní koncentrovali na definici této role. Měli bychom zavrhnout vymýšlet něco co není autorizováno šástrou a učinit správní opatření tam kde neaplikujeme tyto principy správně." |
Maharádža tady projevuje určité zmatení, jelikož dříve již řekl, že zasvěcující áčárjové jsou take známí jako ritvici. Takže jaký má význam diskutovat parametry osoby, která jak Maharádža uvedl nemuže existovat v post-samádhi období?
| "Často mnoho nedostatků ohledně aplikace Guru Tattvy v ISKCONsků historii po Prabhupádově odchodu je zmiňováno, aby vytvořili vášnivou propagaci, že ritvik teorie je jediným životaschopným řešením. To znovu vytváří podivuhodné řešení skutečného problému. To není přijatelné. Přijatelná je diskuze jak učinit skutečnou fungující Guru Paramparu, kterou chtěl Šríla Prabhupáda." |
A)
My zcela souhlasíme jelikož takové nedostatky nejsou předkládány IRM, nebo těmi kdo Poslední Pokyn propagují.
| "Kdyby všichni oddaní asistovali při tomto úsilí tak by to bylo velmi pozitivní. Vytvořit úplný obraz Guru Parampary a vztahu každého oddaného s Kršnou, Pánem Čaitanjou, předchozími áčárji, Šrílou Prabhupádou a šikša a dikša guruy je tou nejdůležitější věcí, která může být v současnosti udělána. Doufám, že budu schopen napsat samostatné pojednání ohledně tohoto tématu. Já zde předkládám toto téma pouze, abych požádal propagátory ritvik teorie, aby byly vice introspektivní a doufejme, že porozumí tomu, že Šrílu Prabhupádu vice těší, když se zvažuje to jak aplikovat to co přímo řekl a chtěl po právoplatných guruech. Je zcela jistě kontraproduktivní snažit se vytvořit nové paradigma, které neexistuje nikde v odkazech sádhu, šástra a guru." |
B)
Zcela souhlasíme. Divíme se kdo je tím kdo vytvořil nové paradigma? Maharádža nepodal žádny důkaz, že pozice Šríly Prabhupády jakožto dikša Guru pro ISKCON je novým paradigma. Vždyť je to velmi staré a jediné paradigma známé v ISKCONu.
| "ISKCON a Kršna vědomí tvrdí, že jsou autorizovanými védskými sampradájemi. Všechno co děláme musí být založeno na védské literatuře s ohledem na udržování úcty od ostatních náboženských skupin a sampradájí. Jedna věc je, že propagátoři ritvikismu mohou sentimentálně přesvědčit některé následovníky Šríly Prabhupády, aby přijmuli jejich spekulace. Ale jak chtějí propagátoři ritvikismu přesvědčit ostatní sampradáje, které chtějí vidět Védský důkaz pro cokoliv co činíme? Tímto způsobem propagátoři ritvik teorie změní ISKCON v apa-sampradáju neboli neautorizovanou žákovskou posloupnost, pokud k tomu dostanou příležitost. Jediným možným způsobem je pokračovat ve shodě s sádhu, šástra a guru a ne podle spekulací nezasvěcených a netrénovaných osob." |
Maharádža se zde pohybuje na tenkém ledě, jelikož existuje spousta věcí na ISKCONu a jeho cizích Guruech, které ostatní sampradáji nepřijímají. A kdyby jenom ostatní sampradáje, dokonce i Gaudiya Matha nepřijímá spousty věcí pocházejících od GBC, např. Původ duše atd.
Ve skutečnosti z tohoto důvodu, abychom byly ochráněni od ‘zesměšnění’ od ostatních sampradájí, Satyanarayan a spol. navrhnuli tolik úprav vůči učení Šríly Prabhupády. To, že Maharádža používá podobnou argumentaci v tomto případě pouze poukazuje na jeho pokrytectví.
| "Uvažujme jak předchozí áčárjové tvrdě pracovali, aby ustanovili Brahma-Madhva-Gaudiya Sampradáju jako jedinečnou a autorizovanou Védskou Sampradáju s nemenší platností a právem existovat než 4 ostatní již existující vaišnavské sampradáje, ba spíše naopak jako nejlepší ze všech! Uvažme jak Sanátana Gosvámi sestavil Hari-bhakti-vilas, aby ustanovil, že máme autorizovaný system uctívání. Baladéva Vidyabhúšana nám dal Govinda Bhášju komentéř na Védanta Sútru, aby ustanovil naši filozofii. Gopal Bhatta Gosvámí ustanovil autorizovaný system samskár a ruzných nápravnýchobřadů a obětí. Bhaktivinod Thákur ustanovil, že naše sampradája nejsou jen nějácí degradovaní sahadžjové, babádžís nebo kastovní gosvámí, ale že se ve skutečnosti pevně zakládá na důkazech od sádhu, šástra a guru. Om Višnupáda Šríla Bhaktisiddhanta Sarasvatí Thákura ustanovil v naší parampaře principy Véd, Pančarátriky a Bhágavaty. Šríla Prabhupáda pracoval tak těžce, aby Gaudiya Math, akademické instituce, Indové a široká veřejnost uznali ISKCON, jeho filozofii a jeho oddané jako autorizované členy žákovské posloupnosti. Všechno bylo pečlivě vykonáno. Jestliže neautorizovaný nevédský post-samádhi Ritvik systém zástupného zasvěcování bude ustanoven v ISKCONu tak pak veškeré úsilí těchto Áčárjů bude zahozeno a ISKCON bude považován za apa-sampradáju neboli deviantní posloupnost. GBC a oddaní obecně zcela jistě nedovolí, aby se toto stalo. Doufejme, že ti kdo v současnosti obhajují myšlenku Ritvikismu budou znovu zvažovat své postavení a zůstanou pevně spojeni se Šrílou Prabhupádou a předchozími áčárji." |
Maharádža se potžebuje probrat a zrealizovat, že veškerá tvrdá práce Šríly Prabhupády byla v tomto ohledu v podstatě zahozena ISKCONským neautorizovaným Guru systémem, který funguje po posledních 21 let. Ve skutečnosti je ISKCON považován apa-sampradájou již mnoha lidmi, kvůli tomu, že 'pedofilové mohou být v parampaře', a dalším barvitým doktrínám.
"Dopis z 9. července 1977 neobsahuje přímý pokyn pro pokračování procesu zasvěcení po odchodu Šríly Prabhupády. Ve skutečnosti Prabhupáda jasně uvedl v rozhovoru z 18. října 1977, že jestliže dojde ke zlepšení jeho zdraví, tak může znovu začít zasvěcovat:
V říjnu, 1977, měsíce po dopisu z 9. července, který podle podporovatelů ritvik teorie ntrvalo ustanovil ritvik systém, Šríla Prabhupáda uvádí, že může znovu začít zasvěcovat, což by zastavilo Ritvik systém. Je jasné, že dopis z 9. července nepovažoval Šríla Prabhupáda jako posvátný Poslední Pokyn ohledně zasvěcení. Není tedy rozumné považovat Ritvik za systém, který by pokračoval výhradně na základě samotného dopisu." Výrok, že Šríla Prabhupáda může začít znovu zasvěcovat, což by způsobilo konec ritvik systému', nemůže davit smysl v tom ohledu jak ho Maharádža míní: |
C)
 |
1. Šríla Prabhupáda NEZASTAVIL zasvěcování v transcedentálním slova smyslu, jelikož stále přijímal žáky, a osoba v tomto příkladu byla stále zasvěcená Šrílou Prabhupádou. Takže Šríla Prabhupáda se může pouze odkazovat na fyzické vykonávání obřadu, které by stale mohl vykonávat pokud by toho byl fyzicky schopen. Takže kdyby Šríla Prabhupádu prováděl ohňovou oběť pro osobu, která k němu fyzicky přistoupila, tak by to žádným způsobem nemohlo narušit celosvětový ritvik systém, který již byl ustanoven. Ve skutečnosti se o tom Šríla Prabhupáda dokonce nepřímo zmiňuje v konverzaci z 7. července, kde Šríla Prabhupáda zmiňuje sebe samotného a Jayapataku Maharádže jakožto pomocníka pro zasvěcování v Indii za pomoci ritvik systému.
Aby úplně zastavil ritvik systém, tak by Šríla Prabhupáda samotný musel provádět každý zasvěcovací obřad, což je absurdní, jelikož od toho se upustilo již mnoho let před tímto incidentem, a ne jenom 9. července. Vše co nastalo 9. července bylo pouze to, že i konečná část, formalní určování jména, byla předána zplnomocněným osobám. |
| "Píši toto pojednání ve snaze o nalezení nějákého společného základu a porozumění. Jelikož cítím, že oddaní, se kterými jsem hovořil, chtějí vážně potěšit Šrílu Prabhupádu, tak jsem obětoval svůj čas a energii k napsání tohoto pojednání. Doufám, že díky tomu bude vice jasné co je potřeba k tomu, abychom mohli potěšit Šrílu Prabhupádu. Je to take pokorný apel na všechny oddané, kteří chtějí potěšit Šrílu Prabhupádu a předchozí áčárji, že jediným způsobem jak tak učinit je v rámci sádhu, šástra a guru. Ritvik teorie není přijatelnou alternativou jelikož se nenachází nikde v sádhu, šástra a guru pokynech." |
B)
Jak jsem již mnohokrát předtím zmínili, neexistuje taková věc jako ritvik teorie'. Jediná předkládaná teorie', kterou nám nabízí přímo GBC, je známa jako teorie fyzicky omezeného dikša guru, která uvádí, že Šríla Prabhupáda musel automaticky ztratit svou schopnost vykonávat dikšu v okamžiku, kdy ztratil schopnost používat své fyzické údy. Bez tété teorie status quo zůstává a Šríla Prabhupáda je dikša guru pro ISKCON. Takže je to GBC kdo učinil obojí:
1) Navrhnul novou teorii;
2) která je proti výrokům sádhu, šástra a guru'.